Súdánská válka je označení pro probíhající válečný konflikt mezi súdánskou armádou pod vedením generála Abdela Fattaha al-Burhana a Jednotkami rychlé podpory, které vede generál Muhammad Hamdan Dagalo, známý pod jménem Hemedti. Konflikt mezi těmito ozbrojenými složkami Súdánu vypukl 15. dubna 2023 během oslav Ramadánu. Boje započaly v hlavním městě Chartúmu a v regionu Dárfúru. Jen do prosince 2025 si konflikt dle odhadů vyžádal až 150 000 obětí. K dubnu 2026 bylo nuceno opustit své domovy 9 milionů obyvatel a dalších 4,4 milionu uprchlo do okolních zemí. V listopadu 2024 publikoval britský výzkumný tým, že jen v regionu kolem hlavního města Chartúmu do té doby v souvislosti s válkou zemřelo nejméně 61 tisíc lidí (většina na nemoci a podvýživu). V regionu Dárfúru se Jednotky rychlé podpory dopouští rozsáhlého masakru na etniku Masalitů, který je označován za genocidu. Kvůli genocidnímu masakru ve Fáširu, který zahájily RSF v říjnu 2025 a jehož počet obětí se odhaduje mezi 60 tisíci a 150 tisíci, celkový odhadovaný počet obětí války dosahuje až 400 tisíc lidí.
Boje vypukly poté, co Jednotky rychlé podpory vedly koordinovaný útok na státní cíle. Následovaly bitvy o největší města Chartúm a Omdurmán. Vláda Súdánu byla během bojů eskortována do přístavního města Port Sudan u Rudého moře. V květnu 2023 byla na mezinárodní úrovni vyjednána dohoda o příměří z Džiddy v Saúdské Arábii. Ta měla zaručit týdenní příměří pro distribuci humanitární pomoci, nicméně již druhý den byla porušena. Během následujících měsíců došlo k patové situaci a pokračování bojů. K oběma stranám se přidaly dřívější skupiny rebelů. Dvě skupiny ze Súdánského hnutí za osvobození, které vedli Minni Minnawi a Mustafa Tambour, se připojily k súdánské armádě. Tuto stranu si vybralo také Hnutí za spravedlnost a rovnost (JEM). Naopak hnutí Tamazuj se připojilo k Jednotkám rychlé podpory. Vedle toho jednotky frakce Súdánského lidově osvobozeneckého hnutí pod vedením Abdelaziza al-Hila zaútočily na súdánskou armádu. Postupně jednu ze stran podpořily i jiné státy, které jim zajišťovaly dodávky zbraní a surovin.
Několik mezinárodních organizací v květnu 2024 varovalo, že miliony obyvatel země jsou na pokraji hladomoru. V srpnu 2024 podle UNICEF kvůli omezení přístupu humanitární pomoci vypukl hladomor v táboře Zamzam, který poskytoval útočiště více než 400 tisícům vysídlených osob v regionu Severní Dárfúr. V roce 2025 již bylo akutním hladem ohroženo 25 milionů lidí, což znamenalo jednu z nejhorších humanitárních krizí světa.
Pozadí Občanské války a konflikt v Dárfúru Súdán je historicky sužován řadou etnických konfliktů sahajících do dob kolonialismu. Od své nezávislosti z roku 1956 do roku 2005 byla země v téměř nepřetržité občanské válce mezi centrální vládou a jižním regionem země; než došlo k oddělení Jižního Súdánu. Po občanských válkách vypukl na západě země konflikt v Dárfúru, během kterého docházelo k válečným zločinům. Občanské války si vyžádaly 1,5 milionu lidských životů; konflikt v Dárfúru stál život 200 000 lidí a vysídlil 2 miliony dalších. Od své nezávislosti Súdán zažil nejméně patnáct státních převratů a po většinu času mu vládla armáda, spíše než volená vláda.
Islamistický prezident Súdánu Umar al-Bašír, který zemi vládl třicet let od roku 1989 do roku 2019, kdy byl v jiném vojenském převratu svržen, prosazoval právo šaría a utlačoval nearabské obyvatelstvo. Tlak vedl v roce 2003 k pokusu Súdánské osvobozenecké armády (SLA) a Hnutí pro spravedlnost a rovnost (JEM) o převrat, čehož Bašír využil pro vyslání vojsk do Dárfúru. Zde byly státem využity i nevládní arabské milice Džandžavíd. Společně se dopouštěli etnické čistky v Dárfúru. Dne 14. července 2008 žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) Bašíra obvinil z válečných zločinů, genocidy a zločinů proti lidskosti spáchaných v provincii Dárfúr. 4. března 2009 vydal soud na prezidenta zatykač pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Svržení Bášíra a vojenské převraty V roce 2013 Bašír oznámil, že milice Džandžavíd reorganizuje do nové státní ozbrojené složky Jednotek rychlé podpory. Jejich vůdcem zůstal Muhammad Hamdan Dagalo, známý pod jménem Hemedti. Jednotky rychlé podpory byly během let obviňovany z hromadného vraždění, znásilňování, mučení a etnických čistek nejméně tří etnik na západě Súdánu. Hemedti za své služby dostal od Bašíra práva na několik dolů na zlato, čímž si zajistil stálý příliv financí. V roce 2017 si Hemedti vymínil nezávislost na ostatních ozbrojených složkách státu. Bašír následně vysílal Jednotky rychlé podpory na potlačování lokálních povstání a také do bojů v jemenské občanské válce a druhé občanské válce v Libyi. V průběhu let Jednotky rychlé podpory navázaly spolupráci s paramilitantní ruskou Wagnerovou skupinou.
V prosinci 2018 vypukla protesty proti Bašírovi súdánská revoluce. Měsíce trvající protesty se Bašír snažil potlačit silou a zavedením represí. V dubnu 2019 ale súdánská armáda se zapojením Jednotek rychlé podpory odstavila Bašíra od moci. Tím začala vláda vojenské junty. Bašír byl uvězněn v Chartúmu, ale nebyl vydán k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Obyvatelé Súdánu pokračovali v protestech požadujících předání vlády civilistům. V červnu 2019 se Jednotky rychlé podpory účastnily masakru v Chartúmu, během kterého bylo zabito kolem sta protestujících občanů a sedmdesát osob bylo znásilněno. V srpnu 2019, po intervenci Africké unie byla sjednána dohoda o vzniku přechodné vlády, ve které budou jak zástupci civilní správy, tak také armáda. Předsedou vlády byl jmenován politik Abdalla Hamdok a řádné volby se měly konat v roce 2023. V říjnu 2021 se ale moci ve vojenském převratu chopila súdánská armáda vedená generálem Abdelem Fattahem al-Burhanem.
Průběh Bitva o Chartúm Dne 15. dubna 2023 Jednotky rychlé podpory (RSF) napadly několik základen súdánské armády a vpadly do Chartúmu a na tamní letiště. RSF obsadily cesty a mosty u hlavního města a také státní televizní stanici Sudan TV. Druhého dne se súdánská armáda (SAF) seskupila k protiútoku, při kterém zpět dobyla letiště Merowe a budovu státní televize a rozhlasu. Vzdušný prostor nad Súdánem byl uzavřen pro civilní letadla a poskytovatel internetu MTN přerušil spojení. Do týdne byli téměř všichni občané Súdánu bez internetu kvůli útokům na elektrickou síť. Také například logistická firma Maersk pozastavila v Súdánu svou činnost.
Hemedti se v prvních dnech války snažil zajmout nebo zabít al-Burhana, což se mu ale nepovedlo, ačkoliv obléhal chartúmské armádní velení. Hemedti v rozhovoru pro televizní stanici Al-Džazíra uvedl, že RSF musela zasáhnout, jelikož al-Burhan chystal návrat Bašíra k moci. Současně se obrátil na mezinárodní společenství o podporu, protože tvrdil, že bojuje s radikálními islamisty. V prvních týdnech byly boje velmi intenzivní. Děly se hlavně v Chartúmu a velkých městech. Válka rozproudila také nevraživost kmenů, které proti sobě bojovaly například ve státu Modrý Nil a v Dárfúru, například ve městě Geneina.
V květnu 2023 súdánská policie povolala do služby v Chartúmu rezervisty a tvrdila, že zatkla stovky členů RSF. Následně se súdánská armáda rozhodla proti pozicím RSF v Chartúmu nasadit dělostřelectvo a letecké bombardování. Došlo k značnému poškození infrastruktury, ale plán svůj účel nesplnil. V téže době al-Burhan oficiálně odvolal Hemedtiho coby svého zástupce v Přechodné radě a jmenoval za něj Malika Agara. Jelikož al-Burhan byl stále v obležení uvězněn v Chartúmu, vládu vedl de facto Agar.
V červnu pokračovaly pozemní boje v Chartúmu, včetně zapojení tanků. RSF dobyla několik význačných kulturních a vojenských objektů ve městě. V této době také bylo hlášeno, že obyvatelstvo je stiženo akutním hladem. Do bojů se zapojily také jednotky Súdánského lidově osvobozeneckého hnutí (SPLM-N), které vedl Abdelaziz al-Hilu. Hnutí historicky vzniklo z Súdánské lidově osvobozenecké armády. V červnu napadlo jednotky súdánské armády v regionech Jižní Kordofán a Modrý Nil, což vedlo k vysídlení desítek tisíc lidí. SPLM-N tvrdilo, že zasáhlo, aby chránilo místní lidi před útoky armády i RSF. Nebylo zřejmé, jestli SPLM-N a RSF spolupracují. SPLM-N následně pokračovalo ve výbojích v Jižním Kordofánu, kde dobylo několik základen armády. Brzy poté ale armáda spustila rozsáhlé bombardování a ostřelování dělostřelectvem, po kterých aktivita SPLM-N v podstatě utichla.
V červenci vyslala súdánská armáda jednotku na vyzvednutí uvězněného al-Burhana z vojenského velitelství. Jednotka ale byla přepadena a poražena RSF. Súdánská armáda v reakci zintenzivnila bombardování a ostřelování pozic RSF, což ale také vedlo k výraznějším civilním obětem při každém útoku. Ostřelování zintenzivnily i RSF, což rovněž přineslo další civilní ztráty. Silné boje pokračovaly i po celý srpen.
Dne 24. srpna byl během vojenské operace súdánské armády vysvobozen al-Burhan z vojenského velitelství a převezen do Port Sudan, kde zasedala vláda. Al-Burhan následně odletěl do Egypta, kde se sešel s prezidentem Abd al-Fattáhem as-Sísím. Následně vyjednával podporu v Jižním Súdánu, Kataru, Eritrei, Turecku a v Ugandě. Vystoupil rovněž v New Yorku na Valném shromáždění OSN, kde požádal o to, aby mezinárodní společenství prohlásilo RSF za teroristické hnutí.
V říjnu se u súdánské armády v Chartúmu, kvůli obléhání RSF, projevil nedostatek zásobování. Mezitím RSF dobyly významnou jihovýchodní oblast města a během října měly pod kontrolou téměř celé město. Nicméně stále nedokázaly dobýt vojenské základny súdánské armády ve městě. RSF se následně snažily dobýt strategickou přehradu Jebel Aulia na Bílém Nilu u Chartúmu, jejíž zničení by vedlo k zaplavení Chartúmu. Po týdnu bojů RSF přehradu dobyly.
V únoru 2024 se súdánské armádě podařilo získat pozice ve městě Omdurmán u Chartúmu, čímž uvolnily desetiměsíční kompletní obležení hlavního města země. Pro súdánskou armádu to znamenalo první skutečný úspěch ofenzivy během války. V březnu armáda odvrátila pokus RSF o znovudobytí ztracené části Omdurmánu.
V září 2024 súdánská armáda zahájila ofenzívu do Chartúmu. Během ní dobyla několik zásadních mostů a přístupových cest. V říjnu došlo k rozsáhlému bombardování pozic nepřítele, a to oběma stranami. Ty si vyžádaly značné ztráty mezi civilisty.
V únoru RSF v keňském hlavním městě Nairobi vyhlásili vlastní vládu Súdánu.
V březnu 2025 súdánská armáda od RSF dobyla prezidentský palác v Chartúmu a brzy poté i celé hlavní město. V lednu 2026 se do Chartúmu přesunula Súdánská vláda vedená premiérem Kamilem Idrisem.
Dárfúrská fronta náhled|Uprchlický tábor Súdánců v Čadu, květen 2023 Celá válka byla do značné míry podpořena přistupováním různých skupin či kmenů ke stranám konfliktu. Například Súdánské hnutí za osvobození (SLM-T), jež vedl Mustafa Tambour a které působilo zejména v Dárfúru, se v srpnu 2023 přidalo na stranu súdánské armády. Naopak tamní povstalecká arabská skupina Tamazuj se přidala na stranu RSF.
Obě strany se shodně obviňovaly z pokračování bojů i ničení civilních objektů včetně nemocnic nebo ambasád. Zabitých rychle přibývalo zejména ve městě Geneina, v Západním Dárfúru, kde arabské milice zpřátelené s RSF prováděly masakry na nearabském obyvatelstvu. Docházelo k masakrům etnika Masalitů. Dobové vyšetřování OSN v oblasti odhalilo řadu masových hrobů s pozůstatky Masalitů. Guvernér Západního Dárfúru Khamis Abakar byl v červnu uvězněn a zabit RSF poté, co je veřejně obvinil z páchání genocidy. RSF v srpnu tvrdily, že získaly plnou kontrolu nad regionem středního Dárfúru. Súdánská armáda následně spustila masivní bombardování oblasti, které vedlo ke smrti velkého počtu civilistů, zejména ve městě Nyala v Jižním Dárfúru. V následujících měsících pokračovaly přesuny vojsk s tím, že každá ze stran část Dárfúru dobyla a poté ztratila.