Charles Vildrac, narozený jako Charles Messager (22. listopadu 1882 Paříž – 25. června 1971 Saint-Tropez), byl francouzský spisovatel, básník, dramatik a libertariánský učitel.

Životopis

Rodina a škola Charles Messager se narodil v Paříži, jeho otec byl Henry Messager, bývalý komunard, který byl v roce 1873 deportován do Nové Kaledonie a matka Mélanie Descorpsová, učitelka a ředitelka školy (na pařížské škole v ulici Keller). Studoval literaturu (němčinu a angličtinu) na Lycée Voltaire.

V roce 1900 se Charles Messager stal tajemníkem právníka Émila Bégise, který měl blízko k bratrům Goncourtovým (Edmond de Goncourt a Jules de Goncourt). V roce 1902 se seznámil s mladým Georgem Duhamelem, s nímž si zůstal blízký po většinu života, jeho sestru Rose Duhamelovou (1882) si v roce 1903 vzal za ženu. V prosinci 1970 se jako vdovec v Paříži oženil se Suzanne Rochatovou, která zemřela v roce 1990.

Literární kariéra náhled|malovala Jossete Bournetová kolem roku 1930 Charles Messager debutoval v roce 1901 pamfletem proti Gustavu Kahnovi a Francisi Vielé-Griffinovi, propagátorům "vers-librisme", a poté přijal novou formu, založenou na rytmické konstantě, kde je asonance upřednostňována před rýmem. Zdálo se mu, že tato forma odpovídá lidskému dechu a že se lépe, než kterákoli jiná hodí k vyjádření moderní reality, a dokonce i k určitému sociálnímu básnickému humanismu, jehož byl stoupencem.

Jeho první dílo, Livre d’amour, vydané v roce 1910, bylo považováno za jeho mistrovské dílo. Vybral si pseudonym Vildrac s odkazem na Wildrakea, postavu z Woodstocku, románu Waltera Scotta.

Od prosince 1905 do léta 1906 pracoval Charles Vildrac na přípravných schůzkách s Georgesem Duhamelem, René Arcosem, Albertem Gleizesem, Lucienem Linardem a Jacquesem d’Otémarem na založení umělecké komuny Abbaye de Créteil.

Novou prozódii, které zůstal věrný, zdůvodnil v knize Notes sur la technique poétique (1910), napsané ve spolupráci s Georgesem Duhamelem. Mezitím vydal Poèmes (1905), Livre d’amour (1910), následovaly Découvertes (1912) a Chants du désespéré (1929). Vildracův básnický jazyk byl přímý, konkrétní, lehce libozvučný a popisný. Ve svých dílech evokoval svět obývaný vykořeněnými lidmi, kteří nejsou schopni jít za svými sny až do konce.

Jeho optimismus a prostota ovlivnily řadu básníků, zejména Paula Éluarda v Devoir et l'Inquiétude. Charles Vildrac se však neproslavil svou poezií, ale divadlem, zejména hrou Le Paquebot Tenacity (1920). Napsal také Récits (1926), cestopis (Russie neuve) a několik románů pro mládež.

V letech 1904–1930 provozoval pod vedením své ženy Rosy galerii na adrese 11 rue de Seine, kde vystavoval díla Maurice-Edme Drouarda, Manuela Rendóna Seminaria, Othona Friesze, Maurice Vlamincka, Charlese Dufresna, Victora Duponta, Maurice Esmeina a dalších. Dne 12. ledna 1921 otevřel jako prezident společnosti Devambez první a jediný Salon anonymní tvorby ve společnosti Maurice Loutreuila, Émila Perrina a Andrého Deslignèrese.

Za první světové války byl spolu s Romainem Rollandem pacifistou, měl blízko k socialismu a poté byl bojovníkem hnutí „Clarté“. Od konce 20. let se stal sympatizantem sovětského Ruska. Byl členem Sdružení revolučních spisovatelů a umělců (AEAR). Od roku 1944 až do svého odstoupení v roce 1953 byl členem řídícího výboru Národního výboru spisovatelů (CNE).

Byl autorem povídek a románů pro mládež, vydávaných nakladatelstvím Bourrelier & Sudel. Vybrané části jeho díla se dlouho objevovaly v příručkách pro učitele základních škol. Byl předsedou poroty Ceny pro mládež.

Pocty Georges Duhamel ho vykreslil prostřednictvím postavy Justina Weilla ve své Chronique des Pasquier, která vycházela v letech 1933 až 1945. Malíř Gaston Thiesson namaloval portrét Charlese Vildraca v roce 1913. Obraz byl vystaven v knihovně Georgese-Duhamela v Mantes-la-Jolie během retrospektivy Charlese Vildraca.

Roku 1973 byla jeho jménem zřízena cena za poezii: Charles Vildrac Poetry Prize.

Dílo

Knihy Le Verlibrisme (1901) Poèmes (1905) Images et Mirages (1907), recueil de poèmes Livre d’amour (1910), recueil de poèmes, rééd. Le Temps des cerises Notes sur la technique poétique (1910) Découverte (1912), récit Chants du désespéré (1920), recueil de poèmes Le Paquebot Tenacity (1920), pièce de théâtre montée au Vieux-Colombier par Jacques Copeau, publié aux Éditions du Sablier (1919) avec des bois de Frans Masereel; porté au cinéma par Julien Duvivier en 1934 (Le Paquebot Tenacity) L'Indigent (1920), pièce de théâtre jouée par les Pitoëff Michel Auclair (1922), pièce en 3 actes jouée au Vieux-Colombier Le Pèlerin (1923), pièce en 1 acte jouée au théâtre des Champs-Elysées L'Île rose (1924), roman pour enfants Poèmes de l’Abbaye (1925), recueil de poèmes Madame Béliard (1925), pièce de théâtre jouée par Louis Jouvet et Valentine Tessier Récits (1926), Prolongement (1927), recueil de poèmes D’un voyage au Japon (1927), récit de voyage Chants du désespéré (1929) La Brouille (1930), pièce de théâtre La Colonie (1930), roman pour enfants (suite de L'Île rose) Les Lunettes du lion (1932), conte pour enfants, illustré par Edy Legrand, éd. P. Hartmann La Famille Moineau (1932), conte pour enfants, illustré par J. A. Cante, éd. Bourrelier Le Jardinier de Samos (1932), pièce de théâtre Milot (1933), conte pour enfants Bridinette (1935), conte pour enfants Poucette (1936), pièce de théâtre " L'enfant " / Revue Mieux Vivre n°7 – Juillet 1936 éditée par Formule Jacquemaire n°60 L'œuvre peint d’Eugène Dabit (1937), monographie Russie neuve (Émile-Paul frères, 1937; rééd. Raisons d’être, 1947), récit de voyage L'Air du temps (1938), pièce de théâtre Trois mois de prison (1942) L'Honneur des poètes (1943), recueil collectif où il publie sous le pseudonyme de Robert Barade Lazare (1945), in Chroniques de Minuit, Les Éditions de Minuit, p. 15–39 D’après l’écho (1949) Amadou le Bouquillon (1949), conte pour enfants Pages de journal (1968) Souvenirs militaires de la Grande Guerre, édition annotée et introduite par Georges Monnet, Éditions Claire Paulhan Paris, 2021, 288 p.

Článek "Henry de Waroquier", Art & Décoration, vol. XLII, juillet-décembre 1922, pp. 103–110.

V češtině Drama – úvod František Sekanina, přeložil Arnošt Procházka; in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 86. Praha: J. R. Vilímek, 1915 Michal Auclair – př. Josefa Hrdinová; upravil a obálku vyryl Josef Čapek. Praha: Otakar Štorch-Marien, 1922 Objevy – př. J. Hrdinová; upravil a obálku vyryl J. Čapek. Praha: Aventinum, 1923 Růžový ostrov – př. J. Hrdinová. Praha: Jan Fromek, 1925 Svár: komedie o třech dějstvích – př. J. Hrdinová. 1931 Osada Růžového ostrova – př. Josef Volf; s 86 obrázky Edy Legranda a 1 mapkou. Praha: Alois Neubert, 1932 Gita na vsi – př. Jaroslav Poch; se 73 ilustracemi Otakara Fuchse. Praha: Družstevní práce, 1937 Statečné srdce – př. Růžena Pochová; s 20 ilustracemi Josefa Nováka. Praha: Družstevní práce, 1938 Kniha lásky – př. Vladimír Holan. Praha: Kruh krásné knihy, 1947 Růžový ostrov – př. J. Hrdinová a J. Volf; ilustrace, obálka a vazba podle návrhů Dagmar Berkové. Praha: Mladá fronta, 1948 Lev a jeho brýle – J. Hrdinová; ilustroval Jan Solovjev. Praha: SNDK, 1949 Na vlastní pěst – př. J. a R. Pochovi. Praha: SNDK, 1958 Lev a jeho brýle – J. Hrdinová; ilustroval Jean Giannini. Praha: SNDK, 1961 Kozlíček Kaštánek: pro malé čtenáře – př. Zdeňka Stavinohová; ilustroval Jean Giannini, Praha: SNDK, 1964 Růžový ostrov; Osada Růžového ostrova – př. Miroslav Drápal; ilustroval Jindřich Kovařík. Praha: Albatros, 1971

Odkazy

Reference

Literatura Jean Rousselot, Dictionnaire de la Poésie française contemporaine, éditions Larousse, 1968 Nicole Racine, notice "Charles Vildrac", in Jacques Julliard & Michel Winock, Dictionnaire des intellectuels français, éditions du Seuil, 1996

Externí odkazy

Notices dans des dictionnaires ou encyclopédies généralistes: Britannica [archive] Brockhaus [archive] Den Store Danske Encyklopædi [archive]

Kategorie:Francouzští pedagogové Kategorie:Francouzští spisovatelé 20. století Kategorie:Francouzští básníci Kategorie:Francouzští dramatici Kategorie:Narození 22. listopadu Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí 25. června Kategorie:Úmrtí v roce 1971 Kategorie:Úmrtí v Provence-Alpes-Côte d'Azur Kategorie:Muži