Anatolij Michajlovič Stessel (, ; , Petrohrad – , Chmilnyk) byl ruský velitel, generáladjutant (11. srpna 1904), generálporučík (24. dubna 1901), posádkový velitel Port Arturu v rusko-japonské válce. V roce 1908 byl za kapitulaci Port Arturu odsouzen k trestu smrti a zbaven všech hodností a vyznamenání. Trest mu byl prominut v roce 1909.

Životopis A. M. Stessel se narodil 28. června 1848 jako syn vysloužilého plukovníka a jako vnuk carskoselského posádkového velitele generálporučíka Ivana Matvějeviče Stessela. Pocházel z pobaltské šlechty.

V roce 1864 absolvoval 1. Petrohradské vojenské gymnázium a v roce 1866 1. Pavlovské vojenské učiliště v hodnosti podporučíka.

Bojoval v rusko-turecké válce v letech 1877–1878.

Velel 9. střeleckému (1892–1897), 16. ladožskému pěšímu (1897) a 44. kamčatskému pěšímu (1897–1899) pluku. Jako velitel 3. východosibiřské brigády (1899–1903) se vyznamenal při potlačení Boxerského povstání (1900–1901). Utrpěl zranění během obléhání Tchien-ťinu.

Byl velitelem 2. pěší divize (4. května 1903 – 12. srpna 1903).

Od 12. srpna 1903 do 30. ledna 1904 sloužil ve funkci posádkového velitele Port Arturu. Od 14. února 1904 sloužil jako velitel kuantungského opevněného rajónu.

Kolovaly zvěsti, že generál Stessel zaujal funkci posádkového velitele Port Arturu jen díky protežování ze strany A. N. Kuropatkina. Námořní poručík Lepko nicméně ve své zprávě generálu Stesselovi uvedl, že pokládá za důležité, aby byla dopodrobna rozebrána celá historie obležení Port Arturu a byli zjištění skuteční viníci pádu pevnosti, kteří svoji vinu svalili na generála Stessela. .

Jeho syn Alexandr (23. července 1876 – 1. června 1933) se stal plukovníkem. Absolvoval 1. Moskevský kadetský korpus (1894) a 3. vojenské Alexandrovské učiliště (1896). Byl vyznamenán řádem sv. Jiří 4. stupně (26. listopadu 1916) a šavlí sv. Jiří (4. března 1917). Bojoval v ruské občanské válce na jihu Ruska. Od prosince 1919 do ledna 1920 zastával funkci oděského posádkového velitele. Roku 1921 emigroval do Francie. Jeho ženou se stala dcera generála V. F. Bělého Raisa Vasiljevna.

Vydání přístavu Daľnij Dne 29. května 1904 podle gregoriánského kalendáře byl bez boje vydán přístav Daľnij. Velitel kuantungského opevněného rajónu A. M. Stessel nepřikázal ani zničit přístavní infrastrukturu, ani vyvézt techniku. Japonci tak získali okolo stovky skladů, elektrárnu, lokomotivní depo, velké množství kolejnic a kolejových vozidel, značné zásoby uhlí a 50 nákladních plavidel. Přes Daľnij Japonci posílali svým vojskům v Mandžusku posily, výzbroj, munici a proviant. Kotvily zde i japonské torpédové čluny.

Ze vzpomínek vrchního velitele ozbrojených sil na Dálném východě generála A. N. Kuropatkina:

Kapitulace Port Arturu

Nehledě na to, že v čele obrany stál generál Stessel, se velmi brzo její hlavní postavou stal velitel pozemních sil pevnosti generálmajor Roman Isidorovič Kondratěnko.Multatuli, P. V., Zalesskij, K. A., S. 736 Po čtyřech útocích a potopení ruské eskadry dostal A. M. Stessel písemné nařízení od generála Kuropatkina, aby opustil Port Artur a dostavil se do štábu Mandžuské armády. Generál Stessel nicméně žádal, aby mohl i nadále setrvat ve funkci velitele obrany.Multatuli, P. V., Zalesskij, K. A., S. 736

upright=1|náhled|vlevo|A. M. Stessel v roce 1905 Po dlouhém obléhání a krátce po smrti generálmajora Kondratěnka se A. M. Stessel rozhodl 20. prosince 1904, navzdory mínění vojenské rady a nařízení vojenského řádu, vydat Port Artur do rukou Japonců. Generál Kuropatkin o tom vzpomínal: Kuropatkin, A. N., S. 106

Port Artur mohl i nadále odolávat, neboť jeho posádka, čítající 24 tisíc bojeschopných vojáků a námořníků, projevovala nevídanou statečnost a odhodlanost bránit se. Pevnost stále disponovala dostatkem výzbroje a munice (610 funkčních děl a 200 tisíc dělostřeleckých granátů), zásoby proviantu stačily ještě na měsíc. Navzdory protestům Vojenské rady byl A. M. Stesselem a A. V. Fokem podepsán akt kapitulace. Podle tohoto nařízení se měla celá posádka vzdát do zajetí. Pevnůstky, opevnění, lodě, zbraně a zásoby měly být předány Japoncům nedotčené. Po kapitulaci byl generál Stessel japonskou stranou propuštěn a vrátil se do Ruska.

Když kapitán Cunoda navštívil A. M. Stessela v Port Arturu, sdělil mu generál, že počet zajatců bude činit 8 tisíc, nejvíce pak 10 tisíc. Na čtvrtý den (8. ledna 1905) počet zajatců dosáhl pětinásobku počtu, jenž udal generál. Když se A. M. Stessel dozvěděl, že počet přesahuje 43 000 (nepočítaje ty, již přísahali, že už nikdy nebudou bojovat, a proto byli propuštěni na svobodu), byl ohromen.

Když se Mikuláš II dozvěděl o pádu Port Arturu, zapsal si:

Vyšetřování kapitulace pevnosti Nejvyšším příkazem z 30. září 1906 byl generál Stessel propuštěn z armády a za vydání Port Arturu předveden před soud.

V důsledku vyšetřování byl generál obviněn, že: náhled|vpravo|upright=1.2|Po kapitulaci Port Arturu (prostřední řada, druhý zprava) náhled|vpravo|upright=1.2|Zasedání Nejvyššího vojenského soudu v případu kapitulace Port Arturu náhled|vpravo|upright=1.2|Zasedání vojenského soudu 22. ledna 1908. Proslov vojenského prokurátora. Kresba J. S. Zarudné neuposlechl rozkaz obdržený jím 20. června 1904 a nepředal velení Port Arturu generálporučíkovi K. N. Smirnovovi a nedostavil se do štábu Mandžuské armády; narušoval práva a povinnosti posádkového velitele pevnosti Port Artur (tj. generálporučíka Smirnova); neučinil potřebná opatření k navýšení zásob proviantu v pevnosti; neučinil potřebná opatření k zamezení výroby a distribuce „poznámek“ generálporučíka Foka, jež byly napsány v posměvačném a trpkém tónu a jež podrývaly autoritu některých velitelů; s cílem získání vlastních výhod podal hlášení o bojích v Ťin-čou, jež napsal tak, že z nich nebylo pochyb o jeho vlastním nasazení v bitvě, přičemž bylo dokázáno, že zůstal v Port Arturu a bitvy se nezúčastnil; s cílem získání vlastních výhod a ukázky jednání svých podřízených v lepším světle, podal hlášení, že jednotky generálporučíka Foka „postupně ustupují k Vlčím horám“, ačkoliv ústup dané jednotky byl vykonán spěšně a neorganizovaně; s cílem získání vlastních výhod podal hlášení o své účasti v bojích, ačkoliv od 26. ledna do 1. června 1904 (tj. do data podání hlášení) nedošlo k žádnému střetu s Japonci, vyjma bitvy u Ťin-čou, jíž se generál nezúčastnil, a nepřátelského ostřelování, jež ohrožovalo všechny obyvatele Port Arturu; s přáním ospravedlnit předem naplánovanou kapitulaci podal imperátorovi zkreslené hlášení o situaci v Port Arturu; úmyslně nesprávně a nespravedlivě vyznamenal generály Foka, Naděina a Rejse Řádem sv. Jiří; rozhodl se kapitulovat za nevýhodných a ponižujících podmínek pro Rusko navzdory mínění vojenské rady a navzdory skutečnosti, že nebyly vyčerpány všechny možnosti obrany; nesdílel osud svého vojska a nenechal se zajmout.

A. M. Stessel byl soudem shledán vinným v:

kapitulaci pevnosti, aniž by byly vyčerpány možnosti její obrany; nečinnosti (nezamezil výrobu a distribuci posměvačných „poznámek“ generála Foka); nezávažných narušeních služebních povinností.

V prvním bodě není zmíněna zbabělost ani zrada. V rozsudku Nejvyššího vojenského soudu k případu kapitulace Port Arturu je navíc uvedeno, že pevnost „pod velením generálporučíka Stessela předvedla z hlediska urputnosti nevídanou obranu ve válečné historii“. Když byl Stessel propuštěn na amnestii Mikuláše II, řada bývalých obránců Port Arturu takové rozhodnutí uvítala. Svědčí o tom například telegram bývalého účastníka obrany Port Arturu štábního kapitána Dlusského adresovaný Stesselovi: „Ze srdce blahopřeji svému milovanému bojovému veliteli k osvobození.“ Velitel lodi Silač Balk napsal: „Vzpomínaje na válečnou dobu, blahopřeji Vám ze srdce k milosti veleváženého imperátora.“ Stessel často žádal vrchní velení o vyznamenání vojáků a důstojníků, čímž se snažil podporovat bojový duch posádky Port Arturu.

Dne 7. února 1908 byl A. M. Stessel odsouzen Nejvyšším vojenským soudem k popravě zastřelením. Dne 5. března 1908 byl z Nejvyššího rozkazu panovníka trest změněn na 10 let odnětí svobody a propuštěním ze služby s následky vyplývajícími z 38. paragrafu Vojenského zákoníku o trestech (odnětí hodností, řádů a vyznamenání a dále pak výsad nabytých službou)

V květnu 1909 byla A. M. Stesselovi udělena milost Mikulášem II. Generál byl osvobozen se zachováním všech výsad, hodností a privilegií.

Po své smrti byl pohřben v Chmilnyku ve Vinnycké oblasti.

Odkaz v umění Ve Francii byla ještě před kapitulací Port Arturu soukromým nákladem vyrobena série medailí „Obráncům Port Arturu“, na nichž byl vyražen nápis „Francie generálu Stesselovi a jeho chrabrým vojákům“ (). Povolení na udělení medailí po jejich dopravení do Ruska bylo vydáno 1. prosince 1910. Udělovaly se bez práva nošení „neboť dané medaile představují vyznamenání udělené nikoliv státní mocí nýbrž soukromou organizací, a kromě toho to není žádoucí kvůli nápisu na medaili, v němž se zmiňuje jméno generála Stessela“.

V SSSR byl podle dramatu I. Popova a Alexandra Stěpanova v roce 1964 natočen film Port Artur v podání Malého divadla. Roli generála ztvárnil Viktor Šarlachov.

Vyznamenání 60px|Řád sv. Jiří Řád sv. Jiří 4. stupně 60px|Řád sv. Jiří Řád sv. Jiří 3. stupně 60px|Řád sv. Stanislava Řád sv. Stanislava 3. stupně 60px|Řád sv. Anny Řád sv. Anny 3. stupně 60px|Řád sv. Stanislava Řád sv. Stanislava 2. stupně 60px|Řád sv. Anny Řád sv. Anny 2. stupně 60px|Řád sv. Vladimíra Řád sv. Vladimíra 4. stupně 60px|Řád sv. Vladimíra Řád sv. Vladimíra 3. stupně 60px|Řád sv. Stanislava Řád sv. Stanislava 1. stupně s meči 60px|Řád sv. Anny Řád sv. Anny 1. stupně 60px|Medaile Na památku rusko-turecké války 1877–1878 Medaile Na památku rusko-turecké války 1877–1878 60px|Medaile Na památku korunovace Alexandra III Medaile Na památku korunovace Alexandra III 60px|Medaile Na památku panování Alexandra III Medaile Na památku panování Alexandra III 60px|Medaile Na památku korunovace Mikuláše II Medaile Na památku korunovace Mikuláše II 60px|Medaile Za výpomoc při prvním sčítání lidu Medaile Za výpomoc při prvním sčítání lidu 60px|Medaile Za čínské tažení Medaile Za čínské tažení 60px|Řád za chrabrost (Bulharsko) Řád za chrabrost 4. stupně (Bulharsko) 60px|Řád červené orlice Řád červené orlice 2. stupně s meči (Prusko) 60px|Řád Pour le Mérite Pour le Mérite (Prusko) 60px|Řád vycházejícího slunce Řád vycházejícího slunce 2. stupně (Japonsko)

Odkazy

Reference

Literatura

.

Externí odkazy

Kategorie:Narození 10. července Kategorie:Narození v roce 1848 Kategorie:Úmrtí 31. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1915 Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce II. třídy Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Osobnosti rusko-japonské války Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Muži Kategorie:Rusové odsouzení k trestu smrti