náhled|Zanele Muholi na mezinárodním gay a lesbickém filmovém festivalu Side by Side, 2011
Zanele Muholi (přechýleně Zanele Muholiová; * 19. července 1972 Umlazi, JAR) je jihoafrická nebinární osoba zabývající se uměním a vizuálním aktivismem v oblasti fotografie, videa a instalace. Jejich práce se zaměřuje na rasu, gender a sexualitu se souborem prací, který sahá až do počátku 20. století, dokumentující a oslavující životy černošských lesbických, gay, transgender a intersexuálních (LGBT+) komunit v Jihoafrické republice. Muholi používá v angličtině zájmena they/them, jak sama vysvětluje: „jsem jenom člověk“.
Muholi byli nominováni na ocenění Deutsche Börse Photography Prize v roce 2015. V roce 2016 získali cenu Infinity Award od Mezinárodního centra fotografie, v roce 2016 Řád umění a literatury a čestné stipendium Královské fotografické společnosti v roce 2018. Od 1. února do 25. května 2023 měli retrospektivní výstavu v galerii Maison européenne de la photographie v Paříži. Jejich práce byla téhož roku představena v Mudec-Museo delle Culture v Miláně, od 31. března do 30. července bylo vystaveno 60 černobílých autoportrétů vybraných speciálně pro Mudec.
Životopis Zanele Muholi se narodili a vyrostli v Umlazi poblíž Durbanu v provincii KwaZulu-Natal. Jejich otec byl Ashwell Tanji Banda Muholi a matka Bester Muholi. Je nejmladší z osmi dětí, otec zemřel krátce po jejich narození, matka byla pracovnice v domácnosti, která musela během apartheidu v Jihoafrické republice opustit své děti, aby pracovala pro bílou rodinu. Zanele tak vychovávala širší rodina.
Muholi se sama označuje jako vizuální aktivista a zdůraznili rozdíl od pojmu umělec/umělkyně.Raél Jero Salley. African Arts. Los Angeles: Winter 2012. Vol. 45, Iss. 4; pg. 58, 12 pgs Věnuje se zvyšování viditelnosti černých leseb, gayů, trans lidí a intersex lidí. Zkoumali a dokumentovali příběhy zločinů z nenávisti proti LGBTQI komunitě, aby upozornili veřejnost na realitu „nápravného znásilnění“, napadení a HIV/AIDS.
Získali titul magistra umění v oboru dokumentárních médií na Ryerson University v Torontu a byli jmenováni čestným profesorstvem v oboru videa a fotografie na Univerzitě umění v Brémách v Německu.
V roce 2014 se zúčastnili konference Design Indaba v Kapském Městě.
Přednášeli také na summitu WorldPride Madrid 2017. Spolupředsedali Deklaraci Madridského summitu s dalšími osobnostmi, jako byli: Federico Mayor Zaragoza, Myrna Cunningham a Gopi Shankar Madurai.
Vzdělání Muholi absolvovali kurz pokročilé fotografie na Market Photo Workshop v Newtownu v Johannesburgu v roce 2003 a v roce 2004 uspořádali svou první samostatnou výstavu v Johannesburg Art Gallery. V roce 2009 jim byl udělen titul magistra umění v oboru dokumentární média na Torontské metropolitní univerzitě v Torontu. Jejich práce mapovala vizuální historii černošské lesbické identity a politiky v post-apartheidu v Jihoafrické republice.
Dne 28. října 2013 byli jmenováni čestným profesorstvem videa a fotografie na Brémské umělecké vysoké škole v Německu.
Fotografie Fotografie Zanele Muholi byly přirovnávány ke způsobu, jakým William Du Bois vyvracel typické reprezentace Afroameričanů. Muholi i Du Bois vytvořili archiv fotografií, ve kterých se snaží odstranit dominantní, již existující vnímání subjektů, které si vybrali k fotografování. Muholi pohlíží na jejich práci jako na spolupráci a jednotlivce, které fotografují, označuje spíše jako „účastníky“ než jako subjekty. S pojmem „účastníci“ Muholi umožňuje svým účastníkům spolupracovat na pozicích místo toho, aby je sami do pozic umisťovali. Ve snaze posílit své subjekty často zve účastníky, aby promluvili na akcích a výstavách a přidali do konverzace hlas účastníka. Svým uměleckým přístupem doufá, že zdokumentuje cestu africké queer komunity jako záznam pro budoucí generace. Snaží se zachytit okamžik bez negativity nebo zaměření na násilí ze strany většiny, zobrazuje LGBTQI komunitu jako jednotlivce i jako celek, aby podpořila jednotu.Raél Jero Salley. African Arts. Los Angeles: Winter 2012. Vol. 45, Iss. 4; pg. 58, 12 pgsMuholi, Zanele. "Faces and phases." Transition: An International Review 107 (2011): 112+. Literature Resource Center. Web. 14 May 2015.Natasha Bissonauth (2014), "Zanele Muholi's Affective Appeal to Act". Photography and Culture 7:3, pp. 239–251.van der Vlies, Andrew. "Queer Knowledge And The Politics Of The Gaze In Contemporary South African Photography: Zanele Muholi And Others." Journal of African Cultural Studies 24.2 (2012): 140–156. Academic Search Complete. Web. 14 May 2015.Makhubu, Nomusa M. "Violence and the cultural logics of pain: representations of sexuality in the work of Nicholas Hlobo and Zanele Muholi." Critical Arts 26.4 (2012): 504+. Literature Resource Center. Web. 14 May 2015.
Jejich práci lze tedy považovat za dokumentární, zaznamenávající celkovou komunitu LGBTI v Jihoafrické republice a její strasti, s občasným konkrétnějším zaměřením na boj černých leseb. Před rokem 1994 byly černé lesbické hlasy z tvorby formálního queer hnutí vylučovány. Úsilí Muholi o vytvoření pozitivnější vizualizace LGBTI Afričanů bojuje proti homofobně motivovanému násilí, které dnes převládá v Jihoafrické republice, zejména v případě černých leseb. Zatímco těla černých žen se v sexualizované popkultuře objevují často, na černé lesby se pohlíží (optikou patriarchátu a heteronormativity) jako na nežádoucí. Tento negativní pohled na homosexuální ženy v Africe vede k násilí, jako jsou vraždy a znásilňování, a odmítání ze strany jejich rodin. Muholi série Zukiswa (2010) ukazuje africkou lesbickou ženu, která navazuje oční kontakt s divákem a projevuje neochvějný pohled sebedůvěry, sebeuvědomění a odhodlání. Tento příklad podporuje povědomí, přijetí a pozitivitu u queer komunity i v Jihoafrické republice.
Přestože se Muholi stali známými svými fotografiemi, které zobrazovaly tehdy neviditelné životy černých leseb v Jihoafrické republice, začala být tato myšlenka „gender v genderu“ uznávána. V roce 2003 jejich práce začala zahrnovat trans lidi. Muholi byli zaměstnáni jako fotograf/ka a reportér/ka pro Behind the Mask, online magazín o LGBTI otázkách v Africe.
Muholi poprvé získali globální pozornost uměleckého světa v roce 2012 na výstavě documenta, světově proslulé výstavě moderního a současného umění v Německu, za sérii portrétů leseb a trans žen s názvem: Faces and Phases. Fotografie byly také vystaveny v Městském muzeu Amsterdam.
Visual Sexuality: Only Half the Picture (2004) Svůj vizuální aktivismus zahájili Muholi prostřednictvím své první samostatné výstavy s názvem Visual Sexuality: Only Half the Picture (Jen polovina obrazu) v Johannesburg Art Gallery v roce 2004. Tato výstava obsahovala fotografie těch, kteří přežili znásilnění a zločiny z nenávisti, a také snímky znásilnění a statistiky případů přepadení. Muholi záměrně pořizovali snímky tak, aby neodhalily pohlaví osoby. Divák má přístup pouze ke snímku nad kolena a kyčle s rukama přes oblast genitálií. Na rozdíl od jejich pozdějších výstav zůstávají lidé na těchto snímcích anonymní.
Ačkoli je homosexualita formálně pod právní ochranou Jihoafrické republiky, mnoho jednotlivců se svých práv veřejně nedomáhá ve strachu z násilné reakce. Existuje také neochota hlásit případy trestných činů z nenávisti, protože úředníci se oběti často vysmívají a případy neřeší. Jde o systematické používání násilí a útlaku. V sérii Only Half the Picture dokázali Muholi dát LGBT lidem hlas, aniž by potlačili jejich anonymitu. Její práce je především o zviditelnění queer lidí v černošské komunitě.
Faces and Phases (od roku 2006) V roce 2006 Muholi zahájila svůj projekt Faces and Phases (Tváře a fáze), sérii asi tří set portrétů leseb, pořízených před hladkým nebo vzorovaným pozadím. Projekt začal v roce 2006, kdy fotografovala aktivistku a přítelkyni Busi Sigasu. Sigasa přežila tzv. nápravné znásilnění a při útoku se nakazila virem HIV. Muholi z důvodu bezpečnost účastníků vyžadovala, aby všichni vyobrazení jedinci byli plnoletí.
Faces and Phases paroduje vyprávění „umění ve službách vědy“ zakořeněné v koloniálních obrazech. Botanické snímky z 18. století ukazují různé rostliny vytržené z jejich přirozeného prostředí, čímž se vymazává jakýkoli sociální nebo kulturní kontext. Tato praxe klade důraz na západní objev objektu, aniž by uznal jeho dlouhodobou existenci. Podle Susan Kart z Grove Art Online tento projekt „dokumentuje oběti sexuálního napadení a zločinů z nenávisti, svatební obrázky sdílejí okamžiky vítězství, přijetí a radosti pro LGBTI rodiny.“ Ve Faces and Phases Muholi využívá tuto historii a přirovnává ji k reprezentaci LGBTI lidí v Jihoafrické republice. Počet černých queer jedinců v národním zastoupení drasticky vzrostl, ale stále jde o vymazání důležitého kontextu. Tito jedinci jsou zastoupeni stejným způsobem jako botanické tisky. Západní konzumace je stále více zviditelněna, ale nevěnuje se žádná pozornost utrpení a systematickému útlaku, kterému tito jedinci čelí v době post-apartheidu v Jihoafrické republice. Muholi to ve své sérii zpochybňuje tím, že poskytuje jména, data, místa a prezentuje účastníky ve veřejné sféře.
V červnu 2014 se Muholi vrátila na svou alma mater a vystavovala Faces and Phases v galerii Ryerson Image Centre jako součást WorldPride. Ve stejném měsíci vystoupila na Singapurském mezinárodním uměleckém festivalu OPEN, kde také hovořila o dědictví násilí.
Innovative Women (2009) V roce 2009 byla výstava Innovative Women (Inovativní ženy) vystavena v Jihoafrické republice ve městech Durban a Kapské Město. Kurátorem byl malíř Bongi Bhengu, který zde představil své dílo spolu s devíti dalšími umělci včetně Muholi či fotografky Nandipha Mntambo. V srpnu 2009 ministryně umění a kultury Lulu Xingwana odešla z výstavy kvůli fotografii Muholi a označila ji za nemorální, urážlivou a jdoucí proti budování národa. Ve své odpovědi Muholi uvedla: „Je to paralyzující. Očekávala jsem, že lidé budou přemýšlet, než budou jednat, a budou se ptát. Chtěla jsem vytvořit dialog.“
Trans(figures) (2010–2011) Autorčin projekt Trans(figures) (2010–2011) zahrnuje lesbický a trans život. Portréty jsou pořízeny v městských a venkovských prostředích v Jihoafrické republice i v zahraničí.
Of Love & Loss (2014) Výstava Muholi z roku 2014 Of Love & Loss se zaměřila na násilí a zločiny z nenávisti, které zažívají členové komunit LGBTQIA v Jihoafrické republice. Výstava, která vedle sebe stavěla obrazy svateb a pohřbů, zahrnovala fotografie, videa a instalační prvky. Autobiografický prvek představovaly snímky Muholi a její partnerky. Tato výstava dále ukazovala, proč se Muholi nazývá spíše vizuální aktivistkou než umělkyní a ukazuje své jizvy z boje. Přináší tyto drsné problémy na světlo s tak silným kontrastem, jako způsob, jak ukázat odpor. Muholi to nazývá jen jednou ze svých mnoha povinností, že tyto drsné a kruté skutečnosti nelze ignorovat.
Brave Beauties (2014) Série zaměřující se na zachycení portrétů trans žen Brave Beauties (Statečné krásky) byla pořízena mimo studio a po celé Jihoafrické republice. Toto „mobilní studio“ bylo dalším vyjádřením oslavy zviditelnění LGBTQIA jako rovnocenných občanů své země, objetí umělecké svobody a gesta odmítnutí omezení, která mohou studia představovat. Během výstavy v Stevenson Gallery v Kapském Městě „aktivistická zeď“ povzbuzovala účastníky, aby přímo na stěny galerie psali o svých zkušenostech, příbězích a vizích. Aktivistická zeď, gesto destabilizace, byla dalším vyjádřením touhy Muholi zmocnit účastníky své práce.
Isibonelo / Evidence (2015)