Friedrich Maximilian Schaffner (25. března 1830 Meisenheim – 17. června 1907 Merano) byl německý anorganický chemik a průmyslník působící a žijící především v Ústí nad Labem, jedna ze zásadních postav průmyslového rozvoje města. Roku 1859 se stal ředitelem tamního závodu Spolku pro chemickou a hutní výrobu (Österreichischer Verein für chemische und metallurgische Production) a později celého koncernu, který po desítky let řídil.
Život
Mládí Narodil v Meisenheimu v Porýní-Falci na území pozdějšího Německa. Po absolvování střední školy vystudoval chemii na polytechnice v Karlsruhe a na Bergakademie v saském Freibergu. V roce 1854 začal pracovat pro hutní společnost v Moresnetu u Cách, poté se stal ředitelem důlní společnosti Sächs.-Thüringen se sídlem v Eisenachu.MENTSCHL Josef, "Schaffner, Max" in: Neue Deutsche Biographie 22 (2005), S. 540. přístupné online (německy)
V Ústí nad Labem Roku 1859 přijal místo "zvláštního ředitele" nově založeného Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem v severních Čechách, který v západní části města budoval rozsáhlý chemický závod. Díky svým obchodním a chemicko-technologickým schopnostem se dalších letech vypracoval z člena představenstva na generálního ředitele a prezidenta celé společnosti. V roce 1862 bylo možné poprvé rozdělit dividendu ve výši 3 %, která byla do roku 1872 zvýšena na 24 %.
Zpočátku se v závodu tzv. Leblancovým procesem vyráběla pouze kyselina sírová a soda. V roce 1876 nechal Schaffner zmodernizovat výrobu sody zakoupením tavicích revolverových pecí a zdokonalením zpracování pyritu. V roce 1859 vyvinul ekonomicky významný a k životnímu prostředí šetrný způsob získávání síry ze sodových kalů (sulfid vápenatý plus oxid vápenatý), který byl do té doby odpadním produktem továrny. Vedl expanzi firmy v Ústí i mimo něj, např. koupí chemické továrny Jordan und Sons v Kralupech nad Vltavou, kde se ve velkém rovněž vyráběla kyselina sírová. Založil také továrnu na výrobu sody v Ebensee (Horní Rakousko), která pracovala podle tzv. Solvayova procesu vynalezeného v roce 1863.
Svou činností také zasáhl do podoby města. Mj. nechal postavit obytné domy a školky pro zaměstnance chemičky, inicioval také zřízení fondu důchodového, invalidního a zdravotního pojištění. Nedaleko ústeckého hlavního náměstí si v letech 1874 až 1876 pak nechal vystavět rozsáhlé neogotické reprezentativní rodinné sídlo, tzv. Schaffnerovu vilu. Po jeho společensky a filantropicky angažované manželce Bertě byl ve městě pojmenován romanticky upravený přírodní park v zářezu Stříbrnického potoka, zv. Bertino údolí.
Schaffner odešel z vedení firmy roku 1898, zůstal však členem představenstva.
Úmrtí Max Schaffner zemřel 17. června 1907 v Meranu ve věku 77 let.
Odkaz Ústecký závod jím přivedený k rozkvětu pokračuje v činnosti i v současnosti, přes peripetie nostrifikace v nové Čsl. republice, prodej do německých rukou, znárodnění a opětnou privatizaci. Bývalá Schaffnerova vila byla po roce 1945 jako německý majetek znárodněna a roku 1959 odstřelena. Na její parcele následně vznikla budova městského Domu kultury.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Spolek pro chemickou a hutní výrobu (více o dějinách firmy)
Literatura 100 let Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem 1856-1956. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 1956, s. 15.
Externí odkazy
Biografický slovník AV ČR Deutsche Biographie Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Němečtí podnikatelé Kategorie:Narození 25. března Kategorie:Narození v roce 1830 Kategorie:Úmrtí v roce 1907 Kategorie:Úmrtí 17. června Kategorie:Úmrtí v Meranu Kategorie:Muži Kategorie:Sudetští Němci Kategorie:Osobnosti průmyslové chemie