Sándor svobodný pán Szurmay de Uzsok ( Alexander Freiherr Szurmy von Uzsok, uzsoki báró Szuramy Sándor) (19. prosince 1860 Bocșa – 26. února 1945 Budapešť) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil u uherské zeměbrany a vystřídal řadu posádek. Za první světové války se vyznamenal na východní frontě a v roce 1917 získal prestižní Řád Marie Terezie. Na konci první světové války zastával funkci ministra zeměbrany ve vládě Uherského království (1917–1918). V roce 1917 byl povýšen na generála pěchoty a získal šlechtický titul barona.Sándor Szurmay in: Magyar Életraji Lexikón dostupné online Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 597–598 Ve veřejném životě byl aktivní i po rozpadu monarchie a nakonec v Maďarsku obdržel čestnou hodnost generálplukovníka (1941).
Životopis náhled|vlevo|Sándor Szurmay (1918) Pocházel ze starobylé rodiny povýšené v 18. století do šlechtického stavu, narodil se v Banátu jako mladší syn Mihályho Szurmaye (1825–1895).Rodina Mihályho Szurmaye na webu geni.com dostupné online Studoval v Szegedu a původně pracoval u rakouských státních drah, později se ale rozhodl pro vojenskou dráhu a v roce 1882 vstoupil k uherské zeměbraně. Poté studoval na vojenské akademii v Budapešti a jako poručík se stal řádným důstojníkem uherské zeměbrany v Prešpurku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1887–1889), kterou absolvoval v hodnosti nadporučíka a byl zařazen ke štábu 4. armádního sboru v Budapešti. Později sloužil mimo jiné ve Vídni a zastával také nižší funkce na uherském ministerstvu zeměbrany. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1895, major 1898, podplukovník 1901). V roce 1905 byl povýšen na plukovníka, krátce velel pluku zeměbrany v Kaniži a v roce 1907 stal se druhým sekčním šéfem na uherském ministerstvu zeměbrany.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 211 dostupné online
První světová válka náhled|vlevo|Císař Karel I. při promoci nositelů Řádu Marie Terezie ve vile Wartholz (1917, Sándor Szurmay druhý zleva) V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora a nadále působil na uherském ministerstvu zeměbrany, tentokrát již jako první sekční šéf.Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 134 dostupné online K datu 1. května 1914 byl povýšen na polního podmaršála a na ministerstvu zeměbrany poté zastával funkci státního tajemníka. V listopadu 1914 byl povolán na východní frontu a jako velitel 38. divize zeměbrany se zapojil do bojů v Haliči.Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online Brzy dostal pod své velení i dvě další divize a zformoval armádní sbor, který nesl jeho jméno (Szurmay Armee Korps).Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro hungarian army dostupné onlineSzurmayův armádní sbor na webu valka.cz dostupné onlineOrganizační struktura rakousko-uherské armády na východní frontě na webu velka valka dostupné online V roce 1915 se prosadil při obraně Užockého průsmyku, v následujícím roce se zúčastnil bojů během Brusilovovy ofenzívy, kdy musel nakonec ustoupit a jeho jednotky utrpěly značné ztráty.
V únoru 1917 byl z fronty odvolán a jmenován uherským ministrem zeměbrany, jemu podřízené jednotky dostaly nové velení (generál Karl Lukas) a byly nadále označovány jako 24. armádní sbor.24. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online Jako ministr zeměbrany usiloval především o rozdělení c. k. armády na rakouskou a maďarskou část, rozhodnutí bylo ale odloženo do konce války. V srpnu 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchotySeznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online a ve funkci ministra setrval až do rozpadu monarchie v říjnu 1918. V únoru 1919 byl na příkaz premiéra Károlyiho zatčen a uvězněn kvůli podezření z kontrarevoluce. Po propuštění ještě krátce působil jako styčný důstojník u francouzské vojenské mise v Maďarsku, v armádě byl formálně penzionován v roce 1821.Služební postup Sándora Szurmaye in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 183 dostupné online V roce 1927 byl jmenován členem Horní sněmovny Maďarského království a nakonec ještě za druhé světové války obdržel čestnou hodnost generálplukovníka.
Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel, byl autorem řady odborných prací z vojenské teorie, později se věnoval i jiným oborům (například zoologie). Mluvil především maďarsky a německy, ovládal také slovenštinu a na konverzační úrovni se domluvil rumunsky a francouzsky.
Jeho manželkou byla Ernestina Szenonerová (1872–1943), měli spolu dvě dcery.
Tituly a ocenění Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění,Přehled řádů a vyznamenání Sándora Szurmaye in: STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee; Vídeň, 1992; ISBN 3-901215-01-8 s. 17 dostupné online nejvýznamnějším z nich byl rytířský kříž Řádu Marie Terezie, který byl nejvyšším vojenským vyznamenáním v Rakousku od 18. století a za první světové války byl udělován již jen zřídka.MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 86 Jako ministr zeměbrany se stal automaticky členem Sněmovny magnátů, členství v Horní sněmovně Maďarského království mu bylo později potvrzeno v roce 1927. V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem de Uzsok odkazujícím na jeho zásluhy v Užockém průsmyku během první světové války.ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 102 ISSN 0036-5246 Z titulu člena uherské vlády obdržel v roce 1917 také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online
Řády a vyznamenání 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1903) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů komtur Řádu Františka Josefa (1909) 60x60pixelů komandér Leopoldova řádu (1914) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (1917)
60x60pixelů Železný kříž I. a II. stupně (1915, Německo) 60x60pixelů Řád Medžidie I. třídy (1918, Osmanská říše)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 301–302 (heslo Sándor Szurmay) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online () TAKÁCS, Róbert: Barón Sándor Szurmay, rytier z Uzsoku pri obrane Karpát in: Prvá svetová vojna a východné Slovensko (zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie); Klub vojenskej histórie Beskydy Humenné, 2014; s. 146–153 dostupné online
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Tajní radové Kategorie:Generálplukovníci Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Narození 19. prosince Kategorie:Narození v roce 1860 Kategorie:Úmrtí 26. února Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Muži