Johann Gottfried Eichhorn (16. října 1752, Dörrenzimmern – 27. června 1827, Göttingen) byl německý protestantský teolog, osvícenec, historik, orientalista a biblista. Představitel tzv. göttingenské historické školy. Je považován za zakladatele moderní starozákonní kritiky.
Život Narodil se v Dörrenzimmernu, jež je dnes částí města Ingelfingen. Byl synem protestantského pastora. Vystudoval na univerzitě v Göttingenu (1770–1774), kde byl žákem Johanna Davida Michaelise. Poté byl farářem v Ohrdrufu. V letech 1775–1788 byl profesorem orientálních jazyků na teologické fakultě univerzity v Jeně. Roku 1788 se stal profesorem filozofie v Göttingenu. Přednášel zde nejen orientální jazyky a exegezi Starého a Nového zákona, ale také politické dějiny. Působil na své alma mater až do smrti.
V roce 1776 založil první významný orientalistický časopis Repertorium für biblische und morgenländische Litteratur, který redigoval až do roku 1788. V roce 1810 byl Eichhorn zvolen řádným členem Královské společnosti věd (dnešní Niedersächsische Akademie der Wissenschaften zu Göttingen), jejímž tajemníkem byl v letech 1812 až 1814, společně s Johannem Friedrichem Blumenbachem. Od roku 1808 byl zahraničním členem Bavorské akademie věd (Bayerische Akademie der Wissenschaften). V roce 1819 se stal členem tajné rady a v roce 1825 členem Americké akademie umění a věd.
Na jeho koncepce navázal zejména Moses Mendelssohn. K jeho známým žákům patřili Isaak Markus Jost nebo tibetolog Sándor Kőrösi Csoma. Jeho syn Karl Friedrich se stal slavným právníkem.
Dílo Během působení v Jeně napsal své zásadní dílo Úvod do Starého zákona (Einleitung in das Alte Testament), které způsobilo průlom v chápání biblických knih (později stejně přistoupil i k Novému zákonu). Všechny nadpřirozené události ve Starém a Novém zákoně vysvětlil přírodními zákony a pověrami své doby. Zdůraznil, že většina biblických knih nemá jednoho autora. Jako první rozlišil ve Starém zákoně dvě autorské linie, jež se zde proplétají: "předmojžíšovský elohista" a "postmojžíšovský jahvista".
Zpochybnil též autorství řady biblických knih, například Mojžíšovo autorství Pentateuchu nebo Pavlovo autorství prvního a druhého listu Timoteovi a listu Titovi. Razil teorii o ztraceném původním aramejském evangeliu, ze kterého vycházeli všichni synoptičtí evangelisté.
Bibliografie (výběr) Geschichte des Ostindischen Handels vor Mohammed (1775) De rei numariae apud arabas initiis (1776) Allgemeine Bibliothek der biblischen Literatur (1787–1801) Einleitung in das Alte Testament (1780–1783) Einleitung in das Neue Testament (1804–1812) Einleitung in die apokryphischen Bücher des Alten Testaments (1795) Commentarius in apocalypsin Joannis (1791) Die Hebr. Propheten (3 vols., Göttingen, 1816–1819) Allgemeine Geschichte der Cultur und Literatur des neuern Europa (1796–1799) Literargeschichte (1. díl – 1799, 2. díl – 1814) Geschichte der Literatur von ihrem Anfänge bis auf die neuesten Zeiten (1805–1812) Übersicht der Französischer Revolution (1797) Weltgeschichte (1819–1820) Geschichte der drei letzten Jahrhunderte (1817–1818) Urgeschichte des erlauchten Hauses der Welfen (1817).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Němečtí orientalisté Kategorie:Biblisté Kategorie:Němečtí teologové Kategorie:Protestantští teologové Kategorie:Němečtí historikové Kategorie:Narození 16. října Kategorie:Narození v roce 1752 Kategorie:Úmrtí 27. června Kategorie:Úmrtí v roce 1827 Kategorie:Úmrtí v Göttingenu Kategorie:Muži Kategorie:Osvícenci