náhled|Fotbaloví rozhodčí Björn Kuipers (uprostřed) a Clément Turpin s jejich asistenty Erwinem Zeinstrou a Sanderem van Roekelem
Fotbalový rozhodčí (hlavní rozhodčí nebo jen rozhodčí) je osoba přítomná na fotbalovém utkání, jež je zodpovědná za výklad a vymáhání pravidel v průběhu tohoto utkání a jeho rozhodnutí je ve všech aspektech hry konečné. Dále je rozhodčí zodpovědný za zahájení a ukončení zápasů, kromě toho i za udílení trestů hráčům či členům realizačních týmů soupeřů v případě porušování pravidel.PRAVIDLA FOTBALU, platná od 1. 7. 2022. Pravidlo 5 ROZHODČÍ. Str. 49-64.
Ve většině případů je na hrací ploše fotbalového hřiště přítomen jeden rozhodčí, kterému pomáhají dva asistenti (neboli pomezní rozhodčí), jejichž úkolem je signalizovat hlavnímu rozhodčímu, zda míč opustil hrací plochu nebo zda bylo porušeno nějaké pravidlo, které mohl hlavní rozhodčí přehlédnout z důvodu, že k tomu došlo mimo jeho zorný úhel, k tomu má další povinnosti. Konečné rozhodnutí však vždy vydá pouze hlavní rozhodčí, jenž má pravomoc změnit verdikt svých asistentů.PRAVIDLA FOTBALU, platná od 1. 7. 2022. Pravidlo 6 OSTATNÍ ROZHODČÍ. Str. 65-75. V nejvyšších ligových či mezinárodních soutěžích pomáhají hlavnímu rozhodčímu ještě čtvrtý rozhodčí, jenž má na starosti kontrolovat dění v technické zóně a administrativní úkony, dále pak brankový rozhodčí, anebo video asistent rozhodčího.
Všichni rozhodčí musí být k výkonu své funkce držiteli licencí a projít školeními pořádanými orgány příslušného fotbalového svazu.
Povinnosti rozhodčího
náhled|Polský rozhodčí Szymon Marciniak
Povinnosti a pravomoci rozhodčího jsou vymezeny v Pravidlech fotbalu v kapitole Pravidlo 5. Rozhodčí:
Obecně uplatňuje Pravidla fotbalu řídí utkání ve spolupráci s ostatními rozhodčími měří dobu hry, dělá si poznámky o utkání a poskytuje příslušnému řídícímu orgánu zprávu o utkání, včetně informací o disciplinárních opatřeních a jakýchkoliv jiných mimořádných událostech, ke kterým došlo před, během nebo po utkání signalizuje způsob navázání hry a dohlíží na navázání hry
Výhoda ve hře umožňuje pokračovat ve hře, pokud došlo k porušení pravidel nebo k přestupku, a družstvo, které se neprovinilo, může z výhody získat prospěch. Pokud ponechaná výhoda neměla předpokládaný účinek do několika sekund, potrestá původní porušení pravidel nebo přestupek
Disciplinární opatření pokud je současně spácháno více přestupků, potrestá závažnější přestupek z pohledu formy osobního trestu, způsobu navázání hry, fyzické závažnosti a taktického vlivu uděluje osobní tresty hráčům za přestupky, za které mají být hráči napomenuti nebo vyloučeni má právo přijímat disciplinární opatření od okamžiku, kdy vstoupil na hrací plochu k předzápasové kontrole hrací plochy a vybavení hřiště až do odchodu z hrací plochy po ukončení utkání (včetně kopů z pokutové značky). Pokud před vstupem na hrací plochu k zahájení utkání spáchá hráč přestupek, za který má být vyloučen, nepřipustí hráče ke hře; o jakýchkoliv jiných přestupcích podá rozhodčí zprávu (příslušnému řídícímu orgánu) má právo ukázat žlutou nebo červenou kartu a tam, kde to řád příslušné soutěže umožňuje, dočasně vyloučit hráče, a to od vstupu na hrací plochu k zahájení utkání do ukončení utkání (včetně poločasové přestávky a včetně prodloužení doby hry pro určení vítěze utkání, resp. doby hry nutné k provedení kopů z pokutové značky) přijímá opatření vůči funkcionářům družstva, kteří se nechovají odpovědným způsobem a varuje je nebo je napomene ŽK, nebo vyloučí ČK z prostoru hřiště vč. technické zóny. Pokud nemůže být provinilec identifikován, obdrží trest trenér přítomný v technické zóně. Člen lékařského týmu (lékař, masér), který se dopustí přestupku na vyloučení, smí v technické zóně zůstat, pokud družstvo nemá k dispozici žádnou jinou lékařskou osobu a smí konat, když hráč potřebuje ošetření rozhodne na základě informací od ostatních rozhodčích, jestliže situaci sám neviděl
K tomu má další povinnosti a pravomoci popsané v Pravidlu 5, jež mohou časem podléhat změnám.
Vedení rozhodčích náhled|Francouzská rozhodčí Stéphanie Frappartová Funkce rozhodčích a asistentů rozhodčích jsou regulovány na národní úrovni. FIFA vyžaduje, aby každá národní fotbalová asociace zřizovala komisi rozhodčích sestavenou z bývalých rozhodčích, kteří během aktivní kariéry rozhodovali utkání hraná v dotyčné zemi. FIFA dále požaduje, aby rozhodčí prošli zkouškami zaměřenými na test fyzické zdatnosti a na znalost pravidel fotbalu. Samozřejmostí jsou i lékařské prohlídky rozhodčích. Obecně platí, že by zápasy vysoké úrovně (např. derby, přímé střety o první místo v tabulce nebo rozhodující zápasy mezi posledními celky o nesestup) měli řídit zkušenější rozhodčí. Ti nejlepší rozhodčí bývají zapsáni na Mezinárodní listině FIFA a mají tak právo být nominováni k rozhodování mezinárodních zápasů.
Úbor a vybavení rozhodčího náhled|Belgický rozhodčí John Langenus, jenž rozhodoval vůbec první finále Mistrovství světa v roce 1930
Rozhodčí jsou povinni nosit při utkání dres, jenž je odliší od hráčů. Tedy má jiné zbarvení než dresy soupeřících hráčů. Ještě na počátku 20. století nosili rozhodčí blejzry a dle tehdejší tradice byly většinou černého zbarvení, s výjimkou případů, kdy některé mužstvo nosilo černé dresy. V takovém případě nosíval místo černé zpravidla červenou barvu.
Během finále Mistrovství světa v roce 1994 byly představeny nové dresy pro rozhodčí a bylo jim dáno na výběr mezi vínově červenou, žlutou nebo bílou barvou. V přibližně tutéž dobu, kdy začala běžet nově vzniklá Premier League v Anglii, nosívali rozhodčí zelené dresy. Oba případy byly na popud požadavků televizních společností zajišťujících přímé přenosy utkání. Od té doby nosí rozhodčí většinou žluté nebo černé dresy, ale u jednotlivých ligových soutěží v různých zemích se může zbarvení a střih dresů lišit. V případě mezinárodních soutěží pod hlavičkou FIFA nosí rozhodčí dresy značky Adidas z důvodu platné sponzorské smlouvy s FIFA, jež dovoluje rozhodčím nosit dres v těchto pěti barevných variantách: černá, červená, žlutá, zelená a modrá. Dále jsou rozhodčí povinni nosit černé trenýrky, černé ponožky (někdy mohou být s bílými pruhy) a černé kopačky. Odznak, na němž je uveden druh licence udělené rozhodčímu a jeho datum platnosti, je většinou připevněn na levé prsní kapse dresu.
Všichni rozhodčí mají u sebe píšťalku, stopky, žlutou a červenou kartu, notýsek s propisovací tužkou a minci pro určení, které mužstvo má právo před startem utkání vybrat si polovinu hřiště a zahájit utkání výkopem. Většinou je pro rozhodčího lepší mít náhradní píšťalku, minci či náhradní notýsek v případě ztráty a podobně. Často mívají rozhodčí dvoje stopky. Jedny má určené k měření celkového času a druhé má k vyměření nastaveného času utkání, aby vykompenzoval časové ztráty plynoucí z různých herních situací, např. radování se ze vstřelené branky, zranění či řešení vyhrocených situací apod. V nejvyšších soutěžích nosí rozhodčí ještě komunikátory, jež používá pro komunikaci s asistenty, nebo pomocí nich slyší signál spuštěný tlačítkem na elektronickém praporku asistenta rozhodčích. Pokud je při zápase využíváno technologie, jež kontroluje překročení brankové čáry míčem, mají u sebe rozhodčí i přijímač signálu z tohoto zařízení.
Píšťalka Pomocníkem rozhodčího, jež mu umožní efektivně řídit utkání, je píšťalka. Je nezbytná pro signalizaci přerušení hry, pro zahájení a ukončení zápasu, ale neměla by se používat pro úplně všechny případy přerušení. Pro to slouží manuál „FIFA's Laws of the Game“, kde jsou uvedena doporučení, kdy píšťalku použít a kdy nikoliv. V tomto manuálu se varuje před nadužíváním píšťalky, neboť „píšťalka, jež je používána příliš často a ne nezbytně nutně, bude mít menší dopad v situacích, kdy je potřebná.“ Píšťalka je pro rozhodčího důležitá pomůcka stejně jako verbální komunikace, řeč těla a oční kontakt.
Ještě předtím, než byla píšťalka ve fotbale zavedena, mávali rozhodčí bílým kapesníkem. První píšťalky pro fotbal vyráběl Joseph Hudson v Mills Munitions v Birminghamu, jenž dříve v 70. letech 19. století vynalezl policejní píšťalky s charakteristicky pronikavým zvukem, jenž má přitáhnout pozornost. Ty byly masově vyráběny pro potřeby londýnské Metropolitní policie ve společnosti The Acme Whistle Company, jež využívala prostory továrny Mills Munitions. Za první fotbalový zápas, v němž byla rozhodčím použita píšťalka, je považováno střetnutí mezi Nottingham Forest a Sheffield Norfolk v roce 1878. Nicméně poslední vzájemné utkání mezi těmito dvěma kluby se dle záznamů odehrálo v roce 1874. Kronika nottinghamského klubu z roku 1872 obsahuje zmínku o nákupu „píšťalky pro umpire“ a v článku z roku 1928 od R. M. Rucka, v němž se ohlíží za svou fotbalovou kariérou na počátku 70. let 19. století, zmiňuje použití píšťalky umpirem při porušení pravidel.
Až do roku 1936 nebyla píšťalka vůbec zmiňovaná v pravidlech fotbalu. Tehdy učinilo IFAB rozhodnutí přidat do nich jako poznámku pod čarou k pravidlu 2 tvrzení, že „Rozhodčího kontrola nad hráči ve věci špatného nebo negentlmenského chování počíná v čase, kdy vstoupí na hrací plochu, ale pravomoci ve spojení s Pravidly fotbalu nabývá v čase, kdy zahájí utkání zapískáním na píšťalku.“
V roce 2007 byly IFAB značně rozšířena pravidla fotbalu a přibyla sekce instrukcí a návodu, kdy a jak by měla být píšťalka používána rozhodčím coby prostředek pro komunikaci a jako kontrolní mechanismus.
Dějiny fotbalových rozhodčích Rozhodčí byli na hrací ploše přítomni již ve středověku a popsal je v roce 1581 ve svém díle anglický pedagog Richard Mulcaster. V kapitole 27 popisuje „footeball“ a obhajuje využívání „soudce stojícího nad stranami“.
V moderní éře byla přítomnost rozhodčího na fotbalovém zápase propagována v souvislosti se studentskými fotbalovými hrami, a to především v Eton College v roce 1845. Dle dochovaného zápisu o utkání v Rochdale z roku 1842 byl zápas mezi Bodyguards Club a Fearnought Club skutečně řízen rozhodčím.
Když začínal být sport obecně kodifikován pravidly, bylo zprvu předpokládáno, že spory o výklad pravidel by řešili adekvátním způsobem hráči-džentlmeni, kteří se nikdy nedopustili úmyslného faulu. Avšak s rostoucí soutěživostí bylo nezbytné soudce ve sportu zavádět. Ve fotbale nejprve byli při utkání přítomni dva umpirové, každý nominován z řad obou soupeřících mužstev, kteří se v případě neshody nad řešením herní situace obraceli na soudce (jenž jinak vykonával pouze funkci časoměřiče) o názor třetího.
K povýšení rozhodčích do dominantní role při rozhodování utkání, jakou mají nyní, a k reformě činnosti umpirů do nové role asistentů (pomezních rozhodčích) došlo až v roce 1891, kdy docházelo ke značným změnám pravidel.
Systém řízení zápasu Rozmístění na hrací ploše a odpovědnosti 200px|náhled|vlevo|Diagram diagonálního systému kontroly, jenž ukazuje postavení a trasování pohybu rozhodčího (R) a asistentů rozhodčího (AR) Převládající systém rozmístění a rozdělení odpovědnosti, který používají rozhodčí fotbalových zápasů po celém světě, je známý jako „Diagonální systém řízení (DSC)“.
Rozhodčí má pravomoc rozhodování ve všech záležitostech a jeho rozhodnutí je konečné. Rozhodčímu pomáhají dva asistenti a rozhodnutí asistenta rozhodčího je vykonáno pouze tehdy, pokud rozhodčí toto rozhodnutí přijme. Rozhodčí má pravomoc jednostranně zrušit rozhodnutí asistenta a je jediným funkcionářem oprávněným zahajovat a zastavovat hru a provádět disciplinární opatření, jako je napomenutí nebo vyloučení hráče či funkcionáře klubu z utkání.