Hana Hamplová, roz. Hovorková, (* 28. června 1951 Praha) je česká kameramanka a fotografka. Vystudovala FAMU, obor kamera. V 70. letech krátce pracovala jako kameramanka v Československé televizi, později se začala živit jako fotografka na volné noze. Je členkou Asociace profesionálních fotografů České republiky.APF: Hana Hamplová V letech 2006 - 2015 učila na soukromé škole reklamní a umělecké tvorby Michael.
Život Narodila se jako jako Hana Hovorková 28. června 1951 v Praze. V dětství strávila se svojí rodinou roky 1956–1958 v Pekingu, kde její otec pracoval jako manažer při stavbě filmových ateliérů. V roce 1958 otec zahynul při návratu z Pekingu v letecké havárii, Hana Hamplová dále vyrůstala pouze se svou matkou a starším bratrem Janem.
Po absolvování základní školy studovala letech 1966 až 1969 na letenském gymnáziu Nad Štolou. Od šestnácti let se zajímala o fotografování a navštěvovala kroužek fotografie v Lidové škole umění Biskupcova pod vedením Jána Šmoka. V srpnu 1968 ve dnech invaze vojsk Varšavské smlouvy fotografovala dění v pražských ulicích a v lednu 1969 pohřeb Jana Palacha. V rozhovoru pro Paměť národa popisuje srpnovou invazi a normalizaci jako zlomovou událost. Uvolněná atmosféra pražského jara a následné utužení poměrů je podle ní moment, který zásadně ovlivnil celou její generaci. Po maturitě pracovala rok jako technická síla v Československé televizi.
V roce 1971 úspěšně složila přijímací zkoušku na katedru kamery na FAMU. Roku 1974 se seznámila s Josefem Hamplem, za kterého se roku 1978 provdala. Hampl byl blízkým přítelem Vladimíra Boudníka a Bohumila Hrabala a během normalizačního období ji uvedl do okruhu československých výtvarníků a výtvarnic. Seznámila se s Jiřím Kolářem a okruhem jeho přátel, kteří se scházeli v kavárně Slavia. Spolupracovala s programátorem Vladimírem Pistoriusem na vydávání knih v samizdatové edici Krameriova expedice 1978 (od roku 1978 do roku 1990 celkem 107 titulů ve 130 svazcích)Ústav pro českou literaturu AV ČR: Slovníky - KRAMERIOVA EXPEDICE 78, kde se podílela na grafické a výtvarné úpravě. Pro samizdat fotografovala portréty autorůAutoři a spolupracovníci KE.78 na fotografiích Hany Hamplové a dokumentovala neoficiální výstavy.
Po absolutoriu v roce 1978 pracovala jako asistentka kameramana Jana Ostena v Československé televizi. Po narození dcery se začala živit jako fotografka na volné noze. Protože vystudovala kameru a nikoli fotografii, nemohla svou práci oficiálně legalizovat. V letech 1985 až 1990 byla jako odborná fotografka zaměstnaná na kožní klinice v Praze.Jana Reichová: Strukturen. Zu Hana Hamplovás Fotografien, Galerie A4, 1990 V listopadu 1989 fotografovala demonstrace na Václavském náměstí. V dubnu 1990 jí nakladatelství Odeon svěřilo reprodukování děl Jiřího Koláře, tehdy ještě žijícího v Paříži, pro připravovanou monografii. Od roku 1990 se naplno věnuje zejména fotografování uměleckých děl pro galerie, katalogy a monografie.
Prostřednictvím Susanne Roth, švýcarské překladatelky děl Hrabala a Kundery, se seznámila s Ladislavem Matějkou, šéfem katedry slovanských jazyků na univerzitě v Ann Arboru v Michiganu. Díky kontaktu na paní Marthu Mehtu a jejího manžela klavíristu Dady Mehtu měla ve zdejším Museu umění tři výstavy fotografií v letech 1990- 2015 (dvě spolu s Josefem Hamplem). V letech 1998 až 2002 působila jako předsedkyně správní rady Pražského domu fotografie. V letech 2006 - 2015 vyučovala fotografii na soukromé škole reklamní a umělecké tvorby Michael.
Tvorba Výrazným impulzem k volné fotografické tvorbě bylo řešení obálky knihy Příliš hlučná samota, vydané roku 1976 jako samizdat. Hamplová pracuje důsledně s vlastními výrazovými prostředky fotografie a nepoužívá dodatečné zásahy do negativu ani nemanipuluje s pozitivem v laboratoři aby dosáhla zvláštních efektů. Tento přístup se nezměnil ani s přechodem k digitální fotografii.Hana Hamplová: Obrazy kolem nás, Purkrabství hradu Klenová 2024 Magická síla jejích fotografií spočívá ve výtvarném citu a zaostření na konkrétní detail. Ve zdánlivém chaosu neuspořádaných tvarů se zvolený a mnohonásobně zvětšený detail přestává jevit jako čirá nahodilost a stává se novou realitou. Hamplovou zajímá estetické působení samotných struktur a nové zhodnocení výseku všední skutečnosti. Nehledá skryté významy, které by připomínaly předměty, osoby nebo krajinu. Prvky napětí nachází v nečekaných setkáních různorodých hmot, protrženém povrchu, v narušeném rytmu řazení linií.Jana Reichová: Struktury - fotografie Hany Hamplové, KS Opatov, 1990
Ve své volné fotografické tvorbě volí Hana Hamplová převážně černobílou nebo tlumenou barevnost snímků. Snímá drobné výseky viděného - povrchy zdí, řasení látky, vrstvy vlnité lepenky, osnovu drátěného pletiva, hru světel a stínů na kamenném zdivu. Její výtvarné myšlení charakterizuje složitá kombinace linií a tonální intenzity.Jiří Šmíd, Struktury Hany Hamplové, Lidové noviny 3, 1990 Fotografované objekty vytrhává z jejich prostředí a vytváří abstraktní kompozice, které se svým lyrickým minimalismem blíží stylu hnutí arte povera.Jan Kříž, Hana Hamplová - cesta k harmonii, Ateliér 1997 S papírem začala pracovat, když navrhovala obálku ke knize Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala. Inspiraci pro celou fotografickou sérii našla v recyklačním centru, kde pracovala paní Hrabalová.Ivana Pustějovská: Aparát je pro mne clona, tvrdí Hana Hamplová, MF DNES, 7.3.1998 Pro výstavu The recycled world na University of Michigan (1990) vybrala fotografie ilustrující zánik knih o umění uprostřed balíků rozřezaného papíru jako metaforu křehkosti lidského vědění a paměti.Laura Bien, The recycled world. Hana Hamplova´s subtle lessons, Ann Arbor Art Center 1990 Volná tvorba (výběr)
K motivu papíru a jeho materiality se pravidelně vrací. Tím, jak abstrahuje od funkce papíru, navozuje povědomé i zcela nové asociace se strukturou dřeva nebo abstraktními krajinami.Hana Hamplová: Meditations on Paper, Frye Art Museum, Seattle, 2017 Vytvořila dva monotematicky sjednocené cykly, z nichž první zdůrazňuje klid a harmonii skládaných izolačních vrstev, zatímco druhý, využívající narušené nebo spálené papíry, vyjadřuje existenciální neklid, změnu a zánik. Hamplová zachytila v sérii velkoformátových barevných fotografií (100 x 70 cm) postupnou destrukci pravidelného rastru vlnité papírové lepenky ohněm, proměnu barevnosti přes škálu hnědí až po konečnou změť černých ohořelých zbytků. Pro amerického kritika Rogera Greena představují fotografie Hany Hamplové nadčasové a univerzální svědectví o životě v totalitním režimu.Roger Green, Oppression and expression, Ann Arbor News, 1999 Oheň jako symbol věčně planoucího života i ničivé síly využili ve výtvarném umění např. Alberto Burri nebo Svatopluk Klimeš. Technicky brilantní cyklus fotografií Hany Hamplové hodnotí Jan Kříž ve své recenzi jako trvalou hodnotu českého umění.
Hana Hamplová na webových stránkách Asociace profesionálních fotografů České republiky svou tvorbu charakterizovala takto: "Ve své volné tvorbě zachycuji vzrušující kompozice, na které narážíme dnes a denně. Fotografie má tu schopnost je vytrhnout z jejich prostředí, zdůraznit detail a předat můj zážitek dál. Nesleduji podobnosti s nějakou realitou, jak jsme vídali u surrealistické fotografie. Pokouším se, aby zachycený obraz působil sám o sobě. Proto také nemám velkou potřebu fotografie pojmenovávat. Dlouhodobě se živím fotografováním reprodukcí obrazů a výtvarných prací současných umělců, soch, objektů nebo instalací." Sblížení s estetikou a životními postoji starší i vlastní generace výtvarníků lze rozeznat v jednotlivých fotografiích, kterými vzdává poctu Jiřímu Hilmarovi, Josefu Hamplovi, Jitce Svobodové, Václavu Stratilovi nebo Čestmíru Kafkovi. Kromě autorské výtvarné fotografie se věnuje také portrétu.
Filmografie 1974 Sirius (druhá kamera) 1974 Člověk jako "M" (druhá kamera) 1975 Zn.: „3+1, Praha“ (druhá kamera) 1977 Malér (kamera) Portréty (výběr)
Výstavy (výběr) 1984 Praha, zasedací síň ČSS, Praha 7, úvod Ján Šmok 1987 Sovinec (společně s Josefem Hamplem) 1988 Olomouc, Galerie Pod podloubím 1990 Praha, Kulturní středisko Opatov; Olomouc, Divadlo hudby; Michigan (USA), Museum of Art – The University of Michigan; Galerie A4, Wels 1997 Praha, galerie Litera; Rychnov nad Kněžnou, Muzeum 1998 Hranice, Městské muzeum; Esslingen (SRN), IV. Internationale Foto – Triennale 1999 Michigan (USA), Museum of Art – The University of Michigan 2000 Šumperk, Galerie Jiřího Jílka 2002 Michigan (USA), Eastern University of Michigan (společně s Josefem Hamplem ) 2005 Zürich, Galerie Claudine Hohl (společně se Silvií Billeter) 2006 Ostrava, galerie Magna 2015 Michigan (USA), Museum of ArtHana Hamplová, Meditations on Paper, UMMA, 2015 2017 Seattle, Frye Art Museum 2021 Geofyzikální ústav AV ČR, PrahaHana Hamplová: Fotografie, Geofyzikální ústav AV ČR, 2021 2024 Purkrabství hradu KlenováHana Hamplová – Die Bilder um uns herum, BBkultnet, 2024
Reference
Související články Ženy ve fotografii Seznam českých fotografek Literatura Autorské katalogy Hana Hamplová, 1984 Hana Hamplová: Fotografie, Josef Hampl: Kresby - šití, Hrad Sovinec 1987 Hana Hamplová, Galerie Studio Opatov, Praha 1990 Hana Hamplová: Tváře, Divadlo hudby (Galerie Titanic), Olomouc 1990 Hana Hamplová, Městské muzeum a galerie, Hranice 1998 Hana Hamplová: Cesta k harmonii, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk 2000 Hana Hamplová: Photos, Ford Gallery at Eastern Michigan University, 2002 Hana Hamplová, Galerie Magna, Ostrava 2006 Hana Hamplová: Fotografie 1980 - 2020, Archiv výtvarného umění, z.s., Kostelec nad Černými lesy 2021
Externí odkazy
Paměť národa: MgA. Hana Hamplová
Městská knihovna Praha: Hana Hamplová, autorka fotografií Umělecká beseda: Hamplová Hana
Kategorie:České fotografky Kategorie:České kameramanky Kategorie:Narození 28. června Kategorie:Narození v roce 1951 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:Žáci Jána Šmoka