Henri de Toulouse-Lautrec

Henri-Marie-Raymond de Toulouse-Lautrec Monfa nebo také zkráceně Henri de Toulouse-Lautrec (24. listopadu 1864 Albi – 9. září 1901 Malromé, poblíž Bordeaux) byl francouzský malíř a grafik, patřící k nejvýznamnějším tvůrcům konce 19. století. Pocházel ze slavného a starého francouzského šlechtického rodu hrabat z Toulouse.

Ve svém díle Toulouse-Lautrec navázal na impresionismus a postimpresionismus, zvláště na tvorbu Edgara Degase. Silný vliv na něho měl i japonský deskotisk. Jeho výtvarný projev vyrostl z kresby a byl značně lineární. Významné jsou i jeho grafické, technikou litografie vytvářené práce, jimiž předznamenal a ovlivnil secesi, a to plakáty, volnými grafickými listy i dalšími produkty užité grafiky. Náměty Lautrecových děl vycházely především ze života na pařížském Montmartru. Malíř často zachycoval návštěvníky kabaretů, tanečnice, prostitutky a další lidi z okraje tehdejší společnosti.

Lautrecovo dílo je značně rozsáhlé – obsahuje 737 olejomaleb, 275 akvarelů, 5 084 kreseb a 359 litografií (53 vícebarevných a 306 jednobarevných).Freyová, J.: Henri de Toulouse-Lautrec: Biography of the Artist in: Henri de Toulouse-Lautrec: Images of the 1890s ed. Castleman, r. a Wittrock, W., Museum of Modern Art (výstavní katalog), New York 1985, s. 26.

Život

Dětství náhled|upright|Malý Henri, asi 1867

Henri de Toulouse-Lautrec se narodil 24. listopadu 1864 v Albi, ve starém rodovém paláci Le Bosc. Pocházel z významného šlechtického rodu hrabat z Toulouse, který zasáhl především do středověkých dějin Francie a odvozoval svůj původ od Karla Velikého. V 19. století tento rod již nebyl politicky příliš aktivní. Členové rozvětvené šlechtické rodiny žili z výnosů svého rodového majetku v jižní Francii. Způsobem života se nelišili od ostatních příslušníků tehdejší vysoké aristokracie: hony, chov koní a dravých ptáků, slavnosti atp.

V rodině byly časté sňatky blízkých příbuzných, které měly zabránit drobení rodového majetku. Také Henriho rodiče, Alfonse de Toulouse-Lautrec a Adèle de Toulouse-Lautrec, rozená Tapié de Céleyran, byli bratranec a sestřenice.Freyová, J.: Henri de Toulouse Lautrec, BB art, Praha 1999, s. 37. náhled|vlevo|upright|Matka – Adèle de Toulouse-Lautrec

Henri de Toulouse-Lautrec trpěl od nejútlejšího věku zdravotními obtížemi, které z větší části souvisely se vzácně se vyskytující vadou kostí. Pravděpodobně už ve věku šesti měsíců u něj byla zaznamenána první deformace nohou.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 44. Choroba byla zřejmě způsobena geneticky – opakovanými sňatky blízkých příbuzných – a projevovala se zpomaleným růstem kostí a jejich špatnou stavbou. Toutéž chorobou trpěly také některé Henriho sestřenice.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 90. Existuje ovšem i hypotéza, podle níž šlo ve skutečnosti o projevy vrozené syfilidy, kterou se jeho matka Adéle údajně nakazila od svého záletného manžela hraběte Alphonse.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 199. Zdravotními obtížemi trpěl také Henriho o tři roky mladší bratr Robert, který ve věku jednoho roku zemřel.

Po celé dětství byl Henri drobný a malého vzrůstu. Trpěl mnoha zdravotními obtížemi a kromě toho šišlal a trpěl i drobnými deformacemi obličeje (mohutné nosní dírky, převislý ret atp.). Přesto byl velmi živým, veselým a chytrým dítětem. Byl ovšem také dítětem těžko zvladatelným a sebestředným.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 73.

Henriho vychovávala matka, což byl v kruzích vysoké aristokracie značně nezvyklý jev. Kromě stálé péče o neduživého syna žila hraběnka Adéle horlivým katolickým náboženským životem a svoji víru intenzivně vštěpovala také synovi. Mimo jiné se pokoušela řešit jeho zdravotní problémy návštěvou Lurd.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 70. náhled|upright|Otec – Hrabě Alphonse de Toulouse-Lautrec Otec naopak o syna nejevil výrazný zájem. Věnoval se hlavně koním a lovu. Často „mizel“ na celé měsíce z domu a do výchovy svého potomka téměř nezasahoval. Pokud výjimečně s rodinou trávil nějaký čas, choval se nesmírně impulzivně a také velmi výstředně.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 43.

Rodinné poměry budoucího malíře jsou zajímavé z hlediska vývojové psychologie. Vliv pečující dominantní matky a nepřítomnost otce vedla spolu s mnoha tělesnými handicapy, z nichž nejvýraznější byl malý vzrůst, k hlubokým pocitům méněcennosti.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 113–115.; Malíř byl celý život finančně i psychicky závislý na matce a zároveň se celý život snažil jejímu vlivu unikat.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 30–35.; Arnold, M. (cit. v pozn. 10) s. 11. Mnohé prvky jeho chování v dospělosti je možné vysvětlit právě určitými skutečnostmi v jeho dětství. Malíř měl například panický strach ze samoty. Po svých přátelích takřka despoticky žádal, aby jej stále doprovázeli.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 76, 80, 274-75, 280-81.; Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 10–12. I v dospělosti se často choval v podstatě jako malý, nezodpovědný chlapec.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 335. I jeho pozorovací talent má ovšem kořeny v dětství. Už jako malý se učil zachycovat a číst „náznaky nevyjádřených pocitů“, protože ve šlechtické rodině svázané konvencemi nebylo slušné o mnoha věcech mluvit, a pokud ano, pak jen v náznacích.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 192. náhled|vlevo|upright|Výmluvná vlastní karikatura z roku 1882

Mládí V období puberty si Lautrec často stěžoval na obrovské bolesti nohou a ve věku deseti let nastoupil dokonce osmnáctiměsíční ústavní léčbu. Ta byla velmi namáhavá, ale nepřinesla žádné výsledky.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 82–83. V roce 1878 si budoucí malíř na zámku v Albi nešťastně zlomil levou stehenní kost. O rok později si v lázních Barèges po pádu do nehlubokého suchého příkopu zlomil pravou stehenní kost. Po této události se jeho už tak velmi pomalý růst prakticky zastavil, takže v dospělosti měřil 130 cm.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 112.

V době patnáctiměsíční rekonvalescence začal Lautrec opět intenzivně malovat a kreslit. Této činnosti se často věnoval už jako malý chlapec a také jeho otec i další příbuzní byli amatérskými sochaři a kreslíři. Často zpodobovali svá zvířata či výjevy z honů. Strýc Charles dokonce Henrimu poskytl první malířské školení. Návrat ke kresbě a další malířská činnost v době rekonvalescence byla pro Lautreca v podstatě útěkem z pocitu zmarněného, zbytečně žitého života. J. Freyová to glosuje slovy: „Svou situaci řeší tak, že se obrní humorem, malířstvím a nestřídmostí,“ což platí pro celou jeho malířskou tvorbu.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 114.

Po složení maturitní zkoušky v roce 1881 se Lautrec začal zabývat uměním cíleně a stal se žákem hluchoněmého, klasicky vyškoleného malíře Reného Princeteaua, který maloval především dostihový žánr. Princeteauova díla z části vycházela z tehdy již velmi módního impresionismu. Lautrec byl jeho dílem pochopitelně zpočátku silně ovlivněn a naučil se od něj dobře a přesně zachycovat postavy v pohybu. Navíc byl handicapovaný umělec pro Lautreca vzorem i v tom, jak zápasil se svým tělesným postižením. Budoucí malíř si tehdy zapsal: „Pomyslím-li, že mít jen o něco delší nohy, nikdy bych nemaloval!“.Perruchot, H.: Život Toulouse-Lautreca, Obelisk, Praha 1969, s. 49. náhled|Cormonův ateliér: Cormon sledován davem žáků maluje (Lautrec vlevo od něj) V roce 1882 se Lautrecovým učitelem stal uznávaný malíř, portrétista Léon Bonnat, který byl představitelem akademického klasicismu. O rok později Bonnat ukončil činnost svého ateliéru a Lautrec přešel do ateliéru dalšího akademicky tvořícího malíře, Fernanda Cormona. Zde se seznámil s mladými malíři Henri Rachouem, Louisem Anquetinem, Albertem Grenierem, Eugène Bochem, Charlesem Lavalem, Émilem Bernardem a roku 1886 také s Vincentem van Goghem.Arnold, M. (cit. v pozn. 10) s. 92 V té době představil Georges Seurat na poslední výstavě impresionistů svůj neoimpresionistický obraz Letní neděle na ostrově Grande Jatte, Paul Gauguin poprvé odjel malovat do bretaňského Pont-Avenu a symbolisté uveřejnili svůj manifest ve Figaru.Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 9.

Montmartre Bonnatův i Cormonův ateliér ležel na Montmartru. Celá skupina malířů se proto často scházela v okolních hostincích, barech a kabaretech. Už tehdy osvědčil Toulouse-Lautrec mimořádný pozorovací talent a znalost psychologie, když pro obveselení společnosti napodoboval jednotlivé malíře a velmi přesně odhadoval, jakým způsobem bude vypadat jejich následující život. Role ironika, šaška, malého skřeta, který baví společnost, pro něj byla typická, stejně jako schopnost přesně a úsporně zachycovat viděnou realitu. Tuto schopnost koneckonců osvědčil především v řadě svých malířských i grafických děl.Perruchot, H. (cit. v pozn. 18) s. 51–53.

náhled|vlevo|Moulin de la Galette, asi 1885

Na Montmartru Lautrec získal roku 1884 svůj první ateliér a také zde začal bydlet. Ačkoli se až do konce života s matkou čile stýkal, už nikdy s ní nebydlel v jednom bytě. Život na Montmartru však pro Lautreca neznamenal pouze společnost malířů. Seznámil se zde s mnoha ženami, z větší části prostitutkami a tanečnicemi, které se staly nejen jeho modelkami, ale také milenkami. Prostředí zábavní čtvrti s jejími podniky, kabarety a později také nevěstinci, se stalo hlavním námětem jeho prací a malíř jím byl zcela fascinován.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 30, 135.

Lautrecovy milostné vztahy byly vždy jen krátkodobé, velmi často střídal své partnerky či spíše jen příležitostné milenky. Velmi často šlo přímo o prostitutky. Zřejmě od mladé prostitutky Carmen Gaudinové se nakazil syfilidou, která spolu s alkoholem postupně rozkládala jeho zdraví.Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 10.

Na Montmartru malíř navštěvoval hlavně kabarety Le Chat Noir a Mirliton, který založil zpěvák a kabaretiér Aristide Bruant. Mirliton bylo i první místo, kde bylo možné vidět Lautrecovy obrazy. Dalším známým podnikem byla lidová tančírna Moulin de la Galette. Tyto podniky přitahovaly nejen chudinu z okolí, ale paradoxně sem přicházela i řada bohatých Pařížanů. Stejně jako samotného Lautreca a ostatní umělce je vábily svou dekadentností. V pozdějších letech se Lautrec mj. poznal s Alfredem Jarrym a roku 1896 se malířsky podílel na kulisách pro divadelní hru Krále Ubu.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 404.

náhled|upright|Carmen Gaudinová v obraze Na ulici, 1886–1887

První výstavy Už roku 1887 byly dva Lautrecovy obrazy vystaveny v Toulouse a téhož roku i v galerii Boussod a Valadon, ovšem významnější je až jeho účast na společné každoroční výstavě skupiny Les XX v Bruselu v roce 1888, na které vystavil jedenáct obrazů a jednu kresbu. Dalšími zúčastněnými byli Paul Signac, James Ensor, James McNeill Whistler, Jean-Louis Forain.

Od roku 1889 Lautrec začal pravidelně vystavovat i v Salonu nezávislých. Také zde sklidil poměrně značný úspěch. Několik obrazů pro galerii Boussod a Valadon koupil Theo van Gogh. Roku 1890 Lautrec opět vystavoval na kolektivní výstavě v Bruselu. V následujících letech se účastnil i desítek dalších významných kolektivních výstav v Paříži. K těm nejdůležitějším patřila výstava v nově otevřené pařížské galerii Le Barc de Boutteville na počátku roku 1892, kde Lautrec vystavoval společně s impresionisty a symbolisty.Arnold, M. (cit. v pozn. 19), s. 94

Ve srovnání s ostatními moderními malíři té doby byl Lautrec kritikou hodnocen poměrně vysoko a jeho díla se často prodávala. Od roku 1888 také publikoval své kresby v předních francouzských ilustrovaných časopisech. Na rozdíl od jiných malířů ovšem nebyl Lautrec závislý na prodeji obrazů, protože byl hmotně zajištěn svou matkou.Sedlák, J. (cit. v pozn. 1) s. 12.

Moulin Rouge Roku 1889 byl na bulváru de Clichy otevřen později světoznámý kabaret Moulin Rouge. Lautrec pro něj vytvořil plakát pro sezónu 1891, což bylo do té doby největším oceněním jeho díla. Plakát se setkal s obrovským ohlasem a učinil Lautreca rázem slavným.Freyová, J. (cit. v pozn. 3) s. 282.

náhled|vlevo|upright|Plakát pro Moulin Rouge z roku 1891