7. armádní sbor byl na přelomu 19. a 20. století vyšší vojenskou jednotkou rakousko-uherské armády s působností pro oblast Banátu (dnes Rumunsko) a část jihovýchodních Uher (dnes Maďarsko). Sborové velitelství sídlilo v Temešváru. Za první světové války byl 7. armádní sbor nasazen na východní frontu a později se zúčastnil závěrečných bojů rakousko-uherských vojsk v Itálii.
Historie náhled|vlevo|Územní rozdělení působnosti armádních sborů rakousko-uherské armády 1898 7. armádní sbor (7. Korpskommando) vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací rakousko-uherské armády a rozdělením dosavadních oblastních velitelství pro jednotlivé korunní země. Sedmý armádní sbor s působností pro oblast Banátu a jihovýchodních Uher byl umístěn v Temešváru. Sborové velitelství sídlilo v objektu bývalého františkánského kláštera na Náměstí prince Evžena č. p. 2 (dnes sídlo Temešvárského kulturního centra, náměstí Piața Libertății). K 7. armádnímu sboru patřila 17. pěchotní divize v Oradei a 34. pěchotní divize v Temešváru, 1. jezdecká divize v Temešváru, 7. jezdecká brigáda v Temešváru a 7. dělostřelecká brigáda v Temešváru.Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 231 dostupné online Doplňovacími okresy byly Arad, Békéscsaba, Caransebeș, Debrecín, Oradea, Szeged, Temešvár a Zrenjanin. Velitelství 7. sboru byly podřízeny čtyři posádkové věznice (Arad, Debrecín, Oradea a Temešvár) a také sedm útvarových a posádkových nemocnic (Arad, Debrecín, Oradea, Szeged, Temešvár, Caransebes a Bela Crkva).7. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
Na začátku první světové války byl 7. armádní sbor určen k invazi do Srbska, k tomu ale nedošlo a již v srpnu 1914 byly jednotky sboru odeslány na východní frontu, kde se staly součástí armádní skupiny generála Kövesse.Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online V roce 1915 byl sbor přemístěn na italskou frontu, kde bojoval v bitvách na Soči a nakonec v závěru války v bitvě na Piavě. Na podzim 1918 byly jednotky staženy z Itálie. Po odchodu většiny jednotek 7. sboru na frontu zůstala v Temešváru menší posádka, jejímž velitelem byl po většinu první světové války generál Rudolf Hess (1914–1918), těsně před koncem války zde velel generál Theodor Hordt odvolaný z fronty (1918).7. armádní sbor na webu weltkriege dostupné online
Velitelé 7. armádního sboru 1883–1889 generál jezdectva Christoph hrabě von Degenfeld-Schonburg 1889–1898 polní zbrojmistr Johann Baptist baron von Waldstätten 1898–1908 polní zbrojmistr Ludwig Schwitzer von Bayersheim 1908–1910 generál pěchoty Liborius von Frank 1910–1912 polní zbrojmistr Anton Seefranz 1912–1914 generál pěchoty Otto Meixner von Zweienstamm 1914 generál pěchoty Andreas Fail-Griessler 1914–1916 generál jezdectva arcivévoda Josef 1916–1918 generál pěchoty Georg baron Schariczer von Rény
Odkazy Reference
Externí odkazy Kais. Königl. Militär Schematismus, Vídeň, 1883–1889 dostupné online Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine, Vídeň, 1890–1914 dostupné online Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army
Kategorie:Ozbrojené síly Rakouska-Uherska Kategorie:Vojenské jednotky zaniklé roku 1918