náhled|Včela medonosná kraňská Včela medonosná kraňská (angl. Carniolan honey bee; lat. Apis mellifera carnica) je poddruh včely medonosné. V České republice se jedná o nejrozšířenější poddruh včely.

Původ Včela kraňská se přizpůsobila podmínkám panujícím v oblasti Kočevje (Gottschee) v Kraňsku (nyní Slovinsko), jižní části rakouských Alp, oblasti Dinárských hor, jižní Panonii a severního Balkánu. Jedná se o druhý nejoblíbenější poddruh včely chovaný včelaři na světě. V České republice je na prvním místě.

Vlastnosti Mezi včelaři je oblíbená z mnoha důvodů. Především kvůli její skvělým obranným schopnostem proti jinému hmyzu, přičemž zůstává vůči včelaři neagresivní. Tyto včely začínají brzy na jaře rychle přizpůsobovat populaci dělnic podle dostupnosti potravy v krajině a stejně rychle přizpůsobují (omezují) populaci dělnic v případě úbytku nebo nedostatku. Dobře odolává některým nemocem a parazitům, lépe než jiné plemena.

Morfologie Včela kraňská je velikostí podobná včele vlašské (Apis mellifera ligustica), má však výrazně tmavou šedou barvu s hnědými pruhy. Tělo je tmavé, ale existuje i ve světlejší barvě nebo i hnědé a s tečkami. Jsou také známé jako šedé včely. Včela kraňská je navíc velikostí srovnatelná s včelou tmavou (Apis mellifera mellifera), ale s užším břichem. Dlouhý jazyk (sosák) o délce 6,5 až 6,7 mm, dlouhé paže a krátké ochlupení jí umožňují sbírat nektar, například z jetele a podobných rostlin.

Ohrožení a situace v Česku Ohrožení plemene včely kraňské vyplývá ze trendu rozšířit na území ČR chov dalších plemen a populací včel, zejména včely medonosné tmavé (Apis mellifera mellifera) a hybridní včely buckfastské. Chov více než jednoho plemene na tak malém území, jako je ČR je problematický. Vzhledem k nemožnosti prostorové izolace by došlo ke spontánní hybridizaci a riziku šíření nežádoucích vlastností.

Populace včely kraňské je ohrožena nedovolenými převozy včelích matek, případně včelstev na území chovu kraňské včely z oblastí se zcela odlišným genotypem včel, následným křížením s místní včelou a šířením této populace cestou přirozeného páření nepromyšlenou snahou nahradit za každou cenu ztráty včelstev způsobené nezvládnutím chorob.

Charakter a chování Výhody Ceněná pro svoji mírnost. Může být chovaná v městském prostředí s vysokou hustotou industrializace. Lepší orientace v terénu než včela vlašská. Nízký sklon k loupežím. Může hibernovat (přezimovat) v malém počtu. Schopnost šetřit zásoby medu. Schopnost rychle se přizpůsobit prostředí. Dobrá schopnost přežít dlouhé zimy. Schopnost rychle obnovit populaci včelstva po přezimování. Nízká spotřeba propolisu. Odolná vůči chorobám plodu. Vhodná pro oblasti s brzkou jarní snůškou. Včely dělnice žijí až o 12 % déle než včely jiných plemen.

Nevýhody Náchylnější k rojení. Nízká schopnost prospívat v horkých letních dnech. Plodování závisí na dostupnosti pylu. Neoznačená matka se na plástvi obtížně hledá.

Odkazy

Reference

Literatura

Ing. Dalibor Titěra, CSc., Metodika uchování genetického zdroje zvířat, Včela medonosná kraňská (Apis mellifera carnica), Graham, Joe. The Hive and the Honey Bee. Hamilton/IL: Dadant & Sons; 1992; Webové stránky Slovinského svazu chovatelů včel; Apis mellifera carnica

Externí odkazy

Kategorie:Včelařství Kategorie:Včely Kategorie:Poddruhy včely medonosné