Strakonice (, ) jsou město v okrese Strakonice v Jihočeském kraji v České republice. Leží na soutoku řek Otavy a Volyňky, přibližně 52 kilometrů severozápadně od Českých Budějovic a 100 kilometrů jižně od Prahy, v nadmořské výšce mezi 390 až 430 metrů. Žije zde obyvatel. Město je proslulé svou dudáckou tradicí a historií textilního a strojírenského průmyslu.
Historie území a města
Prehistorie Muzeum středního Pootaví datuje nejstarší lidské aktivity na území dnešního Strakonicka do paleolitu (starší doby kamenné), tedy do období desítek tisíc let před současností (závěrečný úsek středního paleolitu až mladý paleolit) na základě nálezů kamenné štípané industrie. Území dnešních Strakonic a jejich okolí bylo prokazatelně osídleno již nejdéle přibližně od mladší doby kamenné (neolitu, asi 5500–2200 př. n. l.), přičemž vývoj osídlení byl úzce spjat s řekou Otavou, která představovala důležitý přírodní a hospodářský faktor regionu. Archeologické nálezy dokládají přítomnost pravěkých lovců a později zemědělských komunit, přičemž osídlení zde pokračovalo i v době bronzové (cca 2200–800 př. n. l.) a železné (cca 800 př. n. l. – počátek našeho letopočtu). náhled|vlevo|Archeologická lokalita Modelešovické sejpy Významnou roli hrála zlatonosnost Otavy, která přitahovala lidské aktivity již od pravěku a později například keltské rýžování zlata (lokalita Modelešovické sejpy); nálezy keramiky, kovových předmětů a dalších artefaktů svědčí o dlouhodobé kontinuitě osídlení v regionu. Území moderních Strakonic spadalo ve starší době železné (8.–5. století př. n. l.) do oblasti halštatské kultury, konkrétně její jihočeské mohylové varianty, která je považována za ranou fázi keltského osídlení.
1. tisíciletí n. l. V mladších pravěkých a protohistorických obdobích, zejména v době laténské (cca 5. stol. př. n. l. - 1. stol. n. l.), bylo území součástí širšího prostoru Strakonic osídleného keltskými populacemi. Poté následovaly doba římská (50 či 30 př. n. l. až do roku 350 nebo 380 n. l.) a doba stěhování národů (cca 1.–6. století n. l.), spojené s germánským osídlením (viz nedalekou archeologickou lokalitu se sídlištěm a pohřebištěm Přešťovice), přičemž významnou roli nadále hrála řeka Otava jako zdroj surovin a dopravní osa. náhled|vlevo|Prostor zaniklé vsi a archeologické lokality Častavín V raném středověku (přibližně od 6.–7. století n. l. ) oblast osídlili Slované, jejichž přítomnost dokládají archeologické nálezy sídlišť a hradišť v regionu, včetně nálezů ze Strakonicka i z území dnešního katastru Strakonic (viz archeologická lokalita Častavín na východním okraji města), které jsou datovány do 8. století až 1. poloviny 13. století. Území Strakonic tak bylo zřejmě v 7. století součástí Sámova království (říše), kmenového svazu a historicky prvního útvaru západních Slovanů ve třední Evropě, a od roku 867 či 890 bylo území dnešních Strakonic součástí Velkomoravské říše (Velké Moravy), prvního již skutečně státního útvaru západních Slovanů.
2. tisíciletí n. l. V průběhu 12. a počátku 13. století, v dobách Českého knížectví a počátků Českého království, začalo na soutoku Otavy a Volyňky docházet k formování středověkého sídelního jádra v souvislosti se vznikem hradu rodu Bavorů, kolem něhož se postupně rozvíjelo několik osad. Na rozdíl od mnoha měst v Čechách a na Moravě nebyly Strakonice založeny jako královské město, ale vznikaly postupným slučováním čtyř menších osad: Strakonic, Bezděkova, Žabokrt a Lomu, které se spojily v poddanské město Strakonice. Středověké dějiny města jsou nerozlučně spojeny s historií zdejšího hradu, který začali počátkem 13. století budovat Bavorové ze Strakonic. První zmínku o tomto hradě obsahuje listina krále Václava I. z roku 1235. První písemná zmínka, v níž se hovoří o Strakonicích, pochází z roku 1243, kdy Bavor I. ze Strakonic daroval polovinu strakonického hradu a vsi v okolí Strakonic řádu johanitů (později zvaných maltézští rytíři), kteří v něm vybudovali raně gotický kostel zasvěcený svatému Prokopovi a klášter. Také nejstarší písemný doklad názvu města tedy pochází z roku 1243, kdy byl v oné latinsky psané darovací listině zaznamenán v podobě Ztraconicz. Podrobnější popis města přináší až listina z roku 1318, v níž bratr Bavora III. ze Strakonic Vilém popisuje, co všechno patří johanitskému řádu. Z jeho popisu je zřejmé, že Strakonice už v té době byly plně funkčním městem. V letech 1312–1315 připadly při dělení majetku rodu Bavorů Strakonice právě Vilému Bavorovi ze Strakonic. Židovská komunita ve Strakonicích je v písemných pramenech doložena až od konce 15. století, příchod jednotlivých lidí židovské víry je však možný již za působení tohoto strakonického pána.
První zmínka o velkém požáru, který postihl město, je z roku 1357, ale již 10 let nato, v roce 1367, mu Bavor IV. ze Strakonic potvrdil městská privilegia. Strakonice však nadále zůstaly poddanským městem.
náhled|náhled|vpravo|275px|Fotografie části kostela svatého Prokopa a jeho věže na strakonickém hradě, rok 2012
Posledním z rodu Bavorů ze Strakonic byl Břeněk, který byl z finančních důvodů nucen prodat v roce 1402 svoji část hradu a města Vykeřovi z Jenišovic. Ten pak ještě téhož roku prodal majetek Řádu johanitů, jmenovitě jeho velkopřevorovi Jindřichovi z Hradce.
Od roku 1421 se po zničení pražského sídla řádu husity stal strakonický hrad sídlem velkopřevorů a konventu, kteří odtud spravovali své komendy v českých zemích až do konce 17. století. Strakonice se tak v husitské a pohusitské době staly nejvýznamnějším sídlem johanitského řádu. Není tedy divu, že byly jedním z hlavních středisek protihusitského odporu. Za husitských válek hrad nebyl dobyt, to se stalo až za třicetileté války, kdy v letech 1619 a 1641 město i hrad vyplenilo švédské vojsko.
Jedenáct let po smrti krále Jiřího z Poděbrad, roku 1482, byly ve městě ustanoveny první řemeslnické cechy, a sice krejčovský, soukenický, kráječský a postřihovačský. Tím byly položeny základy tradice textilní výroby ve Strakonicích. Z roku 1578 pak pochází první písemná zmínka o zdejším pivovaru. Píše se o něm v závěti velkopřevora Václava Zajíce z Hazmburka (1555–1578). Počátkem 16. století jsou za správy velkopřevora Kryštofa z Vartenberka ustanoveny další cechy, zejména koželužský a kloboučnický a roku 1716 cech punčochářů. Zdárný rozvoj zdejší textilní výroby přerušila třicetiletá válka, která město citelně poškodila.
Roku 1626 postihl Strakonice další ničivý požár, který zasáhl západní část města včetně radnice a městského archivu. Popelem tehdy lehlo přes 100 domů. Spolu s dopadem událostí třicetileté války tím byly město a jeho okolí natolik poznamenány, že se velkopřevor Rudolf Colloredo z Wallsee (1585–1657) rozhodl přestěhoval sídlo řádu zpět do Prahy. Strakonice tak zůstaly jedním ze tří panství v užívání velkopřevora (Strakonice, Varvažov, Horní Libchava).Průvodce po archivních fondech a sbírkách, Státní archiv v Třeboni, 1959, s. 203
V roce 1770 začal velkopřevor hrabě Michael Ferdinand z Althannu budovat jihovýchodně od Strakonic barokní poutní kostel s trojkřídlým ambitem. Od roku 1771 začala kolem něj vznikat osada Podsrp (dnes součást Předních Ptákovic). Kostel, dokončený roku 1774, byl zasvěcen Panně Marii Sedmibolestné. Dodnes je znám jako Kostel Panny Marie Bolestné. Mezitím ve Strakonicích v roce 1772 vyvrcholila epidemie moru, na niž zemřelo 424 občanů města, což byla skoro čtvrtina jeho obyvatel.
19. století náhled|náhled|vpravo|300px|Fotografie strakonického hradu a řeky Otavy, s tehdejším strakonickým řetězovým mostem, rok 1890
Strakonice 19. století lze charakterizovat jako město s rozvíjejícím se průmyslem během probíhající průmyslové revoluce. Na modernizaci se významně zasloužily rodiny strakonických židovských průmyslníků té doby, především rodiny Fürthů (zakladatelé průmyslové výroby fezů), Steinů (také fezy, textil) či Ehrmannů (obchodní a ekonomická větev k zajištění místního průmyslu). Kromě již zaběhlé textilní výroby zaměřené nově především na výrobu pokrývek hlavy, především fezů pro vývoz (továrna Fezko byla založena v roce 1812), to byla doprava, zejména železnice, která napomáhala rozvoji průmyslu. V roce 1868 byla otevřena Železniční trať Plzeň – České Budějovice, k níž roku 1893 přibyla Železniční trať Strakonice–Volary a v roce 1899 ještě Železniční trať Březnice–Strakonice. V roce 1891 kandidoval a byl zvolen poslancem do tehdejší Říšské rady ve Vídni ve 3. městské kurii, 30. volebním okrsku na jihu Čech, do kterého spadaly i Strakonice, budoucí prezident I. republiky československé prof. Tomáš Garrigue Masaryk. Před svým zvolením pronesl 16. února 1891 svoji kandidátní řeč ve Strakonicích, v pivovarském domě na Velkém náměstí, kde byla v roce 1948 umístěna i pamětní deska.
20. století Počátek 20. století je poznamenán zejména první světovou válkou. Po jejím konci a vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 a následné pozemkové reformě (zhruba 1919–1926), kdy byl Řádu maltézských rytířů odebrán v roce 1926 jeho majetek, skončila téměř 700letá správa města tímto řádem. V roce 1919 byla ve městě založena Jihočeská zbrojovka, která v roce 1932 již jako Česká zbrojovka v Praze zahájila výrobu motorových kol a posléze i motocyklů. Tak začala slavná éra motocyklů značky ČZ. V roce 1920 vznikla Akciová společnost továren na fezy se sídlem ve Strakonicích, která vyráběla i vlněné látky, přikrývky, pletené zboží, barety a čapky.http://fezko.cz/cz/index.php?level=historie Koncem třicátých let 20. století byl ve městě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením podplukovníka Jaroslava Rejžka. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938, tedy 2. den všeobecné zářijové mobilizace v Československu, 1166 mužů.
Během okupace Československa ze strany nacistickéno Německa a následné druhé světové války spadaly Strakonice od 16. března 1939 do území Protektorátu Čechy a Morava. Zbrojovka tehdy vyráběla zbraně pro potřeby německých okupantů. Německá okupace Čech, Moravy a Slezska znamenala konec zdejší židovské obce.Heřman, Jan. Jewish Cemeteries in Bohemia and Moravia. 1. vyd. Praha: Rada židovských obcí ČSR. Rok vydání neuveden. 104 s. V listopadu 1942 byli strakoničtí Židé odvlečeni do koncentračního tábora Terezín, odkud putovali dál do vyhlazovacích táborů. Většina z nich tak byla vyvražděna, zlomek přeživších se po konci války z většiny postupně přestěhoval do nově budovaného Státu Izrael. náhled|náhled|vpravo|300px|Pomník obětem světových válek ve Strakonicích (foto z 2021) Dne 6. května 1945 osvobodily Strakonice jednotky 3. americké armády generála Pattona. Po osvobození se výroba ve Zbrojovce začala opět orientovat na motocykly. Výroba zbraní byla ve Strakonicích ukončena v roce 1946. Rovněž závod Fezko se navrátil k původní výrobě vlněných látek, přikrývek, pleteného zboží a pokrývek hlavy.
Za komunistického režimu (1948–1989) došlo v sedmdesátých letech 20. století k rozsáhlé a k historickému centru města radikálně necitlivé přestavbě města, tzv. asanaci. V sedmdesátých letech minulého století tak byla zbourána řada historických staveb, které musely ustoupit komunisty naplánované nové výstavbě, včetně bývalé strakonické synagogy a rodného domku českého obrozeneckého básníka, spisovatele a překladatele F. L. Čelakovského.