Vývoj benátského malířství významně ovlivnila poloha města, která umožnila přijímat umělecké podněty jak ze západní Evropy, tak i z Východu, a to především z Byzance. Příčinou byl dlouhodobý hospodářský a politický vliv Byzantské říše na oblast Benátska. Nepřekvapí proto, že byzantská tradice v Benátkách přetrvala až do konce 14. století, kdy do oblasti začal pronikat mezinárodní gotický styl. Benátský důraz na smysl pro barvu je proto třeba hledat v byzantském umění, které bylo založeno na výrazné barevnosti uměleckých děl. Byly to především konstantinopolské mozaiky, a později i mozaiky ravennské školy, jejichž zářivé barvy byly vzorem pro benátské umělce. Benátské malířství tak bylo založeno především na použití barev, které dominovaly nad plastickou modelací postav a jejich umístěním v prostoru.Kolektiv autorů. Benátská škola. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 29/B. Za konstantinopolských Palaiologovců byl obnoven i zájem o antiku, což poznamenalo tvorbu benátských umělců 13. a 14. století. V tomto období bylo i nadále upřednostňováno použití barvy v protikladu s florentským důrazem na přesnost obrazové podkresby. Naopak s pozdější technikou olejomalby se benátské malířství seznámilo během pobytu Sicilana Antonelli da Messina v Benátkách (1475).Kolektiv autorů. Benátská škola. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. A/16.
312x117px|náhled|upright|Lev sv. Marka (Vittore Carpaccio, 1516; Dóžecí palác, Benátky, Itálie)
S antickými podněty se však Benátky seznamovaly nejen prostřednictvím Konstantinopole, ale i prostřednictvím tvorby Andrey Mantegni, který se v roce 1453 přiženil do rodiny benátských Belliniů. Z dílny této rodiny vzešli malíři vrcholné renesance, včetně Tiziana. Později se v malbě Tizianových následovníků objevily charakteristiky manýristické malby, ale hospodářský úpadek Benátek a morová epidemie (1630) pozastavily další vývoj benátské malby. Teprve koncem 17. století malíři, kteří se již většinou narodili mimo Benátky, navázali na tradici benátské barevnosti 16. století. Jejich umělecký projev však měl již barokní podobu. Kolorismus benátské malířské školy se znovu objevil až po roce 1700 a to především ve freskách Giovanni Battisty Tiepola a v obrazech benátských vedutistů.
Vliv Byzance a mezinárodní gotiky (11.–14. století) Ve 12. století bylo byzantské umění reprezentováno především uměním konstantinopolského císařského dvora. Jeho vliv se projevil v jižní Evropě (Itálie, včetně Benátek, Řecko, Kypr). Přispělo k tomu i přechodné obsazení Konstantinopole křižáky (1204). Benátčané při něm získali i mimořádně cennou ikonu zvanou Madona Nicopeia, která byla v bitvách původně nesena před byzantským císařem.Kaminski M. San Marco. Madona Nicopeia, 11. stol. In: Umění a architektura. Benátky. Vydal Tandem Verlag GmbH (2005) Z německého originálu přeložila H. Formánková. Vydalo Nakladatelství Slovart, s.r.o., Praha, 2007. Str. 118-119. Obraz byl přenesen do baziliky sv. Marka, kde patřila mezi chrámové poklady. Tato ikona se stala vzorem pro způsob, jak benátští malíři rané renesance zobrazovali Pannu Marii s Ježíškem. náhled|upright|vlevo|Madona Nicopeia (byzantská ikona, 11. století; bazilika sv. Marka, Benátky, Itálie) V Byzanci malíři hojně používali zlacení ve snaze napodobit umění císařských dílen. Dokládá to i obraz Archanděl Michael, který křižáci uloupili v Konstantinopoli. Ve skutečnosti se jedná o desku evangeliáře z 10. století. Je unikátní pro svou velkolepost a bohaté zlacení, což svědčí o velké pozornosti věnované v Byzanci iluminovaným rukopisům.Pijoan J. Druhý zlatý věk byzantského umění. In: Dějiny umění/3 (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1978. Str. 25 99-130. náhled|upright|Archanděl Michael (evangeliář, 10. stoleti; bazilika sv. Marka, Benátky, Itálie) Naopak malířský projev v západní části Evropy (Katalánsko, Francie, německé státy) se orientoval na mravní výchovu obyvatelstva. Objevila se snaha po věrnějším zachycení života člověka spojená s jeho spásou či zatracením.Kolektiv autorů. Románské malířství. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 301/R/302. náhled|upright|vlevo|Kristus v mandorle (freska, 1132; Museo de Arte de Cataluña, Barcelona, Španělsko) Jedno z center románského malířství západní Evropy se nacházelo v oblasti katalánských Pyrenejí. K nejcennějším freskám té doby patřila freska s vyobrazením Krista v mandorle, kterou namaloval neznámý malíř v kostelíku San Clemente v Tahullu (Španělsko). Nástěnná malba byla datována do roku 1123, kdy byl kostel vysvěcen. Až manýristicky protáhlá Kristova tvář měla svým výrazem vzbuzovat v divákovi respekt z Boží přítomnosti. Jeho stylizovaná podoba byla zdůrazněna barevností jeho postavy.Pijoan J. Románské umění ve Španělsku. In: Dějiny umění/3 (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1978. Str. 259-290. Naopak benátská bazilika sv. Marka, jejíž přestavba byla zahájena asi roku 1063 a dokončena zhruba roku 1111,Hubert J. Románské umění. In: Encyklopedie umění středověku (S. Šabouka a spol. eds.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1969. Str. 295. se stala místem, kam byly sváženy umělecké artefakty z Orientu. Benátky tak nejen přijímaly umělecké podněty z Východu, ale staly se i jejich šiřiteli v celém Středomoří.Bevilacqua L. Venice in Bizantium: Migrating Art along the Venetian Routes in the Mediterranean (11th-15th Centuries). In: Menschen, Bilder, Sprache, Dinge Wege der Kommunikation zwischen Byzanz und Western. 1. Bilder und Dinge. Vydal Verlag des Römisch-Germanischen Zentralmuseums/ Mainz, 2018. Str. 137-154. Navíc do Benátek přicházeli z Osmany obsazených území byzantští umělci, kteří na konci 11. století započali s mozaikovou výzdobou baziliky sv. Marka, přičemž Benátčané na ní pracovali až do 14. století.Nersessianová S. Byzantská říše po krizi v 8. století. In: Encyklopedie. Umění středověku (R. Huyghe, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1969. Str. 164. náhled|upright|Josef Egyptský a Asenat (anonym, mozaika ze 13. století; Bazilika sv. Marka, Benátky, Itálie) V rámci obchodu se jejich umělecké předměty dále šířily jihem Evropy. Itálie však potřebovala ještě celé 12. století k tomu, aby se i zde začaly objevovat umělecké projevy románského slohu. Předlohou pro ně byly fresky benediktinské školy nacházející se v klášteře Monte Cassino.Pijoan J. Románské umění v Itálii. In: Dějiny umění/3 (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1978. Str. 291-310. Benátky nezůstaly netečné k tomuto realismu šířícímu se z Lombardie. V tomto století však nacházíme v benátském umění i antické prvky, které signalizovaly odklon od byzantského umění. Ke konci 13. století se již ve vyobrazeních začala objevovat majestátnost lidských postav, která dokládala nástup nové éry, na jejímž začátku stála osobnost florentského malíře Giotta di Bondone (1267–1337). V souvislosti s jeho tvorbou do benátského malířství vstoupily prvky realismu, které byly modifikovány šířícím se mezinárodním gotickým stylem.Carli E. Historický přehled: italské umění 13. a 14. století. In: Umění renesance a baroku (R. Huyghe, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1970. Str. 35-36. náhled|vlevo|Scény ze života Krista a světců (Paolo Veneziano, polovina 14. století; Galleria dell'Academia, Benátky, Itálie) Za skutečného zakladatele benátské malířské školy se považuje Paolo Veneziano (činný 1333–1358), který v polovině 14. století začal kombinovat byzantské a gotické malířské formy. Jím použité gotické prvky však ještě vykazovaly deformace dané jeho experimenty při zobrazování lidských postav. Ve svých oltářních obrazech Paolo Veneziano maloval řady postav světců a situoval je do bohatě vyřezávaných rámů. Tato podoba oltářního polyptychu přetrvala v benátském malířství déle než jedno století. Přestože Paolův malířský styl byl ve své podstatě byzantský, jeho smysl pro linii, objem a barvu byl již gotický. V jeho pozdních dílech byl dokonce patrný vliv Giottových fresek namalovaných v padovské kapli Scrovegniů. Tyto nové prvky se v benátské malbě projevily ještě výrazněji v obrazech Paolova následovníka zvaného Lorenzo Veneziano (1336–1372). náhled|upright|Madonna s dítětem (Carlo Crivelli, 80. léta 15. století; Pinacoteca civica Francesco Podesti, Ancona, Itálie) Byl to zvyšující se počet gotických prvků, které se objevily v obrazech Lorenza Veneziana a jeho pokračovatele Jacobella di Bonomo (činný mezi 1370 a 1390). Jejich obrazy vynikaly živostí postav a dynamičností drapérií na oblečení. Lorenzo Veneziano a jeho pokračovatelé významně ovlivnili benátskou malbu v průběhu posledních desetiletí 14. století. V té době se Evropou šířil mezinárodní gotický styl, se kterým se v benátském malířství objevila snaha po plastické modelaci tvarů pomocí světla a stínu. Současně se objevilo zvýšené úsilí po zobrazení výjevů v architektonickém nebo přírodním prostředí.Kolektiv autorů. Gotické malířství. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. G/128-130. náhled|upright|vlevo|Zvěstování se sv. Eligiem (Carlo Crivelli, 1486; Národní galerie v Londýně, V. Británie) Kolem roku 1410 přinesli styl mezinárodní gotiky do Benátek dva malíři, Florenťan Gentile da Fabriano (1370?–1427) a Veroňan Pisanello (1390?–1455), kteří byli přizváni k výzdobě Dóžecího paláce.Kolektiv autorů. Benátská škola. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 29/B/30. Tento umělecký směr však Benátky nakonec nepřijaly. A tak jen Carlo Crivelli (1430/35–1495/1500) byl benátským malířem, jehož způsob malby byl kombinací přetrvávajících prvků pozdní goticky a nastupující rané renesance. Crivellimu se malířského poučení dostalo v dílně rodiny muránských Vivariniů, o čemž svědčí mimořádná barevnost jeho deskových obrazů doprovázená gotickou dekorativností a zálibou v detailu. Tato záliba se v jeho obrazech projevila malbou štíhlých prstů Madon spolu s přítomností různých druhů ovoce, zeleniny a květin při okrajích obrazové desky. Na londýnském obraze Zvěstování se sv. Egidiem byla již dobře patrná Crivelliho renesanční konstrukce prostoru. Přitom krása zobrazeného města soupeřila s významem náboženského tématu. V jeho pozdních dílech přetrvávala záliba v nádheře dokládající, že Crivelli zůstal gotikem. Od poloviny 15. století stagnace jeho tvorby byla částečně způsobena Crivelliho trvalým pobytem mimo Benátky.
Raná renesance (15. století) Kolem roku 1406 se v Benátkách narodil Domenico Veneziano (1406/10–1461), který pracoval v různých severoitalských městech, včetně Benátek, ve stylu Gentile da Fabriana.Kolektiv autorů. Veneziano Domenico. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 357/V. Touto cestou pronikly prvky mezinárodní gotiky a rané florentské renesance do benátského malířství 15. století. Tyto prvky dále rozvíjel Benátčan Jacopo Bellini (1400?–1470) a v nedalekém Muránu malíř Antonio Vivarini (činný 1440–1480). Antoniovým benátským spolupracovníkem byl jeho německý švagr Hans, zvaný Giovanni d´Alemagna (1411?–1450). Po Alemagnově smrti dílnu Vivariniů převzal Antoniův bratr Bartolomeo (1445?–1499?). V Bartolomeových obrazech nabyla na významu plasticita postav dokládající vliv Andrey Mantegni (1431–1506). Ten se v roce 1453 stal zetěm Jacopa Belliniho a v Benátkách zůstal až do svého odchodu do Mantovy v roce 1458.