Podmínečná svátost nebo svátost sub conditione („pod podmínkou“) je v některých křesťanských denominacích svátost udělovaná „pod podmínkou, že věřící [ji přijímající] je schopen a oprávněn svátost přijmout“. Příkladem podmínečné svátosti je křest pod podmínkou.

Podmínečné svátosti udílí katolická církev, pravoslavná církev, „Pravoslavná církev má zvláštní pravidlo, které se týká všech případů, kdy není podmínka jasná. Jedná se o podmínečné vykonání svátosti. V takových případech může být pokřtěn kdokoli. Kněz by však měl před vykonáním svátosti říci: ,Nejsi-li ještě pokřtěn, křtí se nyní...ʻ, ,nejsi-li ještě pomazán křižmem, přijmi nyní milost Ducha svatého...ʻ apod. Tato praxe je v současné době hojně využívána v ateistických zemích, kde často neexistují spolehlivé informace o křtu dítěte. Stejně tak je taková praxe přijatelná, pokud si konvertita k pravoslaví není jistý právoplatností svého křtu nebo má nějaké pochybnosti.“ anglikánská církev, luteránská církev a metodistická církev. „Metodisté historicky nekřtí znovu, pokud nebyla použita ekumenická formule nebo pokud jiná závažná překážka nezpochybňuje vhodnost dřívějšího obřadu. Pokud se objeví otázky velmi závažného charakteru, existuje možnost podmíněného křtu s použitím slov ,Nejsi-li již pokřtěn, křtím tě ve jménu...ʻ.“

Podmínečné svátosti se obvykle udělují v případě pochybností, zda předchozí svátost (svátosti) byla (byly) vykonána (vykonány) platně, protože přijetí některých konkrétních svátostí více než jednou je v katolické církvi „I kdyby však byl někdo ,znovu pokřtěnʻ nebo ,znovu biřmovánʻ v jiné církvi nebo náboženské skupině, věříme, že se nic neděje. Jde pouze o simulaci svátosti, která již byla přijata.“ „Kán. 845 §1 Protože vtiskávají charakter, svátosti křtu, biřmování a řádu se nemohou opakovat. § 2 Pokud po pečlivém zkoumání zůstane rozumná pochybnost, zda svátosti uvedené v § 1 byly vůbec uděleny nebo uděleny platně, mají být uděleny podmínečně.“ „1. Svátost křtu, pomazání svatým myronem a svěcení nelze opakovat. 2. Pokud existuje důvodná pochybnost o tom, zda byly skutečně nebo platně uděleny, a tato pochybnost zůstává i po důkladném prošetření, mají být uděleny podmínečně.“ a pravoslavné církvi považováno za nemožné.

Katolická církev Pokud existují pochybnosti o schopnosti osoby přijmout nějakou svátost, může být svátost udělena podmínečně, bez ohledu na to, zda se předpokládá, že daná osoba již svátost přijala, nebo ne.

V katolické církvi jsou svátosti, které se vzhledem ke svátostnému charakteru nemohou opakovat a mohou se udělovat podmínečně. Jedná se o „svátost křtu, biřmování a svěcení“.

V katolické církvi je zvykem vyjádřit podmínečnost svátosti podmínečného svěcení buď slyšitelně, nebo mentálně, například osoba provádějící obřad přidá do formule svátosti podmínku „jsi-li toho způsobilý“; nebo v případě podmínečného křtu osoba provádějící obřad před udělením podmínečného křtu dodá „nejsi-li pokřtěn“. Ve skutečnosti není nutné vyjadřovat podmínečnost slovně. Podmínečnost „by však měla být vyjádřena slyšitelně, pokud jsou důvody k pochybnostem o stavu subjektu veřejné. Účelem podmínky je vyhnout se pohoršení nebo zmatku u věřících a z úcty ke svátostem nevystavit je možné neplatnosti.“

Pravoslavná církev V pravoslavné církvi lze mezi svátosti, které nelze opakovat a které lze podmínečně udělovat, zařadit křest a pomazání křižmem.

Anglikánská církev V anglikánské církvi patří mezi svátosti, které nelze opakovat a lze je udělovat podmínečně, křest.

Metodistické církve V metodismu se křty udělují podmínečně v případě pochybností o jejich platnosti.

Nezávislé svátostné hnutí Podle utrechtského starokatolického kněze Bernarda Vignota je podmínečné svěcení v nezávislém svátostném hnutí (angl. Independent sacramental movement, ISM) „velmi běžné“. Praxi přijímání podmínečného svěcení provádějí buď biskupové ISM, kteří chtějí přijmout co nejvíce linií apoštolské posloupnosti různého původu, nebo duchovní ISM, kteří pochybují o platnosti svého svěcení a „chtějí se vyhnout jakémukoli zpochybňování“. „Podmínečné svěcení: latinsky sub conditiones. V paralelních církvích je to velmi běžná praxe. Biskup, který chce nashromáždit maximální počet apoštolských nástupců různého původu (římský, starokatolický, pravoslavný, syrský, koptský atd.), bude mnohokrát vysvěcen ,pod podmínkouʻ. Předpokládá se také, že někteří církevní hodnostáři paralelních církví, kteří pochybují o platnosti svých svěcení a chtějí se vyhnout jakémukoli zpochybnění, se pro větší jistotu sami nechávají znovu ordinovat.“

Reference

Související články Ex opere operato Hugh George de Willmott Newman Opakovaný křest Platnost a dovolenost (katolická církev) Platnost, ale protiprávnost Svátostná materie a forma Svátostný charakter

Kategorie:Katolická liturgie