náhled|Pentarchie v roce 565 Pentarchie (z řeckého Πενταρχία, Pentarchía, z πέντε pénte, „pět“, a ἄρχειν archein, „vládnout“) je model církevní organizace formulovaný v zákonech císaře Justiniána I. V tomto modelu je křesťanská církev řízena hlavami (patriarchy) pěti hlavních biskupských stolců Římské říše: Říma, Konstantinopole, Alexandrie, Antiochie a Jeruzaléma.
Historie Myšlenka vznikla kvůli politické a církevní důležitosti těchto pěti biskupských stolců, ale koncept jejich univerzální a výlučné autority byl spojen s dřívějšími helénisticko-křesťanskými myšlenkami správy. Pentarchie byla poprvé právně vyjádřena v legislativě císaře Justiniána I., zejména v Novelle 131. Trullská synoda (Quinisextský koncil) z roku 692 ji formálně uznal a seřadil stolce podle předností, ale její organizace zůstala závislá na císaři, jako když Lev Isaurijský změnil hranici patriarchální jurisdikce mezi Římem a Konstantinopolí. Zejména po Quinisextu byla pentarchie alespoň fakultativně přijata ve východním křesťanství, ale obecně nikoli v rámci západního křesťanství, které odmítlo závěry tohoto koncilu a koncept pentarchie jako takový nepřijalo.
Patriarcháty Pět starobylých patriarchátů, z nichž po roce 1054 jsou pravoslavné čtyři a katolický jeden. Konstantinopolský ekumenický patriarchát (r. 330, patriarchát od 381) Alexandrijský pravoslavný patriarchát Antiochijský pravoslavný patriarchát Jeruzalémský pravoslavný patriarchát (r. 451, patriarchát od 451) Pátým je Římský patriarchát (katolická církev), který opustil původní společenství po velkém schizmatu r. 1054
Odkazy Reference
Související články Hranice pěti patriarchátů Organizace pravoslavných církví Hierarchie katolické církve
Externí odkazy
Kategorie:Východní křesťanství Kategorie:Západní křesťanství