Moroczovci nebo Móroczovci (, či , ) je starý maďarský šlechtický rod ze severní části Uherského království (dnešní jihozápadní Slovensko). Několik členů rodu zastávalo významné funkce v habsburské monarchii.
Dějiny rodu Původ rodu Móroczů je pevně spjat s jejich českými kořeny. Historické prameny dokládají, že již ve 12. století přišli do Uher svobodní bojovníci českého původu, kteří od krále Štěpána III. obdrželi zemi zvanou „Abony“ (dnešní Velké Blahovo) na Žitném ostrově. Jakožto svobodní lidé si udrželi svůj výsadní status, což v roce 1236 potvrdili králové Ondřej II. a Béla IV. listinou zmiňující jádro klanu, které tvořili: Csiba, Ibur, Heym, Sid, Pocus, Karácson, Illezus, Sath, Hugel, Nolch, János, Kelemen, Stegun a Amadé.
Zlomový okamžik nastal v roce 1299, kdy král Ondřej III. povýšil členy klanu mezi plnoprávné šlechtice království za hrdinství v bitvě u Göllheimu. Mezi takto vyznamenanými byli János (Jan), Jaka, Marcel, Máté, Bug, Endre, Musga a Csiba, kteří byli pokrevně spřízněnými členy jednoho rodu. Tato rodová jednota a společný původ jim umožnily vytvořit silné společenství kolektivních zeměpánů, které přetrvalo staletí.
Jejich prvním doložitelným prapředkem byl Michael de Nagyabony, šlechtic z Velkého Blahova, který je považován za prvního doloženého prapředka rodu Mórocz. Jeho syn Mauricius (Móric) dal rodu své jméno, zatímco vnuk Benedikt (lat. Benedictus Morocz de Naghaban) začal jako první používat příjmení „Mórocz“ .
Rodina Móroczů byla rozdělena na dvě větve:
Mórocz de Nagyabony (starší, původní větev): Tato linie zůstala věrná rodovému sídlu a její členové byli přímými zeměpány ve Velkém Blahově (lat. domini terrestres), kde si po staletí udrželi suverenitu nad svou dědičnou půdou.
Mórocz de Beketfalva (mladší, prestižní větev): Tato linie se v novověku etablovala v úřadech a armádě, přičemž své rodové majetky a sídlo měla v Beketfalvě, čímž získala svůj specifický predikát.
Móroczové byli důsledně loajální k habsburským panovníkům.alt=Wolfgang Mórocz de Beketfalva|náhled|Wolfgang Mórocz de Beketfalva|232x232pixelůAntal a jeho otec Peter obdrželi erb a titul od Maximiliána II. v roce 1572 za věrné služby. Od roku 1578 byli majiteli statku v Beketfalvě a celé příjmení rodu se stalo Mórocz de Beketfalva. Beketfalva je malá vesnice východně od Bratislavy (maďarsky: Pozsony, německy: Pressburg), nyní hlavním městem Slovenska. Antoniovou manželkou byla Anna Bessenyei de Galántha, sestra Ilony Bessenyei de Galántha, manželky Benedikta Zerhase de Zerhashaz (Benedikt Esterházy).
Rod se prosadil za Wolfganga Mórocze (1575–1648). Wolfgang byl během své bohaté kariéry podžupanem Prešpurské župy, radou Uherské komory, krajským podsoudcem a uherským vicepalatinem. Mikuláš Esterházy byl patronem Wolfganga až do jeho smrti v roce 1645. Esterházyové byly patronem rodu Móroczů.
Větev Móroczů z Nagyabony představuje starobylou středověkou zeměpanskou šlechtu, která si dokázala udržet svůj výsadní status nezávislých vlastníků půdy i v novověku. Jakožto spoluzeměpáni (nagyabonyi közbirtokosok) vykonávali plnou správu nad svým dědičným územím, což potvrdila i donace z roku 1641 udělená Ambrózi Móroczovi a ochranný list z roku 1718. Tato kontinuita držby rodové půdy od 12. století až do roku 1848 činí z této větve evropský unikát. Celou dobu důsledně uchovala svůj středověký predikát „de Nagyabony“, který byl neoddělitelně spjat s jejich rodovým sídlem a suverenitou nad dědičným územím. Větev Móroczů z Beketfalvy se od nich odčlenila v průběhu 16. století. Na začátku 18. století se z této kmenové linie oddělila větev, která se usadila v obci Eperjes (Jahodná). Tato linie si s sebou přenesla status uznané šlechty a udržovala úzké pokrevní i majetkové vztahy s rodným sídlem. V květnu 1823 proběhlo úřední vyšetřování šlechtictví, při kterém příbuzní z Velkého Blahova (Balázs, János, Gábor a oba Károlyové) oficiálně dosvědčili pokrevní linii svých jahodňanských příbuzných. Na základě tohoto šetření úřady této větvi oficiálně uznaly nárok na historický predikát „de Nagyabony“.alt=Erb rodu Mórocz de Nagyabony z roku 1651 (větev Michala)|náhled|Erb rodu Mórocz de Nagyabony z roku 1651 (větev Michala)|229x229pixelů Známí příslušníci rodu
Mauricius de Nagyabony (15. století), praotec rodu Mórocz de Nagyabony, majitel statků ve Velkém Blahově
Benedikt Mórocz de Nagyabony (15 – 16. století), první Morocz a majitel majetků ve Velkém Blahove a v Nadvaru Ambróz Mórocz de Nagyabony, donatátor z roku 1641, spolumajitel a zeměpán Velkého Blahova Wolfgang Mórocz de Beketfalva (* 1575 – † 1648), vicepalatin Uherska, podžupan Prešporské župy Stephanus Mórocz de Beketfalva (* 1600/1610 – † 1683) podžupan Prešporské župy, zástupce krajského soudce a člen královského dvora, manžel baronky Zuzany Amáde de Wárkony baron Imrich Mórocz de Beketfalva (* 1699 – † 1758), císařský podmaršál, majitel husarského pluku. Proslavil se v bitvě u Kolína v roce 1757 Karol Mórocz de Beketfalva (* 1700/1720 – † 1795), husarský major. Proslavil se v napoleonských válkách rytíř Andreas Mórocz de Nagyabony (* 1891- † 1958), hrdina 1. světové války, velitel útočné jednotky. Proslavil se v bitvě u Jagodina v roce 1914. Byl pasován na rytíře, člen řádu Vitéz
Reference
Externí linky Moroczovci
Mórocz z Nagyabony Kategorie:Uherské šlechtické rody Kategorie:Slovenské šlechtické rody