Karl svobodný pán von Steininger ( Carl Freiherr von Steininger) (28. prosince 1804 Vídeň – 26. ledna 1867 Vídeň) byl rakouský generál. V armádě sloužil od sedmnácti let, postupoval v hodnostech jako důstojník pěchoty a během revoluce 1848–1849 se vyznamenal v Itálii. Poté byl velitelem vyšších vojenských jednotek v Praze a Pešti, uplatnil se také jako diplomat, byl velitelem spolkové pevnosti v Mohuči a v roce 1859 byl povýšen na barona. V letech 1859–1865 byl vrchním velitelem c. k. četnictva a v závěru kariéry zastával post vrchního velitele v Banátu (1865–1866). Ze zdravotních důvodů byl v roce 1866 penzionován v hodnosti polního zbrojmistra a zemřel krátce poté.
Životopis Pocházel ze staré úřednické rodiny z Mohuče, předkové se od 18. století uplatňovali v císařských vojenských službách. Byl synem generála Karla Steiningera (1772–1841), účastníka napoleonských válek. Do armády vstoupil v roce 1821 jako praporčík k 9. pěšímu pluku, o tři roky později byl přeložen jako poručík k pěšímu pluku č. 17.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1825; Vídeň, 1825; s. 170 dostupné online U dalších jednotek pěchoty postupoval v hodnostech (rytmistr 1831, kapitán 1833, major 1841), od roku 1844 byl jako podplukovník zástupcem velitele 17. hraničářského pluku v Năsăudu (Naszód).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1846; s. 271 dostupné online V roce 1848 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 3. hraničářského pluku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1848; Vídeň, 1848; s. 245 dostupné online Během revolučních let 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii pod velením knížete Karla SchwarzenbergaPřehled velení rakouské armády v Itálii 1848 in: TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849; Praha, 2019; s. 292 ISBN 978-80-7557-189-2 a vyznamenal se při dobývání San Siro a Sforzesca v Lombardii.
V roce 1849 dosáhl hodnosti generálmajora a po potlačení revoluce byl velitelem brigády postupně u 1. armádního sboru v PrazeMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1851; Vídeň, 1851; s. 82 dostupné online a 11. armádního sboru v Pešti.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1854; Vídeň, 1854; s. 82 dostupné online V roce 1853 byl přidělen k diplomatické misi generála Gyulaie do Petrohradu. V roce 1856 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v letech 1856–1857 byl velitelem spolkové pevnosti v Mohuči.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1857; Vídeň, 1857; s. 75 dostupné online V roce 1857 vykonal další diplomatickou cestu do Berlína a po návratu byl šéfem prezidiální kanceláře u vrchního velení armády (1858–1859).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1858; Vídeń, 1858; s. 75, 101, 639 dostupné online V letech 1859–1865 zastával funkci generálního inspektora četnictvaMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 88 dostupné online a v závěru kariéry byl nakonec zemským velitelem pro oblast Banátu a srbské Vojvodiny se sídlem v Temešváru (1865–1866).Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 175, 177 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums für 1866; Vídeň, 1866; s. 80 dostupné online K datu 12. listopadu 1866 byl penzionován s hodností titulárního polního zbrojmistra.Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné onlineSlužební postup Karla von Steiningera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 178 dostupné online
Pokračovatelem rodinné vojenské tradice byl syn Karl von Steininger (1847–1929), který byl rakousko-uherským generálem a uplatnil se jako dlouholetý diplomat v Německu.
Tituly a ocenění Za zásluhy na bojišti byl oceněn rytířským křížem Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849), dále získal Vojenský záslužný kříž (1850) a později byl vyznamenán komandérským křížem Leopoldova řádu. V roce 1851 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a v roce 1859 získal stav svobodných pánů. V roce 1859 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení ExcelenceHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1860; s. 105 dostupné online a od roku 1860 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 68.Pěší pluk č. 68 na webu valka.cz dostupné onlinePřehled majitelů pěšího pluku č. 68 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 514 dostupné online Vzhledem ke svým diplomatickým aktivitám získal také ocenění od zahraničních panovníků, byl nositelem ruského Řádu sv. Stanislava I. třídy, pruského Řádu červené orlice II. třídy, velkokříže hesenského Řádu Filipa Velkomyslného a hesenského Řádu LudvíkovaPřehled řádů a vyznamenání Karla von Steiningera in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 89 dostupné online
Odkazy
Reference
Externí odkazy Karl von Steininger in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich Rodina von Steininger na webu Rakouského státního archivu dostupné online
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu Ludvíkova Kategorie:Narození 28. prosince Kategorie:Narození v roce 1804 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 26. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1867 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži