náhled|Zatravněný dopravní ostrůvek ve Veleslavíně náhled|Parkování částečně na sporné vegetaci přilehlé ke komunikaci Silniční vegetace je termín, který v českém zákoně o pozemních komunikacích číslo 13/1997 Sb. je označena vegetace, která je součástí silničních pomocných pozemků (vyskytují se pouze mimo zastavěná území) a jiných pozemků dálnic, silnic a místních komunikací, tj. silničních pozemků. V legislativě přímo definována není, hranici silničního pozemku někdy lze dovodit z katastru nemovitostí, sporné však bývá, zda lze za silniční vegetaci považovat silniční pozemek s udupanou nebo uježděnou hlínou bez porostu.
Zákon o pozemních komunikacích pojem silniční vegetace nedefinuje a nenabízí prakticky žádný prostředek, kterým by šlo vlastníka, resp. správce silnice přinutit k aktivní péči o silniční vegetaci. Předtím, než zanedbaná vegetace způsobí nějakou škodu, přichází do úvahy pouze použití rozhodnutí silničního správního úřadu podle § 35 zákona o pozemních komunikacích (silniční správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dálnice, silnice a místní komunikace a zdroje rušení silničního provozu na nich a řeší je), tyto působnosti se vztahují i na vlivy a vegetaci ze sousedních pozemků.
Termín je použit i v zákoně o silničním provozu v rámci pravidel silničního provozu. Silniční vegetace pole silničního zákona nesmí překážet provozu a údržbě silnic a podle pravidel silničního provozu se na ní nesmí zastavit a stát.
Podle § 13 písm. d) zákona o pozemních komunikacích je silniční vegetace příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace. Z tohoto ustanovení byly původně vyloučeny průjezdní úseky silnic, s účinností od 31. 12. 2015 však byla tato výluka novelou č. 268/2015 Sb. na základě nálezu ústavního soudu zrušena. Ačkoliv § 15 hovoří o silniční vegetaci na silničních pozemcích, explicitně neříká, že silniční vegetací nemůže být i vegetace na sousedních pozemcích, jak se někteří právníci domnívají. Právní doktrína a nejvyšší soudy dospěly k tomu, že je patrně třeba vykládat termíny součást a příslušenství v zákoně o pozemních komunikacích odlišně, než jak to činí soukromoprávní kodex, tj. stanoví-li zákon o pozemních komunikacích, že je něco součástí či příslušenstvím stavby pozemní komunikace, znamená to přinejmenším povinnost vlastníka komunikace o danou věc pečovat, a to bez ohledu na to, kdo ji vlastní. V roce 2015 Nejvyšší správní soud došel k závěru, že není namístě, aby se o silniční vegetaci v průjezdním úseku silnice staral vlastník silnice, ale měla by to dělat spíše obec, jež se má v rámci samosprávy starat o veřejnou zeleň, bez ohledu na to, na čím pozemku roste. Ústavní soud rozsudek zrušil a nálezem rozhodl, že v první řadě má za silniční vegetaci odpovídat vlastník pozemku, na němž vegetace roste, a v těch místech, kde je silniční vegetace označována za příslušenství silnice, se má o stav silniční vegetace starat vlastník silnice. Po tomto nálezu bylo následně novelou č. 268/2015 Sb. zákona o pozemních komunikacích s účinností od 31. 12. 2015 stanoveno, že silniční vegetace je příslušenstvím nejen silnice, ale též průjezdního úseku silnice.Tomáš Hrstka: Trable s odpovědností za silniční vegetaci, OF 1/2018, Deník veřejné správy, 12. 4. 2018
Historie a funkce Silniční vegetace plní funkci ekologickou, krajinotvornou, zpevňuje půdu a ovlivňuje životní prostředí. Již ve 14. století byly ojediněle vysazovány podél cest ovocné stromy. Vrcholným obdobím budování alejí bylo baroko. Od 18. století byla kolem císařských silnic vysazována stromořadí pro stín, orientaci v zimě a jako větrolamy. Masová výsadba začala v 18. století, v Rakousko-Uhersku po vzoru Francie na základě patentů Marie Terezie (1752), pro ochranu vojsk a potahů před sluncem, doporučeny byly lípy, moruše, jeřáby, jasany, ořešáky, buky, jilmy a divoké ovocné stromy. V druhé polovině 19. století byla popularizována ovocná stromořadí, jejich plody však byly později znehodnoceny rozvojem motorismu a jeho zplodinami.
Bezpečnostně a politicky citlivým tématem jsou historická stromořadí u silnic, která stojí blízko u vozovky a nejsou chráněna svodidly, při nárazech aut do stromů se ročně zabije v Česku téměř stovka lidí. Podle údajů spolku Arnika bylo od roku 2023 do konce roku 2022 (sic!, zřejmě míněn rok 2022) u krajských silnic v Česku pokáceno celkem 326 497 stromů, zatímco vysázeno 202 394. Prostromový byl v roce 2022 Liberecký kraj, Středočeský kraj (pokáceno 602, vysázeno 2529). Opačná bilance byla v Karlovarském či Plzeňském kraji a v Královéhradeckém kraji (pokáceno 4402, vysázeno 185).Václav Drchal: V širém poli strom zelený. Historie českých alejí začíná v 18. století, Hrot 24, 29. 10. 2023
Na místních komunikacích nebo průjezdních úsecích silnic je využíváno zatravnění, případně v kombinaci se záhony či dřevinami například na dělicích pásech a nepochozích dopravních ostrůvcích včetně středů kruhových objezdů. Travnatý povrch obvykle pokrývá i silniční příkopy, spolu s křovinami i svahy zářezů a náspů, pozemky podél těles dálnic atd. Obdobnou funkci má zatravněný tramvajový pás. Vegetace brání erozi půdy, snižuje prašnost, hlučnost a přehřívání a vysychání povrchu a esteticky dotváří krajinu.
Odkazy Reference
Kategorie:České právo Kategorie:Pozemní komunikace Kategorie:Zahradní architektura