František Divoký (31. března 1892 Mladošovice – 28. června 1972 Londýn) byl československý legionář, četník a příslušník československé armády v zahraničí.
Život František Divoký se narodil 31. března 1892 v Mladošovicích na Třeboňsku. Během první světové války bojoval jako dobrovolník v řadách srbské armády, vyznamenal se zejména během bojů o Černou Horu. Po návratu do Československa nepokračoval v armádní službě, sloužil jako četnický důstojník na Slovensku, kde postupně žil v Turni nad Bodvou, Ružomberku a Humenném. Po německé okupaci a rozpadu Československa v březnu 1939 odešel společně se synem Miloradem a kolegy od četnictva Františkem Herodesem a Františkem LeskotouIvo Pejčoch - Milorad Divoký-Útěk na Balkán (článek na stránkách Vojenského historického ústavu, 2024) do Polska, kde se společně v Bronowicích přidali ke vznikajícímu československému zahraničnímu vojsku. Dne 30. srpna 1939 se František Divoký stal velitelem bronowického tábora. Po vypuknutí druhé světové války a napadení Polska nacistickým Německem zorganizoval dne 5. září 1939 opuštění tábora a pokus o spojení se se skupinou Ludvíka Svobody. To se mu kvůli německému a sovětskému postupu nepodařilo, po strastiplné cestě se ale skupině o 115 mužích podařilo 19. září 1939 dosáhnout rumunských hranic, kde byli internováni. Společně s dalšími vojáky se následně František Divoký přesunul přes Konstancu, Pireus, Alexandrii a Bejrút do Marseille a do Agde, kde se opět formovalo československé vojsko. Byl ustanoven velitelem oddílu polního četnictva a tuto funkci zastával během pobytu ve Francii, Velké Británii a i během obléhání Dunkerque v letech 1944 a 1945. Po skončení války se vrátil v hodnosti majora do Československa, kde působil na funkci oblastního velitele Sboru národní bezpečnosti v Chebu a následně v Kutné Hoře. Poté byl ustanoven velitelem Školy pro důstojníky SNB v Praze. Po komunistickém převratu v únoru 1948 odešel opět do emigrace, zemřel v Londýně 28. června 1972.
Rodina František Divoký se oženil v Srbsku a manželku Darinku rozenou Bojovič si s sebou přivedl do Československa. Manželům se v roce 1918 narodil syn Milorad, který společně s otcem odešel v roce 1939 do Polska ke vznikající československé armádě v zahraničí. Po pádu Polska působil v jugoslávském odboji, v roce 1942 se pokusil přejít přes Bulharsko do Turecka, ale byl zadržen bulharskou policií a předán Němcům. Zahynul v koncentračním táboře Mauthausen.
Vyznamenání Československá medaile za zásluhy Kříž za chrabrost
Odkazy Reference
Literatura Kolektiv autorů – Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945, strana 55-56 (Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, 2005, ISBN 80-7278-233-9) Tomáš Jakl - František Divoký (článek na stránkách Vojenského historického ústavu, 2018)
Externí odkazy Karta legionáře Františka Divokého na stránkách Legie 100
Kategorie:Českoslovenští legionáři Kategorie:Čeští policisté Kategorie:Příslušníci československé zahraniční armády Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Nositelé Československé medaile za zásluhy Kategorie:Nositelé Kříže za chrabrost (Polsko) Kategorie:Narození 31. března Kategorie:Narození v roce 1892 Kategorie:Narození v okrese České Budějovice Kategorie:Úmrtí 28. června Kategorie:Úmrtí v roce 1972 Kategorie:Úmrtí v Londýně Kategorie:Muži