Olga Sommerová (* 2. srpna 1949 Praha) je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a politička. V letech 2014 až 2021 zastávala pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany (LES). Od května do října 2021 byla poslankyní Poslanecké sněmovny PČR za TOP 09, když ve funkci vystřídala poslance Dominika Feriho.
Život V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize (1979-1980) a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991–2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů (ARAS) a České filmové a televizní akademie (ČFTA). V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. náhled|Olga Sommerová na Cenách české filmové kritiky 2022 Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů. a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem (Ne)cenzurované rozhovory.
Politické a společenské aktivity Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. Podle Olgy Sommerové „jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva“, protože „se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o děti nebo o partnerskou lásku“.Rozhovor pro Lidové noviny. Dostupné online.
V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany (LES) zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů. Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidovala jako členka LES na 6. místě pražské kandidátky TOP 09. Zvolena nebyla, vlivem preferenčních hlasů se však stala první náhradnicí. Po oznámení rezignace poslance Dominika Feriho v květnu 2021 kvůli kauze se sexuálním obtěžováním a obviněním ze znásilnění oznámila, že se ujme poslanecké funkce. Stalo se tak dne 31. května 2021.
Dne 24. června 2021 se konal sněm LES, na kterém již nekandidovala na post 1. místopředsedkyně (nahradil ji Ladislav Miko). Zůstala však členkou předsednictva strany. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2021 již nekandidovala a ve druhé polovině října 2021 jí tak vypršel mandát poslankyně.
Dílo Jako režisérka Krátkého filmu Praha točila dvanáct let dokumentární filmy pro kina na formát 35 mm. Po revoluci v roce 1989, když bylo promítání dokumentů v kinech zrušeno, natáčela dokumentární filmy pro Českou televizi (cykly GEN, GENUS, OKO, Jak se žije…, Ztracená duše národa, Zpověď, Nevyjasněná úmrtí, Předčasná úmrtí, Třináctá komnata, EGO, Neznámí hrdinové).
Ve svých filmech před rokem 1989 se zabývala sociálními tématy a mezilidskými vztahy, později významnými osobnostmi a fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a nedávnou historií naší země. Cyklu o politických vězních padesátých let předcházelo natáčení asi dvou set rozhovorů s dalšími politickými vězni. Vznikla tak archivní banka paměti národa, jakou dělal například Steven Spielberg s přeživšími holocaust.
Natočila 122 filmů, za něž získala čtyřicet cen na domácích a zahraničních filmových festivalech, v posledních letech TRILOBIT 2013, Zlatý ledňáček Finále Plzeň 2013, Cena za nejlepší dokument MIDA Šanghaj 2013, 2.cena ATLANT, Lipeck, Rusko 2013, Křišťálový globus Cena diváků na 49. MFF Karlovy Vary 2014, Událost roku, Český rozhlas 2014). Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů, a knihu O čem sní muži, které se staly bestsellery.
Filmografie 1979 Konkurs na rok 2000 (Zvláštní cena poroty, Ekofilm 1980, Cena studentské poroty, Academiafilm 1980, Čestné uznání, FFM Trutnov 1981) 1980 Doma 1981 Jednotřídka S tebou táto (Cena ministra kultury NDR, Lipsko 1982, Čestné uznání FČSF Piešťany 1982, Hlavní cena za dokument, Academiafilm 1982, Cena ministerstva školství, Academiafilm 82, Cena studentské poroty, Academiafilm 1982) 1982 Ty to překonáš (Cena studentské poroty, Academiafilm 1983, Hlavní cena Zlaté slunce, FFM Trutnov 1984) Zkoušky dospělosti 1983 Kluci a holky z ČKD Státní soubor písní a tanců Dříve narozeným šťastnou cestu (Cena v novinářské soutěži primátora Vacka 1984) 1986 Talentované děti Otec a dcera 1987 Zkus to dokázat (Čestné uznání, Parma 1988, Cena ministerstva zdravotnictví, 1988, Cena městské správy kin, Academiafilm 1988, Cena literárního fondu, Praha 1989) Za svou pravdou stát 1988 Baví mě vyhrávat (Cena CONI, Budapešť 1989, Cena CONI za nejlepší dokument, Torino 1990) Člověk žena 1989 Máte rádi Smetanu? (Čestné uznání FČSF, Bratislava 1990, Cena Ministerstva školství, Academiafilm 1990, Cena literárního fondu, Praha 1990) Dokument o zvláštních bytostech 1990 Bůh žehnej Československu Miluj bližního svého (Cena literárního fondu, Praha 1990) Svobodný člověk Václav Malý 1991 Netrpělivost srdce Přítelkyně Z domova domů 1992 Zdenka Hůly svěcení jara Žena, zločin a trest Máňa (cyklus OKO), (Cena literárního fondu, Praha 1993) Václav Malý (cyklus GEN) 1993 Na východ od českého ráje (cyklus OKO) Slovensko ve svobodné Evropě Spřízněni bláznovstvím Olga Havlová (cyklus GEN) Jan Špáta (cyklus GEN) Anna Fárová (cyklus GEN) 1994 Ivan Klíma (cyklus GEN) Nebezpečí je mým povoláním (Petra Procházková) Feminismus po česku (cyklus OKO) Josef Kemr (cyklus GEN) 1995 Žena v ohrožení (cyklus OKO) Dagmar Hochová (cyklus GENUS) Mít nebo být? (Cyklus OKO, Grand Prix Ekofilm, Ostrava 95) Karel Steigerwald (cyklus GENUS) 1996 Věra Čáslavská (cyklus GENUS) Iva Janžurová (cyklus GENUS) A znovu Žebrácká opera Jan Ruml (cyklus V.I.P.) Sloužím (cyklus OKO) 1997 Jak se žije v nejtěžší věznici (cyklus Jak se žije…) Jó, to jsem ještě žil (cyklus Nevyjasněná úmrtí) Jak se žije otcům po rozvodu (cyklus Jak se žije…) Jak se žije biskupům (cyklus Jak se žije…) Nesmrtelná hvězda Božena Němcová 1998 Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal (cyklus Nevyjasněná úmrtí), (Cena za režii Trilobit 1998, Cena Evalda Schorma, Academiafilm Olomouc 2000) Zavřené světy Nina (cyklus Zpověď) 1999 Jak se žije jednovaječným dvojčatům (cyklus Jak se žije…) O čem sní ženy Profesionální matka (cyklus EGO) Jiroudek (cyklus Zpověď) AHOJ aneb Ad HOnorem JesuCurriculum vitae, AHOJ aneb Ad Honorem Jesu, ČT Sedmikrásky (cyklus EGO) O čem sní muži 2000 Zábradlí (Cena studentské poroty, Academiafilm Olomouc 2001) Andělé tě hlídají (cyklus Předčasná úmrtí) Jak se žije v domácí škole (cyklus Jak se žije…) Občan Kinský (Zvláštní cena poroty, TSTTT Uherské Hradiště 2000, Cena mezinárodní poroty, EKOFILM, Český Krumlov 2001) Karel Husa (cyklus GEN) Ztráta důstojnosti (cyklus Ztracená duše národa) Vlasta Chramostová (cyklus GEN) 2001 Epilepsie / Souboj s mořským koníkem (cyklus Diagnóza) Ztráta tradice (cyklus Ztracená duše národa) František Pavlíček (cyklus GEN) Jana Šilerová (cyklus GEN) Ztráta slušnosti (cyklus Ztracená duše národa) Ztráta víry (cyklus Ztracená duše národa) Ztracená duše národa (Cena Trilobit 2003) 2002 Dana Němcová (cyklus GEN) Rakovina prsu / O ženských ňadrech (cyklus Diagnóza) Konec světa v srdci Evropy (Cena za nejlepší film, Ústí nad Orlicí) 2003 Máňa po deseti letech Deprese / (Ne)viditelná temnota (cyklus Diagnóza) (Cena AstraZeneca, Křišťálové srdce – Poděbrady 2004) Bez trestu, bez pokání Cesta domů 2004 Dva muži na Sibiři (Cena za dokumentární film, Ekofilm, Český Krumlov 2004) Děti pod Karpaty Křídla andělů Plicní hypertenze – Diagnóza 12 odvážných – Marie Blatoňová 2005 Největší Čech – Tomáš Garrigue Masaryk Moje 20. století Dvanáct odvážných – Patricie Procházková Třináctá komnata – Kamila Moučková Láska včera, dnes a zítra 2006 Třináctá komnata – Michal Horáček Táta jako máma Ženy Charty 77 – Věra Roubalová Dvanáct odvážných – Karel Makovský 2007 Přežili jsme svoje děti Medela, latinsky pomoc 2008 Třináctá komnata Jiřiny Šiklové Sedm světel 2009 České milování – O lásce vražedné Do samoty v tanci Drž rytmus! (Hlavní cena na festivalu Ústí nad Orlicí, Cena na Art and Film festival Telč 2010, Cena Vize 97 Dagmar a Václava Havlových na festivalu Zlatá Praha 2010) 2010 Charta 1. díl 1968–1980 Charta 2.díl 1981–1988 Charta 3.díl 1989 2011 Neznámí hrdinové – Fredy Hirsch Třináctá komnata Soni Červené Česká republika 24 hodin (kolektivní dílo 24 českých dokumentaristů) 2012 Věra 68 (Cena poroty Ústí nad Orlicí 2012, Čestné uznání FICTS Milano 2012, TRILOBIT 2013, Zlatý ledňáček Finále Plzeň 2013, Cena za nejlepší dokument MIDA Šanghaj 2013, 2.cena ATLANT, Lipeck, Rusko 2013) Hořký návrat z pekla (Neznámí hrdinové) 2013 Tajemství rodu – Ester Janečková Tajemství rodu – Viktor Preiss Fenomén Petra ProcházkováČT: Návraty dokumentaristů, Olga Sommerová Popelčin komplex 2014 Magický hlas rebelky (Křišťálový globus – Cena diváků na 49. MFF Karlovy Vary 2014, Cena diváků – Jeden svět Bratislava 2014, Událost roku – Český rozhlas 2014) To jsme si zase užili světa (Příběhy neobyčejné energie) 2015 Samoživy Třináctá komnata Lídy Rakušanové 2016 Svoboda podle Ságla Studentské revolty – Studentské hnutí 60. let Studentské revolty – Studentské hnutí 1987–1989 2017 Jiří Brady (cyklus GEN) Červená, dokumentární film, kamera Olga Špátová 2018 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (dok. 65 min.) 2019 Jiří Suchý – Lehce s životem se prát (dok. 102 min., kamera Olga Špátová)Trailer, ČT 2020 Věřím, že více světla potřeba nebude (životopisný dokument o Janu Palachovi)dostupné z archivu ČT 2024 Juráček je můj osud (dokument o novinářce, spisovatelce a německé političce Daně Horákové, signatářce Charty 77, manželce režiséra Pavla JuráčkaSOMMEROVÁ, Olga a VÝBORNÁ, Lucie. Olga Sommerová uvádí nový film Juráček je můj osud. Čím ji musí žena zaujmout, aby o ní natočila dokument? In: Český rozhlas [online]. 22. říjen 2024 [cit. 23. 10. 2024]. Dostupné z: https://radiozurnal.rozhlas.cz/olga-sommerova-uvadi-novy-film-juracek-je-muj-osud-cim-ji-musi-zena-zaujmout-aby-9338399)
Knižní tvorba O čem sní ženy 1 (2002) O čem sní ženy 2 (2003) O čem ženy nesní (2004) O čem sní muži (2005)
Citáty
Ocenění Výroční cena AČFK (2019) 60px|mzz Medaile Za zásluhy 1. stupně, udělil prezident Petr Pavel v roce 2023
Odkazy Reference
Externí odkazy
Na plovárně s Olgou Sommerovou, ČT 2013 Olga Sommerová – režisérka a filmová dokumentaristka (rozhovor 2011)
Kategorie:Čeští dokumentaristé Kategorie:České režisérky Kategorie:České spisovatelky 21. století Kategorie:Čeští filmoví pedagogové Kategorie:České feministky Kategorie:Poslanci Parlamentu České republiky (2017–2021) Kategorie:Členky Liberálně ekologické strany Kategorie:Držitelé Českého lva za nejlepší dokumentární film Kategorie:Držitelé Výroční ceny AČFK Kategorie:Absolventi FAMU Kategorie:České dokumentaristky Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Umělci z Prahy Kategorie:Narození v roce 1949 Kategorie:Narození 2. srpna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy