Ervín František hrabě z Neippergu ( Erwin Franz Ludwig Bernhard Graf und Herr von Neipperg) (6. dubna 1813 Schwaigern – 2. března 1897 Schwaigern) byl německý šlechtic a rakousko-uherský generál. V rakouské armádě sloužil od roku 1830 a zúčastnil se několika válečných tažení. V roce 1870 dosáhl hodnosti generála jezdectva a byl zemským velitelem ve východní Haliči (1869–1878). Svou kariéru završil v čestné funkci velitele jedné z císařských gard (1878–1897). Byl rytířem Řádu zlatého rouna a členem rakouské Panské sněmovny. Svými dvěma sňatky se spříznil s českými rody Valdštejnů a Lobkowiczů.
Životopis Pocházel ze staré šlechtické rodiny Neippergů, narodil se na zámku Schwaigern jako čtvrtý syn hraběte Adama Alberta z Neippergu (1775–1829), generála a diplomata napoleonských válek, matkou byla italská šlechtična hraběnka Teresa Pola (1778–1815).Rodokmen rodu Neippergů dostupné online Po jejím úmrtí se Adam podruhé oženil s arcivévodkyní Marií Luisou (1791–1847), bývalou manželkou císaře Napoleona.Rodina Adama Alberta Neipperga na webu geni.com dostupné online Ervín studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni (1825–1830) a v roce 1830 vstoupil jako poručík do rakouské armády. Vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech, již v osmnácti letech byl nadporučíkem (1831)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1831; Vídeň, 1831; s. 333 dostupné online a v roce 1836 získal hodnost rytmistra. Aktivní službu začínal u 2. švališérského pluku v Uhrách, později strávil několik let v Parmě, kde sídlila jeho nevlastní matka Marie Luisa. V roce 1847 byl povýšen na majora a během revoluce v roce 1848 byl velitelem rakouské posádky v Parmě. Bojoval v bitvě u Custozzy, poté byl převelen do Uher, kde se zúčastnil bojů proti maďarským povstalcům. Postupoval v hodnostech (podplukovník 1849, plukovník 1850) a poté byl velitelem 2. dragounského pluku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1850; s. 89, 417 dostupné online
náhled|vlevo|Zámek Schwaigern (Bádensko-Württembersko), hlavní rodové sídlo V roce 1854 dosáhl hodnosti generálmajora a jako velitel brigády sloužil v Uhrách, respektive v Banátu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1855; Vídeň, 1854; s. 89 dostupné online Po druhém sňatku v roce 1856 dočasně armádu opustil a žil na statcích rodiny své manželky v Čechách. Po návratu do armády byl zástupcem velitele 6. armádního sboru v Itálii. Ve válce se Sardinií (1859) byl přidělen k 1. armádnímu sboru, ale do bojů fakticky nezasáhl. V roce 1863 byl povýšen na polního podmaršála, v prusko-dánské válce byl zástupcem velitele 6. armádního sboruVrchní velení rakouské armády ve válce 1864 na webu austro-hungarian army dostupné online a účastníkem invaze do Jutska. V letech 1864–1866 byl velitelem spolkové pevnosti v Mohuči. Za prusko-rakouské války v roce 1866 převzal velení 4. divize 8. armádního sboru a byl poražen pruskou armádou v bitvě u Aschaffenburgu. Po válce byl divizním velitelem v Prešpurku a v roce 1869 provizorně vrchním velitelem ve Vídni. V letech 1869–1878 zastával funkci vrchního velitele pro východní Halič a Bukovinu se sídlem ve Lvově.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 111, 137 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 225 dostupné online V roce 1870 dosáhl hodnosti generála jezdectva.Služební postup Ervína Neipperga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 125 dostupné online Nakonec odešel do Vídně a v letech 1878–1897 zastával čestný post velitele jedné z císařských gard (Capitän der k.u.k. Trabanten-Leibgarde), z titulu této funkce byl také velitelem stráže v Hofburgu.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 14, 27 dostupné online
Po smrti nejstaršího bratra Alfreda (1807–1865) převzal správu rodového majetku ve Württembersku (další dva starší bratři zemřeli bezdětní již dříve). K majetku patřily rozsáhlé pozemky se zříceninou starobylého hradu Neipperg. Hlavním sídlem byl zámek Schwaigern, který během 19. století prošel nákladnou novogotickou přestavbou. Zde Ervín Neipperg zemřel v březnu 1897 a je pohřben na rodovém pohřebišti v nedalekém Massenbachhausenu.Hrob Ervína Neipperga na webu findagrave dostupné onlinePohřebiště rodu Neippergů na hřbitově v Massenbachhausenu dostupné online
Tituly a ocenění Jako potomek staré říšské šlechty patřil k mediatizovaným rodům, kterým byl v roce 1829 přiznán nárok na oslovení Osvícenost. V roce 1837 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1869 byl získal titul c. k. tajného rady. Od roku 1865 byl čestným majitelem 12. dragounského pluku. V roce 1879 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, díky majetku v Německu byl také dědičným členem horní komory zemského sněmu Württemberského království (1865). Byl čestným rytířem Německého řádu a Maltézského řádu. V roce 1873 získal prestižní Řád zlatého rouna, kromě toho byl nositelem řady dalších vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Ervína Neipperga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 14 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1849) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1850) 60x60pixelů komandér Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1873) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1876) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Štěpána (1890)
Zahraničí alt=|60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) alt=|60x60pixelů Řád koruny (Prusko) alt=|60x60pixelů Řád Leopolda (Belgie) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko) 60x60pixelů Řád sv. Michaela (Bavorsko) 60x60pixelů Řád routové koruny (Sasko) 60x60pixelů Řád bílého sokola (Sasko) 60x60pixelů Nasavský domácí řád zlatého lva (Nizozemsko) 60x60pixelů Řád Adolfa Nasavského (Lucembursko) 60x60pixelů Řád rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů Konstantinův řád sv. Jiří (Parma)
Rodina náhled|Erb rodu Neippergů|vlevo Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1845 s hraběnkou Henriettou Valdštejnovou (1823–1845), dcerou Antonína z Valdštejna. Henrietta však zemřela již tři měsíce po svatbě. Ervín se podruhé oženil v Praze v roce 1852 s princeznou Rosou Lobkovicovou (1832–1905), dcerou knížete Augusta Longina z Lobkovic z mělnické rodové sekundogenitury. Rosa byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z druhého manželství se narodily tři děti.Gothaischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 184 dostupné online
1. Reinhard (1856–1919), poslanec německého říšského sněmu, dědičný člen horní komory württemberského zemského sněmu, ∞ 1880 hraběnka Gabriela z Valdštejna (1857–1948) 2. Anna Berta (1857–1932), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1884 kníže Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz (1858–1938), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, rytíř Řádu zlatého rouna 3. Hedvika (1859–1916), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1881 hrabě František Xaver von Königsegg-Aulendorf (1858–1927)
Díky svému manželství s Rosou Lobkovicovou měl příbuzenské vazby na několik významných osobností, jeho švagry byli kníže Jiří Kristián z Lobkowicz (1835–1908), kníže Alfred II. Windischgrätz (1819–1876) nebo hrabě Mořic Esterházy (1807–1890).
Ervínův mladší nevlastní bratr Vilém Albrecht (1819–1895) sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Namísto původního rodového jména Neipperg přijal jeho italskou variantu Montenuovo a jako syn arcivévodkyně Marie Luisy získal titul knížete. V další generaci vynikl kníže Alfred Montenuovo (1854–1927), dlouholetý nejvyšší hofmistr císaře Františka Josefa I.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Ervín Neipperg in: Deutsche Biographie Ervín Neipperg na webu rakouského parlamentu
Kategorie:Neippergové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu routové koruny Kategorie:Nositelé Řádu bílého sokola Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Nassavského domácího řádu zlatého lva Kategorie:Nositelé Řádu Adolfa Nasavského Kategorie:Narození 6. dubna Kategorie:Narození v roce 1813 Kategorie:Úmrtí 2. března Kategorie:Úmrtí v roce 1897 Kategorie:Muži