Nezaměňovat s Učedník (křesťanství). O apoštolech obecně viz Apoštol.
V křesťanské teologii a ekleziologii byli apoštolové, zejména dvanáct apoštolů (známých také jako dvanáct učedníků nebo prostě dvanáct), podle Nového zákona hlavními Ježíšovými učedníky. Během Ježíšova života a působení v 1. století n. l. byli apoštolové jeho nejbližšími následovníky a stali se hlavními učiteli Ježíšova evangelijního poselství. Existuje také východokřesťanská tradice odvozená z Lukášova evangelia, podle níž bylo v době Ježíšova působení až sedmdesát apoštolů.
Pověření dvanácti apoštolů během Ježíšova působení je popsáno v synoptických evangeliích. Po svém zmrtvýchvstání jich Ježíš jedenáct (protože Jidáš Iškariotský mezitím zemřel) vyslal Velkým pověřením, aby šířili jeho učení mezi všemi národy. Tato událost se nazývá rozptýlení apoštolů.
V Pavlových listech se Pavel, ačkoli nepatřil mezi původních dvanáct apoštolů, označil za apoštola a uvedl, že byl povolán samotným vzkříšeným Ježíšem během cesty do Damašku. Později se označuje za „apoštola pohanů“. Období a s ním spojené události v časové ose raného křesťanství za života dvanácti apoštolů se nazývají apoštolský věk.
Jména 12 učedníků Ježíše Krista Šimon (také známý jako Petr) Ondřej (Petrův bratr) Jakub/Jakob (syn Zebedeův a Janův bratr) Jan (Zebedeův syn a Jakubův bratr) Filip (přítel Bartoloměje/Natanaela) Bartoloměj (Filipův přítel, Janovo evangelium ho označuje jako Natanaela) Matouš (celník neboli Lévi) Tomáš (nazývaný také Didymus (dvojče), což je překlad jeho hebrejského jména do řečtiny), , Jakob/Jakub (syn Alfeův, aby se odlišil od Jakuba/Jakoba (syna Zebedeova)) Šimon (Kananejský) Jidáš Iškariotský (syn Šimona Iškariotského; charakteristika Iškariotský se používá pro odlišení od Judy, známého také jako Juda Jákobův) Juda (též Tadeáš (nebo Lebeus); v některých překladech nazýván „Juda zélóta“)
Etymologie Další informace: Apoštol#Terminologie Termín apoštol pochází z řeckého apóstolos (ἀπόστολος) – vznikl z předpony apó- (ἀπό-, ,odʻ) a kořene stéllō (στέλλω, ,posílám, odcházímʻ) – původně znamenal ,posel, vyslanecʻ. Má však silnější význam než slovo posel a blíží se spíše významu ,delegátʻ.
Biblická vyprávění Marek – uvádí, že Ježíš původně vyslal těchto dvanáct po dvojicích – srov. ; do galilejských měst. Text uvádí, že jejich prvotní úkoly byly uzdravovat nemocné a vyhánět démony. Dále jsou poučeni, aby si „na cestu nebrali nic jiného než jen hůl, ani chléb, ani měšec, ani peníze, ale aby si obuli opánky (sandály) a nebrali si dvoje šaty (tuniky)“, a že pokud je v některém městě odmítnou, mají si při odchodu vytřepat prach z opánků, což je gesto, o němž se někteří badatelé domnívají, že bylo míněno jako pohrdavá výhrůžka.
Později v evangelijních vyprávěních se o dvanácti apoštolech říká, že byli pověřeni hlásat evangelium „všem národům“; ; bez ohledu na to, zda jsou Židé nebo pohané., , , Pavel zdůraznil důležitou roli apoštolů v Boží církvi, když řekl, že Boží dům je „postaven na základech apoštolů a proroků, přičemž úhelným kamenem je sám Kristus Ježíš“.
Povolání od Ježíše
Všechna čtyři kanonická evangelia popisují okolnosti, za nichž byli někteří z učedníků získáni: Podle Janova evangelia Ondřej, který byl učedníkem Jana Křtitele, a další nejmenovaný učedník Jana Křtitele, tradičně považovaný za Jana, poté, co slyšeli, že Křtitel ukázal na Ježíše jako na „Beránka Božího“, následovali Ježíše a strávili s ním den, čímž se stali prvními dvěma učedníky, které Ježíš povolal. Z tohoto důvodu pravoslavná církev uctívá Ondřeje jménem Protokletos, což znamená „první povolaný“.
Přestože je Ježíš jen krátce požádal, aby se k němu připojili, všichni podle líčení okamžitě souhlasili a opustili sítě. Jejich okamžitý souhlas je považován za příklad božské moci, ačkoli to v textu není uvedeno. Jiným vysvětlením je, že někteří z učedníků mohli o Ježíši slyšet již dříve, jak naznačuje Janovo evangelium, které uvádí, že Ondřej byl učedníkem Jana Křtitele a že on a jeho bratr začali Ježíše následovat, jakmile byl Ježíš pokřtěn.
Matouš popisuje Ježíšovo setkání s Jakubem a Janem, rovněž rybáři a bratry, velmi krátce po přijetí Šimona a Ondřeje. Matouš a Marek označují Jakuba a Jana za Zebedeovy syny. Lukáš k Matoušovi a Markovi dodává, že Jakub a Jan pracovali v týmu se Šimonem a Ondřejem. Matouš uvádí, že v době setkání Jakub a Jan opravovali sítě, ale bez váhání se ochotně připojili k Ježíšovi.
To se shoduje s Markovým a Lukášovým vyprávěním, ale Matouš naznačuje, že muži opustili i svého otce (protože je přítomen ve člunu, který nechávají za sebou), a Carter se domnívá, že by to mělo být interpretováno tak, že Matoušův pohled na Ježíše je pohledem na postavu odmítající tradiční patriarchální strukturu společnosti, kde měl otec nad svými dětmi velení; většina badatelů to však interpretuje pouze tak, že Matouš chtěl, aby tito dva byli vnímáni jako ještě oddanější než druhá dvojice, nebo že Ježíš očekával brzký příchod království.
Synoptická evangelia dále popisují, že Ježíš si později během svého působení všiml celníka v jeho boudě. Celník, který se v Matoušovi – jmenuje Matouš a v Markovi – a Lukášovi – Levi, je Ježíšem vyzván, aby se stal jedním z jeho učedníků. Uvádí se, že Matouš/Levi přijal a poté pozval Ježíše na jídlo se svými přáteli. Celníci byli v židovské společnosti považováni za darebáky a farizeové se podle popisu ptají Ježíše, proč stoluje s tak nečestnými lidmi. Ježíšova odpověď je nyní dobře známá: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
Vyvolení dvanácti apoštolů
Vyvolení dvanácti apoštolů je epizoda z Ježíšova působení, která se objevuje ve třech synoptických evangeliích. Vypráví o prvním výběru dvanácti apoštolů z Ježíšových učedníků.
V Matoušově evangeliu se tato událost odehrává krátce před zázrakem muže s odumřelou rukou – , a . V Markově a Lukášově evangeliu se objevuje krátce po tomto zázraku.
Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon, zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil. — Matouš 10,1–4
Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy. Ustanovil těchto dvanáct: Petra – toto jméno dal Šimonovi – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘, Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil. — Marek 3,13–19
V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu. Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly: Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem. — Lukáš 6,12–16
Seznamy dvanácti apoštolů v Novém zákoně
Každý ze čtyř seznamů apoštolů v Novém zákoně, , a uvádí, že všichni apoštolové byli muži. Kanonická evangelia a kniha Skutků apoštolů uvádějí různá jména dvanácti apoštolů. Seznam v Lukášově evangeliu se od Matoušova a Markova liší v jednom bodě. Místo „Tadeáše“ uvádí „Judu, syna Jakubova.“Další informace viz Apoštol Juda Všechny výčty se objevují ve třech skupinách, přičemž v každé skupině jsou vždy stejní čtyři apoštolové. Každou skupinu vede vždy stejný apoštol, i když pořadí zbývajících tří jmen ve skupině se liší. Petr je tedy vždy uveden jako první, Filip je vždy uveden jako pátý a Jakub, syn Alfeův, je vždy uveden jako devátý. Jidáš Iškariotský je vždy uveden jako poslední.
Na rozdíl od synoptických evangelií neobsahuje Janovo evangelium formální seznam apoštolů. Ačkoli se v něm hovoří o „Dvanácti“, evangelium nepředkládá žádné bližší informace o tom, kdo těchto dvanáct apoštolů vlastně bylo, a autor Janova evangelia je všechny nezmiňuje jmenovitě. V Janově evangeliu také nejsou odděleny pojmy „apoštolové“ a „učedníci“.
Podle Nového zákona byly mezi dvanácti apoštoly pouze dva bratrské páry: Petr a Ondřej, synové Jonášovi, a Jakub a Jan, synové Zebedeovi. Vzhledem k tomu, že otec Jakuba, syna Alfeova, i Matouše se jmenuje Alfeus, byli podle tradice pravoslavné církve tito dva také bratři. Podle tradice katolické církve založené na spisu apoštolského otce Papiáše z Hierapolisu byli apoštolové Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš bratry a syny Alfea (jménem též Kleofáš) a jeho manželky Marie Kleofášovy, která byla sestrou Ježíšovy matky. Zlatá legenda, kterou sestavil Jacobus de Voragine ve 13. století, přidává ke dvěma apoštolům také Šimona Zélótu.
MatoušovoevangeliumMarkovoevangeliumLukášovéevangeliumJanovoevangeliumSkutky apoštolů 1. Šimon („známý také jako Petr“)Šimon („kterému dal jméno Petr“)Šimon („kterého pojmenoval Petr“)Šimon Petr / Kéfas „což je v překladu Petr“Petr 2. Ondřej („jeho [Petrův] bratr“)OndřejOndřej („jeho [Petrův] bratr“)Ondřej („bratr Šimona Petra“)Ondřej 3. Jakub („syn Zebedeův“)Jakub („syn Zebedeův“) / jeden z „Boanerges (Βοανηργές)“Jakubjeden ze „synů Zebedeových“Jakub 4. Jan („jeho [Jakubův] bratr“)Jan („bratr Jakubův“) / jeden z „Boanerges“Janjeden ze „synů Zebedeových“ / „učedník, kterého Ježíš miloval“Jedná se o tradiční záměnu Jana Apoštola s Janem Evangelistou, kterou v současnosti zpochybňuje mnoho textologů.Jan 5. FilipFilipFilipFilipFilip 6. BartolomějBartolomějBartolomějNatanaelBartoloměj 7. TomášTomášTomášTomáš („zvaný též Didymus“)Tomáš 8. Matouš („ten publikán“)Matouš / LeviMatouš / Levinení zmíněnMatouš 9. Jakub („syn Alfeův“)Jakub („syn Alfeův“)Jakub („syn Alfeův“)není zmíněnJakub („syn Alfeův“) 10. Tadeáš (nebo „Lebbaeus“); v některých překladech nazývaný „Juda Zélota“ TadeášJuda („syn Jakubův“, v některých překladech uváděn jako bratr)Juda („ne Iškariotský“)Juda („syn Jakubův“, v některých překladech uváděn jako bratr) 11. Šimon („Kananejský“)Šimon („Kananejský“)Šimon („který se nazýval horlivec [Zélóta]“)není zmíněnŠimon („horlivec [Zélóta]“) 12. Jidáš IškariotskýJidáš IškariotskýJidáš IškariotskýJidáš („syn Šimona Iškariotského“)(Jidáš, kterého nahradil Matěj)
Vnitřní kruh mezi Dvanácti apoštoly Petr, Jakub, syn Zebedeův, a Jakubův bratr Jan tvořili v evangeliích neformální triumvirát dvanácti apoštolů. Ježíš je pozval, aby byli jako jediní apoštolové přítomni při třech významných příležitostech během jeho veřejného působení: při vzkříšení Jairovy dcery, při Ježíšově proměnění a při agónii v Getsemanské zahradě.
V době raně křesťanské církve byli jako vedoucí trojice mezi apoštoly uznáváni Petr, Jan a Jakub, Ježíšův bratr, známí pod souhrnným označením tři pilíře církve.„Když poznali milost, která mi byla dána – Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve – podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy.“ Podle tradice katolické církve založené na Jeronýmově spisu je tento Jakub ztotožňován s apoštolem Jakubem, synem Alfeovým. „Jeroným dochází k závěru, že svatý Jakub, syn Alfeův, a svatý Jakub, bratr Páně, jsou jedna a tatáž osoba. Proč je však Jakub, syn Alfeův, nazýván „bratrem“ našeho Pána? Jeroným odpovídá takto. V slyšíme o čtyřech „bratrech“ našeho Pána: Jakub a Josef, Šimon a Juda. Později, v pašijovém vyprávění, se svatý Matouš zmiňuje o Marii, která je matkou Jakuba a Josefa (srov. ).“ „Vzhledem k tomu, že Jakub byl identifikován jako syn Alfeův, Jeroným uvádí, že nedokáže vysvětlit spojení Marie .... Chrysostom (347–407) jako první navrhl, že Jakub, bratr Páně, je synem Kleofášovým, ačkoli ...“