Francesco Trevisani (9. dubna 1656 Capodistria – 30. července 1746 Řím) byl italský malíř, jeden z hlavních představitelů benátského a později římského barokního figuralismu, který v pozdních dílech dospěl až k stylovému výrazu rokoka.

Život a dílo Narodil se v rodině architekta Antonia Trevisaniho, od něhož se naučil základy kresby a kompozice. Poté studoval v Benátkách u Antonia Zanchiho a Josefa Heintze mladšího. Později přesídlil do Říma, kde byli jeho mecenáši různí preláti, nejprve kardinál Pietro Ottoboni. Stylem malby jej ovlivnil Carlo Maratta, jak je patrné například z fresek v chrámu San Silvestro in Capite (1695–1696). Pracoval po boku Giuseppe Chiariho a Ludovica Gimignaniho. V Římě byl také chráněncem kardinála Flavia Chigiho, který mu zadal několik významných děl a doporučil ho papeži Klementovi XI. Na papežovu objednávku maloval fresky proroků v Lateránské bazilice v Římě a fresky v kupoli katedrály v Urbinu, kde vytvořil alegorie čtyř světových stran. Vévoda z Modeny mu zadal kopírování obrazů Correggia a Parmigianina. Další obrazy maloval v Brunšviku, Madridu, Mnichově, Stockholmu a ve Vídni.

Marattův vliv se projevil také v karikaturách z křestní kaple Svatopetrské baziliky v Římě, v oválném poli s prorokem Báruchem v Lateránské bazilice a ve Smrti svatého Josefa v jezuitském kostele sv. Ignáce v Římě. Dále Trevisani namaloval čtveřici výjevů ze Života blahoslavené Lucie z Narni v katedrále v Narni (1714–1715). Obrovský oltářní obraz Panny Marie se sv. Antonínem dodal do mariánské baziliky královského paláce Mafra v Portugalsku.

V roce 1712 se stal členem římské akademie Arkadie. Mezi jeho žáky patřil Francesco Civalli z Perugie, Ludovico Mazzanti a Giovanni Battista Brugli.Životopis na iostrianet.org

Dílo v Česku

Při dokončování nového kostela pro řád piaristů v Litomyšli na počátku 20. let 18. století, vyvstala otázka vyzdobení interiéru. Pro hlavní oltář bylo Františkem Adamem z Trautmannsdorfu, který byl bratrem majitele panství objednáno roku 1721 plátno Ukřižování v římském ateliéru Francesca Trevisaniho za 1400 zlatých. Vyhlášený umělec poslal do Litomyšle modelletto, které bylo obratem schváleno, a téhož roku byl obraz namalován. Po krátkém umístění v pohřební kapli sv. Kříže, byl nakonec roku 1728 zavěšen v presbytáři do oltáře vytvořeného sochařem Matyášem B. Braunem. Motivem rozměrného obrazu (asi 667 × 356 cm) bylo ukřižování Krista na Golgotě na pozadí rozbouřeného nebe. Pod křížem sedí sv. Máří Magdaléna, která v klíně podpírá Pannu Marii v mdlobách. Na pravé straně ji přidružuje za ruku sv. Jan Evangelista. Dílo ve své době vysoce oceňované, a které ovlivnilo následující generaci umělců, bohužel podlehlo zničujícímu požáru města roku 1775. Při této události byl zasažen i piaristický kostel, ve kterém shořel hlavní oltář s Trevisaniho obrazem a Braunovými sochami. Díky své významnosti byla roku 1778 pro piaristy provedena klasicistní kopie u profesora vídeňské akademie Vincenze Fishera. Původní přípravná skica (97 x 62 cm) byla v 19. století získána pro sbírky Regionálního muzea v Teplicích.

náhled|Hlavní oltář v žamberském kostele s obrazem Zavraždění sv. Václava (1741)

Další obraz, který byl pro české země vytvořen, se nachází na hlavním oltáři kostela sv. Václava v Žamberku. Obraz na konci 30. let 18. století objednal při své cestě do Říma Antonín Vít z Bubna a Litic. Roku 1741 byl obraz Zavraždění sv. Václava doručen do žamberského kostela. Tématem obdélného plátna (538 × 356 cm) je výjev ze závěru života českého knížete. Dramatická noční scéna bratrovraždy je na vrcholu prosvětlovaná otevřeným nebem, ze kterého vystupují andělé. Zachované modelletto (67 × 44 cm) k obrazu se nachází od 19. století ve sbírkách Colloredo-Mansfeldů.

Národní galerie v Praze vlastní signovaný reprezentativní portrét barokního kavalíra Jana Jáchyma Pachty z Rájova (165 ×118 cm), který Trevisani namaloval během jeho římského pobytu roku 1696. Galerie dále vlastní obrazy Mrtvého Krista neseného anděly (kolem 1710) a sv. Františka z Assisi (1719).

V chórové kapli sv. Jana Křtitele ve svatovítské katedrále se ve zlaceném rámu nachází obraz Smrt sv. Josefa. Toto druhotně umístěné snad původně oltářní plátno bylo namalováno kolem roku 1720.

Z kostela sv. Jindřicha a Kunhuty na Novém Městě pražském pochází obraz svaté Rodiny (kolem 1729), který pro svou rodovou kapli zakoupil v Římě svatovítský kanovník Jan Rudolf Špork.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Italští malíři Kategorie:Benátští malíři Kategorie:Barokní malíři Kategorie:Rokokoví malíři Kategorie:Narození v roce 1656 Kategorie:Narození 9. dubna Kategorie:Narození v Koperu Kategorie:Úmrtí v roce 1746 Kategorie:Úmrtí 30. července Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Muži