Chřástalcovití (Heliornithidae) je čeleď krátkokřídlých ptáků, kteří se vyskytují v tropických a subtropických oblastech Afriky, Ameriky a Asie. Jedná se o středně velké ptáky se sytě zbarvenými zobáky a nohama, světlou spodinou a hnědou horní částí těla, hlavu zdobí nápadná pruhovaná maska. Stanoviště chřástalců tvoří hustě zarostlé vodní toky a jejich břehy.
Systematika Chřástalcovití náleží do řádu krátkokřídlých (Gruiformes). Jejich sesterskou skupinou jsou Sarothruridae. Čeleď chřástalcovitých zahrnuje 3 druhy ve 3 rodech:
Podica Lesson, 1831 Podica senegalensis (Vieillot, 1817) – chřástalec africký Heliopais Sharpe, 1893 Heliopais personatus (G.R. Gray, 1849) – chřástalec maskový Heliornis Bonnaterre, 1791 Heliornis fulica (Boddaert, 1783) – chřástalec malý
Popis vlevo|náhled|Chřástalec malý Chřástalcovití mají štíhlé tělo s dlouhým krkem a špičatým dýkovitým zobákem. Délka těla se pohybuje mezi 26–59 cm, váha mezi 120–880 g. Krátké nohy jsou sytě zbarvené – u chřástalce afrického oranžové, u chřástalce maskového hráškově zelené a u chřástalce malého žluté s černými pruhy. Opeření na horní části těla je převážně hnědé, na spodině převažuje bílá (u chřástalce afrického je hnědě pruhovaná). Nápadné je světlo-tmavé pruhování hlavy. U všech druhů se objevuje pohlavní dimorfismus ve vzorech opeření na hlavě a na krku. Po stranách prstů se nachází kožní lemy, které pomáhají ptákům v efektivnějším plavání.
Biologie náhled|Chřástalec africký s patrnými kožními laloky po stranách prstů Jedná se o samotářské, velmi plaché vodní ptáky. Následkem jejich plaché povahy a skrytého způsobu života není známo o jejich biologii příliš mnoho informací. Nejčastěji jsou k zahlédnutí na vodě, v případě vyrušení vystupují na břeh po kořenech či větvích stromů sklánějících se k vodní hladině. V případě větší hrozby mohou i vzlétnout. Hřadují na stromech těsně u vodní hladiny, v případě vyrušení se snesou na vodu. U samce chřástalců malých se pod každým křídlem nachází malá kožovitá kapsa, ve které samec může přenášet ptáčata. To je mezi ptáky zcela unikátní. U chřástalce afrického se zase v každém lemu křídla vyvíjí dráp, který mu pomáhá lézt po stromech (podobný dráp má i zcela nepříbuzný hoacin chocholatý).
Potravu chřástalců tvoří hmyz, měkkýši, korýši, malí obratlovci (žáby, pulci, rybky) a malé množství semínek a listů. Potravu sbírá zejména z vodní hladiny, potápí se jen výjimečně. Chřástalci jsou patrně monogamní. Mělké hnízdo z větví, rákosin a roští je stavěno na větvích, které vyčnívají nad vodu. Zatímco snůška chřástalce afrického a chřástalce malého čítá pouze 1–3 vejce, chřástalec maskový klade 5–7 vajec. Jak stavba hnízda, tak rodičovská péče je sdílena oběma partnery. To, zda inkubuje samec či samice, záleží na druhu. náhled|Chřástalec maskový
Výskyt Chřástalci se vyskytují v tropických až subtropických oblastech. Jejich biotop tvoří hustě zarostlé vodní plochy různého typu od řek po pobřežní laguny. K typické vegetaci spojované s biotopem chřástalců patří mangrovy, rákosiny, husté deštné pralesy a různé druhy trav. Areály výskytu jednotlivých druhů jsou od sebe geograficky značně vzdáleny. Chřástalec malý obývá Ameriku, chřástalec maskový je druhem jižní a jihovýchodní Asie a chřástalec africký se vyskytuje v Africe.
Ohrožení Ohrožený je hlavně chřástalec maskový, jehož populace se neustále zmenšuje následkem úbytku habitatu (těžba dřeva, stavba přehrad), fragmentace krajiny a lovu a sběru vajec člověkem.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Krátkokřídlí Kategorie:Čeledi ptáků