náhled|Poškození lesa má různorodé příčiny Poškození lesa je označení pro poškození a ohrožení populací stromů v důsledku změn stanovištních podmínek nebo škodlivých událostí, které překračují odolnost a přizpůsobivost stromů. Podporuje náchylnost k chorobám a může vést k odumírání stromů a dokonce i k rozsáhlému odlesňování.
Tyto procesy, které probíhají především v lesním ekosystému, se z ekonomického hlediska označují jako škody, pokud snižují výnos dřeva, zhoršují hospodaření v lese, funkce lesa nebo jiná, především antropocentrická hodnocení, jako je krajinný a přírodní estetický ráz. Konečným důsledkem poškození lesa jsou rozsáhlé mýtní porosty. Čím více je les pod vlivem člověka (monokultury, lesy věkových tříd, výběr druhů nevhodných pro danou lokalitu, nadměrná exploatace atd.), tím nižší bývá biodiverzita a odolnost ekosystému, takže riziko poškození lesa je výrazně vyšší. Přírodní lesy a přírodě blízké lesy jsou často méně náchylné (i když poškození znečištěním nebo změny půdy poškozují stejně nebo někdy i více i přírodní lesy) než hospodářské lesy.
V užším slova smyslu se pojem lesní choroby vztahuje na choroby stromů. Často se však používá také jako synonymum pro poškození lesa. Fritz Schwerdtfeger ve svém standardním díle Forest Diseases Toto přirovnání zdůvodňuje tím, že by tomu tak bylo, „pokud bychom pojem choroba chápali ekologicky a vztahovali jej k biotickému společenstvu. Ohrožení existence pak spočívá v narušení struktury vztahů“. Poškození ekologie zahrnuje vyřazení určitého druhu z ekosystému, jako například jilmů v průběhu „odumírání jilmů“. Ekonomické ocenění takové škody lze odvodit pouze nepřímo a s velkou nejistotou.
Formy poškození Poškození lesa se dělí podle toho, zda je přirozeného původu (poškození lesa v tradičním smyslu), nebo zda je způsobeno přímo či nepřímo člověkem. Existuje také nový typ poškození lesa, který se objevuje od konce 70. let 20. století a který lze pravděpodobně přičíst různým příčinám jako komplexní onemocnění („odumírání lesa“).
Přirozená poškození lesa Rozlišuje se abiotické a biotické poškození lesa. Nejdůležitějšími abiotickými stresovými faktory pro lesy jsou fyzikálně účinné příčiny vichřice, sníh a požár. Stejný účinek má sucho (nedostatek vody), mechanické poškození, sesuvy půdy a laviny, elektřina a radioaktivita. Chemickými faktory jsou okyselení půdy a těžké kovy, přísun látek, nedostatek kyslíku (nadbytek vody) a nedostatek živin.
Abiotické příčiny Výchozím bodem abiotického poškození lesa je obvykle meteorologická anomálie, která následně často vytvoří podmínky pro rozsáhlý výskyt biotického poškození. Hurikány lámou stromy nebo je vyvracejí – to může mít za následek masové rozšíření hmyzu. Sucho oslabuje vegetaci a zvyšuje riziko vzniku požárů v lesích, které mohou rovněž způsobit značné škody. Ve vzácnějších případech dochází k povodním v lesích, jejichž stromy nejsou na takovou zátěž prostředí adaptovány.
Mráz Mráz ohrožuje některé druhy dřevin zejména po začátku vegetačního období: takové „pozdní mrazy“ ničí buněčnou tkáň listů nebo nově vytvořené jehlice stálezelených jehličnanů na mladých stromech, proto jehlice a výhony usychají a často odumírají. Ztráta jehličí způsobená pozdními mrazy je známá jako „mrazový žlab“. Ohroženy jsou i stromy v nízko položených místech, kde chybí odtoky studeného vzduchu, což se označuje jako „mrazové kotliny“. Toto riziko je obzvláště vysoké (na severní polokouli) na svazích obrácených k jihu a jihozápadu kvůli zvýšenému slunečnímu záření: stromy tam po zimě dříve raší. Mezi dřeviny zvláště ohrožené pozdními mrazy patří buk lesní a jedle bělokorá, které se z tohoto důvodu zpravidla zmlazují pouze pod korunami stromů. Dřeviny cizího původu, jako je douglaska tisolistá, jsou více ohroženy, pokud vyklíčí dříve.
Stejně tak se mohou na konci vegetačního období vyskytnout „časné mrazy“, které jsou obecně považovány za méně škodlivé. náhled|Mrazová trhlina na ovocném stromě Zimní mrazy mohou mít také negativní vliv na zdravotní stav stromů, avšak druhy stromů, které jsou přizpůsobeny dané lokalitě, jsou zimními mrazy poškozovány jen zřídka. Nedostatek draslíku zvyšuje náchylnost k poškození, protože tento prvek je důležitý pro odolnost jehličnanů vůči zimním mrazům. Za jasných zimních dnů může dojít k mrazovému vysušení, které v průběhu léta způsobí odbarvení a ztrátu jehlic. Mrazová suchost je způsobena tím, že zimní sluneční světlo stimuluje asimilační procesy v jehlicích jehličnanů. Voda potřebná pro úspěšnou fotosyntézu však není stromům k dispozici, protože je vázána zmrzlou půdou, a nemůže být proto mobilizována. Nedostatek vody ještě zhoršuje vítr, který zvyšuje transpiraci. Mrazové sucho je mimo jiné způsobeno výškou stromové hranice, tj. výškou nad mořem, nad níž se růst stromů zpomaluje.
Další mrazové škody způsobují „mrazové desky“: sluneční záření ohřívá kůru buku, smrku a dalších tenkokorných dřevin, která je v důsledku chladu uvnitř kmene namáhána teplotními rozdíly a podélně se trhá. Kůra se později odlupuje po obou stranách trhliny. Poškození připomíná spálení sluncem.
Mrazové trhliny jsou podélné praskliny ve kmeni, které vznikají na většinou volně stojících listnatých stromech při náhlém poklesu teploty v důsledku napětí způsobeného procesy smršťování celulózy ve dřevě spojenými s vysycháním mrazem. (Dříve běžný termín „ledová trhlina“ je zavádějící, protože na rozdíl od dřívějších předpokladů není vznik trhliny způsoben přechodem kapalné vody v led spojený s nárůstem objemu). Tímto typem abiotického poškození jsou ohroženy zejména kruhově pórovité tvrdé dřeviny, jako jsou duby a jilmy. Podobné trhliny vznikají i při úderu blesku.
Teplo Kromě všeobecného nedostatku vody, který oslabuje obranyschopnost stromů proti biotickým příčinám poškození (tvorba pryskyřice a inhibičních látek), může ve dřevě docházet k fyzikálnímu namáhání. Při stresu suchem může dojít k tepelným trhlinám, zejména u mladších jehličnanů. Kromě předčasného opadu listů mohou z listnatých stromů (buků) odpadávat větve také v důsledku náhlého zlomu větví (letní zlom). Nedostatek vody a s ním spojený vodní deficit stromu způsobuje silné pnutí dřeva. Kmen praská asi jeden metr nad zemí; to může pokračovat až do koruny a slouží jako vstupní místo pro další patogeny, zejména houbové patogeny, jako je krvácející vrstevnatá houba jehličnanů, do dřevěného těla.
Pokud jsou stromy s tenkou kůrou, jako např. buk lesní, náhle vystaveny letnímu slunci a kmen je přímo vystaven slunečnímu záření, může dojít ke "spálení": Kůra na nejvíce exponované straně praskne a odlupuje se. Následné infekce způsobené hnilobou rány nejsou neobvyklé. náhled|Poškození lesa sněhem
Sníh a led Sníh, zejména mokrý, může mít negativní vliv kvůli tlaku, který vyvíjí na stromy. Jehličnany, které nejsou přizpůsobeny svému stanovišti (např. smrk pichlavý), a větve listnatých stromů jsou velmi náchylné k lámání sněhem. K tahu sněhu dochází na svazích v důsledku sjíždění sněhové pokrývky, která vytlačuje mladé stromky ze svislice a způsobuje šavlovitý růst nebo vyzdvihuje malé stromky ze země. Jehličnany jsou kvůli své stálezelené povaze ohroženy více než listnaté stromy.
Na stromech se mohou tvořit rampouchy. Stejně jako nahromaděný mokrý sníh mohou přetížit nosnost větví a větviček. Kroupy svou kinetickou energií větve rozbíjejí.
Bouře Bouře vede buď k větrnému polomu (koruna stromu nebo větve se zlomí), nebo k větrnému vývratu (strom je vyvrácen). Škody jsou způsobeny neplánovaným a předčasným ukončením života daného stromu, poškozením ostatních stromů při jeho pádu, vysokými náklady na nápravu škod (nezřídka dochází ke smrtelným nehodám) a poškozením ostatních stromů při odstraňování padlého stromu. V případě jehličnatého dřeva se zvyšuje riziko masového rozšíření kůrovcového a dřevokazného hmyzu, pokud se neprovádí jeho zpracování. Pro následné založení porostu jsou často nutná rozsáhlá přípravná opatření. náhled|Korunový požár v severoamerickém lese náhled|Lesní plocha poškozená lesním požárem
Oheň Lesní porosty jsou ničeny korunovými požáry; ostatní typy lesních požárů jsou méně škodlivé. Přízemní požáry spalují pouze organickou vrstvu lesní půdy. Ničivé jsou však požáry rašeliny, které se obtížně hasí, dlouho doutnají pod zemí a ničí kořeny stromů. Lesní požáry jsou však také součástí přirozené dynamiky některých typů lesů v boreální zóně.
Poruchy výživy Dalšími možnými abiotickými příčinami poškození jsou poruchy výživy. Ty se projevují na listech nebo jehlicích jako změna barvy v důsledku nedostatku některých živin, jako je železo a mangan („vápenatá chloróza“), fosfor, draslík, měď nebo hořčík. Nedostatek dusíku vede ke zpomalení růstu a přesycení dusíkem stromy rovněž oslabuje (často se objevují příznaky nedostatku hořčíku). Toxický účinek mohou mít i vstupy látek, například silniční soli. Chloridové ionty snižují osmotický potenciál.
Nedostatek kyslíku může být způsoben záplavami. V závislosti na druhu a vitalitě může mnoho stromů v mírném pásmu přežít bez následků přibližně 15 až 25 dní. Nedostatek kyslíku však může být způsoben také zhutněním půdy.
Další abiotické příčiny Elektřina může stromy poškodit v podobě úderu blesku. Kmen pak praská po celé délce. Tyto praskliny jsou stromem zakryty. I po desítkách let je však lze zřetelně rozpoznat podle pásovitých ztluštěnin podél průběhu trhliny, které se podle příčiny nazývají „bleskové pásy“. Navenek je lze jen stěží odlišit od překrytí trhlin způsobených mrazem nebo teplem.
Kovové třísky lze ve stromech nalézt v případě, že v příslušné lesní oblasti došlo k válečným událostem. Jedná se o střepiny z bomb a granátů, které nemají vliv na vitalitu stromu nebo jen okrajově, představují však značné snížení hodnoty dřeva, protože mohou vážně poškodit pily a jiné stroje a zvyšují riziko úrazů pro pracovníky. Podniky zpracovávající kulatinu jsou dnes zpravidla vybaveny detektory kovů, přesto lze očekávat nižší výkupní cenu dřeva z těchto oblastí.
Zvláštním typem znečištění životního prostředí je kontaminace lesů radioaktivním materiálem. Takto kontaminované dřevo nelze v případě překročení limitních hodnot dále používat.
Biotické příčiny Biotické poškození lesa způsobují „lesní škůdci“, tj. živočichové, jako je zvěř, myši, hmyz a houby, bakterie nebo viry. Způsobují je pouze populace určitých organismů. Zařazení určitého druhu do kategorie „škůdce“ není z ekologického hlediska správné, ale v praxi se často provádí pro snadnější srozumitelnost. Kromě obratlovců existuje velké množství patogenních organismů.
Pro hodnocení socioekonomických škod se často počítají prahy škod (doba, kdy jsou náklady na protiopatření nižší než očekávané škody). V případě populací hmyzu se jako indikátory těchto prahů škod používají kritická čísla. Pro škody způsobené lovnými druhy zvířat se v Německu prahy škod nevypočítávají, protože regulace populační hustoty je v kompetenci myslivecké správy. náhled|Okus stromů jelení zvěří
Sudokopytníci Ožírání výhonů a pupenů srnčí zvěří s preferencí určitých druhů dřevin je v Česku běžným problémem, který představuje zdaleka největší podíl úsilí potřebného k zabránění škodám způsobeným zvěří v obnovovaných porostech. Ekologické škody způsobené srnčí zvěří jsou rovněž významné, protože se živí velmi selektivně. To má za následek segregaci druhů a regionální vymizení některých bylin, jako je lilie zlatohlavá, věsenka nachová a vrbovka úzkolistá. Zároveň se tím nepřímo podporují trávy, které ztěžují obnovu lesů (ostřice třeslicovitá, známá jako „mořská tráva“, třtina, medyněk, metlička křivolaká a květnaté ostřice, bezkolenec, ostřice bílá a zelená).