Ludwig hrabě Folliot de Crenneville (22. ledna 1813 Vídeň – 21. dubna 1876 Montreux) byl rakouský šlechtic a generál francouzského původu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, vyznamenal se během revoluce 1848–1849. Svou kariéru zakončil jako místodržitel v Sedmihradsku (1861–1867). V roce 1867 byl při odchodu do výslužby jmenován generálem jezdectva.

Životopis Pocházel z francouzské šlechtické rodiny, která po velké francouzské revoluci přešla do rakouských služeb. Narodil se jako prostřední ze tří synů c. k. generála jezdectva Ludwiga Karla Folliota (1765–1840).Rodina Ludwiga Karla Folliota na webu geni.com dostupné online Již v šestnácti letech vstoupil jako kadet do rakouské armády a ještě v roce 1829 byl jmenován podporučíkem. U různých jednotek jezdectva rychle postupoval v hodnostech, jako rytmistr byl v roce 1838 jmenován také císařským komořím.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 185 dostupné online V revolučních letech 1848–1849 byl pobočníkem maršála Nugenta a pod jeho velením se zúčastnil bojů v Itálii a Uhrách. Mezitím byl v roce 1848 povýšen na podplukovníka a po porážce revoluce dosáhl hodnosti plukovníka (1849). V roce 1850 byl jmenován prvním komorníkem arcivévody Ferdinanda Maxmiliána a doprovázel jej na cestách po světě. Po návratu byl v roce 1852 povýšen na generálmajora a stal se velitelem v Benátkách.

V hodnosti polního podmaršála (1859) byl poté velitelem spolkové pevnosti v Mohuči (1858–1860).Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1858; s. 1019 dostupné online Po prohrané válce se Sardinií a uzavření příměří ve Villafranca byl v roce 1859 předsedou mezinárodní komise pro úpravu hranic. Na jaře 1860 byl přeložen do Uher, kde byl zástupcem vrchního velitele,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 265 dostupné online a v říjnu 1861 doprovázel arcivévodu Karla Ludvíka do Königsbergu na korunovaci Viléma I. pruským králem. Od listopadu 1861 zastával funkci guvernéra, respektive prezidenta zemské vlády v Sedmihradsku.Přehled představitelů státní správy v Sedmihradsku na webu worldstatesmen dostupné online V tomto úřadu setrval do roku 1867, kdy byl v hodnosti generála jezdectva penzionován.Služební postup Ludwiga Folliota de Crenneville in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2007; s. 48 Seznam generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online

Tituly a ocenění V roce 1838 byl jmenován c. k. komořím a jako zástupce vrchního velitele v Uhrách obdržel v roce 1860 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1866 byl čestným majitelem husarského pluku č. 3 dislokovaného v Šoproni.Přehled majitelů husarského pluku č. 3 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 698 dostupné online Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga Folliota in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 615 dostupné online

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1867) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1864) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1850)

Zahraničí 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) 60x60pixelů Řád württemberské koruny I. třídy (Württembersko) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Jiří (Hannoversko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko) 60x60pixelů rytíř Řádu věže a meče (Portugalsko) 60x60pixelů rytíř Řádu svatého Josefa (Toskánsko)

Rodina V roce 1852 se oženil s hraběnkou Ernestinou Kinskou z Vchynic a Tetova (1827–1917), dcerou generála Kristiána KinskéhoRodokmen rodu Kinských dostupné online a později dámou Řádu hvězdového kříže (1853).POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 219 ISBN 978-80-85955-39-2 Manželství zůstalo bez potomstva.Rodina Folliot de Crenneville in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1865; s. 87–88 dostupné online

Ludwigův mladší bratr Franz (1815–1888) dosáhl v armádě hodnosti c. k. polního zbrojmistra, byl dlouholetým generálním pobočníkem císaře Františka Josefa (1859–1867) a císařským nejvyšším komořím (1867–1884). Jejich sestra Viktorie (1816–1900) byla manželkou dlouholetého rakouského ministra zemědělství hraběte Julia Falkenhayna (1827–1899). Jejich bratranec František de Paula Colloredo (1799–1859) byl rakouským diplomatem, velvyslancem v Londýně a Římě.

Odkazy

Reference

Literatura RISTOVSKÁ, Radoslava: Hermína Choteková a vetva Folliot de Crenneville in: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia od začiatku 19. storočia do súčasnosti; Filozofická fakulta Trnavské univerzity, Slovenská akademie věd; Trnava, 2021; s. 43–69 ISBN 978-80-568-0428-5

Externí odkazy Ludwig Folliot de Crenneville in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich Ludwig Folliot de Crenneville na webu geneanet.org

Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Politici Rakouského císařství Kategorie:Hrabata Kategorie:Hofmistři Kategorie:Místodržitelé Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Hannoversko) Kategorie:Nositelé Řádu věže a meče Kategorie:Narození 22. ledna Kategorie:Narození v roce 1813 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 21. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1876 Kategorie:Úmrtí v Montreux Kategorie:Muži