náhled|Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komisePrvní komise Von der Leyenové byla Evropská komise působící od 1. prosince 2019 do 30. listopadu 2024. Její předsedkyní byla Ursula von der Leyenová. Dále se skládala z jednoho komisaře z každého členského státu Evropské unie (kromě státu předsedkyně, Německa). V prosinci 2024 ji vystřídala druhá komise von der Leyenové.
Komise se měla ujmout funkce 1. listopadu 2019; kandidáti Francie, Maďarska a Rumunska však na začátku října 2019 ztratili důvěru Evropského parlamentu, takže nové komisaře musela z těchto tří členských států vybrat nově zvolená předsedkyně a následně je potvrdit Parlament. Tento proces se uskutečnil v listopadu 2019 a Komise se nakonec ujala úřadu v celém rozsahu 1. prosince 2019.
Volby a formace Von der Leyenová, členka Evropské lidové strany (EPP), byla navržena Evropskému parlamentu dne 3. července 2019 Evropskou radou po třech dnech jednání mezi vůdci členských států. Čelila mnohé kritice, zejména z řad europoslanců, protože Evropská rada při jejím výběru do funkce ignorovala tzv. systém spitzenkandidátů.
Dne 16. července 2019 Evropský parlament hlasoval o návrhu Evropské rady a zvolil von der Leyenovou 383 hlasy (potřebných bylo 374 hlasů). Před hlasováním získala podporu tří největších politických skupin v Parlamentu (EPP, S&D a Obnova Evropy); během debaty deklarovaly svou podporu konzervativní polská strana Právo a spravedlnost s 24 poslanci a italské Hnutí pěti hvězd (M5S) se 14 poslanci. Na základě debaty a veřejných prohlášení europoslanců, většina europoslanců hlasujících proti von der Leyenové pravděpodobně pocházela ze skupiny S&D, jejíž součástí je také Sociálnědemokratická strana Německa, která se veřejně postavila proti von der Leyenové kvůli její práci jako ministryně německé obrany.
Předseda Evropské rady Donald Tusk po svém zvolení požádal von der Leyenovou o souhlas se jmenováním Josepa Borrella ze Španělska příštím vysokým představitelem EU. Souhlas byl udělen dne 26. července 2019, načež Evropská rada dne 5. srpna 2019 oficiálně jmenovala Borrella příštím vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Komise byla schválena Evropským parlamentem dne 27. listopadu 2019, získala 461 hlasů, 157 hlasů bylo proti a 89 se zdrželo hlasování. Pro hlasovaly EPP, S&D, Obnova Evropy a polovina ECR. Zelení/ESA se zdrželi hlasování. +KoaliceKomiseOdevzdané hlasyVětšinaVe prospěchProtiZdrželi seZdrojKomise von der Leyenové707374 46115789
Kolegium komisařů Ještě před svým potvrzením ve funkci předsedkyně se von der Leyenová zavázala renominovat Franse Timmermanse, spitzenkandidáta Strany evropských socialistů, na prvního místopředsedu. Některé z členských států již předložily oficiální nominace úřadujícímu předsedovi Rady EU.
Von der Leyenová požádala, aby každý členský stát navrhl dva kandidáty, muže a ženu, aby bylo snazší vytvořit komisi vyváženou z hlediska pohlaví. Francouz Thierry Breton byl posledním kandidátem, kterého 24. října 2019 jmenoval Emmanuel Macron. Komise von der LeyenovéSchválení Evropským parlamentem 27. listopadu 2019 • Jmenování Evropskou radou 28. listopadu 2019 Portfolium Komisař Portfolium Komisař Portfolium KomisařPředsedkyně150x150pixelů Ursula von der Leyenováz Německa(EPP–CDU)Místopředseda a výkonný místopředseda—150x150pixelů Maroš Šefčovičze Slovenska(PES–SMER-SD)Výkonná místopředsedkyně a evropská komisařka—150x150pixelů Margrethe Vestagerováz Dánska(ALDE–B)Výkonný místopředseda a evropský komisař—150x150pixelů Valdis Dombrovskisz Lotyšska(EPP–V)Místopředseda a vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku150x150pixelů Josep Borrellze Španělska(PES–PSOE)Místopředseda a evropský komisař—150x150pixelů Margaritis Schinasz Řecka(EPP–ND)Místopředsedkyně a evropská komisařka—150x150pixelů Věra Jourováz Česka(ALDE–ANO)Místopředsedkyně a evropská komisařka—150x150pixelů Dubravka Šuicováz Chorvatska(EPP–HDZ)Evropský komisař—150x150pixelů Wopke Hoekstraz Nizozemska(EPP–CDA)Evropský komisař—150x150pixelů Johannes Hahnz Rakouska(EPP–ÖVP)Evropská komisařka—150x150pixelů Iliana Ivanovováz Bulharska(EPP–GERB)Evropský komisař—150x150pixelů Nicolas Schmitz Lucemburska(PES–LSAP)Evropský komisař—150x150pixelů Paolo Gentiloniz Itálie(PES–PD)Evropský komisař—150x150pixelů Janusz Wojciechowskiz Polska(ECR–PiS)Evropský komisař—150x150pixelů Thierry Bretonz Francie(Žádná–Nez.)Evropská komisařka—150x150pixelů Elisa Ferreirováz Portugalska(PES–PS)Evropská komisařka—150x150pixelů Stella Kyriakidesováz Kypru(EPP–DISY)Evropský komisař—150x150pixelů Didier Reyndersz Belgie(ALDE–MR)Evropská komisařka—150x150pixelů Helena Dalliováz Malty(PES–PL)Evropská komisařka—150x150pixelů Ylva Johanssonováze Švédska(PES–S)Evropský komisař—150x150pixelů Janez Lenarčičze Slovinska(ALDE–Nez.)Evropská komisařka—150x150pixelů Adina Văleanováz Rumunska(EPP–PNL)Evropský komisař—150x150pixelů Olivér Várhelyiz Maďarska(EPP–Nez.)Evropská komisařka—150x150pixelů Jutta Urpilainenováz Finska(PES–SDP)Evropská komisařka—150x150pixelů Kadri Simsonováz Estonsko(ALDE–EK)Evropský komisař—150x150pixelů Virginijus Sinkevičiusz Litvy(EGP–LVŽS)Evropská komisařka—150x150pixelů Mairead McGuinnessováz Irska(EPP–FG)
Změny 26. srpna 2020: Komisař pro obchod Phil Hogan odstoupil kvůli Golfgate. 12. října 2020: Evropský parlament schválil Mairead McGuinnessovou, irskou nominantku, která nahradila Phila Hogana, a Rada Evropské unie ji jmenovala evropskou komisařkou. 15. května 2023: Marija Gabrielová rezignovala na funkci komisařky poté, co byla pověřena sestavením příští bulharské vlády. 22. srpna 2023: Frans Timmermans odstoupil z funkce výkonného viceprezidenta pro Zelenou dohodu pro Evropu poté, co byl vybrán jako kandidát na nizozemského premiéra v nizozemských parlamentních volbách v roce 2023. 19. září 2023: Iliana Ivanovová, bulharská nominantka, která nahradila Mariju Gabrielovou, je schválena Evropským parlamentem a jmenována evropskou komisařkou Radou Evropské unie. 9. října 2023: Evropský parlament schválil Wopkeho Hoekstra, nizozemského kandidáta, který nahradil Franse Timmermanse, a Rada Evropské unie jej jmenovala evropským komisařem.
Oddělení komise náhled|Výsledek voleb komise v Evropském parlamentu ve Štrasburku, 27. listopadu 2019
Generální ředitelství +Generální ředitelství komise von der LeyenovéGenerální ředitelstvíPříslušný komisařJménoZkratkaDaně a celní unieEnergetikaEurostat – Evropské statistikyEvropská civilní ochrana a operace humanitární pomociFinanční stabilita, finanční služby a unie kapitálových trhůHospodářská soutěžHospodářské a finanční záležitostiInformatikaKomunikaceKomunikační sítě, obsah a technologieLidské zdroje a bezpečnostMezinárodní partnerstvíMigrace a vnitřní věciMobilita a dopravaNámořní záležitosti a rybolovObchodOblast klimatuObranný průmysl a vesmírPodpora strukturálních reforemPolitika sousedství a jednání o rozšířeníPřekladRegionální a městská politikaRozpočetSpolečné výzkumné centrumIliana IvanovováSpravedlnost a spotřebitelé a Helena DalliováTlumočeníÚřad pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdravíÚtvar interního audituVnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podnikyVýzkum a inovaceIliana IvanovováVzdělávání, mládež, sport a kulturaIliana IvanovováZaměstnanost, sociální věci a sociální začleňováníZdraví a bezpečnost potravinZemědělství a rozvoj venkovaŽivotní prostředí
Výkonné agentury a servisní oddělení
Výkonné agentury +Výkonné agentury komise von der LeyenovéVýkonná agenturaHlavaJménoZkratkaVýkonná agentura pro vzdělávání a kulturuSophie Beernaertsová (zastupující)Výkonná agentura Evropské rady pro výzkumLaurence MoreauováVýkonná agentura Evropské rady pro inovace a pro malé a střední podnikyJean-David MaloVýkonná agentura pro výzkumMarc TacheletVýkonná agentura pro klima, infrastrukturu a životní prostředíPaloma Aba Garroteová (zastupující)Výkonná agentura pro zdraví a digitální oblastMarina Zanchiová
Servisní oddělení +Servisní oddělení komise von der LeyenovéServisní odděleníHlavaJménoZratkaEvropský úřad pro boj proti podvodůmEvropský úřad pro výběr personáluGenerální sekretariátInfrastruktura a logistika – BruselInfrastruktura a logistika v LucemburskuInspire, Debate, Engage and Accelerate ActionKnihovna a centrum elektronických zdrojůNástroje zahraniční politikyPověřenec pro ochranu osobních údajůPracovní skupina pro jednání podle článku 50 se Spojeným královstvímPrávní službaSlužba historického archivuSlužba podpory strukturální reformySpráva a vyplácení individuálních nárokůÚřad pro publikaceÚtvar interního audituVýkonná agentura pro inovace a sítě
Výběr kandidáta na předsedu Po vzoru evropských voleb v roce 2014 jmenovaly hlavní evropské politické strany před volbami v roce 2019 takzvané spitzenkandidáty nebo vedoucí kandidáty, kteří byli kandidáty stran na příštího předsedu Evropské komise. Všechny strany jmenovaly alespoň jednoho kandidáta, některé jmenovaly dva a strana Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), která oficiálně vystupovala proti systému spitzenkandidátů, představila „Tým Evropa“, který se skládal z několika vysoce postavených evropských politiků. Ostatní strany však tyto kandidáty, zejména Margrethe Vestagerovovou z Dánska, vnímaly jako vedoucí kandidáty.
Vedoucími kandidáty byli: +StranaVedoucí kandidátíEvropská lidová strana Manfred WeberStrana evropských socialistů Frans TimmermansAliance liberálů a demokratů pro Evropu Nicola Beerová Emma Boninová Violeta Bulcová Katalin Csehová Luis Garicano Guy Verhofstadt Margrethe VestagerováStrana evropských konzervativců a reformistů Jan ZahradilEvropská strana zelených Bas Eickhout Franziska KellerováStrana evropské levice Violeta Tomićová Nico Cué Po vítězství ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 Evropská lidová strana řekla, že by funkce předsedy Evropské komise měla být svěřena jí, a chtěla do této funkce dosadit svého vedoucího kandidáta Manfreda Webera. Weber však čelil silnému odporu ze strany liberálně orientovaného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a ALDE a také ze Strany evropských socialistů (PES). Důvodem pro jejich odpor byl nedostatek Weberových zkušeností, protože předtím působil pouze jako europoslanec a nikdy nezastával žádnou vládní funkci. PES silně podporovala kandidaturu Franse Timmermanse, který měl podporu také od většiny členů ALDE v Evropské radě. (Andrej Babiš, tehdejší český premiér, je členem ALDE, ale také Visegrádské skupiny, která proti Timmermansovi ostře vystupovala kvůli jeho podpoře migračních kvót a neschopnosti dosáhnout kompromisů.) Strana ALDE chtěla, aby nejvyšší funkci v Komisi převzala Margrethe Vestagerová.
První zasedání Evropské rady se konalo ve dnech 20. a 21. června 2019 a nepřineslo žádné rozhodnutí týkající se rozdělení nejvyšších pozic v EU. Předseda Donald Tusk znovu svolal vedoucí představitele na zvláštní setkání, které trvalo od 30. června do 2. července 2019. Po třech dnech vyjednávání EPP přestala usilovat o dosazení Webera na pozici předsedy Komise; zdálo se, že by mohl být nominován Timmermans, zvláště poté, co se během zasedání Evropské rady setkal na bulharském velvyslanectví v Belgii s bulharským premiérem a členem EPP Bojkem Borisovem. Jmenování Timmermanse předsedou Evropské komise bylo součástí takzvané Ósacké dohody, plánu, který vytvořilo několik vůdců EU (Emmanuel Macron, Angela Merkelová, Giuseppe Conte, Donald Tusk, Mark Rutte a Pedro Sánchez) během summitu G20 v Ósace v Japonsku v roce 2019.
Opozice Visegrádské skupiny, ke které se nyní přidalo Chorvatsko a Itálie, však byla stále silná a Timmermans nedokázal v Radě získat většinu. Mezi další jména zmíněná během jednání patřili Michel Barnier, Kristalina Georgievová a Andrej Plenković; po skončení Rady vyšlo najevo, že Plenkovićovo jméno představil generální tajemník Komise Martin Selmayr, který je Plenkovićovým blízkým přítelem. Kandidaturu odmítl Macron, který se postavil proti osobním ambicím lídrů.