náhled|270x270pixelů|Hynek Fiedler: Zasloužilé členky Amerického klubu dam (okolo roku 1870) Dějiny žen v Česku zahrnují historii žen v českých zemích, změny v jejich sociálním a právním postavení, jejich roli při utváření historie země a historii českých žen mimo Česko.

náhled|293x293pixelů|Věstonická venuše

Nejstarší dějiny O významu kultu ženy, či dokonce matriarchální společnosti v pravěku, přináší určitou byť nejasnou zprávu nález Věstonické venuše, nejstarší známé hliněné sošky ženské postavy na světě z doby přibližně 25 tisíc let před naším letopočtem nalezenou v Dolních Věstonicích na jižní Moravě.

Středověk

Dobové sociální postavení Podobně jako v jiných evropských společnostech, ženy v českých zemích ve středověku byly zcela podřízeny mužské autoritě: svému otci a po svatbě svému manželovi. Závislost byla úplná, zahrnovala mj. právo svobodně provdat své dcery či uplatňovat vůči ženám v rodině tělesné tresty. Zásadním momentem v životě ženy byl pak sňatek. Únos jakožto forma sňatku byl nejpozději od 10. století překonaný, svatba formou dohody mezi rodiči novomanželů však byla běžná. Rodičům bylo vyplaceno věno, což se dalo interpretovat buď jako forma koupě manželky, nebo jako součást vzájemné výměny mezi spřátelenými rodinami. Celý proces pak mohl fungovat pouze v rámci feudálního nevolnictví, které svobody všech poddaných obecně omezovalo. Existovalo jasné rozdělení na mužské a ženské aktivity. Mezi činnosti určené ženám patřilo vedení domu, výchova dětí, práce v hospodářství a pozemcích či provádění domácích řemesel.

Takřka jedinými ženami středověku s alespoň částečným společenským vlivem byly členky šlechtických rodin a následně manželky společenských představitelů. V těchto společenských kruzích měly ženy na starosti především dohled nad domácími pracemi a služebnictvem (zejména ženským), jakož i nad bezprostřední domácnost. Nebylo také neobvyklé, že ženy spravovaly majetek v době, kdy byl muž mimo domov.

Jednou z prvních společensky významných Češek byla kněžna Ludmila, manželka prvního českého knížete Bořivoje. Ta měla vliv na proces christianizace země a taktéž na výchovu svého vnuka a pozdějšího knížete Václava. Roku 921 byla zavražděna, zřejmě z popudu své snachy Drahomíry ze Stodor, posléze byla svatořečena a stala se tak jednou z prvních českých světic.

První ženské kláštery Vedle manželství byl další úctyhodnou formou života žen řeholní život. První ženský klášter v Českém knížectví založila Přemyslovna Mlada, dcera knížete Boleslava I., jež se stala jeho první abatyší. Zdejší řeholnice pocházeli především z Říma. Dalšími ženskými kláštery byly mj. (dvojklášter) Anežský klášter klarisek na Starém Městě pražském, založený Anežkou Přemyslovnou, který se stal pohřebištěm Přemyslovců, Porta Coeli u Tišnova či klášter dominikánek v Brně ze začátku 14. století. Představené (abatyše) těchto klášterů měli rovněž jistý společenský a politický vliv. Řeholnicemi v klášterech byly jak dcery a vdovy z bohatých rodin, posílané sem mj. pro vzdělání či jakožto formu vyhnanství, stejně tak sem byly příjmány dívky z chudých rodin.

15. století náhled|261x261pixelů|Královna Johanna vede voje proti Matyáši (ilustrace Stanislava Hudečka) V éře husitství a husitských válek uvádí prameny zapojení žen v husitském náboženském hnutí i jejich účast při několika násilných či bojových akcích. Jednou z prvních šlechtičen, která k husitství konvertovala, byla Perchta ze Šternberka, vdova po Petru Konopišťském ze Šternberka. Za vlády Jiřího z Poděbrad byla jeho významnou politickou oporou jeho druhá manželka a česká královna Johana z Rožmitálu. Když během probíhajících česko-uherských válek uherský král Matyáš Korvín využil Jiřího nepřítomnosti v zemi a s vojskem vyrazil v srpnu 1470 do Čech, postavila se Johana do čela vojska české zemské hotovosti a v rámci následného krátkého tažení Matyáše z Čech téměř bez boje vyhnala.

Novověk

16. století Sociální role žen v novověku se od předchozích staletí výrazněji neposunula. Přibližně od 16. století však nabývá na významu ekonomická aktivita žen ve všech oblastech života. Zejména ve větších městech tehdy již žila řada žen osamoceně, vydělávaly si na živobytí vlastní prací, např. jako služebné nebo osoby starající se o děti (kojné, chůvy, porodní asistentky). Vdovy po řemeslnících, členech cechů, mohly provozovat rodinné dílny, nejčastěji však dílnu po jistou dobu vedla vdova, která si za manžela vybrala mladšího učedníka, který se stal mistrem. Své výrobky často prodávaly manželky řemeslníků. Některé městské profese pak čím dál častěji muži i ženy: např. hostinské, lazebnice či lichvářky.

Počátkem 16. století údajně sepsala a odeslala moravská šlechtična Marta z Boskovic písemnou obhajobu práv Jednoty bratrské před českým a uherským králem Vladislavem II. Jagellonským a Augustinem Olomouckým a může tak být považována za možná vůbec první česky píšící autorku v historii české literatury. Pravost jejího autorství však není zcela prokázána. Jednou z prvních literárně činných žen v českých zemích byla na konci 16. a počátku 17. století anglická básnířka Alžběta Johanna Westonia, nevlastní dcera alchymisty Edwarda Kelleyho.

17. století náhled|289x289bod|Fotografie portrétu Marie Magdaleny Trčkové z Lípy (namalováno okolo r. 1600) V roce 1603 přivezla do Prahy Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna sošku známou jako Pražské Jezulátko. Tu Polyxena dostala jako svatební dar od své matky, španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara y Mendoza, provdané v roce 1555 za Vratislava z Pernštejna, dvorní dámy královny Marie Španělské. V roce 1628 věnovala ovdovělá Polyxena sošku klášteru karmelitánů na Malé Straně.

V éře třicetileté války a porážce protestantského stavovského povstání roku 1620 nabyla pro ženu doposud téměř nebývalého majetku a politického vlivu Marie Magdalena Trčková z Lípy. Známou se stala svými podnikatelskými aktivitami v době pobělohorských konfiskací, ale i protihabsburskými postoji a v neposlední řadě i bezohledným jednáním s poddanými, pro které si vysloužila přezdívku Zlá Manda.

Roku 1627 se v Praze odehrála drastická poprava šlechtičny Anny Marie Kaprštejnové z Kaprštejna za účast na úkladné vraždě manžela. Jednalo se o jednu z mála poprav šlechtičen v historii českých zemí. V letech 1676 až 1698 zahynulo na losinském panství v Jeseníkách několik desítek žen v rámci zdejších čarodějnických procesů.

Roku 1654 byl v Brně založen hraběnkou Janou Františkou Magnisovou Ústav šlechtičen Panny Marie Školské, první z tzv. ústavů šlechtičen, světského institutu s duchovní náplní římskokatolické církve, sloužící k výchově, zaopatření a vzdělání dívek ze šlechtických rodin, v českých zemích, následovaný roku Novoměstským ústavem šlechtičen u sv. Andělů, založeným v roce 1701 Helenou hraběnkou z Bedarides.

18. století Doba osvícenství ve druhé polovině 18. století přinesla další posun ve věci ženského vzdělávání. V roce 1755 byl císařovnou Marií Terezií založen Tereziánský ústav šlechtičen, sídlící v budově Rožmberského paláce na Pražském hradě. Zcela zásadním momentem se pak stalo vydání Všeobecného školského řádu dne 6. prosince 1774, který zrovnoprávňoval chlapce a dívky v povinnosti absolvování základní školní docházky. Prudce tím vzrostla gramotnost žen, především na venkově.

S rozvojem, původě německy, posléze česky hraného, divadla se s koncem 18. století na jevištích objevují také herečky a pěvkyně, např. Josefína Dušková, blízká přítelkyně Wolfganga Amadea Mozarta. Mezi první česky hrající herečky patřila mj. Zuzana Seve.

19. století S nástupem průmyslové revoluce se v 1. polovině 19. století stále více žen zapojovalo do pracovního procesu, ve velké míře pak jako manufakturní a tovární dělnice.

Po roce 1848 Výraznější vstup žen do veřejného prostoru českých zemí lze zaznamenat po období politických změn v Rakouské monarchii v letech 1848 a 1849 a následných ústavně zaručených občanských svobod v příštích letech. Již ve 40. letech 19. století provozovali v Praze soukromé dívčí školy mj. Bohuslava Rajská, posléze manželé Karel a Františka Amerlingovi, Spolek svaté Ludmily provozoval vlastní školu od roku 1844, dále v Praze fungovaly dvě soukromé dívčí školy, založené v 50. letech 19. století. V roce 1863 byla pražským magistrátem založena Vyšší dívčí škola v Praze, která umožňovala dívkám pokračovací vzdělání na obecní úrovni.

Ve 40. a 50. letech začínají svá díla publikovat také české spisovatelky, mj. Božena Němcová či Magdalena Dobromila Rettigová.

Ženské spolky vpravo|náhled|Nová nárožní budova Ženského výrobního spolku českého z roku 1896, Resslova 5, Praha Roku 1865 byl pak v Praze založen asi nejvýznamnější český ženský spolek, Americký klub dam. O jeho založení se zasloužil Vojtěch Náprstek společně s Karolínou Světlou. Tento klub se soustřeďoval na dobročinnost, péči o děti či vzdělávání. Klub se scházel v knihovně v domě U Halánků, kde byly pro čelenky pořádány přednášky z nejrůznějších okruhů lidského vědění.VALDROVÁ, Jana. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004 [cit. 2022-11-25. Členkami spolku byla pak celá řada žen, které se posléze prosadili ve veřejném životě: např. spisovatelky Eliška Krásnohorská, Berta Mühlsteinová a Felix Téver, první česká knihovnice Klára Špecingerová, první česká podnikatelka Ludmila Šimáčková, herečka Otilie Sklenářová-Malá, pedagožka Eliška Řeháková a další. Členka spolku Ludmila Bozděchová si roku 1872 úředně vymohla stát se první ženou-telegrafistkou v Rakousku-Uhersku.

Po vzoru tohoto spolku byly zakládány kluby sdružující ženy v Praze a dalších městech českých zemí. Karolína Světlá spolu s Krásnohorskou a Emilií Bártovou iniciovala v roce 1871 také vznik Ženského výrobního spolku českého, který se soustředil na přípravu dívek a žen k ekonomicky výdělečné činnosti. V Brně vznikl roku 1872, původně pěvecký, posléze vzdělávací spolek Vesna provozující vlastní dívčí školu, v 70. a 80. letech 19. století pak vznikají další dámské spolky, mj. v Pardubicích, Hradci Králové, Plzni, Chrudimi, Českých Budějovicích a dalších městech.

V rámci tělovýchovné jednoty Sokol v Praze vznikl roku 1869 též její dámský oddíl (Tělocvičný spolek paní a dívek pražských) vedený Kleméňou Hanušovou. vlevo|náhled|290x290pixelů|Anna Honzáková, první lékařka vystudovaná v českých zemích

Vyšší vzdělání Výuku žen dále posunula Eliška Krásnohorská, která nejen spoluzaložila roku 1890 gymnázium Minerva, první dívčí gymnázium ve střední Evropě, ale také koncipovala petici, kterou podaly české ženy Říšské radě, v které požadovaly, aby jim bylo umožněno studium na vysokých školách. Jako první dosáhly univerzitního vzdělání v oboru medicíny Češky Bohuslava Kecková a Anna Bayerová, a to na Curyšské univerzitě. Jako prvním v rámci Rakousko-Uherska bylo pak ženám roku 1897 povoleno studium na pražské filozofické fakultě, o 3 roky později i studium medicíny a farmacie.OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. 1. vyd. Praha: Libri/ Slon, 2004, První v Čechách vystudovanou lékařkou se roku 1902 stala Anna Honzáková. K dalším raným absolventkám Univerzity Karlovy patří mj. Albína Honzáková, Marie Fabiánová či Olga Stránská.

Volební právo náhled|277x277pixelů|Božena Viková-Kunětická, první poslankyně Českého zemského sněmu Boj za politickou rovnoprávnost byl započat roku 1887 opět Vojtěchem Náprstkem, který vyslovil svůj návrh na zasedání pražské městské rady. Nově založený Ústřední spolek českých žen publikoval informace o světovém ženském hnutí v časopise Ženský svět a bojoval za volební právo, které brzdily především katolické strany. Velkým průlomem byly pak kandidatura Karly Máchové, Boženy Zelinkové a Marie Tůmové na poslankyně v roce 1908, a posléze roku 1912 zvolení první poslankyně Českého zemského sněmu Boženy Vikové-Kunětické. Ta kandidovala po zjištění Františky Plamínkové, že formulace volebního řádu nevylučuje zvolení ženy.PLAMÍNKOVÁ, Františka. Občanská rovnoprávnost žen. Praha, Státní školní knihosklad, 1920

Umění