Kormorán žlutonohý (Phalacrocorax featherstoni) je druh kormorána, který se endemicky vyskytuje na Chathamských ostrovech (cca 800 km východně od Nového Zélandu), kde je nepočetně, avšak široce rozšířen. Následkem klesající populace z důvodů blíže neurčených změn v oceánském habitatu se jedná o ohrožený druh.
Systematika Druh formálně popsal Walter Buller v roce 1873. Nejbližším příbuzným kormorána žlutonohého je kormorán novozélandský (Phalacrocorax punctatus).
Popis Tento velký pták dosahuje délky těla 63 cm a váhy kolem 1200 g. Váhově se jedná o jednoho z lehčích kormoránů. Většina těla je tmavě šedá, hlava je cele černá, hruď a břicho jsou světle šedé. Na čele a šíji je přítomna tmavá dvojitá korunka, která je mnohem více výrazná v době mimo hnízdění. V letu se tento druh jeví jako poměrně útlý, jeho hlava a krk jsou během letu vodorovně narovnané. Kůže na tvářích je v době mimo hnízdění sytě zelená, v době hnízdění ztrácí na sytosti a barví se spíše do bledě zelené. Ve volné přírodě lze druh rozpoznat podle jeho žlutých noh; takové zbarvení nemá na Chathamských ostrovech žádný jiný kormorán.
Rozšíření a populace Kormorán žlutonohý hnízdí pouze na Chathamských ostrovech, kde jsou jeho kolonie rozšířeny po mnoha ostrovech včetně Chathamova a Pittova ostrova, což jsou největší ostrovy Chathamů.
Podle sčítání z let 2011–2012 se na Chathamských ostrovech nacházelo kolem 1200 kormoránů žlutookých.
Biologie Život kormoránů žlutookých je úzce spjat s mořem, z nějž získávají potravu a v jehož bezprostřední blízkosti i hnízdí. Zatímco na moři jsou tiší, v koloniích samci vydávají různé hrdelní, kloktavé a tikající zvuky.
Živí se malými rybkami a mořskými bezobratlými živočichy jako jsou mnohoštětinatci. Pro potravu se potápí do hloubek kolem 7 m na dobu kolem 22 s, avšak dokáže se potopit až do 24 m a na dobu 69 s.
Hnízdění Hnízdí převážně v koloniích, i když může zahnízdit i solitérně. V největší kolonii bylo napočítáno 44 párů. Kolonie bývají umístěny na těžko přístupných skaliscích těsně u moře. Hnízdo talířovitého tvaru mívá průměr kolem 30 cm a bývá postaveno z trav, kosmatců a mořských řas. K zahnízdění dochází nejčastěji od srpna do září. Samice klade kolem 3 (max. 4) světle modrých vajec o rozměru 58×35 mm ve dvoudenních intervalech. Inkubují oba partneři po dobu 30 dní. K prvnímu letu dochází ve věku 6–8 týdnů. Pohlavně dospívají ve 2. nebo 3. roce života.
Ohrožení
Jedním z hlavních ohrožení druhu představují invazivní druhy savců jako jsou zdivočelé kočky a krysy. Zejména na vejcích může občas predovat i chřástal weka nebo kusu liščí. Jsou známy i případy ilegálního odstřelu. Pravidelně se stává, že se kormoráni zamotají do náčiní rybářů nebo pěstitelů langust. Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje kormorána žlutonohého za ohrožený druh s rychle klesající populací (podle odhadů početnost kormoránů žlutonohých mezi lety 1997–2011 poklesla o 40 %). Poklesy jsou dávány do souvislosti s blíže neurčenými změnami na moři a ne invazivními savci, protože pokles populace byl zaznamenán i v koloniích na bezpredátorových ostrůvcích.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kormorán žlutonohý v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva
Kategorie:Endemity Chathamských ostrovů Kategorie:Kormoránovití Kategorie:Ptáci Australasie