Klimatické vzdělávání, či vzdělávání v oblasti změny klimatu – anglicky (CCE) je vzdělávání, jehož cílem je řešit a rozvíjet účinné reakce na změnu klimatu. Pomáhá studentům porozumět příčinám a důsledkům změny klimatu, připravuje je na život s dopady změny klimatu a dává jim možnost přijmout vhodná rozhodnutí směřující udržitelnějšímu životního stylu. Klimatické vzdělávání vychází ze vzdělávání pro udržitelný rozvoj (ESD). Změna klimatu a vzdělávání v oblasti změny klimatu jsou globálními výzvami, které lze zakotvit v kurikulích s cílem poskytnout místní vzdělávání a rozšířit myšlenkové záběry o tom, jak lze změnu klimatu zmírnit. V takovém případě je klimatické vzdělávání více než jen gramotnost v oblasti změny klimatu, musí přinášet i pochopení způsobů, jak se s klimatickými změnami vypořádat.

Klimatické vzdělávání pomáhá tvůrcům politik pochopit naléhavost a důležitost zavedení mechanismů boje proti změně klimatu v národním i globálním měřítku. Komunity se dozvídají o tom, jak je změna klimatu ovlivní, co mohou udělat, aby se ochránily před negativními důsledky, a jak mohou snížit svou vlastní klimatickou stopu. Pomáhá zejména zvýšit odolnost již tak zranitelných komunit, které budou změnou klimatu postiženy s největší pravděpodobností.

Klimatické vzdělávání v různých světových iniciativách

Pařížská dohoda z roku 2015 Pařížská dohoda přijatá Organizací spojených národů v roce 2015 zdůrazňuje v článku 12 vzdělávání v oblasti změny klimatu jako klíčové opatření k dosažení zmírnění nebezpečných antropogenních zásahů do klimatického systému.

Cíle udržitelného rozvoje OSN Vzdělávání v oblasti změny klimatu je zdůrazněno také v Cílech udržitelného rozvoje (SDGs) Organizace spojených národů v podcíli 13.3.

Program klimatického vzdělávání UNESCO pro Program udržitelného rozvoje Program klimatického vzdělávání UNESCO pro Program udržitelného rozvoje (CCESD) byl založen v roce 2010 a jeho cílem je pomoci lidem porozumět změně klimatu rozšířením aktivit v oblasti vzdělávání o změně klimatu v neformálním vzdělávání prostřednictvím médií, vytváření sítí a partnerství. Je založen na holistickém přístupu vzdělávání pro udržitelný rozvoj (Education for Sustainable Development, ESD), který do vzdělávání začleňuje klíčové otázky udržitelného rozvoje, jako je změna klimatu, snižování rizika katastrof a další, a to způsobem, který řeší vzájemnou závislost environmentální udržitelnosti, ekonomické životaschopnosti a sociální spravedlnosti. Podporuje participativní metody výuky a učení, které motivují a posilují studenty ke změně jejich chování a k činnosti ve prospěch udržitelného rozvoje. Program se snaží pomoci lidem pochopit dopady současného globálního oteplování a zvýšit „klimatickou gramotnost“, zejména mezi mladými lidmi, a usiluje o to, aby se vzdělávání stalo ústřední součástí mezinárodní reakce na změnu klimatu. UNESCO spolupracuje s národními vládami na začlenění klimatického vzdělávání do národních učebních plánů a na vývoji inovativních výukových a vzdělávacích přístupů, které k tomu slouží.

Principy a metody klimatického vzdělávání Klimatické vzdělávání se ve školách zaměřuje především na předávání vědeckých faktů. Odborníci se shodují, že ačkoliv jsou informace o klimatu důležité, samy o sobě nestačí ke změně postojů a chování. Aby bylo klimatické vzdělávání efektivní, je zapotřebí řídit se těmito principy:

práce s aktuálními a ověřenými informacemi (rozvoj kritického myšlení a mediální gramotnosti) relevance pro žáka/účastníka vzdělávání (dávání změny klimatu do souvislostí s jeho vlastním životem, místem, kde žije (cit. 9. 2. 2026) a realistickými možnostmi individuálního a skupinového jednání) zohlednění sociálního a emočního rozměru klimatické změny (například práce s ekologickou úzkostí, posilování naděje apod.) zaměření se na aktivní zapojení studenta do svého vzdělávání (používání například badatelských a zkušenostních metod učení apod.)

Dále se podle výzkumů ukazuje, že žák lépe pochopí toto složité a kontroverzní téma, když:

je zapojen do rozvážné diskuze na základě pádných argumentů osobně se setká s vědci a má možnost pochopit, jak funguje vědecké poznání (s tímto spojené jsou například exkurze a experimenty) výuka se přímo zaměří na vyvrácení mylných představ o klimatické změně (žáci, ale i dospělí, si například často pletou klimatickou změnu s problémem ozónové díry)

Klimatické vzdělávání založené na těchto principech a metodách často překonává problémy s tématem klimatické změny spojené, například psychologickou vzdálenost problematiky nebo složitost vědeckých dat.

Model jízdního kola náhled|Model jízdního kola pro klimatické vzdělávání podle finských autorů (Cantell a kol., 2019) Asi nejznámější a nejpoužívanější model pro klimatické vzdělávání pochází od finských autorů a nazývá se tzv. model bicyklu nebo model jízdního kola. V něm každá část kola představuje důležité atributy klimatického vzdělávání. Přední kolo symbolizuje znalosti, a to jak přírodovědné (například princip skleníkového efektu, dopady klimatické změny apod.), tak i společenskovědní (strategie mitigace a adaptace, téma klimatické spravedlnosti apod.). Zadní kolo znamená myšlení. Především je v tomto případě důležité kritické myšlení, abychom byli schopni rozpoznat dezinformace o klimatu, a také systémové myšlení, abychom chápali komplexitu klimatické změny. Všechny části kola spojuje rám, kterým jsou v modelu hodnoty, identita a pohled na svět. Myslí se tímto především pocit vlastní i celospolečenské zodpovědnosti za změnu klimatu a otázky etiky. Řídítka představují orientaci na budoucnost. V klimatickém vzdělávání je totiž důležitá vize, jak může bezemisní společnost vypadat. Stejně důležité je ale pochopení našich překážek, které na bicyklu symbolizují brzdy. Těmi může být například popření problému, ekonomický systém, síla zvyku, nedostatečná infrastruktura, sociální normy apod. Sedlo kola znamená motivaci a participaci. V kolektivu, který se zabývá účinnými řešeními klimatické změny, dochází ke vzájemné podpoře a účastník vzdělávání má motivaci v těchto snahách pokračovat. Dále řetěz a pedály symbolizují akci. Ochrana klimatu totiž vyžaduje úsilí a aktivní občanskou společnost. V neposlední řadě je model jízdního kola doplněn světly, představující pozitivní emoce, především však realistickou naději.

Bariéry klimatického vzdělávání Při analýze vzdělávacích iniciativ klimatického vzdělávání se ukazuje, že je třeba vzdělávání rozšířit a více se zaměřit na zmírňování a přizpůsobování se změně klimatu – zatím se vysoké procento iniciativ se zaměřuje na příčiny klimatických změn a na vědecké poznatky, které se za nimi skrývají, zatímco jen velmi málo z nich se zabývá otázkami zmírňování a přizpůsobování, využívání technologií nebo provádění opatření a řešení.

Klimatickému vzdělávání na školách brání řada faktorů, většinou systémové povahy. Pojetí klimatického vzdělávání totiž často neodpovídá tradiční logice jednotlivých školních předmětů, protože klimatická změna je komplexní, mezioborový problém. Roli hraje ale i omezená podpora učitelů. Ti klimatické vzdělávání často nevnímají jako žádoucí, mají z něj obavy a spíše se mu vyhýbají. Ačkoliv v Česku existuje podpora vzdělavatelů ze strany neziskových organizací, chybí především odpovídající univerzitní příprava pedagogů.

Konkrétně klimatickému vzdělávání brání zejména tyto překážky:

rozdělení výuky do předmětů brání pochopení klimatické změny jako komplexního problému školy upřednostňují tradiční obsah učiva, který vychází z učebnic a nevyužívají volnosti Rámcových vzdělávacích programů pedagogové nerozumí změně klimatu pedagogové neznají a neumí používat efektivní metody výuky (například nedávají žákům prostor na participaci, mají omezené dovednosti žáky motivovat apod.) vedení školy nepodporuje klimatické vzdělávání kontroverznost tématu (obavy z reakce kolegů, rodičů a inspekce)

Bariéry z pohledu učitelů Jedna finská studie nabídla vhled do toho, jaké problémy učitelé zažívají při interdisciplinární výuce o klimatické změně. Učitelé a učitelky, kteří se snažili zavádět do své praxe principy klimatického vzdělávání, zažívali především tlak z důvodu nedostatku času na venkovní výuku či aktivizační metody. Měli pocit, že musí jít na úkor obsahu vlastních předmětů a někteří ani nevnímali žádnou spojitost mezi jejich předmětem a tématem klimatické změny. Dalšími problémy podle nich byly například, že v reálném světě nevidí soulad s tím, co předávají svým žákům, nebo že rodiny žáků mají k ochraně klimatu negativní postoj.

Klimatické vzdělávání v České republice Česká republika si v integraci klimatického vzdělávání do národních kurikul v porovnání s ostatními státy světa vede podprůměrně se skórem 25,6 (průměr 131 států je 32,8). Je to podobné skóre jako má například Mosambik, Uruguay nebo Bolívie.

Zhruba do roku 2016 bylo téma klimatu ve formálním vzdělávání velmi okrajové téma v rámci přírodopisu a zeměpisu, případně se objevovalo v rámci průřezového tématu environmentální výchova. Explicitně se klimatické vzdělávání objevuje až ve Státním programu EVVO na léta 2016–2025. Velkým posunem ve formálním vzdělávání je zařazení tématu do revize Rámcových vzdělávacích programů pro základní školy v roce 2025. Tento dokument již jasně říká, že žák 9. třídy „prozkoumá a vysvětlí provázanost mezi klimatickou změnou, vlastním životním stylem, životem společnosti a ekonomickou činností“.

Již před rokem 2016 se ale v oblasti klimatického vzdělávání začala činit řada neziskových organizací. Například Ekologický institut Veronica každoročně pořádá program CO2 liga (cit. 17. 2. 2026), ve kterém žáci posilují své akční kompetence, učí se spolupráci a snaží se řešit problémy místní komunity spolu se státní administrativou a veřejností. Přímo na místně zakotvené učení je zaměřena Škola pro udržitelný život (cit. 17. 2. 2026) organizovaná Střediskem ekologické výchovy SEVER. Tento program funguje již od roku 2005. Ve stejné době vznikl program Ekoškola (cit. 17. 2. 2026) z iniciativy organizace Tereza, v rámci kterého nově vznikla desková hra Mise K9 zaměřená přímo na téma klimatické změny.

V Česku již existují i zdroje informací a podpory pro učitele, například web Učím o klimatu (cit. 17. 2. 2026), jehož vznik inicioval Člověk v tísni a podílí se na něm řada dalších organizací. Na webu najdou zájemci přes 30 lekcí do výuky, metodickou podporu, publikace a další materiály. Připravené materiály jsou pedagogům k dispozici zdarma. Dále mohou vzdělavatelé i jiní zájemci čerpat z webu Fakta o klimatu, který vytváří tým nezávislých analytiků a expertů a který získal i několik ocenění. Nově autoři vytvořili i publikaci s názvem Atlas dekarbonizace Česka, ve kterém realisticky představují řešení a možné scénáře pro Českou energetiku a udržitelnou budoucnost. V návaznosti na publikaci také nabízí online kurz (cit. 17. 2. 2026). Příklady klimatického vzdělávání ze zahraničí

Dánsko Dánsko a jeho sousední země začaly v 90. letech 20. století spolupracovat na formulaci politiky pro rozvoj vzdělávání pro všechny. Dánsko sice v roce 2005 podepsalo deklaraci Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) o vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR), ale strategii přijalo až v roce 2009, tedy těsně před polovinou Dekády pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj (DESD). Ministerstvo školství, které se stalo odpovědným za DESD, uspořádalo před přijetím strategie v roce 2009 konzultační proces o tom, jak podporovat VUR.