Petr Zlenko (roz. Petro Andrijovyč Zlenko, , 6. června 1891 Starokosťantyniv – 1. října 1954 Tajšet) byl ukrajinsko-český bibliograf, knihovník a publicista.
Život Narodil se ve městě Starokosťantyniv, jeho otec byl učitel. Po maturitě studoval matematiku a fyziku na univerzitách v Oděse a Kyjevě. Studia nedokončil, protože po vypuknutí 1. světové války byl mobilizován a po absolvování jednoročního kurzu zařazen jako tzv. mladší důstojník do ruské carské armády. V letech 1917 až 1920 byl příslušníkem armády Ukrajinské lidové republiky bojující proti Rudé armádě za nezávislost Ukrajiny. Po porážce opustil vlast „na útěku před bolševiky“.
Od roku 1920 byl Zlenko učitelem matematiky na gymnáziu v tehdy polském Brestu. V roce 1923 odešel do Prahy, kde dostudoval a stal se knihovníkem. Publikoval především bibliografické práceZlenko, Petro. Internet encyclopedia of Ukraine, dostupné online.(boz): Vinohradská „poslední adresa“: pocta unesenému Petru Zlenkovi. My a Ukrajina 06. 05. 2021, dostupné online. se zaměřením na literární práce ukrajinských emigrantů.ZLENKO, Petro: Bibliohrafichnyi pokazhchyk naukovykh prats’ ukrains'koi emihratsii, 1920-1931 (Ludvík Kaucký, Praha 1932, reprint Edmonton, University of Alberta, 1990). Dostupné online. V Praze také vydával časopis Ukrajinskyj tyždeň (1932–1939), zabývající se životem a kulturou ukrajinské emigrace v meziválečném Československu.(boz): Diplomatická mise Ukrajinské lidové republiky v Praze: sto let. My a Ukrajina 10. 05. 2019, dostupné online. Podílel se na vzniku mnoha významných ukrajinských exilových publikací a vědeckých pracíPetr Zlenko (1891–1954). Čechoslováci v Gulagu. Dokumentace politických represí v Sovětském svazu (Ústav pro studium totalitních režimů). Dostupné online. a aktivně působil v organizacích ukrajinské diaspory.Zlenko, Petro (Andrijovyč, 1891–1954) – materiály z osobní a rodinné pozůstalosti, Slovanská knihovna Národní knohovny ČR, signatura T-ZLE. Popis fondu dostupný online.ZAVOROTNA, Nadia: Scholars in exile. The ukrainian intellectual world in interwar Czechoslovakia. University of Toronto press, 2020. Dostupné online.
V roce 1937 Zlenko získal československé státní občanství, v roce 1944 se oženil s Marií Brezinovou. V letech 1936 až 1945 působil ve Slovanské knihovně. Po květnu 1945 obdržel potvrzení, že „se během okupace choval, jak se na řádného Čecha sluší“ a „nahlas projevoval protinacistické smýšlení“.
Dne 6. července 1945 byl Zlenko ve svém pražském bytě zatčenPoslední adresa: O Petru Zlenkovi, odvlečeném do sovětského gulagu, hovoří jeho prasynovec Ivan Brezina. Youtube 9. 3. 2021, dostupné online. příslušníky zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky Směrš a (přestože byl československým občanem) unesen do Sovětského svazu.(pes): Zrazen svou novou vlastí. Intervence ve prospěch našich občanů je nežádoucí. Hlídací pes 27. 12. 2019, dostupné online. Podobný osud postihl dosud nezjištěný počet dalších československých občanů, a to podle dlouho pečlivě připravovaného zátahu sovětských bezpečnostních orgánů na představitele ruské a ukrajinské antibolševické emigrace žijící v Československu. Cílem bylo zatýkat osoby, které moskevský režim považoval za nepřátelské či ohrožující plánovanou sovětizaci dobytého území. Odhady počtu zavlečených po válce jen z českých zemí se pohybují kolem 300 osob. Se započtením osob unesených z někdejší Podkarpatské Rusi a Slovenska bylo z území ČSR do SSSR odvlečeno několik desítek tisíc lidí, a to z nejrůznějších důvodů.BREZINA, Ivan: Naši v gulagu. Pátek Lidových novin 5. 11. 1999 str. 23 Sovětské orgány přitom jednaly bez jakékoli opory v právu.
Vojenský tribunál v Kyjevě Zlenka 3. prosince 1945 odsoudil za údajnou protisovětskou činnost k deseti letům v pracovním táboře. Po předchozím věznění v Horlivce na Donbasu byl definitivně internován v táboře Ozerlag (zvaném také Zvláštní tábor č. 7 nebo Jezerní nápravně-výchovný tábor), který byl součástí pracovních táborů GULAG, určenou pro politické vězně. Ozerlag stál na horním toku řeky Čuny na GPS 56.1267267N, 99.7735800E u dnešní vesnice Izykan v Irkutské oblasti na východní SibiřiОЗЕРНЫЙ ЛАГЕРЬ (Озерный ИТЛ, Озерлаг, Особый лагерь № 7, Особлаг № 7). ИСТОРИКО-ПРОСВЕТИТЕЛЬСКОЕ НАПРАВЛЕНИЕ РАБОТЫ "МЕМОРИАЛА" Dostupné online. a jeho správa sídlila ve městě Tajšet. Zdejší vězni byli využíváni ke stavbě Bajkalsko-amurské magistrály, k těžbě dřeva a dalším nuceným pracím.
Zlenkovu protiprávní internaci nezvrátily opakované žádosti jeho manželky ani intervence československých úřadů zasílané do Moskvy (do vzniku totalitního režimu po roce 1948, kdy ustaly). 1. října 1954 (tedy jen několik měsíců před propuštěním) Zlenko na Sibiři zemřel. Místo jeho pohřbu není známo.
Překlad Zlenkovy korespondence s manželkou vyšel v roce 1993 v Revolver Revue (viz oddíl Literatura). Materiály z jeho pozůstalosti jsou uloženy ve fondu Slovanské knihovny Národní knihovny ČR, část jeho osobní knihovny je v Muzeu ukrajinské kultury ve Svidníku. Archiválie, týkající se Zlenkovy vědecké činnosti, jsou uloženy v Centrálním státním archivu zahraničních historických ukrajinik (TsDAZU) v Kyjevě. Tato instituce v červnu 2011 zorganizovala výstavu ke 120. výročí Zlenkova narození. Některé Zlenkovy práce byly zdigitalizovány.Petro Zlenko. Digitální knihovna, dostupné online.ZLENKO, Petro: Zymovyj pochìd: materìjaly dlja bìblìohrafìčnoho pokažčyka. Praha, 1935. Dostupné online.
Uctění památky Dne 6. května 2021 byla na domě, ve kterém Zlenko v Praze bydlel (Lužická 1701/38, Praha 2) za účasti ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnise umístěna pamětní deska v rámci projektu Poslední adresa.(rsr): Ukrajinského emigranta unesli z Prahy Sověti, připomíná jej pamětní tabulka. iDnes 6. 5. 2021, dostupné online.Пеленська, Оксана: Українські адреси в Празі: бібліограф, видавець Петро Зленко (1891–1954). Radio Svoboda, 6. 5 2021. Dostupné online.
Odkazy
Reference
Literatura DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Intervence ve prospěch našich občanů je nežádoucí. Příběh Petra Zlenka zrazeného svou vlastí In: Čechoslováci v Gulagu III., Česká televize/ÚSTR, Praha 2019, s. 165–185. BREZINA, Ivan: Tajšet, Irkutská oblast. Revolver Revue, č. 22/1993, s. 211–249.
Externí odkazy
Kategorie:Bibliografové Kategorie:Čeští knihovníci Kategorie:Čeští skauti Kategorie:Ukrajinci v Česku Kategorie:Lidé z Československa Kategorie:Vězni gulagů Kategorie:Oběti komunistického teroru v Sovětském svazu Kategorie:Narození v roce 1891 Kategorie:Narození 6. června Kategorie:Narození ve Chmelnycké oblasti Kategorie:Úmrtí v roce 1954 Kategorie:Úmrtí 1. října Kategorie:Úmrtí ve věznicích Kategorie:Úmrtí v Irkutské oblasti Kategorie:Muži