Ostrak, akciová společnost byla firma zabývající se výrobou a montáží ústředního topení a vzduchotechniky.
Vznik Firma vznikla na konci 19. století jako Hannoversche Centralheizungs-und Apparate Bau-Anstalt.Továrnu na výrobu kotlů a radiátorů postavila v roce 1892. Své výrobky nabízela už v adresáři z roku 1897.
Závod vyráběl odlitky ve vlastní slévárně. Dne 17. listopadu 1895 byl závod napojen na Báňskou dráhu.
Československo Firma změnila název na Ostrak, akciová společnost pro stavbu topných zařízení a technických přístrojů Praha, Královská ulice 66. Novináři byla označena jako firma německá z Hannoveru a Vídně. Dne 18. července 1922 byla společnosti „Ostrak“ udělena licence k obchodnímu provozování živnosti v Rakouské republice. Firma měla pobočku ve Vídni: „Ostrak“ – Heizungsanlagen und Apparatebau-Aktiengesellschaft, Wien I, Rudolfsplatz 2.
Firma deklarovala svou českou příslušnost. Jenom v Ostravě firmě konkurovalo několik firem, například firma Armator.
I když se výrobní provozy nacházely v Moravské Ostravě, firmu označovali novináři jako „cizí". Když městská rada v Moravské Ostravě rozhodla o dodavateli rekonstruovaného topení pro Národní divadlo moravskoslezské, odsoudil novinář rozhodnutí s tím, že měli vybrat firmu domácí.
Sídlo firmy bylo na adrese Praha - Žižkov, Havlíčkova 4. Inzeráty mířící na německé obyvatelstvo psaly o firmě Ostrak, Heizungsanlagen- und Apparate-Bau Aktiengesellschaft.
Právě vazby na Německo byly příčinou odborného přístupu firmy k provádění topných a větracích soustav. Konkurence pracovala s odhady, ale u Ostraku se používaly výpočty podle zakladatele oboru vytápěcí a klimatizační techniky Hermanna Immanuela Rietschela.
Firma se zabývala výrobou a montáží ústředního topení, vzduchotechniky a úpraven vody. Byly to zakázky i pro veřejný sektor:
rozvod páry v zemské nemocnici v Opavě ústřední topení v budově okresního úřadu v Zábřehu úprava kotelny a ústředního topení v zemské nemocnici v Hlučíně rekonstrukce topného a větracího zařízení v Národním divadle moravskoslezském v Moravské Ostravě
Firma vyráběla dvoukomorové litinové články, z nichž se daly sestavit radiátory o hloubce 210 nebo 230 mm; šířka radiátoru byla závislá na počtu článků, které měly šířku 80 mm. Koncem roku 1935 firma zastavila vlastní výrobu vlastních radiátorů, ale nabízí automatické kotle.
Výrobky Ostrak se objevily i v motorovém železničním voze M 290.002 „Slovenská strela“. Byl to vytápěcí článkový kotel pro topení koksem, který vytápěl měděné topnice v oddílech vagonu.
Adresa sídla byla po okupaci v roce 1939 změněna na Gaswerksgasse 7. Po skončení německé okupace v roce 1945 se ulice nevrátila k pojmenování po Petru Kropotkinovi, protože byl anarchista, a tím nepřítel Sovětského svazu. Zůstalo u jednoduchého překladu německého názvu, tedy ulice Plynární.
Po 2. světové válce měla firma sídlo na adrese Praha X., Královská třída 66. Pobočné závody byly v Brně, Moravské Ostravě a Olomouci.
Znárodnění Podnik byl po válce konfiskován a podobně jako další konfiskáty (např. Langer a Sliwka, nástupce Ing. Kurt Sliwka) se stal součástí firmy Instalační závody, n. p., Plzeň, které měly závody v Ostravě, Plzni, Praze a Brně a několik menších pobočných závodů v Čechách a na Moravě.
Závod v Ostravě se specializoval na velké montáže ústředního topení všech systémů, instalaci vzduchotechnických zařízení a úpravě vody. Úprava vody byla nezbytná pro napájení parních kotlů, cirkulaci vody v okruzích a odkyselení agresivních průmyslových vod. Dovoz změkčovacích hmot používaných k úpravě vod byl z Německa po válce nereálný, a proto přistoupil závod ke zřízení provozu, kde by vyráběl syntetickou změkčovací hmotu Ostravit. Název Ostravit nesla od roku 1952 ostravská chemička. Souvislost mezi pojmenováními není prokázána.
Instalační závody se zabývaly rovněž montáží plynovodů, kanalizací a elektroinstalací.
Reference
Kategorie:Zaniklé firmy v Ostravě