Theodor Braumüller von Tannbruck (18. listopadu 1829 Klagenfurt – 27. února 1904 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil jako kadet v revolučním roce 1848, vyznamenal se v bojích v Itálii, později působil jako štábní důstojník u posádek v celé monarchii. Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru v Košicích (1887–1891). Ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1891), po odchodu do výslužby byl jmenován členem Panské sněmovny (1892).
Životopis náhled|vlevo|upright|Hrobka Theodora Braumüllera (Heiligenkreuz, Dolní Rakousy) Narodil se jako mladší syn generálmajora Josefa Braumüllera (1792–1868). Původně studoval práva na vídeňské univerzitě, studium ale nedokončil a v roce 1848 vstoupil jako kadet do armády. Ještě v roce 1848 byl povýšen na poručíka a v roce 1849 bojoval v Itálii. Jako nadporučík u 44. pěšího pluku si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1854; Vídeň, 1854; s. 319, 755 dostupné online V roce 1854 byl povýšen na kapitána, jako štábní důstojník působil u různých posádek, mimo jiné ve Steyru a Veroně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1865; s. 123 dostupné online V hodnosti majora (1865) působil jako zástupce ředitele kartografického oddělení na generálním štábu. V roce 1869 byl povýšen na podplukovníka a poté byl šéfem štábu zemského velitelství v Záhřebu a v Brně.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 102, 171 dostupné online V roce 1873 dosáhl hodnosti plukovníka a byl zástupcem 22. pěšího pluku v Dubrovníku, od roku 1876 byl velitelem 17. pěšího pluku v Lublani.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1877; Vídeň, 1876; s. 117 dostupné online
V roce 1878 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 68. pěší brigády v Beli Crkvi,Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 139 dostupné online později byl převelen k 39. pěší brigádě v Dolnji Tuzle. V roce 1883 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 1. pěší divize v Sarajevu,Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 120 dostupné online o rok později se stal velitelem 32. pěší divize v Budapešti.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 117 dostupné online V letech 1887–1891 byl velitelem 6. armádního sboru v KošicíchVelitelé armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 96, 116 dostupné online a v roce 1891 získal hodnost polního zbrojmistra.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Téhož roku byl k datu 1. listopadu penzionován.Služební postup Theodora Braumüllera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 21 dostupné online
Na penzi žil ve Štýrském Hradci, nakonec se usadil ve Vídni, kde zemřel 27. února 1904 ve věku 74 let.Grazer Volksblatt, 28. února 1904; s. 11 dostupné online Slavnostní pohřeb s vojenskými poctami za účasti řady významných osobností se konal 1. března 1904 ve vídeňském kostele sv. Michaela,Pohřbu se zúčastnili mimo jiné rakouský ministr zeměbrany hrabě Zeno Welsersheimb, náčelník generálního štábu baron Friedrich von Beck-Rzikowsky, císařský generální pobočník hrabě Eduard Paar, generální inspektor armády Johann Baptist von Waldstätten, bývalý ministr války Rudolf von Merkl a řada dalších vysokých představitelů armády.Wiener Zeitung 1. března 1904; s. 13 dostupné online poté byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Heiligenkreuzu.
Tituly a ocenění Od roku 1838 byl spolu s otcem a bratrem uživatelem šlechtického titulu (Edler von Tannbruck). Jako velitel armádního sboru byl v roce 1889 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1885), od zahraničních panovníků získal velkokříž srbského Řádu bílého orla a velkokříž Řádu rumunské koruny.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 291 dostupné online Od roku 1890 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 5 dislokovaného v Satu Mare.Pěší pluk č. 5 na webu valka.cz dostupné online Po odchodu do penze byl v roce 1892 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Theodor Braumüller von Tanbruck na webu rakouského parlamentu
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko) Kategorie:Narození 18. listopadu Kategorie:Narození v roce 1829 Kategorie:Narození v Klagenfurtu Kategorie:Úmrtí 27. února Kategorie:Úmrtí v roce 1904 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži