McDonnell Douglas F-15 Eagle je americký dvoumotorový taktický stíhací letoun pro každé počasí navržený společností McDonnell Douglas (nyní Boeing). Po přezkoumání návrhů vybralo americké letectvo v roce 1969 návrh firmy McDonnell Douglas, aby vyhovělo potřebě specializovaného stíhače určeného k vybojování a udržení vzdušné nadvlády. Eagle poprvé vzlétl v červenci 1972 a do služby vstoupil v roce 1976. Patří mezi nejúspěšnější moderní bojové letouny s více než 100 vítězstvími v leteckých soubojích bez vlastních ztrát (většinou v rámci izraelského letectva).Davies and Dildy 2007, inside cover.Spick 2000, p. 127.
Eagle provozuje mimo USA, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Katar a Saúdské Arábie. Je určen jako letoun čistě pro vybojování vzdušné převahy, ale jeho konstrukce umožňuje i schopnost pozemního útoku."PS 940 F-15 Armament Handbook, Oct-1979." scribd.com. Retrieved: 29 November 2012. Ta se však nevyužívá. Letoun se ukázal být natolik flexibilní, že z něj později na jeho základě vznikla verze útočného bombardovacího letounu pro každé počasí, McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle, která vstoupila do služby v roce 1989 a byla vyvezena do několika zemí. Pro zahraniční zákazníky vznikla řada dalších verzí Eagle i Strike Eagle a výroba modernizovaných variant stále probíhá.
F-15 byl hlavním stíhacím letounem vzdušné nadvlády amerického letectva a mnoha amerických spojenců během pozdní studené války, kde nahradil F-4 Phantom II. Izraelské letectvo použilo Eagle poprvé v boji v roce 1979 a rozsáhle jej nasadilo během války v Libanonu roku 1982. V americké službě zasáhl letoun do bojů během války v Zálivu v roce 1991 a také v konfliktech nad Jugoslávií v 90. letech. Americké letectvo začalo od začátku 21. století nahrazovat své F-15 určené pro vzdušnou nadvládu typem F-22 Raptor. Omezované nákupy však posunuly vyřazení zbývajících F-15C/D (zejména v Národní letecké gardě) až k roku 2026 a donutily letectvo doplnit flotilu F-22 o pokročilou variantu Eagle, F-15EX, aby si udrželo dostatečný počet stíhačů vzdušné nadvlády. F-15 stále slouží v řadě zemí.
Vývoj náhled|První prototyp F-15A (S/N 71-0280) během prvního letu náhled|F-15C při vzletu na maximální výkon Práce na nástupci F-4 Phantom II, pracovně pojmenovaném FX (fighter experimental), začaly už v roce 1960. USAF tehdy vydalo směrnici, podle které mohly firmy přicházet se svými návrhy. V roce 1965 si USAF vyžádalo stavbu modelů v plné velikosti. O dva měsíce později USAF vydalo požadavky na taktický podpůrný letoun (TSA-Tactical Support Aircraft). Od roku 1966 až do podzimu 1967 byly práce na FX minimální. V roce 1967 vydalo USAF pod vlivem dojmu z nového MiG-25 nové požadavky, změnu ze TSA na pouhý stíhač. USAF vyžadovalo rychlost Mach 1,5 až 3,0. General Dynamics nabídlo stroj s měnitelnou geometrií křídla i s křídlem pevným, McDonnell Douglas doporučil pevné křídlo, dva motory a jednoho pilota. Vzápětí byly uvolněny finance na vývoj. Soutěže se chtělo účastnit mnoho firem, ale o tři měsíce později byly ve hře už jenom McDonnell Douglas, Fairchild a North American. FX byl přejmenován na F-15. US Navy prosazovalo, aby byla místo F-15 přijata upravená verze F-14, ale nestalo se tak. Roku 1969 byl vybrán McDonnell Douglas.
F-15 Eagle byl navržen jako letadlo pro vybojování vzdušné nadvlády nad jakýmkoliv soudobým stíhacím letadlem nepřítele (Sovětského svazu). Ve všech výškách, v boji na dlouhou vzdálenost (BVR) i v manévrovém vzdušném boji neměl mít konkurenci.
V návrhu se počítalo s vysokou obratností, se schopností nést nejmodernější avioniku a velké množství paliva. Letadlo mělo mít poměr výkonu ke hmotnosti větší než 1. Měl to být dobře ovladatelný stroj s bezvadným výhledem z kabiny. Pozemní obsluha měla mít s Eaglem o polovinu méně práce s údržbou než u jeho předchůdce F-4 Phantom.
V červnu 1972 se konal slavnostní roll-out první F-15. Poté byl prototyp převezen na základnu Edwards AFB, kde byl připravován na první let. 27. července 1972 se první F-15 vznesl k nebi. Bylo také uvažováno i o námořní verzi F-15; proto byl zesílen trup, aby tato mohla nést střely AIM-54 Phoenix. Nicméně námořní varianta byla odmítnuta z finančních a hmotnostních důvodů.
Odlehčená verze F-15A Eagle ustanovila mnoho výškových a stoupavých světových rekordů své doby. Byla ve stoupavosti rychlejší než raketa Saturn V, která vynesla americké astronauty na Měsíc.
F-15 se ukázal být jako příliš drahý i pro americké letectvo, takže byl doplněn levnějším, ale zato mnohoúčelovým letadlem F-16 Fighting Falcon. V boji byl F-15 Eagle velmi úspěšný, jde o nejúspěšnější stíhací letadlo posledních let se 104 sestřelenými letadly nepřítele bez vlastních ztrát.
Konstrukce
Drak F-15 je dvoumotorový hornoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami. Drak letadla je mimo jiné tvořen 25,8 % titanu, 37,3 % hliníku, 5,5 % oceli a většího procenta kompozitních materiálů. Křídla o úhlu šípu 45 stupňů jsou tvaru delta, náběžná hrana je pevná a kónicky prohnutá. Vzepětí křídla je -1, štíhlost 3. Na jejich odtokové hraně jsou umístěna křidélka a jednoduché klapky. Konce křídel jsou "seřízlé". Plovoucí vodorovné ocasní plochy mají na náběžné hraně tzv. psí zub, který slouží k odstranění třepetání v určitých rychlostech a výškách. Pilotní překryt je vypouklý a umožňuje výborný rozhled z kabiny.
Systém řízení Letadlo má hlavní a záložní systém řízení. Vedlejší (klasické) hydromechanické řízení, a k němu hlavní systém řízení – CAS (Control Augmentation System). CAS je systém který uměle zvyšuje stabilitu, tedy pomáhá pilotovi při ovládání letadla. Pokud by bylo toto hlavní řízení z různých důvodů poškozeno, může pilot dále pilotovat jenom pomocí hydromechanického řízení, ale letová obálka letadla se sníží, mělo by ale i tak být umožněno pilotovi provádět manévry do 5g.
Kokpit vlevo|náhled|Kokpit F-15A náhled|upright|Radar AN/APG-63 Pilotní prostor je řešen tak, aby co nejméně zatěžoval pilota a aby poskytoval velice dobrý výhled pilotovi kolem letadla. Kokpit je vybaven průhledovým displejem (HUD), který se nachází ve výšce očí pilota a zobrazuje mu nejdůležitější informace. Může zobrazovat navigační, přistávací a bojové údaje Viditelnost na displeji je dobrá za jakýchkoliv světelných podmínek, což umožňuje pilotovi pracovat aniž by se musel podívat dolů na ostatní přístroje.
Nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce, přesně podle konceptu HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick). Pilot tak může přepínat mezi zbraňovými systémy a průběžně volit nejvhodnější režim radaru aniž by musel dát ruce pryč z plynové nebo řídicí páky.
Kokpit má minimálně dva displeje HDD (head down displey) které dobře informují pilota o hrozbách a systémech letadla.
Avionika Letadla Eagle jsou vybavena pulsním dopplerovským radarem Raytheon AN/APG-63 či Raytheon AN/APG-70. Do prvních letounů F-15A/B byl instalován tehdy nejvýkonnější radar na světě AN/ APG-63, který měl dosah až 160 km a dokázal zachytit i vysokorychlostní cíle v nízké výšce proti pozadí země. V roce 1979 došlo k celkovému vylepšení radaru přidáním programovatelného signálního procesoru (zkr. PSP), který začal používat F-15C/D. V devadesátých letech došlo k modernizaci tohoto radaru na verzi AN/APG-63(V)1 který dokáže najednou sledovat 14 cílů a na 6 z nich současně útočit. Další modernizací tohoto radaru na verzi AN/APG-63(V)2 bylo přidání aktivního elektronického snímání (Active electronically scanned array),tzv. AESA. Zatím poslední modernizace se jmenuje AN/APG-63(V)3, který používá technologie AESA skenování z radaru AN/APG-79. Později vyrobené verze (osmdesátá léta) F-15C/D dostaly radary APG-70, které byly zcela nahrazeny radary AN/APG-63(V)1.
Letadlo je dále vybaveno inerciálním navigačním systémem, komunikačními systémy v pásmu UHF, taktickým navigačním systémem (TACAN), přistávacím systémem ILS (Instrumental Landing System). Souprava ECM zahrnuje radarový výstražný systém, systém automatického odpalování klamných cílů, elektronické rušiče a systém pro identifikaci přítel-nepřítel IFF (Identification Friend or Foe).
Odolnost náhled|vpravo|Spodek F-15 s vnějšími závěsníky Hlavní systémové součásti jako jsou například palivové, hydraulické vedení, včetně řízení mají nejméně dva okruhy, po vyřazení jednoho může další nahradit činnost toho poškozeného. Motorový prostor má vlastní hasicí systém. Pevná konstrukce a nízké plošné zatížení, dovoluje letadlu i po těžkém poškození dolétnout zpět na své letiště. Po kolizi a ztrátě celého jednoho křídla se dokázal izraelský F-15 vrátit na letiště a pilot přežil
Motor Díky výkonným motorům se F-15 Eagle stal prvním letadlem amerického letectva, jehož poměr tahu k hmotnosti byl větší než 1. Motory F100-100 a F100-220 v kombinaci s malým plošným zatížením poskytují stíhačce dobrou akceleraci a manévrovací schopnosti. Od motorů se vyžadovaly vysoké výkony, a proto musely být při jejich konstrukci použity nové materiály. Použití nových technologií, ale i využití plného potenciálu nových motorů piloty způsobovalo zpočátku jejich přetížení a nadměrné opotřebení. Častokrát se stávalo, že přetížený motor v lepším případě zhasl a v horším explodoval. Těmto výpadkem konstruktéři zamezili instalací senzorů snímajících tok vzduchu v motoru, teplotu, či tlak ve spalovací komoře. V současnosti jsou F100-PW-220 považovány za vůbec jedny z nejspolehlivějších proudových motorů.
Výzbroj náhled|M61 Vulcan namontovaný na straně vstupního ústrojí F-15 může být vybavena kombinací protiletadlových raket – střelami krátkého doletu AIM-9 Sidewinder nebo střelami středního doletu AIM-7 Sparrow a novějšími AIM-120 AMRAAM. Eagle má palubní rotační kanón M-61A1 Vulcan o kadenci 6000 ran/min. Zásoba střeliva činí 950 ran. Celkově může F-15 unést cca 7 300 kg výzbroje. F-15 může nést klasické pumy ale nejsou určeny pro boj s pozemními, či námořními cíli.
Výkony Výborné letové vlastnosti a obratnost F-15 Eagle jsou dány vysokým poměrem tahu motorů k váze stroje a nízkým plošným zatížením křídel. To mu dává excelentní držení energie v manévrech. Tam kde při manévrování starší letadla ztrácela rychlost, F-15 mohl naopak zrychlovat. Eagle je výborný ve vertikálních manévrech a bojování ve větších rychlostech, tam se mu daří nejlépe. Eagle nemá počítačem omezení přetížení ani úhlu náběhu. Pilot dostává zvukovou výstrahu. Rychlostně a akcelerací jde o velice silný a rychlý stroj. Jako jeden z prvních dokázal ve stoupání překonat rychlost zvuku. Dokáže v prázdné konfiguraci, tedy bez podvěsů odstartovat na necelých 300 m.
Služba vlevo|náhled|F-15 při odpalu střely AIM-7 Sparrow náhled|upright=1.25|Izraelská F-15C se čtyřmi sestřely syrských letounů V letech 1979-81 sestřelily izraelské F-15A třináct syrských MiGů-21 a dva MiGy-25. Sýrie tvrdí, že přišla o 13 letadel a sestřelila 5 stíhaček F-15.IAF Aircraft Inventory: McDonnell Douglas F-15 Eagle 7. června 1981 izraelské F-15A/B doprovázely stíhačky F-16, které bombardovaly iráckou jadernou elektrárnu Osirak u Bagdádu v rámci operace Opera.
V roce 1982 během války v Libanonu izraelská letadla F-15 sestřelila 23 MiGů-21, 17 MiGů-23 a 1 vrtulník Aérospatiale Gazelle. Syrské záznamy uvádějí osm sestřelených F-15.
Navzdory některým spekulativním tvrzením, nebylo nikdy prokázáno jediné sestřelení F-15 jiným letadlem a tím nadále zůstává nejúspěšnějším stíhacím letadlem všech dob.
První bombardování letadly F-15 se uskutečnilo 1. října 1985 v Tunisku během operace Dřevěná noha. Na velitelství OOP shodilo šest izraelských F-15D naváděné pumy GBU-15 a dvě F-15C ukončily misi použitím nenaváděných pum Mk-82. Saúdskoarabské F-15C sestřelily 5. června 1984 dvě íránské stíhačky F-4 Phantom II poté, co narušily jejich teritoriální vody.