Albert svobodný pán Knebel von Treuenschwert (23. května 1817 Osijek – 25. listopadu 1890 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1842, vynikl v bojích v revolučních letech 1848–1849 v Itálii a Uhrách. Jako brigádní velitel v hodnosti generálmajora se vyznamenal za prusko-rakouské války vlastní iniciativou v bitvě u Trutnova (1866). Za zásluhy obdržel prestižní Řád Marie Terezie a byl povýšen na barona (1866). Později byl řadu let velitelem v Krakově, svou kariéru završil v hodnosti polního zbrojmistra jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1882–1890).
Životopis náhled|vlevo|Bitva u Trutnova (1866) Byl synem c. k. podplukovníka Ferdinanda Knebela povýšeného v roce 1841 do šlechtického stavu.Rodina Knebel von Treuenschwert in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1874; Gotha, 1874; s. 338–339 dostupné onlinePovýšení rodiny Knebelů do šlechtického stavu na webu Rakouského státního archivu dostupné online Albert pocházel z početné rodiny, měl sedm sourozenců, z nichž ale čtyři zemřeli v dětství.Rodina Alberta Knebela na webu geni.com dostupné online Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1842 jako poručík u 51. pěšího pluku. V roce 1846 byl povýšen na nadporučíka, později se vyznamenal v Itálii během revolučního roku 1848. Několikrát byl pochvalně zmíněn v hlášeních maršála Radeckého a postupoval v hodnostech (kapitán 1848, major 1850). Po roce 1850 sloužil jako pobočník u velitele 8. armádního sboru v Bologni a v této funkci byl v roce 1856 povýšen na podplukovníka.Militär-Schematismus des österreicheischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 640 dostupné online Během války se Sardinií byl jako pobočník přidělen lombardskému místokráli arcivévodovi Maxmiliánovi. Po válce byl jmenován sekčním šéfem u zemského velitelství pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně a téhož roku byl povýšen na plukovníka (1859).Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 78, 101 dostupné online
V Brně sloužil do roku 1866 a aktivně se zapojil do prusko-rakouské války. K datu 11. června 1866 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení brigády (Brigade Knebel) v rámci 10. armádního sboru.Přehled vrchního velení c. k. armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online Vyznamenal se v bitvě u Trutnova, kde svým útokem významně přispěl k rakouskému vítězství.Útok Knebelovy brigády v bitvě u Trutnova na webu Města Trutnova dostupné online Za účast ve válce byl dekorován rytířským křížem Řádu Marie TereziePřehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 78Přehled nositelů Řádu Marie Terezie 1859–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online a v roce 1867 byl povýšen na barona. Po válce působil jako šéf štábu u vrchního armádního velení.Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1868; s. 122, 159 dostupné online Od roku 1869 zastával funkci velitele 12. divize a v rámci zemského velitelství pro Halič byl zároveň velitelem v Krakově.Kais. Königl. Militär-Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 112 dostupné online V roce 1871 byl povýšen na polního podmaršála a velitelem v Krakově zůstal do roku 1878.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeń, 1877; s. 92 dostupné online V letech 1878–1881 byl prezidentem Vojenského odvolacího souduHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 234 dostupné online a nakonec v letech 1881–1890 zastával funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora (Oberster Militär-Gerichtshof).Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 83, 111 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 22 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1890; s. 85 dostupné online V roce 1883 obdržel titulární hodnost polního zbrojmistra a k datu 1. dubna 1890 byl penzionován.Služební postup Alberta Knebela in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 88 dostupné online Zemřel krátce poté ve Vídni.
Jeho manželkou byla od roku 1851 Henriette de Courcy (†1906), dcera britského podplukovníka Geralda de Courcy (1776–1848).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1874; Gotha, 1874; s. 339 dostupné onlineRodina Geralda de Courcy na webu thepeerage dostupné online Z jejich manželství se narodila jediná dcera Zuzana Albertina (*1859), provdaná za Ferdinanda Poche.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 399 dostupné online
Tituly a ocenění Spolu s otcem užíval od roku 1841 prostý šlechtický stav s predikátem von Treuenschwert. Za účast v bojích během revoluce 1848–1849 obdržel Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a Vojenský záslužný kříž, byl také dekorován papežským Řádem sv. Řehoře Velikého a toskánským Řádem sv. Josefa. S udělením Řádu železné koruny byl spojen šlechtický titul rytíře (1851). Jako nositel Řádu Marie Terezie měl nárok na povýšení do panského stavu a titul barona získal v roce 1867. Ve funkci prezidenta Vojenského odvolacího soudu obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1879).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 262 dostupné online Od roku 1876 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 76.Přehled majitelů pěšího pluku č. 76 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 530 dostupné onlinePěší pluk č. 76 na webu valka.cz dostupné online V roce 1881 obdržel Řád železné koruny I. třídy.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1889; Vídeň, 1889; s. 105 dostupné online
Pro jeho pluk č. 76 byl složen pochod 76er Regimentsmarsch, autorem byl vojenský kapelník, český rodák a absolvent Pražské konzervatoře Anton Rosenkranz. Tato skladba je dodnes na repertoáru hudebních souborů rakouské armády při slavnostních příležitostech.76er Regimentsmarsch na webu alle-noten dostupné online
Jeho jméno připomíná Pomník Knebelovy brigády v Dohalicích zbudovaný na paměť válečných událostí v roce 1866.Pomník Knebelovy brigády na webu NPÚ dostupné online
Odkazy Reference
Externí odkazy Profesní biografie Alberta Knebela na webu Rakouského státního archivu
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakouští baroni Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 23. května Kategorie:Narození v roce 1817 Kategorie:Narození v Osijeku Kategorie:Úmrtí 25. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1890 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži