Lewis Lichtenstein Strauss (31. ledna 1896 Charleston, Západní Virginie, USA – 21. ledna 1974 Brandy Station, Virginie, USA) byl americký vládní úředník, podnikatel, filantrop a námořní důstojník. V roce 1946 se stal jedním z původních členů americké U.S. Atomic Energy Commission (AEC, Komise pro atomovou energii) a v 50. letech 20. století zastával funkci jejího předsedy. AEC převzala řízení amerického jaderného programu, který původně vznikl v rámci projektu Manhattan (1942–1946). Lewis Strauss byl významnou osobností v oblasti vývoje jaderných zbraní po druhé světové válce, politiky jaderné energie a jaderné energetiky ve Spojených státech.
Život a kariéra
Mládí a vzdělání Strauss se narodil v Charlestonu v Západní Virginii jako syn Rosy (rozené Lichtensteinové) a Lewise Strausse, úspěšného velkoobchodníka s obuví. Rodiče byli židovští emigranti z Německa a Rakouska, kteří přišli do Spojených států ve 30. a 40. letech 19. století a usadili se ve Virginii. Rodina se později přestěhovala do Richmondu ve Virginii, kde vyrůstal a navštěvoval státní školy. V deseti letech přišel při bitvě kameny o velkou část zraku na pravém oku, což ho později vyřadilo z běžné vojenské služby.
Protože si Strauss osvojil značné znalosti z četby učebnic, plánoval studovat fyziku. Na střední škole Johna Marshalla byl na nejlepší cestě stát se premiantem třídy, což by ho opravňovalo ke stipendiu na Virginské univerzitě, ale tyfus v posledním ročníku mu znemožnil složit závěrečné zkoušky a absolvovat společně se spolužáky.
V době, kdy konečně dokončil střední školu, zažilo podnikání jeho rodiny během recese v letech 1913–1914 úpadek. Proto se rozhodl pracovat jako obchodní cestující s obuví pro otcovu firmu. Ve svém prodejním úsilí byl poměrně úspěšný, během následujících tří let našetřil 20 000 dolarů (v cenách roku 2022 to odpovídá 457 000 dolarům). To bylo dost peněz na to, aby pokryl školné na vysoké škole, když už neplatila nabídka stipendia.
Válka, asistent Herberta Hoovera
Straussova matka ho nabádala k veřejné nebo humanitární službě. Psal se rok 1917, první světová válka stále pustošila velké části Evropy a Herbert Hoover (pozdější prezident USA v letech 1929–1933) se stal symbolem humanitárního altruismu, protože vedl Komisi pro pomoc v Belgii. Lewis Strauss proto odjel vlakem do Washingtonu, aby sloužil bez nároku na plat jako Hooverův asistent. Strauss a jeho životopisec se rozcházejí v názoru, zda se tak stalo v únoru nebo v květnu 1917, ale druhá varianta se zdá pravděpodobnější.
Hoover se stal šéfem United States Food Administration. Strauss pracoval dobře a brzy byl povýšen na Hooverova soukromého tajemníka a důvěrníka. V této pozici získal vlivné kontakty, které mu později posloužily. Jeden takový kontakt navázal s právníkem Harveyem Hollisterem Bundym, další s Robertem A. Taftem, který byl poradcem United States Food Administration.
Po uzavření příměří 11. listopadu 1918 a tedy faktickém konci 1. světové války se Hoover stal šéfem poválečné American Relief Administration se sídlem v Paříži. Lewis Strauss se k němu opět připojil jako jeho soukromý tajemník. V Paříži se také setkal s diplomatickým zástupcem Finska Rudolfem Holstim. Lewis Strauss přesvědčil Herberta Hoovera, aby naléhal na prezidenta Woodrowa Wilsona, aby uznal nezávislost Finska na Rusku.
Investiční bankéř Kromě práce pro United States Food Administration Lewis Strauss spolupracoval také s American Jewish Joint Distribution Committee (JDC), aby zmírnil utrpení židovských uprchlíků, kteří byli často opomíjeni jinými subjekty. V JDC se Strauss dostal do povědomí Felixe M. Warburga] vedoucího představitele JDC, který byl partnerem v investiční bance Kuhn, Loeb & Co. v New Yorku, a také Harriet Loewentsteinové, evropské vedoucí JDC, která byla účetní v této bance. Hoover navíc Strausse seznámil s Mortimerem Schiffem, dalším partnerem banky Kuhn Loeb, který se Straussem v Paříži vedl pohovor a nabídl mu práci. Strauss přitom odmítl nabídku stát se kontrolním úředníkem nově vznikající Společnosti národů.
Strauss se vrátil do Spojených států a v roce 1919 nastoupil u společnosti Kuhn Loeb. Hlavními zákazníky banky v té době byly železnice a Strauss v polovině dvacátých let pomáhal zajišťovat financování nových železničních terminálů v Cincinnati a Richmondu a reorganizací společností Denver and Rio Grande Western Railroad nebo Chicago, Milwaukee, St. Paul či Pacific Railroad. Již v té době vydělával velmi slušné peníze. Následně Strauss zajišťoval financování pro ocelářské společnosti, jako Inland Steel, Republic Steel nebo Great Lakes Steel. V roce 1929 se stal řádným společníkem banky, v té době vydělával již milion dolarů ročně a bez větších finančních škod přečkal i krach na Wall Street v roce 1929. Banka pomohla uvést na trh film Kodachrome společnosti Eastman Kodak nebo instantní fotoaparát, který vynalezl Edwin H. Land, zakladatel společnosti Polaroid.
Svatba a rodina
Již v počátcích kariéry v bance, 5. března 1923 se Strauss oženil s Alicí Hanauerovou. Obřad se konal v hotelu Ritz-Carlton v New Yorku. Alice Hanauerová se narodila v roce 1903 a byla dcerou Jeroma J. Hanauera, který byl jedním z partnerů banky Kuhn Loeb. Manželé měli dva syny, z nichž jeden nepřežil rané dětství. Během pobytu v New Yorku bydleli nejprve na Central Park West, poté na Upper East Side a později na Central Park South.
Strauss se angažoval také v newyorské komunitě. Zejména byl členem správní rady Metropolitní operní společnosti a později Metropolitní operní asociace, dále byl členem správní rady Americké správy pro pomoc a Amerického dětského fondu, byl členem Americké bankovní asociace a Obchodní komory státu New York.
Podpora kandidatury Herberta Hoovera Lewis Strauss silně podporoval Herberta Hoovera již při jeho prvním neúspěšném pokusu stát se prezidentem v roce 1920. Hoover se ucházel o nominaci Republikánské strany, Strauss pro něj vedl kampaň a zúčastnil se jeho jménem Národního sjezdu Republikánské strany v roce 1920, ale Hoover nezískal významnou podporu. Lewis Strauss znovu pracoval pro Hoovera během tentokrát úspěšné kampaně v prezidentských volbách v roce 1928 a v tomto roce byl členem Republikánského národního výboru za Virginii.
V průběhu několika let se Strauss zapojil do aktivit, jejichž cílem bylo posílit Republikánskou stranu ve Virginii a celkově v jižanských státech. Rovněž se angažoval v ochraně pověsti prezidenta Hoovera. V roce 1930 se dokonce z pověření Bílého domu spolčil se dvěma důstojníky námořní rozvědky, aby se nelegálně vloupal do kanceláře v New Yorku, kde měly být dokumenty, které by Hoovera poškodily.
Když v dalších prezidentských volbách přesvědčivě vyhrál Franklin Delano Roosevelt a v reakci na důsledky Velké hospodářské krize zavedl rozsáhlý soubor opatření, tzv. New Deal, Lewis Strauss se stal silným odpůrcem této politiky. Tuto antipatii sdílel s Herbertem Hooverem, který v letech následujících po jeho porážce stále více zastával ideologicky konzervativní, proti New Dealu zaměřené názory.
Lewis Strauss působil v bance Kuhn Loeb až do roku 1941, ačkoli se mu nelíbila omezení, která na investiční bankovnictví uvalily regulační orgány Rooseveltovy administrativy, a podnikání během těchto let ho bavilo méně. Nicméně v roli investičního bankéře Strauss velmi zbohatl a vzhledem k jeho původním skromným poměrům byl považován za milionáře, který se sám vypracoval. Jak napsal jeden historik, Straussův obchodní úspěch byl kombinací „štěstí, odvahy, tvrdé práce a dobrých kontaktů“.
Druhá světová válka Navzdory zdravotnímu postižení Lewis Strauss v roce 1925 požádal o vstup do zálohy amerického námořnictva, což se stalo v roce 1926, získal důstojnický titul poručíka zpravodajské služby. V letech 1939–1940, kdy v Evropě již probíhala druhá světová válka (ale USA do války ještě nevstoupily), se dobrovolně přihlásil do aktivní služby. Chtěl jít do zpravodajské služby, ale to mu bylo zamítnuto. Námořnictvo USA mělo předsudky vůči Židům a Straussovy příspěvky vzbudily podezření ze strany ředitele FBI J. Edgara Hoovera a dalších členů americké zpravodajské komunity.
Místo toho byl v únoru 1941 povolán do aktivní služby a byl přidělen jako personální asistent náčelníka v Bureau of Ordnance, kde pomáhal organizovat a řídit zásobování námořnictva municí. Strauss a jeho žena se přestěhovali do Washingtonu, D.C., kde bydleli v apartmánu v prestižním hotelu Shoreham. Jeho žena v tomto období pracovala jako pomocná sestra na operačním sále.
Když James V. Forrestal v květnu 1944 vystřídal Franka Knoxe ve funkci velitele námořnictva, zaměstnal Strausse jako svého zvláštního asistenta. Ve spolupráci se senátorem Harrym F. Byrdem z Virginie Strauss založil Office of Naval Research (Úřad pro námořní výzkum), který zajišťoval, aby výzkum byl plně pod kontrolou námořnictva, nikoli civilních nebo akademických organizací. Námořnictvo si Straussova přínosu všimlo a v roce 1945 působil v Army-Navy Munitions Board, tuto funkci ukončil v následujícím roce. Od roku 1946 byl také členem Naval Reserve Policy Board.
Seznámení s atomovou energií Oba jeho rodiče zemřeli na rakovinu, maminka v roce 1935 a otec v roce 1937. To a jeho raný zájem o fyziku vedly Strausse k založení po nich pojmenovaném fondu (Lewis and Rosa Strauss Memorial Fund), který se měl zabývat fyzikálním výzkum, který by mohl vést k lepší léčbě rakoviny ozařováním. Fond podporoval uprchlého německého fyzika Arno Brasche, který pracoval na výrobě umělého radioaktivního materiálu pomocí výbojů rentgenového záření. Braschova práce vycházela z předchozí spolupráce s Leó Szilárdem, který v ní viděl možný prostředek k vývoji atomové řetězové reakce. Szilard již dříve předpokládal, že by to mohlo vést k vytvoření atomové bomby.
Prostřednictvím Leo Szilarda se Strauss seznámil s několika dalšími významnými jadernými fyziky, například s Ernestem Lawrencem. Strauss také hovořil s vědci, kteří odešli z nacistického Německa, a dozvěděl se o experimentech souvisejících s atomem, které tam probíhaly. Leo Szilard ho informoval o vývoji v této oblasti, například o objevu jaderného štěpení a využití neutronů. V únoru 1940 ho Szilard požádal, aby financoval pořízení alespoň malého množství prvku radia, ale Strauss odmítl, protože již utratil velkou částku.
Po válce byl Strauss zástupcem námořnictva v Interdepartmental Committee on Atomic Energy (Meziresortním výboru pro atomovou energii). Lewis Strauss doporučil test atomové bomby proti několika moderním válečným lodím. Jeho doporučení přispělo k rozhodnutí uspořádat v polovině roku 1946 na atolu Bikini jaderné testy v rámci Operation Crossroads, první testy od konce války.
Člen Atomic Energy Commission
V roce 1947 Spojené státy převedly kontrolu nad atomovým výzkumem a celým jaderným programem z americké armády na civilní orgány v rámci nově vytvořené Atomic Energy Commission (AEC, Komise pro atomovou energii). V říjnu 1946, ještě předtím, než komise skutečně vznikla, jmenoval prezident Harry S. Truman prvních pět komisařů, jedním z nich byl Lewis Strauss, předsedou se stal David E. Lilienthal.
Strausse na místo v tomto orgánu doporučil viceadmirál Paul Frederick Foster, dlouholetý přítel, jemuž Strauss již dříve poskytl kontakty v obchodním světě (a který Straussovi následně pomohl získat zařazení do aktivní služby). Při jejich první diskusi o jmenování Strauss řekl Trumanovi, který podporoval Rooseveltův New Deal, poznamenal: „Jsem Hooverův republikán.“ Truman odpověděl že na tom nezáleží, protože komise by měla být nepolitická. Strauss, který se po válce krátce vrátil k práci v bance Kuhn Loeb, z ní nyní cela odešel, aby vyhověl předpisům AEC.