Franjo svobodný pán Vlašić ( Franz Freiherr von Vlassits, případně Vlasits, Franjo barun Vlašić, báró Wlassich Ferenc) (24. dubna 1766 Dombóvár – 16. května 1840 Záhřeb) byl rakouský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1784, jako důstojník jezdectva vynikl v napoleonských válkách, poté byl velitelem různých posádek a v roce 1824 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V letech 1832–1840 zastával funkci chorvatského bána. V roce 1832 byl povýšen na barona.
Životopis Pocházel z chorvatské šlechtické rodiny nobilitované v roce 1717. Původně studoval práva, ale v roce 1784 vstoupil jako kadet do armády k husarům. Zúčastnil se válek proti revoluční Francii a napoleonských válek. V roce 1804 byl povýšen na majora a bojoval v bitvě u Slavkova (1805). Od roku 1806 byl jako podplukovník štábním důstojníkem 3. husarského pluku v Opavě. V roce 1808 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 7. husarského pluku v Uherském Brodě.Militär Almanach 1810; Vídeň, 1809; s. 210 dostupné online V další válce proti Napoleonovi znovu vynikl statečností v bitvě u Znojma (1809).Bitva u Znojma na webu austerlitz.org dostupné online V roce 1813 byl povýšen do hodnosti generálmajora a vyznamenal se v závěrečné fázi napoleonských válek v Itálii. Za účast v bitvě u San Marca obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie.Militär Almanach; Vídeň, 1814; s. 62 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Praha, 1990; s. 68 Po roce 1815 byl velitelem brigády v Osijeku.
V roce 1824 dosáhl hodnosti polního podmaršálaSlužební postup Franja Vlašiće in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 106 dostupné online a stal se divizním velitelem v Záhřebu, jako velitel divize byl později přeložen do Lvova. Od roku 1828 byl čestným majitelem 2. hulánského pluku.Přehled majitelů 2. hulánského pluku in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 728 dostupné onlineHulánský pluk č. 2 na webu valka.cz dostupné online V roce 1829 byl jmenován velitelem v SedmihradskuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1829; Vídeň, 1829; s. 41 dostupné online a v letech 1831–1832 byl krátce velitelem v Petrovaradíně. Nakonec v letech 1832–1840 zastával funkci chorvatského bánaPřehled představitelů státní správy v Chorvatsku na webu worldstatesmen dostupné online a zároveň zemského velitele pro Chorvatsko-slavonské království, současně byl velícím generálem pro oblast Banátu a Vojenské hranice.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1839; Vídeň, 1839; s. 321, 482 dostupné online V roce 1832 byl povýšen do stavu svobodných pánůNobilitační diplom Franja Vlašiće ve sbírkách Univerzity v Budapešti dostupné online a zároveň jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. V roce 1836 obdržel velkokříž Leopoldova řádu. Krátce před smrtí se dostal do sporu s uherským zemským sněmem, který na svém zasedání v Prešpurku v roce 1839 schválil nařízení o povinné znalosti maďarského jazyka u všech Chorvatů působících ve státních službách. Vlašić v tomto konfliktu protestoval u císaře Ferdinanda I. a dosáhl úspěchu, konečného rozhodnutí vídeňské vlády se ale již nedožil. Zemřel v Záhřebu 16. května 1840 ve věku 74 let.
Se svou manželkou Franjicou měl čtyři děti, dva syny a dvě dcery.Rodina Franja Vlašiće na webu geni.com dostupné online Starší syn Franjo (1827–1884) byl dlouholetým sekčním šéfem na ministerstvu války a nakonec velitelem armádního sboru v Brně. Mladší Karel (1830–1891) dosáhl ve vojsku hodnosti polního podmaršála.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Franz Vlassits na webu napoleon-series
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Chorvatští bánové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Narození v roce 1766 Kategorie:Narození 26. dubna Kategorie:Úmrtí 16. května Kategorie:Úmrtí v roce 1840 Kategorie:Úmrtí v Záhřebu Kategorie:Muži