Emil svobodný pán David z Rhonfeldu ( Emil Freiherr David von Rhonfeld) (1. července 1837 Praha – 10. května 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1855 a zúčastnil se vojenských konfliktů druhé poloviny 19. století. Později se uplatnil jako štábní důstojník a velitel různých vojenských jednotek. V letech 1890–1902 zastával funkci guvernéra v Dalmácii.Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1898; s. 91 (heslo David z Rhonfeldu Emil) Ve vojsku dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1893) a po odchodu do výslužby získal titul barona (1902). Díky sňatku svého staršího bratra byl blízce spřízněn s rodinou českého spisovatele Julia Zeyera.

Životopis Byl synem rakouského důstojníka Franze Davida, účastníka napoleonských válek povýšeného v roce 1846 do šlechtického stavu, matkou byla Terezie, rozená Kofferová.Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008; Praha, 2007; s. 277–278 ISBN 978-80-85955-36-1Rodina Emila Davida na webu geni.com dostupné online Emil (uváděný též jako Emilian) studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1855 jako podporučík. Následně si doplnil vzdělání na C. k. válečné škole ve Vídni a dokončil ji v hodnosti nadporučíka (1857). Během války se Sardinií byl povýšen na kapitána a za účast v bitvě u Solferina obdržel Vojenskou záslužnou medaili (1859). Poté sloužil u 5. pěšího pluku a v roce 1866 u generálního štábu v Itálie (během prusko-rakouské války, respektive třetí italské války za nezávislost. V roce 1868 byl povýšen na majora a v hodnosti podplukovníka (1872) působil znovu u generálního štábu. V roce 1875 se stal plukovníkem a zástupcem velitele 66. pěšího pluku.Kais. königl. Militär Schematismus für 1875; Vídeň, 1875; s. 124, 354 dostupné online S tímto plukem se vyznamenal během okupace Bosny a Hercegoviny (1878), načež obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 75 dostupné online

V roce 1880 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 17. pěší brigády v PrazeKais.königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1881; s. 123 dostupné online a poté se podílel na potlačení povstání v Dalmácii, díky tomu v roce 1883 obdržel velkokříž srbského Takovského řádu. Od roku 1884 byl zástupcem velitele XIV. armádního sboru v Innsbrucku, tj. zemského velitelství pro Tyrolsko a Vorarlbersko.Kais. königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 104 dostupné online V roce 1886 byl povýšen na polního podmaršála, v roce 1887 byl přeložen k 15. armádnímu sboru do Sarajeva, kde byl v letech 1889–1890 zástupcem velitele (zemské velitelství pro Bosnu a Hercegovinu).Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1890; Vídeň, 1890; s. 122, 135 dostupné online

K datu 11. října 1890 byl jmenovám guvernérem, respektive místodržitelem v Dalmatském království,Představitelé státní správy v Dalmácii na webu worldstatesmen dostupné online kde byl zároveň vrchním velitelem se sídlem v Zadaru. Současně byl v roce 1890 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení ExcelenceHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 248 dostupné onlineod roku 1890 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 72 dislokovaného v Prešpurku.Historie pěšího pluku č. 72 na webu valka.cz dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 253 dostupné online V Zadaru byl v počátcích svého působení tako prezidentem zemského finančního ředitelství.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 907 V Dalmácii podporoval hospodářský růst, nechal budovat nové silnice a odvodňovat močály, prosazoval také chorvatštinu jako úřední jazyk. Potenciál Dalmácie viděl především v kulturním bohatství a památkách a stal se jedním z prvních propagátorů turistiky v tomto regionu, usiloval také o financování archeologických výzkumů. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1893). Mezitím byl dekorován Řádem železné koruny I. třídy (1892)Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 81 dostupné online a velkokřížem Leopoldova řádu (1898), v Turecku obdržel v roce 1902 Řád Osmanie. V březnu 1902 rezignoval na funkci guvernéra v Dalmácii a současně byl penzionován v armádě. V roce 1902 byl povýšen na barona (svobodný pán) a mimo aktivní službu nakonec v roce 1908 dosáhl hodnosti generála pěchoty.Služební postup Emila Davida von Rhonfeld in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 207; s. 33 dostupné onlineEmil David von Rhonfeld in: Hrvatska enciklopedija dostupné online

Rodina V roce 1866 se oženil s Marií von Maschirevies. Z manželství se narodily dvě dcery. Starší Julie se v roce 1889 provdala za barona Wladimira Giesla (1860–1936), který v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála, působil také jako diplomat a před první světovou válkou byl rakousko-uherským vyslancem v Srbsku. Mladší dcera Valerie (1874–1947) se díky rodinným vazbám od mládí pohybovala v německy mluvících kulturních kruzích v Praze a v letech 1893–1895 udržovala poměr s básníkem Rainerem Mariou Rilkem.

Nejstarší z pěti bratrů Davidových byl Franz (1831–1902)Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 85, obraz 436, Policejní přihláška rodiny. Sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti plukovníka u dělostřelců. Narodil se ve Lvově, od sňatku roku 1870 žil trvale v Praze na Vinohradech. Je pohřben na Olšanských hřbitovech.Hrob Franze Davida von Rhonfeld V roce 1870 se v kostele sv. Jindřicha oženil s Johannou Vilhelmínou Marií Zeyerovou (1842–1924)Archiv hl.m.Prahy, Pobytová přihláška rodiny, sestrou slavného českého básníka Julia Zeyera (1841–1901) a architekta Jana Zeyera (1847–1903).HOLEJŠOVSKÝ, Vlastimil: Rod básníka Julia Zeyera. K 100. výročí jeho narození a k 40. výročí jeho úmrtí; Příloha Časopisu rodopisné společnosti; Praha, 1940; s. 85–86 dostupné online Jejich jediná dcera se jmenovala rovněž Valérie Davidová z Rhonfeldu (1871-1924).

Odkazy

Reference

Externí odkazy Biografie Emila Davida von Rhonfeld na webu austro-hungarian army

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Guvernéři Kategorie:Mecenáši Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Narození 1. července Kategorie:Narození v roce 1837 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 10. května Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži