Zahraniční vztahy Itálie

náhled|300x300pixelů|Státy, se kterými má Itálie diplomatické vztahy Zahraniční vztahy Itálie jsou vztahy Italské republiky s ostatními státy. Itálie se nachází v Evropě a od svého sjednocení v roce 1860 je považována za západní velmoc. Jejími hlavními spojenci jsou státy NATO a EU, což jsou dva subjekty, jejichž je Itálie zakládajícím členem. Itálie byla přijata do Organizace spojených národů v roce 1955 a je členem a velkým podporovatelem celé řady mezinárodních organizací, jako je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Všeobecná dohoda o clech a obchodu a Světová obchodní organizace (GATT a WTO), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rada Evropy a Středoevropská iniciativa.

V pravidelných intervalech předsedá Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, G7 a Radě EU. Je také nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Itálie je významným aktérem v oblasti Středomoří a má úzké vztahy s románsky mluvícími zeměmi v Evropě a Latinské Americe. Ačkoli se jedná o sekulární stát,Články 3, 7, 8, 19, 20 italské ústavy; nález Ústavního soudu sp. 203/1989 v Římě sídlí papež a katolická církev, která má vlastní rozsáhlou diplomatickou síť. Itálie v současnosti velí různým mnohonárodnostním silám a má po celém světě rozmístěny jednotky bojující proti organizovanému zločinu, nezákonnému obchodu s drogami, obchodování s lidmi, pirátství a terorismu.

Dějiny

Národní sjednocení

náhled|Animovaná mapa sjednocení Itálie od roku 1829 do roku 1871 Risorgimento byla éra od roku 1829 do roku 1870, během které vzniklo italské národní povědomí. Italové dosáhli nezávislosti na Rakousku a na rodu Bourbonů a v roce 1861 byla Itálie sjednocena. Papež vyzval Francii, aby sjednocení zabránila, protože se obával, že ztráta kontroly nad Papežským státem oslabí církev a dá liberálům výhodu nad konzervativními katolíky. V roce 1870 italská armáda obsadila Řím a Itálie později založila společně s Německem a Rakouskem Trojspolek (1882).

První světová válka

Itálie vedla v letech 1911–1912 válku s Osmanskou říší. Výsledkem byla výhra Itálie. Do roku 1915 získala Itálie v Africe kolonii na pobřeží Rudého moře (Eritrea), velký protektorát v Somálsku a správní úřad v bývalé turecké Libyi. Mimo Afriku měla Itálie malou koncesi v Tchien-ťinu v Číně (po boxerském povstání) a na Dodekanéských ostrovech u pobřeží Turecka.

Itálie se rozhodla zúčastnit se první světové války jako stát Dohody s Francií a Velkou Británií. Toto rozhodnutí učinili premiér Antonio Salandra a ministr zahraničí Sidney Sonnino. Itálie také obsadila jižní Albánii a zřídila v Albánií protektorát, který trval až do roku 1920.

Státy Dohody v roce 1918 porazili Rakouské císařství a Itálie se tak stala jedním z hlavních vítězů války. Na pařížské mírové konferenci v roce 1919 se premiér Vittorio Emanuele Orlando soustředil téměř výhradně na územní zisky, ale získal mnohem méně, než chtěl, a Italové byli obzvlášť rozhořčeni, když jim byla odepřena kontrola nad městem Rijeka. Konference pod vedením Británie, Francie a Spojených států amerických odmítla přidělit Dalmacii a Albánii Itálii, jak bylo slíbeno v Londýnské smlouvě. Itálie také nezískala žádné území z rozpadu Osmanské říše. V Itálii propukly občanské nepokoje mezi nacionalisty, kteří podporovali válku a stavěli se proti tomu, co nazývali „zmrzačené vítězství“ a levičáky, kteří byli proti válce.

Fašismus (1922–43)

Fašistická vláda, která se dostala k moci s Benitem Mussolinim v roce 1922, se snažila zvětšit velikost Italské říše a uspokojit nároky italských iredentistů. V letech 1935–36 byla Itálie při své druhé invazi do Etiopie úspěšná a sloučila svá nově dobytá území se svými staršími východoafrickými koloniemi. V roce 1939 Itálie napadla Albánii a začlenila ji do fašistického státu. Během druhé světové války (1939–45) vytvořila Itálie alianci s Německem (a nominálně také s Japonskem). Zmocnila se několika území (včetně částí Francie, Řecka, Egypta a Tuniska). Na konci války byla vytlačena ze všech svých kolonií a protektorátů.

Republikánská éra

Po občanské válce v letech 1943–1945 a následné hospodářské krizi se Itálie po referendu stala republikou, zažila hospodářský zázrak, vstoupila do NATO a stala se zakládajícím členem Evropské unie. Itálie získala v roce 1950 důvěru OSN pro správu Somalilandu. Když se Somálsko v roce 1960 osamostatnilo, skončila osm desetiletí dlouhá kolonialistická éra Itálie.

Vztahy podle regionu a země

Afrika StátZačátek formálních vztahůPoznámkyViz Alžírsko-italské vztahy Počátek vztahů se datuje do období Římské říše. Alžírsko má velvyslanectví v Římě. Itálie má velvyslanectví v Alžíru. V Itálii žije přes 100 675 Alžířanů (viz Alžířané v Itálii).4. června 1976Obě země navázaly diplomatické styky 4. června 1976.30. listopadu 1961Obě země navázaly diplomatické styky 30. listopadu 1961, kdy první velvyslanec Itálie v Dahomejském království pan Renzo Luigi Romanelli předal své pověřovací listiny prezidentu Hubertu Magovi. Burkina Faso má velvyslanectví v Římě a honorární konzuláty ve Florencii, Miláně, Neapoli a Palermu. Itálie má honorární konzulát v Ouagadougou.Viz Egyptsko-italské vztahy Počátek vztahů se datuje do období Římské říše. Během druhé světové války však byly vztahy napjaté, protože Itálie napadla Egypt. Po válce se však vztahy obnovily a jsou blízké. Egypt má zastoupení v Římě a Miláně, zatímco Itálie má zastoupení v Káhiře a Alexandrii, oba státy jsou také členy Unie pro Středomoří.

Vztahy se zhoršily po únosu a zabití italského studenta Giulia Regeniho. Egypt byl italskými úřady a veřejností obviňován z nedostatečné transparentnosti.

V Egyptě žije asi 3 374 lidí italského původu (viz Italští Egypťané).Viz Eritrejsko-italské vztahy Eritrea byla od roku 1882 do roku 1947 italskou kolonií. Eritrea má velvyslanectví v Římě. Itálie má velvyslanectví v Asmaře. V Eritreji žije asi 100 000 lidí italského původu (viz Italští Eritrejci).Viz Etiopijsko-italské vztahy Etiopie byla v letech 1936 až 1947 italskou kolonií. Etiopie má velvyslanectví v Římě. Itálie má velvyslanectví v Addis Abebě. V Etiopii žije kolem 3 400 lidí italského původu (viz Italové z Etiopie).1929Viz Italsko-jihoafrické vztahy Itálie má velvyslanectví v Pretorii, konzulát v Johannesburgu, dva konzuláty (v Kapském Městě a Durbanu) a dva honorární konzuláty (v East London a Port Elizabeth). Jihoafrická republika má velvyslanectví v Římě a sedm honorárních konzulátů (v Bari, Bologni, Florencii, Janově, Neapoli, Terstu a Benátkách). V Jihoafrické republice žije kolem 77 400 lidí italského původu (viz Italští Jihoafričané). Ministerstvo zahraničních věcí Jihoafrické republiky o vztazích s Itálií1963Viz Italsko-keňské vztahy Vztahy byly formálně navázány poté, co Keňa získala nezávislost na britské nadvládě. Itálie má velvyslanectví v Nairobi a dva konzuláty v Malindi a Mombase. Keňa má velvyslanectví v Římě.1. listopadu 1976Obě země navázaly diplomatické styky 1. listopadu 1976.

Komory jsou v Itálii zastoupeny svým velvyslanectvím v Paříži ve Francii a honorárním konzulátem v Římě. Itálie je na Komorách zastoupena svým velvyslanectvím v Dar es Salaamu v Tanzanii a honorárním konzulátem ve Nzwani. V březnu 2021 byl italský velvyslanec Luca Attanasio zabit při cestě na akci Světového potravinového programu.1947Viz Italsko-lybijské vztahy V letech 1911 až 1947 byla Libye italskou kolonií. Itálie má velvyslanectví v Tripolisu. Libye má velvyslanectví v Římě a dva generální konzuláty (v Miláně a Palermu). Viz též Italská kolonizace Libye Itálie je v Mauritánii zastoupena svým velvyslanectvím v Rabatu v Maroko. Mauritánie má velvyslanectví v Římě.Viz Italsko-somálské vztahy Počátek vztahů se datuje do období Římské říše. Somálsko bylo od roku 1889 do roku 1947 italskou kolonií. Itálie uznává a podporuje somálskou federální vládu. Somálsko má velvyslanectví v Římě. Itálie má podle plánu znovu otevřít své velvyslanectví v Mogadišu. V Somálsku žije kolem 1 000 lidí italského původu (viz Italští Somálci).1957Viz Italsko-tuniské vztahy Itálie má velvyslanectví v Tunisu a tři honorární konzuláty (v Bizertě, Sfax a Súse). Tunisko má velvyslanectví v Římě, generální konzulát v Palermu, tři konzuláty (v Janově, Miláně a Neapoli) a dva honorární konzuláty (v Bari a Novaře). Obě země jsou řádnými členy Unie pro Středomoří. Před nezávislostí žila v Tunisku významná italská komunita. Itálie krátce okupovala Tunisko v letech 1942 až 1943.1962Obě země navázaly diplomatické styky v roce 1962.

Amerika StátZačátek formálních vztahůPoznámky1837Viz Argentinsko-italské vztahy Argentina má velvyslanectví v Římě a generální konzulát v Miláně. Itálie má velvyslanectví v Buenos Aires a generální konzuláty v Bahía Blance, Córdobě, La Platě a Rosariu a konzuláty v Mar del Plata a Mendoze. V Argentině žije asi 25 000 000 lidí italského původu (viz Italští Argentinci).1. října 1982 Obě země navázaly diplomatické styky 1. října 1982. Belize má generální konzulát v Miláně. Itálie je v Belize zastoupena prostřednictvím svého velvyslanectví v Ciudad de México a honorárního konzulátu.25. května 1864 Bolívie má velvyslanectví v Římě a generální konzulát v Miláně. Itálie má velvyslanectví v La Paz. V Bolívii žije asi 15 000 lidí italského původu (viz Italští Bolivijci).1861Viz Brazilsko-italské vztahy Brazílie má velvyslanectví v Římě, generální konzulát v Miláně a honorární konzuláty v Bari, Catanzaru, Florencii, Neapoli, Palermu, Janově, Terstu, Turíně a Benátkách. Itálie má velvyslanectví v Brasílii, generální konzuláty v Curitibě, Porto Alegre, Rio de Janeiru, São Paulu a konzuláty v Belo Horizonte a v Recife. V Brazílii žije asi 32 000 000 lidí italského původu (viz Italští Brazilci). Itálie je v Dominice akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Caracasu ve Venezuele. Dominikánská republika má velvyslanectví v Římě. Itálie má velvyslanectví v Santo Domingu. V Dominikánské republice žije asi 300 000 lidí italského původu. Itálie je v Grenadě akreditována prostřednictvím svého velvyslanectví v Caracasu ve Venezuele. Grenada má honorární konzulát ve Florencii.1967Obě země navázaly diplomatické styky 12. dubna 1967.1864Viz Chilsko-italské vztahy Chile má velvyslanectví v Římě a generální konzulát v Miláně. Itálie má velvyslanectví v Santiagu de Chile. V Chile žije asi 600 000 lidí italského původu (viz Italští Chilané).1947Viz Italsko-kanadské vztahy Kanada má velvyslanectví v Římě a dva konzuláty (v Miláně a Udine). Itálie má velvyslanectví v Ottawě a tři generální konzuláty (v Montréalu, Torontu a Vancouveru). Obě země jsou řádnými členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, G8 a NATO. V Kanadě žije asi 1 587 970 lidí italského původu (viz Italští Kanaďané). Kanadské ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodního obchodu o vztahu s Itálií1847Viz Italsko-kolumbijské vztahy Kolumbie má velvyslanectví v Římě a generální konzulát v Miláně. Itálie má velvyslanectví s vojenským atašé v Bogotě a tři honorární konzuláty v Barranquille, Cali a Cartageně. V Kolumbii žije asi 2 000 000 lidí italského původu (viz Italští Kolumbijci). Kostarika má velvyslanectví v Římě. Itálie má velvyslanectví v San José. V Kostarice žije asi 30 000 lidí italského původu (viz Italští Kostaričané). Kuba má velvyslanectví v Římě. Itálie má velvyslanectví v Havaně. Na Kubě žije asi 20 000 lidí italského původu (viz Italští Kubánci).1874Viz Italsko-mexické vztahy Vztahy byly navázány v roce 1874 po sjednocení Itálie. Diplomatické vztahy byly přerušeny během druhé světové války, když Mexiko vyhlásilo válku mocnostem Osy. Vztahy byly obnoveny v roce 1946. Mexiko má velvyslanectví v Římě a generální konzulát v Miláně. Itálie má velvyslanectví v Ciudad de México. Obě země jsou členy G20 a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. V Mexiku žije asi 85 000 lidí italského původu (viz Italská imigrace do Mexika).1867 Itálie má velvyslanectví v Asunciónu. Paraguay má velvyslanectví v Římě.