Lhotka (, polsky Ligotka) je od 24. listopadu 1990 městským obvodem statutárního města Ostravy. Leží pět kilometrů severozápadně od centra města na levém břehu Odry. Téměř celý katastr městského obvodu leží v hlučínské části Slezska, ale velice malá okrajová část katastru (zaniklý meandr Odry poblíž souřadnic 49°51'9.22" s.š, 18°13'49.445" v.d a dále jihovýchodní část katastru na pravém břehu původního nezregulovaného koryta - parcela č. 901) leží podle historických map na Moravě (původně tyto části náležely ke katastrálním územím Mariánské Hory a Přívoz).

Historie Vesnice je jednou z četných lokací založených podle tzv. lhotského systému a pravděpodobně vznikla na přelomu 13. a 14. století.

První písemná zmínka o „Lhotce nad Odrou“ pochází z roku 1464 v souvislosti s hraničním sporem o pastviny mezi starým a novým korytem Odry. Spor vedl majitel statku Třebovice Štěpán Střela z Chechle s majitelem vsi Přívoz Václavem Felkelem z Czochtendofu. Roku 1494 prodal zemský hejtman Opavského knížectví ves „Lhotka pod Hošťálkovicemi“ Janu Trnkovi z Ratiboře na Strečně, majiteli hultšínských a frýdeckých luk v oderské nivě. Od té doby byla Lhotka součástí hultšínského panství. Následnými držiteli byli od roku 1498 Melchior a Balthasar Wilczek z Gutenlandu, od 1518 Bernard ze Zwoli, v letech 1542–1629 svobodní páni z Vrbna a Freudenthalu, poté do 1727 hrabata Gašínští z Gašína a následně Karl Anton Gianini, markýz z Carpineti. Název obce se postupně změnil na ve Slezsku obvyklou formu Ellgoth.

Časté změny koryta Odry u Ellgothu a Hošťálkovic vedly ke sporům s vrchnostmi na moravské straně Odry. Roku 1561 určila královská komise tehdejší tok Odry jako novou hranici k vesnicím Přívoz a Čertova Lhota patřícím k Moravské Ostravě. Nejstarší pečeť obce pochází z roku 1722 a zobrazuje sv. Mikuláše z Myry s berlou. V karolinském katastru z roku 1723 je uvedeno jedenáct sedláků včetně rychtáře a devět zahradníků.

Po první slezské válce připadl Ellgoth roku 1742 spolu s většinou Slezska Prusku. Nová hranice s Rakouskem probíhala na východě podél Odry. Roku 1743 byl Ellgoth přiřazen k nově zřízenému okresu Leobschütz. V roce 1783 měl 117 obyvatel. Ves sestávala z rychtáře, deseti sedláků, devíti zahradníků a 26 chalupníků. Až do počátku 19. století se obyvatelé živili výhradně zemědělstvím. V rámci správní reformy z 1. ledna 1818 byl Ellgoth připojen k okresu Ratiboř. Od 1819 byl pánem panství svobodný pán Spens von Booden. Roku 1825 stálo v Ellgothu u Hultschina 43 domů a žilo zde 171 katolíků. Vrchností byla Hornoslezská krajina, která panství Hultschin převzala od dědiců rodu Spensů. Farářský úřad byl v Hultschinu.

Otevření kamenouhelného dolu „Ferdinandovo štěstí“ (později „Anselm“) v Petřkovicích roku 1830 významně ovlivnilo proměnu vesnice a příchod horníků. Škola byla vybudována roku 1842. Výuka dříve probíhala v obecním domě č. 10. Následující majitel panství Victor Wichura rozprodal jeho východní část. Ellgoth byl roku 1843 oddělen a prodán majiteli statku Hošťálkovice, ostravskému obchodníku Römischovi.

Roku 1840 měl Ellgoth-Hultschin (také Ellguth nebo Ligota) 50 domů a 274 obyvatel, z toho čtyři Židy. Byla zde katolická škola, do níž docházely i děti z Bobrovníků, hostinec, po dvou řemeslnících a obchodnících a několik lomů. Ves byla přifařena k Hošťálkovicím. Salomon Mayer Rothschild, který téhož roku koupil hlučínské panství, Ellgoth brzy odkoupil zpět a znovu jej spojil s Hultschinem. 24. dubna 1845 získal Rothschild důlní koncesi na černouhelný důl „Friederike Auguste“.

Roku 1864 se obec Ellgoth-Hultschin (Lhotka) skládala z rychtářství, deseti selských usedlostí, devíti zahradníků a 26 chalupníků včetně krčmy. Ve škole se učilo 66 dětí z obce a 31 z Bobrovníků. Obec měla 597 morgů půdy, z toho 510 orné, 40 luk a 30 pastvin. Část obyvatel pracovala jako přivýdělek v okolních dolech.

Roku 1869 měla obec 72 domů a 471 obyvatel. V květnu 1874 byl vytvořen správní obvod Hultschin, kam patřily Bobrovníky, Ellguth-Hultschin, Hošťálkovice, Malé Darkovice a Ludgeřovice. Roku 1891 byl u Petřkovic otevřen nový černouhelný důl Oskar, jehož těžba zasáhla i katastr Lhotky. Roku 1900 měla obec 728 obyvatel, v roce 1910 už 834. 4. června 1912 byla obec Lhotka-Hlučín přeřazena do správního obvodu Petřkovice.

Na základě Versailleské smlouvy připadlo Hlučínsko 4. února 1920 Československu a stal se z něj okres Hlučín. Roku 1921 žilo v Lhotce (Lhotka-Hlučín) v 119 domech 966 osob (z toho 890 Čechů a 63 Němců). Roku 1930 měla Lhotka 138 domů a 1017 obyvatel.

Po Mnichovské dohodě byla Lhotka 2. října 1938 spolu s celým Hlučínskem obsazena Německou říší. Obec byla připojena k Landkreisu Hultschin, který byl roku 1939 začleněn do okresu Ratiboř v pruské provincii Slezsko. Nově zřízený správní obvod Hošťálkovice zahrnoval Lhotku, Hošťálkovice a Bobrovníky. Obec byla během druhé světové války osvobozena Rudou armádou dne 30. dubna 1945.

Po válce byla Lhotka opět připojena k Československu. Roku 1949 byla obec začleněna do okresu Ostrava-okolí. V témže roce proběhla kolektivizace zemědělců do JZD a vznikla mateřská škola. V 50. letech vznikla kolonie finských domků. Roku 1950 měla Lhotka 158 domů a 979 obyvatel. Roku 1954 začala těžba štěrku a písku pro průmyslovou a bytovou výstavbu Ostravy.

Po roce 1945 se Lhotka dále hospodářsky i společensky rozvíjela. Sčítání lidu z roku 1961 uvádí 1 059 obyvatel (oproti 972 v roce 1947) žijících ve 224 domech. Z toho 833 osob pracovalo jako dělníci, 36 jako členové JZD a 171 v jiných profesích. Na počátku 50. let se na stavebním rozvoji výrazně podílely OKD, když zde vzniklo sídliště tzv. finských domků. V rámci územní reformy v roce 1960 byla Lhotka začleněna do okresu Opava a přejmenována na Lhotka u Ostravy. Roku 1970 žilo v 238 domech 997 osob.

Školu od vzniku v 1842 až do roku 1882 navštěvovaly i děti z Bobrovníků. Mateřská škola vznikla v roce 1949 a kaple byla zřízena roku 1889.

Jednotné zemědělské družstvo zde vzniklo již v roce 1949. JZD Lhotka se roku 1961 spojilo s JZD Petřkovice a vytvořilo JZD Horník se sídlem v Lhotce.

Dne 6. dubna 1976 byla obec opět přejmenována na Lhotka a 24. dubna 1976 připojena k Ostravě jako městský obvod. V roce 1991 měla Lhotka 941 obyvatel a 291 domů. Podle sčítání lidu 2011 zde stálo 370 domů a žilo 1192 obyvatel.

Geografie Nachází se v předhůří Vítkovské vrchoviny. Na severozápadě se zvedá Hřib (321 m n. m.). Na severu leží Ludgeřovický les, na severozápadě Bobrovnický les. Pod vsí se nachází Lhotecký jez na řece Odře. V nejjižnější části katastru překonává Odru dálnice D1.

Sousedními obcemi jsou na severu Vrablovec a Ludgeřovice, na severovýchodě Petřkovice, na východě Přívoz, na jihovýchodě Mariánské Hory a Hulváky, na jihu Nová Ves a Hošťálkovice, na západě Martinov a na severozápadě Bobrovníky a Malánky.

Symboly Znak a prapor byly uděleny usnesením Rady města Ostravy číslo 3481/88 z 6. 9. 1994. Znak Polcený štít; v pravém zlatém poli vyniká půl slezské orlice, levá polovina modro-stříbrně dělena, nahoře stříbrná mitra, dole modré vlnité břevno. Prapor Avers opakuje znak, revers tvoří tři vodorovné pruhy, modrý, bílý a červený.

Etymologie Slovo lhotka je zdrobnělina slova lhota (nebo lhóta), které pochází ze staročeského slova lhůta, znamenajícího „doba“ nebo „odkladná lhůta“. Při zakládání nových osad v oblastech s méně úrodnou půdou bývali osadníci často na určité období dočasně osvobozeni od placení daní.

Galerie střed|náhled|Požární zbrojnice - Lhotka střed|náhled|Malá vodní elektrárna - Lhotka střed|náhled|Lhotecký jez střed|náhled|Lhotecký jez střed|náhled|Golfpark Lhotka

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Městské obvody Ostravy Kategorie:Sídla v Nízkém Jeseníku Kategorie:Lhoty v Česku Kategorie:Sídla na Odře v Česku