náhled|80px|Označník pražské MHD na zastávce Laurová Označník zastávky (též zastávkový označník či jen označník) je český termín pro svislé označení čela tramvajové, autobusové nebo trolejbusové zastávky, popřípadě zastávky jiné veřejné nebo i neveřejné dopravy. Starší právní předpisy a technické předpisy tak označovaly úplné označení zastávky, tedy zpravidla zastávkový sloupek se značkou zastávky, značením názvu a případně i druhu zastávky, případně čísel linek a směrů, deskami či skříňkami s jízdními řády, případně i s dalším značením či odpadkovým košem. Vyhláška č. 294/2015 Sb. však tento termín nově uzurpovala pouze pro samotnou značku označující čelo zastávky silniční linkové dopravy, následně byl tento termín v roce 2017 v původních právních ustanoveních vypuštěn ze zákona o silniční dopravě a v roce 2022 ze zákona o pozemních komunikacích, ustanovení v zákoně o silničním provozu se změna významu termínu podstatně nedotkla. Podle dosud platné technické normy z roku 2007 se označníkem zastávky rozumí i nadále plné označení zastávky.
Označník se umisťuje standardně v úrovni čela nástupní hrany (u začátku nástupního ostrůvku nebo na začátku části chodníku vymezené pro zastávku), činnou plochou značky kolmo k ose vozovky. V českém prostředí se striktně odlišuje od dopravní značky označující konec zastávky, resp. začátek úseku u zastávky, ve kterém je zakázáno zastavení a stání. V některých zemích se značka používaná jako označník zastávky (označení čela zastávky) podobá obdélníkové značce, která je v Česku určena pro označení konce zastávky.
Historie označování zastávek náhled|upright|vlevo|Pražský tramvajový označník užívaný ve 30. až 70. letech 20. století thumb|Pražské označení trolejbusové zastávky před zavedením piktogramů thumb|Historické pražské označení zastávky náhled|Zastávkový označník s trolejbusem 9Tr.vlevo|náhled|upright|Zastávkové sloupky koněspřežné dráhy Praha–Karlín z roku 1882 náhled|Klasický krakorcový jednotyčový zastávkový sloupek typu „mikulášská hůl“. Mezilesí, Karbanův mlýn. vlevo|náhled|upright|Boršov nad Vltavou, kombinovaná zastávka českobudějovické městské dopravy společná s běžnou regionální linkou náhled|upright|Dvoutyčový zastávkový sloupek ČSAD, zde upraven pro ICOM transport. Žirovnice, rozcestí k Častrovu. V počátcích moderní hromadné veřejné dopravy na sklonku 19. a v první polovině 20. století byly zastávky označovány různými způsoby: tabulkami s reklamou na dopravu, nápisem „stanice autobusu“ nebo „stanice elektrické dráhy“, ozdobnou či zabarvenou pouliční lucernou, jinde jen čekárnou nebo vydupaným místem v trávě nebo jízdním řádem vylepeným kdekoliv poblíž. Předchůdci dnešních zastávkových sloupků a značek označujících zastávku se často umisťovaly jen přibližně, například v rohu křižovatky nebo bokem na čekárně, často jeden společný sloupek či značka pro oba nebo více směrů.
Vnitropodnikové předpisy a vládní vyhlášky z padesátých let jsou dnes těžko dohledatelné, oba přepravní řády z roku 1964 se však již zmiňují o tom, že každá zastávka musí být vybavena označníkem.
Kulatá smaltovaná značka ČSAD, „sluníčko“ na „mikulášské holi“, se po zavedení jednotných národních podniků ČSAD v roce 1949 postupně stala symbolem meziměstské a venkovské autobusové dopravy. V turistických mapách byl tvar tohoto sloupku kartografickou značkou zastávky. Jedním z nejstarších dokumentů dosvědčujících standardizaci způsobu označování zastávek je Směrnice pro označování zastávek a odjezdových nástupišť ČSAD, vydaná Ministerstvem dopravy s pořadovým číslem 102 pod č. j. 21237/65-10/1 s účinností od 1. října 1965.
Souběžně se začínal ustalovat i dnešní způsob označování zastávek MHD. V roce 1970 byla vydána Pravidla technického provozu městských drah, která stanovila podobu značky označující zastávku pro tramvaje, trolejbusy i městské autobusy.
V roce 1975 pronikl termín „označník zastávky“ i do pravidel silničního provozu, současně byla zavedena i dopravní značka označující konec zastávky. V letech 1976 a 1977 byly vydány oborové normy ON 73 6425 a ON 73 6426, které již velmi přesně a závazně určily podobu, tvary a rozměry zastávkových sloupků a jejich součástí.
V roce 1995 byly jejich požadavky týkající se značek na označníku převzaty do ČSN 73 6425 Autobusové, tramvajové a trolejbusové zastávky (tvar, rozměry ani barva označníku už od té doby obecně předepsány ani doporučeny nejsou). Tato norma mimo jiné umožnila a zároveň doporučila zřizování společných zastávek pro městskou a neměstskou dopravu, což předchozí normy nepřipouštěly. Změna č. 1 z roku 1996 upřesnila, že požadavky na světelné a barevné vlastnosti značky jsou obdobné jako u dopravních značek. Nová verze této normy již byla vydána v květnu 2007 pod označením ČSN 73 6425-1. Novelu normy vypracoval Pragoprojekt.Konference „Projektování pozemních komunikací“, Pragoprojekt a.s., zpráva o konferenci konaneé 12. dubna 2005, původní adresa aktuality, archivovaná verze k 23. 8. 2007
Od roku 2001 je podle vyhlášky č. 30/2001 Sb. značka na označníku zastávky dopravní značkou a touto vyhláškou a technickými předpisy pro dopravní značky byla opět kodifikována závazná podoba, částečně v rozporu s dosud platnou ČSN 73 6425. Závazné na základě národního dodatku ČSN EN 12 899-1 jsou i vzorové listy Dopravní značky - vzorové listy (VL 6 - vybavení pozemních komunikací), Centrum dopravního výzkumu, původní adresa, archiv k 17. 7. 2006Vzorové listy staveb pozemních komunikací (VL) , Politika jakosti pozemních komunikací, Ředitelství silnic a dálnic zpracovávané Centrem dopravního výzkumu, obsahující závazné podrobné stanovení rozměrů, tvarů a symbolů dopravních značek. Kromě velikosti 50 cm, odvozené z velikostí dopravních značek, byla dodatečně připuštěna také varianta o velikosti 40 cm, resp. 41 cm, odpovídající ČSN 73 6425 z roku 1995, v ČSN 73 6425-1 z roku 2007 již rozměry uvedeny nejsou. Požadavky na obsah a provedení kruhové značky ve vyhlášce 30/2001 Sb. a požadavky na obsah a provedení čtvercové i kruhové značky ve vyhlášce 294/2005 Sb. jsou stanoveny velmi volně v mnoha variantách a bez závazných vzorů, což má za následek nejednotnost jejich provedení u různých zřizovatelů.
Základní právní rámec a požadavky týkající se označníku zastávky stanoví Zákon o silniční dopravě, Zákon o dráhách a Dopravní řád drah a prováděcí vyhláška k zákonu o silničním provozu, která stanoví dopravní značení.
V mnoha městech a oblastech provedení nebo umístění označníků zastávek neodpovídá požadavkům právních a technických předpisů, mnohde jsou s tolerancí správních úřadů i nově zřizovány označníky, jejichž designéři a umisťovatelé nerespektují závazné požadavky.
Vyhláška č. 30/2001 Sb. i novější 294/2015 Sb. umožnily variantou označníkové dopravní značky pro zastávku s nápisem TAXI označit i stanoviště taxislužby, v praxi však jsou stanoviště taxislužby v mnoha městech značeny původními způsoby jinými dopravními značkami, zejména jako vyhrazené parkoviště, popřípadě označníky v nekodifikovaném provedení.
Provedení a součásti označníku náhled|Zastávkový „terč“ s logem ČSAD
Podle vyhlášky č. 294/2015 Sb. je označníkem zastávky pouze samotná značka zastávky, ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, byl původní pojem označníku zastávky vypuštěn novelizačním zákonem č. 304/2017 Sb. s účinností od 4. října 2017, ze zákona 13/1997 Sb. novelizačním zákonem č. 217/2022 Sb. s účinností od 1. srpna 2022. Vztah této dopravní značky k její nosné konstrukci a doplňkovému informačnímu značení a vybavení vyhláška č. 294/2015 Sb. ani novelizovaný zákon č. 111/1994 Sb. nijak specificky neřeší.
V původním pojetí a podle dosud platných technických norem je označník zastávky tvořen zpravidla zastávkovým sloupkem a jeho vybavením, může však být také tvořen značkou umístěnou na konzoli nebo v rámu na sloupu, na přístřešku, na budově či zdi. Dočasně zřízené zastávky mohou být označeny přenosným zastávkovým sloupkem. V tomto pojetí součástí označníku zastávky je:
Značka zastávky. Její podoba je závazně stanovena v ČSN 73 6425. Od roku 2001 je tato značka dopravní značkou a její podoba je stanovena též vyhláškou č. 30/2001 Sb. a jejími novelizacemi. Pro městskou dopravu se používá čtvercová značka s modrým orámováním s vyobrazením druhů dopravních prostředků, které zastávku užívají (tramvaj, trolejbus, autobus nebo jejich kombinace), nebo s nápisem TAXI. Pro příměstskou, meziměstskou a dálkovou silniční linkovou dopravu se používá kruhová značka odvozená z někdejšího označení zastávek ČSAD; pro zastávky společné s městskou dopravou se však má používat jedna společná značka v městském provedení. Značka musí být v reflexním provedení nebo s vlastním osvětlením a má být umístěna viditelně, kolmo na podélnou osu zastávky. V minulosti bývala a dodnes často je umisťována oboustranně, od roku 1995 však ČSN oboustranné umístění nepožaduje.
Tabulka nebo obdobné označení s názvem zastávky (kolmo na podélnou osu zastávky). Může být doplněna označením druhu zastávky (na znamení, stálá, občasná), tarifního pásma nebo podobnými údaji.
V městské hromadné dopravě tabulky nebo obdobné označení s čísly nebo jinými označeními linek, případně směrovými šipkami, umístěné kolmo na podélnou osu zastávky. Na dobře vybavených autobusových nádražích a autobusových stanovištích se linky nebo směry vyznačují i na zastávkách neměstské dopravy.
Ve střední části zpravidla ve výšce očí cestujícího kolmo k nástupní hraně nebo rovnoběžně s ní lícem k čekací ploše bývá umístěna deska nebo skříňka pro jízdní řády (jedna nebo více), která může mít i vlastní osvětlení. Zařízení pro vyvěšení jízdního řádu však může být umístěno i na jiném místě zastávky a v takovém případě se za součást označníku zastávky nepovažuje. Samotný jízdní řád součástí označníku zastávky také není, i když je na něm umístěn. Jízdní řád se buď vylepuje, nebo se vyměňuje i s předem připravenými deskami či fóliemi, popřípadě se upevňuje a vyměňuje jiným způsobem. Na lépe vybavených označnících bývá zakryt průhledným krytem (například plexisklem).
Dolní část bývá zejména u zastávek městské dopravy opatřena odpadkovým košem. Toto vybavení však obecně není povinné. Koš může být umístěn i v jiném místě zastávky nebo nemusí být v zastávce umístěn.
Povrch je opatřen zpravidla nápadným obarvením. Zastávkové sloupky městské hromadné dopravy mívají nejčastěji barvu červenou nebo červenožlutou, zastávkové sloupky odvozené ze sloupků ČSAD žlutou barvu. Od roku 1995 však technická norma žádné doporučení ohledně barvy neobsahuje a praxe se rozrůznila. Například v Praze jsou označníky pro neměstskou autobusovou dopravu zřizované Technickou správou komunikací hl. m. Prahy od poloviny devadesátých let 20. století v modrobílém provedení, s městskou variantou značky.
Zřizování a provozování označníků náhled|Podle technické normy má být zastávka více dopravců označena společným označníkem. Mnohde je však tolerována jiná praxe. (Na fotografii Očihov v roce 2007.) Označník tramvajové nebo trolejbusové zastávky je součástí dráhy, a to i tehdy, užívá-li zastávku i jiný druh dopravy. Zřizuje jej provozovatel dráhy.
Označník zastávky silniční linkové dopravy, pokud před udělením licence k provozování linky ještě nebyl zřízen, byl podle původního znění Zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, povinen zřídit dopravce. Nezřídil-li označník předtím nikdo jiný, měl povinnost označník zřídit ten dopravce, který začal zastávku užívat jako první. Bylo však zcela běžné a nebylo v rozporu s právem, pokud označník zřizoval například vlastník nebo správce pozemní komunikace, dopravce neužívající zastávku, obec, případně kraj. Vlastníci a správci pozemní komunikace měli ze zákona věcné břemeno strpět v nezbytném rozsahu umístění označení zastávky, za případnou majetkovou újmu měli nárok na náhradu.
náhled|vlevo|upright|Sdružená zastávka tramvají a autobusů v Brně