Samuel svobodný pán Hazai (rodné jméno Samuel Kohn) (26. prosince 1851 Rimavská Sobota – 13. února 1942 Budapešť)Samuel Hazai in: Magyar Életrajzi Lexikon dostupné online byl rakousko-uherský generál židovského původu narozený na Slovensku. Od mládí sloužil v rakousko-uherské armádě, uplatnil se především jako pedagog a vojenský teoretik. V letech 1910–1917 byl uherským ministrem zeměbrany a v roce 1912 získal titul barona. Za první světové války byl pověřen vrchním velením záloh a organizací zásobování, v roce 1917 byl povýšen na generálplukovníka. Po roce 1918 žil v soukromí v Budapešti.
Životopis náhled|vlevo|Polní podmaršál Samuel Hazai (1910) Patřil k židovské komunitě v Rimavské Sobotě, jeho původní příjmení bylo Kohn, byl jedním ze tří synů obchodníka s chlastem Adolfa Kohna. Po konverzi rodiny ke křesťanství přijal jméno Hazai.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 307 ISBN 80-86781-08-9 Studoval nejprve na Maďarské královské vojenské akademii Ludovica, jako kadet vstoupil do armády a v roce 1876 byl povýšen na poručíka. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni, kde patřil k nejlepším studentům a v roce 1883 byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.
Aktivní službou u vojenských jednotek strávil jen krátkou dobu a od roku 1886 působil na uherském ministerstvu zeměbrany. Uplatnil se jako vojenský teoretik a pedagog, byl instruktorem na akademii Ludovica, později vedl také kurzy pro štábní důstojníky. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1888, major 1895, podplukovník 1897, plukovník 1900).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 169 dostupné online V letech 1902–1904 byl ředitelem budapešťské vojenské akademie Ludovica,Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 167 dostupné online v roce 1904 opustil vojenské školství a stal se sekčním šéfem I. odboru na uherském ministerstvu zeměbrany.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1906; Vídeň, 1905; s. 170 dostupné online Své úsilí zaměřil na zvýšení akceschopnosti uherské zeměbrany, se svými plány ale narážel na odpor Vídně, která v zesílení samostatného uherského vojska spatřovala možnost hrozby maďarských separatistických tendencí. V roce 1907 dosáhl hodnosti generálmajora.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 168 dostupné online
V lednu 1910 byl v Khuen-Héderváryho vládě jmenován ministrem zeměbrany,Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 597 K datu 15. listopadu 1910 byl zároveň povýšen do hodnosti polního podmaršálaSchematismus für das kaiserliche und königliche Heer für das Jahr 1911, Vídeň, 1911; s. 175 dostupné online Jako člen vlády byl také poslancem uherského zemského sněmu.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1913; s. 1221 dostupné online V uherské vládě se dostával do konfliktu se svými kolegy především v otázce financování armády, měl ale trvalou podporu Istvána Tiszy a později také nového císaře Karla I. V roce 1917 rezignoval na funkci ministra a převzal zodpovědnost za zásobování celé armády, v této souvislosti byl povýšen do druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka (srpen 1917).Generálplukovníci rakousko-uherské armády na webu weltkriege dostupné onlinePřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Po skončení války a rozpadu monarchie byl penzionován (k datu 1. prosince 1918)Služební postup Samuela Hazaie in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 67 dostupné online a od té doby žil zcela v soukromí v Budapešti.
Jeho manželkou byla Mária Juhászová (1866–1945), sestra vlivného politika meziválečné éry v Maďarsku Andora Juhásze (1864–1941). Z manželství se narodily tři děti, starší syn Béla (1893–1918) padl v závěru první světové války.Rodina Samuela Hazaie na webu geni.com dostupné online
Tituly a ocenění Jako ministr uherské vlády obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1910; s. 242 dostupné online V roce 1912 získal titul barona platný pro Uherské království.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 101 ISBN 80-86781-08-9 Po úmrtí předchozího ministra uherské zeměbrany Gézy Fejérváryho se v roce 1914 stal čestným majitelem pěšího pluku č. 46.Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 4 dostupné online Během své vojenské kariéry se stal nositelem řady vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Samuel Hazai na webu austro-hungarian army dostupné onlineGenerale und Obersten (k.u.k. Heer 1918); Vídeň, 1918; s. 5 dostupné online V roce 1927 byl jmenován členem Horní sněmovny Maďarského království.
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Bronzová vojenská záslužná medaile (1900) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1901) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1904) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1911) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1913) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1915) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1916) 60x60pixelů Zlatá vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1916)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Vojenského záslužného kříže (1909, Španělsko) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (1910, Německo) 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (1913, Černá Hora) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1915, Německo) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (1915, Německo) 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (1916, Württembersko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (1916, Sasko) 60x60pixelů Řád Medžidie I. třídy (1917, Osmanská říše)
Odkazy Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 153–154 (heslo Samuel Hazai) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online
Externí odkazy
Životopis generálplukovníka Samuela Hazaie na webu valka.cz
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Maďarští Židé Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Španělsko) Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Železného půlměsíce Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Narození 26. prosince Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Narození v Rimavské Sobotě Kategorie:Úmrtí 13. února Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Muži