Františkánský kostel svatého Josefa (lidově zvaný Františkánský kostel) je slovenský raně barokní římskokatolický klášterní kostel v Prešově z konce 14. století.

Vlastní ho řád menších bratří a jeho současným rektorem je od 1. srpna 2022 br. Ján Kapistránsky Lazový OFM, kostel jako takový patří do farnosti svatého Mikuláše, jejíž farář je zároveň děkanem děkanátu Prešov – stred košické arcidiecéze.

V současnosti je to jediný dvouvěžový františkánský kostel na Slovensku.

Poloha Kostel se nachází v jižní části Slovenské ulice, nejstarší ulice v Prešově, na náměstí, které se v současnosti nazývá Františkánské náměstí. Na severní straně je kostel spojen s budovou kláštera, ze západu se táhne Svatoplukova ulice, která spojuje kostel s Hlavní ulicí, na jihu stojí evangelická fara, na jihovýchodě se nachází Zahrada umění (dříve městské koupaliště) a na východě stojí tzv. františkánské schody, které navazují na Kmetovu stromovou zahradu.

Historie

Historie kostela 11. století: na místě dnešního františkánského kostela stál slovenský římskokatolický gotický kostel Nejsvětější Trojice. 1380: na místě kostela Nejsvětější Trojice postavili bratři karmelitáni nový kostel a malý klášter; kostel si ponechal patrocinium Nejsvětější Trojice, což naznačuje, že přestavbu iniciovalo město, nikoli bratři, kteří by jej po přestavbě pravděpodobně zasvětili Panně Marii, jejíž kult šířili. 1529: Bratři karmelitáni opustili město a kostel i klášterní budovy propadly městské správě; město je během reformace využívalo k hospodářským a obranným účelům. 1661: z rozhodnutí panovníka Leopolda I. připadl kostel a klášter františkánům z nedaleké Nižné Šebastové. 1671: kostel a klášter převzali bratři františkáni; trvalo jim to 10 let, protože evangelická městská rada nebyla ochotna bratry do města pustit ani po několika intervencích panovníka. To se změnilo až v roce 1671, kdy Prešov obsadilo královské vojsko vedené generálem Spankou. 1671: díky finanční pomoci barona Františka Klobušického z Prešova a baronky Šóšové ze Solivaru byla brzy po převzetí kostela františkány zahájena přestavba gotického kostela, konkrétně presbytáře a lodi kostela, ke které byly přistavěny boční kaple mezi pilíři. 1682: během Tökölyho povstání v srpnu toho roku byl Prešov obsazen povstaleckými vojsky, která zničila část vybavení farního kostela svatého Mikuláše a kostela svatého Josefa; jezuité a minorité museli město opustit, zatímco františkáni mohli zůstat a sloužit katolické bohoslužby, ale s omezeními.. 1685: povstání bylo potlačeno a kostel se vrátil pod správu řádu menších bratří. 1704: během povstání Františka II. 1705: zvláštní konfesně smíšená komise řešila rozdělení kostelů ve městě pro různé církve, přičemž františkánský kostel byl ponechán františkánům. 1708–1718: rozsáhlejší přestavba kostela a kláštera, kterou vedl košický stavitel Ján Tornyossi a finančně podporovali Klobušičtí, kostel byl dán pod patronát svatého Josefa, upraveno bylo průčelí kostela se dvěma věžemi. Přestavba kostela byla inspirována jezuitským kostelem Il Gesù v Římě. Hlavní zásah byl proveden do půdorysu původně gotického presbytáře. Obvodové zdi byly zachovány, ale zaklenuty dvěma poli raně barokní lomenicové klenby. Uvnitř byla vybudována příčka, která z polygonu udělala obdélník. V podloubí je dnes sakristie, nahoře byl chór pro mnichy, dnes je zde kaple svatých relikvií. 1732–1735: další přestavba, při níž přibyly barokní lavice, které se používají dodnes. 1732: oltář Svaté rodiny byl nově vyzdoben a získal bohatou sochařskou výzdobu. Jeho autor František Strecius na něj umístil více než 40 různých soch, uprostřed kterých byl dvanáctiletý Ježíš, Panna Maria a svatý Josef, jemuž je kostel zasvěcen. 1734: Průčelí kostela bylo doplněno štukovou výzdobou a čtyřmi pískovcovými sochami. Sochy představují svaté Rocha, Floriána, Františka a Antonína. Jejich autorem je Simon Griming. 1735: kostel byl slavnostně vysvěcen 14. neděli po svatém Duchu kaločským arcibiskupem hrabětem Klobušickým. 1870: 21. prosince téhož roku zasáhl kostel ničivý požár, který zničil celý interiér kostela včetně bohatě zdobeného hlavního oltáře – krátce poté byla zahájena rekonstrukce. Původní oltář byl nahrazen iluzivní olejovou freskou františkána Konráda Švestky, rodáka z Kroměříže, která zobrazuje původní oltář před jeho zničením. 1888: po nákladných rekonstrukčních pracích vypukl 3. prosince 1888 nový požár, při němž shořely obě štíhlé kostelní věže a zůstalo jen torzo, které do dnešní doby výrazně nezměnilo svou podobu. 1944: během bombardování města sovětskou armádou za druhé světové války byla poškozena střecha kostela a vitrážová okna. 1947: po skončení války byly obnoveny poškozené části kostela a na fasádu byly doplněny malby – sgrafita – zobrazující Nejsvětější Trojici a Svatou rodinu; jejich autorem je Mikuláš Jordán, který nahradil starší malby na stejné téma. 1950: v rámci nezákonné násilné likvidace mužských klášterů, známé jako Akce K, byli všichni řeholníci v Československu internováni a kláštery byly zrušeny, včetně františkánského kláštera v Prešově. Ten však zůstal v majetku katolické církve. 1984–1991: kostel prošel generální opravou. 1990: františkáni se vrátili do svého kláštera a kostela, které jim byly protiprávně odebrány zločiny Komunistické strany Československa.

Historie františkánů v Prešově Před rokem 1482 se Menší bratři usadili v Solivaru, konkrétně u kostela Nejsvětější Trojice postaveného v roce 1413, který je dnes farním kostelem farnosti Nejsvětější Trojice Prešov – Solivar. Bratři opustili Solivar v druhé polovině 16. století. V roce 1634 se bratři usadili v Nižné Šebeši, dnes Prešov – Nižná Šebastová. V 17. století se bratři snažili získat klášter od karmelitánů a sloužili v jejich domech mše pro prešovské katolíky; město bylo tehdy více protestantské. Na příkaz císaře Leopolda I. v roce 1661 dostali františkáni kostel a klášter karmelitánů, protestantská městská rada však zabránila katolickým mnichům ve vstupu do města, takže kostel převzali až o deset let později, v roce 1671, po příchodu habsburských vojsk do města. V roce 1679 zemřelo na mor až 8 klášterních bratří. Františkánský klášter nebyl oproti jiným klášterům zrušen nařízením císaře Josefa II. z roku 1787; bratři nesměli nosit své typické hnědé hábity, ale museli nosit černé, proto se jim začalo přezdívat "černí františkáni". Od roku 1930 měli františkáni své sídlo také v budově Komisariátu Svaté země v Dilongově ulici 13. Komunisty připravená zločinná Akce K, která se pro svou brutalitu zapsala do dějin jako Barbarská noc a která připravila všechny řeholní komunity o kostely a kláštery a řeholníky internovala, se nevyhnula ani prešovským františkánům. v roce 1990 se řeholní život v kostele svatého Josefa obnovil.

Popis

Exteriér

Františkánské náměstí Podél západní strany kostela se rozprostírá Františkánské náměstí, po jehož obvodu rostou majestátní kaštany. Z náměstí se lze přímo dostat do Slovenské ulice, Konstantinovy ulice, Svatoplukovy ulice a ulice Hurbanistů.

Socha svatého Rocha Před vchodem do kostela se na náměstí tyčí několik metrů vysoké sousoší, jejíž hlavní částí je socha svatého Rocha, ochránce před morem.

Postavili ji v roce 1730 františkánští mniši. Autorem pískovcové sochy je Simon Grimming, který v roce 1734 vytvořil pro františkánský kostel také čtyři pískovcové sochy světců – Róchuse, Floriána, Františka a Antonína. Pískovcová socha svatého Rócha byla umístěna v roce 1733 na volném prostranství před kostelem. Zcela dokončena byla až v roce 1795. Další renovace sochy proběhla v roce 1843.

V současnosti jsou originály soch uloženy v depozitáři ve věži chrámu svatého Mikuláše a jejich věrné kopie jsou umístěny před františkánským kostelem.

Sousoší je zapsáno jako Národní kulturní památka Slovenské republiky pod číslem ÚZPF 2258/3. Za kulturní památku byla prohlášena 4. března 1977.

Průčelí chrámu Na pravé straně z čelního pohledu je kříž. Vstupní portál v přízemí, lemovaný pilíři vystupujícími ze zdi, je zakončen prolamovaným trojúhelníkovým štítem, uprostřed s erbem v barokním ornamentu. Nad ním je štíhlé trojité půlkruhové okno, které je od tří menších oken v horní části průčelí odděleno mohutnou římsou.

Na průčelí jsou od roku 1947 umístěny malby – sgrafita – zobrazující Nejsvětější Trojici a Svatou rodinu; jejich autorem je Mikuláš Jordán, který nahradil dřívější malby na stejné téma.

Věže Kostelu při pohledu zvenčí dominují dvě 30 metrů vysoké věže – severní z nich je zvonice. Na jejich vrcholech jsou dvouramenné, tzv. kardinální kříže. Uprostřed věží je umístěn františkánský znak.

Zvony Zvony v severní věži pocházejí z roku 1925 a vyrobila je košická firma Buchner.

Největší zvon má průměr 122 cm a nápis "JESUS, MARIA, JOSEPH ADSTATE NOBIS IN MORTIS HORA", což v překladu znamená "Ježíši, Marie, Josefe, stůjte při nás v hodině smrti". Druhý zvon má průměr 83 cm a nápis. FRANCISCE ORA PRO NOBIS", což v překladu znamená "Svatý Františku, přimlouvej se za nás". Třetí zvon má průměr 70 cm a nápis: "S. ANTONI DI PADVA ORA PRO NOBIS", což v překladu znamená "Svatý Antoníne z Padovy, oroduj za nás". Čtvrtý zvon, umíráček, má průměr 50 cm a je na něm vyobrazen kříž.

Interiér Františkánský kostel svatého Josefa je jednolodní kostel s šesti kaplemi přistavěnými po stranách. Loď je 40 metrů dlouhá, 18 metrů široká a její vnitřní výška je 13 metrů.

Oltáře

Hlavní oltář náhled|Kostelu dominuje malovaný iluzivní oltář náhled|Detailní záběr na tabernákulum střežené sochami andělů

Oltářnímu prostoru dominuje iluzivní olejová nástěnná malba, kterou v roce 1872 vytvořil františkán Konrád Švestka z Kroměříže a která zobrazuje původní oltář od Františka Strecia z roku 1732, který však 21. prosince 1870 lehl popelem. Na původním oltáři bylo umístěno až 42 soch, v jejichž středu byl dvanáctiletý Ježíš, Panna Maria a svatý Josef, jemuž je kostel zasvěcen. Nad ústředním obrazem dva andělé drží štít s nápisem: "Flamis interne combusta 21. dec. 1870 "

To v překladu znamená "Zničen plameny 21. dec. 1870." Pod tímto údajem jsou uvedeny roky rekonstrukce, a to: 1872, 1907, 1947, 1992.

Po stranách oltářní desky, jak ji vidí lidé, jsou vpravo svatý apoštol Petr s klíči od nebeského království a knihou a vlevo svatý apoštol Pavel s mečem a knihou. Nad apoštoly jsou vitráže do kaple svatých relikvií za oltářem, které zobrazují Zvěstování Mikuláše z Jordánu. Ty byly doplněny v roce 1956. A nad nimi jsou dva andělé spínající ruce v modlitbě.

V nejvyšší části oltáře jsou čtyři sochy apoštolů – evangelistů, vlevo svatí Matouš a Marek, vpravo svatí Lukáš a Jan, nad nimi je pouze tzv. jetelový kříž. Pod nimi je půlkruhový obraz znázorňující Narození Páně.

Na menze hlavního oltáře je tabernákulum, který má po obou stranách řecká písmena A (alfa) a Ω (omega), odkazující na výrok Ježíše Krista: "Já jsem Alfa i Omega, První i Poslední, Počátek i Konec." Po stranách jsou dva klanící se, adorující andělé. Nad svatostánek byl v roce 1939 přidán trůn od Aloysia Nevitzkiho pro vystavení Nejsvětější svátosti; nyní obsahuje kříž a věčné světlo označující Boží přítomnost.

Vedlejší oltáře Kaple s oltáři byly ke kostelu přistavěny krátce poté, co kostel a klášter v roce 1671 převzali františkáni.

Kaple svatého Antonína Paduánského První jižní kapli, která je nejblíže hlavnímu oltáři, zdobí oltář s obrazem svatého Antonína Paduánského, františkánského kněze a učitele církve. Podle letopočtu napsaného na oltáři vedle erbu donátorů Klobušických byl postaven v roce 1719, socha světce pak pochází z počátku 20. století.

Po stranách světce stojícího uprostřed stojí dva proroci s knihami. Na vrcholu je socha Ducha svatého v podobě holubice obklopené anděly a oblaky. Barokní menza má tvar rakve.

V kapli jsou pohřbeni baron František Klobušický a Terézia Klobušická; v jižní stěně kaple je umístěna malá rakev s erbem arcibiskupa a hraběte Františka Klobušického; pod ní je mramorová deska s následujícím textem: