Jakub Husník (29. března 1837 VejprniceMatriční záznam o narození a křtu – 26. února 1916 ŽižkovNárodní listy, 28. 2. 1916, s. 4, úmrtní oznámení) byl český malíř, grafik, fotograf a vynálezce. Zásadní je jeho vynález světlotisku. Údajně se také snažil o zdokonalení fonografu spolu s Janem Tomášem, v jehož fotoateliéru se patrně od roku 1891 nahrávaly na fonografické válečky hlasy známých herců a pěvců z divadel.SCHEUFLER, Pavel. Dějiny fotografie v českých zemích v datech do roku 1918: Fonograf v ateliéru Jana Tomáše. In: Pavel Scheufler [online]. ©2005–2010 [cit. 30. 12. 2022]. Dostupné z: http://www.scheufler.cz/cs-CZ/fotohistorie/data,1891,fonograf-v-atelieru-jana-tomase,367.html
Život
Mládí náhled|Perokresba Jakuba Husníka z roku 1862 náhled|Jakub Husník: Čtení novin náhled|Fotografie profesora Husníka v oddělení tisku Národního technického muzea v Praze
Jakub Husník pocházel z deseti dětí Vavřince Husníka (1805–1873), lesníka na panství lobkovickém a později konopištském. Mládí strávil v obci Vejprnice u Plzně. Nižší piaristické gymnázium v Praze začal Husník studovat, ačkoliv zpočátku neuměl ani slovo německy. Již zde se projevila jeho příznačná píle. Po vyšší reálné škole, opět německé, studoval v letech 1855–1859 malířskou Akademii, kde se setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem hlubotisku. Husník studoval šestnáct měsíců také malířství v Antverpách. Po návratu z ciziny bydlel v Benešově a jezdil ke svému strýci na faru do Uhříněvsi.
Dospělost a první vynález V kostelech v nedalekých Kolovratech a Karlovicích maloval v roce 1861 obrazy na oltáře. V roce 1863 byl jmenován učitelem kreslení na reálném gymnáziu v Táboře, kde také učil těsnopis. Podílel se i na výzdobě ambitů v Klokotech u Tábora. Ústup daguerrotypie v 60. letech 19. století a zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii sledoval Husník velmi pozorně. Při nesčetných pokusech našel pomocníka v táborském lékaři Schwarzovi. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem – dvoutónovými fotografiemi.
Husník opakoval všechny pokusy prováděné předtím Pontonem, Talbotem (talbotypie), Poitevinem (uhlotisk) a dalšími s dvojchromanem draselným za působením světla. Zdokonalil způsob reprodukování fotografických obrazů – fotolitografii. Husník postupně vylepšil svůj vynález, takže v roce 1868 byl schopen docílit 600 otisků z jednoho kamene. Pokračoval v dalších úpravách: kámen nahradil skleněnou deskou a použitím glycerinu snížil potřebu navlhčování želatinové vrstvy. Ještě téhož roku dosáhl 1500 otisků z jedné desky.
Ve stejné době se stejným problémem, a to úspěšně, zabýval i mnichovský dvorní fotograf Joseph Albert. Po uveřejnění informace o Husníkovi v příloze časopisu Photographische Mitteilungen nedala odezva na sebe dlouho čekat. V lednu 1869 podepsal Husník s Josephem Albertem smlouvu o přenechání želatinofotolitografie k libovolnému užití za pětiprocentní zisk získaný prodejem podle Husníkova způsobu nad 20 000 zlatých rakouské měny. Husník se rozhodl velmi správně – vybavené tiskárně Josepha Alberta nebyl počtem ani kvalitou reprodukcí schopen konkurovat. Smlouva však na delší čas zabránila poznat pravého vynálezce, jelikož se Husník zavázal zachovat o vynálezu mlčení. Ve světě se proto mluvilo o albertotypii. Husníkova metoda se nicméně prosadila především pod názvem světlotisk Redakce: Topičův sborník literární a umělecký, roč. III, sv. 7, 1915–1916, 7. dubna 1916, vyd. F. Topič, Praha, str. 336.
Uznání Až při soudním procesu A. Markla, který vydal v roce 1870 příručku, v níž byl popsán způsob reprodukování Albertovou metodou, vyšel najevo i Husníkův podíl na vynálezu. Uznal jej i německý tisk. V roce 1873 se Husník i s rodinou ocitl ve Vídni. Pracoval ve státní tiskárně, kde s pomocí K. Klíče zaváděl tisk cenných papírů. V říjnu 1875 spolu získali patent na tisk cenných papírů. Husníkovy otisky byly tak dokonalé, že známý rytec A. Lepère nedokázal poznat svůj originál od kopií.
V roce 1876 byl jmenován profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Praze. V roce 1879 založil Husník v Praze zinkografickou dílnu a fotografický ateliér. Začal vyrábět fotolitografický přetiskový papír a získal na něj i říšskoněmecký patent. V roce 1887 obdržel také patent na klihotypii.
Po odchodu do výslužby v roce 1888 založil Husník se svým zetěm A. Häuslerem firmu, v níž se mu podařilo výrobně propracovat další svůj vynález – tisk vodoznaků. Zásluhou jeho syna Jaroslava získala firma dobrou pověst i ve výrobě a dodávání trojbarvotiskových štočků na objednávku. Od roku 1900 sídlila v novostavbě na Žižkově v Husinecké ulici. Svůj talent však uplatnil i v jiném oboru. V roce 1869 přenechal za honorář pěti šicích strojů americké firmě Wheeler a Wilson zařízení nazvané kličkař, které mělo zamezit trhání nití. Spolupracoval i s Ludvíkem Očenáškem, rovněž vynálezcem v mnoha oborech, na dalších zdokonaleních šicích strojů.
Rodinný život S manželkou Marií, rozenou ŠteklovouMatriční záznam o narození a křtu Marie Štekl farnost Pelhřimov (1847–1867) měl tři děti – syna JaroslavaMatriční záznam o narození a křtu Jaroslava Husníka farnost Tábor (1871–1912) a dcery Marii (provdaná Häuslerová, 1867–??) a Emilii (provdaná Pichová, 1877–??). Rodina bydlela na Královských Vinohradech, později na Žižkově.Soupis pražských obyvatel, Husník Jakub, 1835 Roku 1881 působil jako učitel na gymnáziu ve Spálené ulici.Pátá zpráva cís. král. prvního českého reálného a vyššího gymnasia v Praze za školní rok 1881. Praha, 1881, vl. n., s. 25. [cit. 2017-08-23] Dostupné online.
Syn JaroslavSoupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Husník, Jaroslav * 1871 s rodinou, který byl společníkem firmy Husník a Häusler, předčasně ve 41 letech zemřel. Dcera Marie byla provdána za společníka téže firmy, malíře, grafika a restaurátora Artura Häuslera (6. 9. 1869 – 8. 10. 1938).Národní listy, 28. 9. 1912, s. 7, úmrtní oznámení Jaroslava Husníka
Jakub Husník zemřel na chřipku na Žižkově roku 1916, pochován je na Olšanských hřbitovech.Matrika Z, Žižkov, sv. Prokop, 1915-1927, snímek 50
Odkazy
Reference
Literatura BIRGUS, Vladimír a SCHEUFLER, Pavel. Česká fotografie v datech 1839–2019. 1. vyd. Praha: Grada, 2021, s. 26, 35, 40, 41, 46, 48, 51, 52, 60, 71, 75. ISBN 978-80-271-0535-9. DYRYNK, Karel. Reprodukční techniky na letošní výstavě. Typografia: odborný list knihtiskařů. 1908, roč. 19, s. 69–74. ISSN 0322-9068. FIKARI, Robert. Přehled grafických technik: vývoj a praxe od dob nejstarších až do dneška. 1. vyd. Praha: Práce, vydavatelstvo ROH, 1955. 445 s., 12 listů obr. příloh. Knižnice ROH-Svazu zaměstnanců v tisku, sv. 1. [Kap. Jakub Husník, s. 324; Husníkův světlotisk, s. 325–330.] KRAUS, Ivo. Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 270 s., xvi s. barev. obr. příl. ISBN 80-200-1196-X. LHOTA, Antonín. Hrst výročí: A. Häusler. Práce a vynálezy: měsíčník pro podporu vynalézání a bádání. 1949, roč. 4/16, s. VIII. ISSN 2533-7130. LHOTA, Antonín. Hrst výročí: Jakub Husník. Práce a vynálezy: měsíčník pro podporu vynalézání a bádání. 1946, roč. 4/16[?], s. 84. ISSN 2533-7130. [Ročník 1/13?] Lichtdruck: 1865–1965. Dresden: Verlag der Kunst, . 77 s., ilustrace. Vydáno ke stému výročí. LINHART, Lubor. Od archaeopteryxe ke klíčotypii. Naše rodina: týdeník pro tři generace. 1994, č. 11, s. 13. ISSN 0323-2743. mrk [MAREK, Lukáš]. Vynálezy s českým rodokmenem: po stopách našich „tiskařů“. Technik. 2009, roč. 17, č. 5 (květen), s. 52. ISSN 1210-616X. Půlstoletí vynikajícího grafického podniku. Typografické listy. 1929, roč. 4, č. 6. SCHEUFLER, Pavel. Počátky autochromu v Čechách. In: ŠMIROUS, Karel a JUNG, Rudolf. Autochromy z let 1908–1955: výběr barevných fotografií z rastrových diapozitivů z let 1908–1955: Katalog u příležitosti výstavy Národního technického muzea v Praze. Praha: Národní technické muzeum, 1993, s. 33 a násl. ISBN 80-7037-021-1. Dostupné také z: https://docplayer.cz/7651823-Pocatky-autochromu-v-cechach.html Přístup také z: http://www.scheufler.cz/en-CZ/my-texts-to-download/on-history-of-photography,pocatky-autochromu-v-cechach,32.html SKOPEC, Rudolf. Jakub Husník: životopisná studie. Praha: Národní technické museum, 1952. 99 s., 8 nečísl. s. obr. přílohy. Sbírka životopisných studií průkopníků české a slovenské techniky, sv. 1. TECL, Rudolf. K počátkům fotografie na Táborsku. Výběr: časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1997, roč. 34, č. 1, s. 60–63. ISSN 1212-0596. TESAŘÍK, Bohumil. Světlotisk Jakuba Husníka. Vlastivědný sborník: čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska. 2016, roč. 26, č. 3, s. 14–18. ISSN 1801-0032. Dostupné také z: https://www.marianskatynice.cz/nabizime/vlastivedny-sbornik-1/2016
Regionální deníky STRAKOVÁ, Soňa. Kteří umělci proslavili Benešovsko. Mladá fronta Dnes: středočeské vydání. 2006, roč. 17, č. 168. Střední Čechy Dnes: Benešovsko, s. B/4. ISSN 1210-1168. VAINDL, Ladislav. Nejchytřejší lidé Plzeňského kraje: nej Plzeňského kraje. Mladá fronta Dnes: plzeňské vydání. 2015, roč. 26, č. 90. Plzeňský Dnes, s. B/3. ISSN 1210-1168. VAINDL, Ladislav. Největší vědci a vynálezci kraje: nej Plzeňského kraje. Mladá fronta Dnes: plzeňské vydání. 2015, roč. 26, č. 124. Plzeňský Dnes, s. B/3. ISSN 1210-1168.
Externí odkazy
Třípól: Světlotisk Jakuba Husníka. Bohumil Tesařík, 10. 5. 2016.
Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští vynálezci Kategorie:Čeští fotografové Kategorie:Narození 29. března Kategorie:Narození v roce 1837 Kategorie:Narození ve Vejprnicích Kategorie:Úmrtí v roce 1916 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 26. února Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži