Ferdinand Goglia von Zlota Lipa ( Ing. Ferdinand Johann Anton Goglia Ritter von Zlota Lipa) (13. září 1855 Budapešť – 17. září 1941 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. V c. k. armádě sloužil od roku 1875, jako důstojník dělostřelectva působil u řady posádek převážně v Uhrách, uplatnil se také jako pedagog a zastával funkce ve vojenské administraci. Na začátku první světové války se jako divizní velitel a později velitel armádního sboru vyznamenal na východní frontě. V roce 1916 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a byl povýšen do šlechtického stavu. Poté zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva ve Vídni. V závěru války byl znovu povolán do aktivní služby a na italské frontě byl jedním z vrchních velitelů rakousko-uherské armády do konečné porážky v bitvě u Vittorio Veneta (1918). Po zániku monarchie byl penzionován a dožil v soukromí ve Vídni.
Životopis náhled|vlevo|Ferdinand Goglia jako polní zbrojmistr (1916) náhled|vlevo|Erb Ferdinanda Goglii po povýšení do šlechtického stavu (1917) Narodil se v rodině c. k. majora Ferdinanda Goglii a jeho manželky Virginie, rozené Pozzi. Vojenskou průpravu získal nejprve na kadetních školách v Mariboru a Eisenstadtu, poté studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1875 a ještě téhož roku se stal poručíkem u 12. dělostřeleckého pluku v Lublani. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a poté si doplnil vzdělání na nově založené Dělostřelecké škole ve Vídni (1879–1881). V roce 1881 byl povýšen na nadporučíka a poté sloužil u posádek v Záhřebu, Prešpurku a Budapešti. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1889, major 1896) a od roku 1896 působil jako pedagog na Dělostřelecké škole spadající pod ministerstvo zeměbrany.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 793, 982 dostupné online
Od roku 1900 jako podplukovník velel 16. dělostřeleckému pluku v Košicích,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 174, 844dostupné online s nímž byl v roce 1905 přeložen do Lučence, mezitím byl povýšen na plukovníka (1904). Od roku 1906 byl velitelem 2. dělostřeleckého pluku ve Vídni.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 174, 842 dostupné online Zde později působil u generálního štábu a od roku 1910 byl ředitelem Dělostřelecké školy, téhož roku dosáhl hodnosti generálmajora.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 310, 314, 324 dostupné online Od roku 1912 byl prezidentem Vojenského technického výboru a v roce 1913 byl povýšen na polního podmaršála.Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 114; s. 76, 132dostupné onlineGenerale und Obersten; Vídeň, 1914; s. 5 dostupné online
První světová válka Po vypuknutí první světové války byl odvelen na východní frontu, kde byl přidělen k vrchnímu velení pevnosti, zároveň byl velitelem 43. dělostřelecké brigády. Bojoval u Lvova a po proniknutí do ruského Polska převzal velení 33. pěší divize,Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online s níž se zúčastnil dalších bojů na Ukrajině. V květnu 1915 byl jmenován velitelem 5. armádního sboru,Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online5. armádní sbor na webu valka.cz dosupné online s nímž překročil Dněstr a obsadil město Mykolajiv. Poté se mu podařilo zatlačit ruské jednotky za řeku Zolota Lypa mimo hranice Rakouska-Uherska. Přes oslabený početní stav svého armádního sboru nadále kladl účinný odpor ruským vojskům, své pozice musel vyklidit až během Brusilovovy ofenzívy v roce 1916. Jeho aktivity na východní frontě se mimo jiné vyznačovaly velmi bezohledným postupem vůči civilnímu obyvatelstvu, za což byl kritizován i svými podřízenými. K datu 1. listopadu 1916 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra,Seznam rakousko-uherských generálů 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineGenerale und Obersten; Vídeň, 1917; s. 4 dostupné online krátce poté byl z fronty odvolán do Vídně a stal se generálním inspektorem dělostřelectva.Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 4 dostupné online V létě 1918 byl znovu povolán do aktivní služby, tentokrát na italskou frontu a v červenci 1918 převzal velení 24. armádního sboru.24. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online V září 1918 byl pověřen vrchním velením armádní skupiny Belluno (Armeegruppe Belluno), do níž patřily dva armádní sbory a celkem devět divizí.Armádní skupina Belluno na webu valka.cz dostupné online V této funkci byl však již jen pasívním pozorovatelem rozkladu rakousko-uherské armády a konečné porážky u Vittorio Veneta (1918).
K datu 1. ledna 1919 byl formálně penzionovánSlužební postup Ferdinanda Goglii in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 56 dostupné online a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Od roku 1895 byl ženatý s Idou Cazafurovou (1873–1952), s níž měl čtyři děti. Spolu s manželkou je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni (skupina 41F).Hrob Ferdinanda Goglii na webu findagrave dostupné onlineBAUER, Werner T.: Wiener Friedhofsführer; Vídeň, 2004; s. 118 ISBN 3-85439-335-0
Tituly a ocenění Ve funkci generálního inspektora dělostřelectva obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1917).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online Osobním listem císaře Františka Josefa z července 1916 byl povýšen do šlechtického stavu, příslušný diplom byl vystaven až 31. ledna 1917 novým císařem Karlem I. Získal šlechtický titul rytíř s predikátem von Zlota Lipa odvozeným od jeho úspěchů na východní frontě v roce 1915. Platnost šlechtického titulu byla v roce 1918 rozšířena i pro jeho mladšího bratra Viktora, c. k. plukovníka ve výslužbě.,ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 48 ISSN 0036-5246 Ferdinand Goglia během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání, za první světové války získal i několik ocenění ve spojeneckém Německu.Přehled řádů a vyznamenání Ferdinanda Goglii in: STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee ; Vídeň, 1992; s. 16 dostupné online
Řády a vyznamenání 60x60pixelů Válečná medaile (1879) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1900) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1907) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Pamětní bosensko-hercegovská medaile (1909) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1912) 60x60pixelů Pamětní mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (Německo, 1915) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (Německo, 1915) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1917) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (Německo, 1917) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1917) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1918) 60x60pixelů Válečný záslužný kříž (Německo, 1918) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Německo, 1918)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 144–145 (heslo Ferdinand Goglia) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy
Ferdinand Goglia na webu weltkriege Biografie Ferdinanda Goglii na webu Rodinný erb Ferdinand Goglia na webu valka.cz Ferdinand Goglia na webu austro-hungarian army Ferdinand Goglia in: Oesterreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Narození 13. září Kategorie:Narození v roce 1855 Kategorie:Narození v Budapešti Kategorie:Úmrtí 17. září Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži