Místní církev či partikulární církev (latinsky ecclesia particularis) je označení jakéhokoliv samostatně konstituovaného církevního společenství, které je součástí katolické církve ve smyslu celé, univerzální církve. Tak pojem definuje i kanonické právo římskokatolické církve, které však pojem „jedna a jediná katolická církev“ omezuje na církve sjednocené s Římem, respektive v kánonu 373 přiznává papeži výhradní právo zřizovat místní církve, čímž zároveň upírá místním církvím povahu autonomně konstituovaných společenství.
Charakteristika Obvykle je místní církev definována na základě určitého územního rozsahu, vliv může mít ovšem i určitá tradice či ritus.
Právní vymezení V Kodexu kanonického práva římskokatolické církve pojednávají o místních církvích kánony 368-374.
Odkazy Literatura Kodex kanonického práva, Nakladatelství Zvon, 1994, , str. 163 a 165.
Související články Partikulární katolické církve a liturgické obřady
Kategorie:Kanonické právo Kategorie:Římskokatolická církev