Jidášův polibek, známý také jako Jidášova zrada, je čin, kterým Jidáš Iškariotský podle synoptických evangelií označil Ježíše zástupu s meči a holemi, který byl poslán od velekněží a starších lidu, a který ho přišel zatknout. Polibek Jidáš dává v Getsemanské zahradě po Poslední večeři a vede přímo k Ježíšovu zatčení pořádkovými silami Sanhedrinu.

Satan vstoupil do Jidáše. Tehdy se Jidáš Iškariotský, jeden ze Dvanácti, rozhodne, že promluví. Jidáš se pak rozhodl promluvit s veleknězem a se všemi představiteli chrámové stráže, aby jim oznámil, jak se chystá Ježíše zradit. Všichni byli velmi potěšeni zprávou, kterou jim Jidáš právě sdělil, a tak se rozhodli, že mu za zradu Ježíše zaplatí.

V průběhu Ježíšova života v Novém zákoně jsou události jeho označení nepřátelskými silami a následné popravy přímo předpovězeny, když Ježíš předpovídá svou zradu a zároveň předpovídá svou smrt.

V širším slova smyslu může Jidášův polibek znamenat „akt, který se tváří jako akt přátelství, ale ve skutečnosti je pro příjemce újmou.“

V křesťanství se zrada Ježíše oplakává na Škaredou středu (Svatou středu) ve Svatém týdnu. „Svatý týden. Poslední postní týden. Začíná PALMOVOU NEDĚLÍ; čtvrtý den se nazývá SVATÁ STŘEDA; pátý je ZELENÝ ČTVRTEK nebo SVATÝ ČTVRTEK; šestý je VELKÝ PÁTEK; a poslední ,Bílá sobotaʻ neboli ,Velký šabatʻ.“" „Posledních sedm dní tohoto období tvoří Svatý týden. V tradicích východního obřadu prvním dnem Svatého týdne je Květná neděle, čtvrtým dnem je Škaredá středa, pátým Zelený čtvrtek nebo Svatý čtvrtek, šestým Velký pátek nebo Svatý pátek a posledním Bílá sobota nebo Velká sobota.“

V Novém zákoně Jidáš byl Ježíšův učedník a jeden z původních dvanácti apoštolů. Většina apoštolů pocházela z Galileje, ale Jidáš pocházel z Judeje. Matoušovo – i Markovo – evangelium používají řecké sloveso καταφιλέω, katafileó, které znamená „políbit, pohladit; odlišné od φιλεῖν, philein; zejména milostný polibek.“ Je to stejné sloveso, které Plútarchos používá k popisu slavného polibku, který dal Alexandr Veliký Bagoovi. „λέγεται δὲ μεθύοντα αὐτὸν θεωρεῖν ἀγῶνας χορῶν, τὸν δὲ ἐρώμενον Βαγώαν χορεύοντα νικῆσαι καὶ κεκοσμημένον διὰ τοῦ θεάτρου παρελθόντα καθίσαι παρ᾽ αὐτόν: ἰδόντας δὲ τοὺς Μακεδόνας κροτεῖν καὶ βοᾶν φιλῆσαι κελεύοντας, ἄχρι οὗ περιβαλὼν κατεφίλησεν“ Složené sloveso (κατα-) „má sílu důrazného, okázalého pozdravu.“ Luteránský teolog Johann Bengel předpokládá, že Jidáš ho políbil „opakovaně“: „políbil ho vícekrát v rozporu s tím, co řekl v předchozím verši: φιλήσω, philēsō, ,jediný polibekʻ – , a učinil tak jakoby z láskyplného citu.“

Podle Matouše – Ježíš odpověděl slovy: „Příteli, konej svůj úkol!“ Lukáš – cituje Ježíšova slova: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“

Vzápětí následuje Ježíšovo zatčení.

V liturgii V božské liturgii svatého Jana Zlatoústého používá řecká pravoslavná církev tropar O tvé mystické večeři..., v němž hymnista slibuje Ježíši, že „...tě nepolíbí jako Jidáš...“. (…οὐ φίλημά σοι δώσω, καθάπερ ὁ Ἰούδας…):

Komentář Justus Knecht komentuje Jidášův polibek takto:

Neodmítl jeho zrádný polibek: Dokonce ho i oslovil: „Příteli!“ „Vždycky jsem se k tobě choval jako ke svému příteli,“ chtěl tím naznačit, „proč tedy nyní přicházíš v čele mých nepřátel a zrazuješ mě jim polibkem!“ Toto láskyplné zacházení ze strany našeho Pána bylo pro nevděčného zrádce poslední hodinou milosti. Ježíš mu dal pochopit, že ho navzdory jeho hanebnému zločinu stále miluje a je připraven mu odpustit.

Cornelius a Lapide ve svém Velkém komentáři píše,

Viktor z Antiochie říká: „Nešťastník dal polibek pokoje tomu, na kterého kladl smrtelné nástrahy.“ „Dával,“ říká pseudo-Jeromeus, „znamení polibku s jedem lsti.“ Navíc, ačkoli Kristus hluboce cítil a velmi ho bolela Jidášova zrada, přesto jeho polibek neodmítl a dal mu na oplátku polibek láskyplný. 1. „Aby se nezdálo, že se vyhýbá zradě“ (sv. Ambrož v Lk xxi. 45), ale ochotně ji a ještě větší potupy přijal kvůli nám. 2. Aby obměkčil a pronikl Jidášovo srdce; a 3. Aby nás naučil milovat naše nepřátele a ty, o nichž víme, že by proti nám zuřili (sv. Hilarius z Poitiers). Kristus totiž zrádce ne nenáviděl, ale miloval a jeho hřích ho zarmoutil víc než jeho vlastní zrada, a proto se ho snažil přivést k pokání.

V oblasti umění Tato scéna je téměř vždy zahrnuta, buď jako samotný polibek, nebo okamžik po něm, Ježíšovo zatčení, nebo obě scény dohromady (jak je uvedeno výše), v cyklech Život Krista v umění nebo Umučení Ježíše v různých uměleckých dílech. V některých byzantských cyklech je to jediná scéna před Ukřižováním. Mezi několik ukázek patří například:

Pravděpodobně nejznámější je Giottův cyklus v kapli Scrovegniů v Padově Zatčení Krista od CaravaggiaDiskusi o Jidášově polibku s ohledem na Caravaggiovo Uchopení Krista (nyní v Irské národní galerii v Dublinu) spolu se shrnutím tradičního církevního výkladu tohoto gesta viz Franco Mormando, „Stejně jako se tvé rty přibližují ke rtům tvých bratří: Jidáš Iškariotský a polibek zrady“, v knize Byzantská mozaika z šestého století v Ravenně Freska od Barna da Siena Socha představující Jidášův polibek se objevuje na pašijovém průčelí baziliky Sagrada Família v Barceloně

Odkazy Reference

Související články Evangelium podle Jidáše Ježíšova chronologie Jidášova dohoda Polibek smrti (mafie)

Externí odkazy

Kategorie:Ježíš Kristus Kategorie:Pašije