Rusifikace Běloruska

náhled|Pohled na Polock, nejstarší město v Bělorusku, v letech 1812, 1912 a 2006. Důsledky zničení městských architektonických památek Rusifikace Běloruska (, také маскаліза́цыя, ) označuje historický proces, kdy zavádění ruštiny a ruské kultury stále více ovlivňuje běloruskou společnost, zejména v průběhu 20. století.

V tomto období došlo k velkému nárůstu používání ruštiny ve školství, administrativě a veřejném životě, často souběžně s běloruskými kulturními a jazykovými prvky a někdy i v jejich stínu. Rusifikace je jednou z hlavních příčin nízké míry osvojení běloruštiny Bělorusy.Yuliya Brel. (University of Delaware) The Failure of the Language Policy in Belarus. New Visions for Public Affairs, Volume 9, Spring 2017, pp. 59—74

Rusifikace je dlouhodobá politika ruských režimů, která začala v době Ruského impéria, poté byla obnovena za Sovětského svazu a pokračuje za režimu proruského běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka.Дашкевіч З. «Беларусь паўстала, і цяпер беларусы самі пад акупацыяй», Новы час, 25 лютага 2022 г.

Chronologie 1764: Dekret o rusifikaci Ukrajiny, Smolenska (běloruské etnické území), pobaltských států a Finska (rusky обрусение).Собственноручное наставление Екатерины II князю Вяземскому при вступлении им в должность генерал-прокурора (1764 года) 1772: Po prvním dělení Polska se část etnicky běloruských zemí stala součástí Ruského impériaКраіна Беларусь. Вялікае Княства Літоўскае, 2012, s. 330.Гістарычны шлях беларускай нацыі і дзяржавы, s 39. Kateřina II. Veliká podepsala dekret, podle kterého všichni gubernátoři anektovaných území museli psát své rozsudky, dekrety a příkazy pouze v ruštině. Půl milionu dříve svobodných Bělorusů se stalo nevolníky ruských šlechticů.Дакументы і матэрыялы па гісторыі Беларусі. Sv. 2. — Менск, 1940. 1773: Kateřina II. Veliká podepsala další dekret „O vytvoření místních soudů“, který opět stanovil povinné používání výhradně ruského jazyka v záznamech. 1787: Kateřina II. Veliká rozhodla, že náboženské knihy mohou být v Ruském impériu tištěny pouze v nakladatelstvích podřízených synodu ruské pravoslavné církve. V důsledku toho byla také zakázána činnost řeckokatolických tiskařů.Філатава А. Нацыянальнае пытанне і палітыка царскага ўраду ў Беларусі (канец XVIII — першая палова ХIХ ст.) // Беларускі Гістарычны Агляд. Sv. 7, s. 1, 2000.. 1794: Kosťuškovo povstání bylo potlačeno jednotkami Alexandra Suvorova, který za odměnu obdržel do osobního vlastnictví 25 000 běloruských nevolníků.Вячаслаў Швед, Эвалюцыя расейскай урадавай палітыкі адносна земляў Беларусі (1772—1863 г.) // Гістарычны Альманах. Svazek 7, 2002. 1795: Rusko oficiálně popřelo existenci běloruského národa a běloruštiny.Крыжаноўскі М. Жывая крыніца ты, родная мова // Народная Воля. № 65—66, 1 траўня 2008 г. 1825: Začalo hromadné zatýkání místních běloruských politiků a jejich nahrazování Rusy. Po nástupu cara Mikuláše I. k moci bylo v letech 1830-1831 potlačeno Listopadové povstání.Миллер А. И. Планы властей по усилению русского ассимиляторского потенциала в Западном крае // «Украинский вопрос» в политике властей и русском общественном мнении (вторая половина XIХ века). — СПб: Алетейя, 2000. 1831: Vytvoření zvláštního „západního výboru“, jehož úkolem bylo „sjednocení všech západním území s vnitřními provinciemi Velké Rusi“. Ministr vnitra Ruské říše Pjotr Valujev připravil pro zmíněný výbor „Zvláštní pojednání o prostředcích rusifikace západního kraje“ (rusky Очерк о средствах обрусения Западного края).Арлоў У. Як беларусы змагаліся супраць расейскага панавання? // 100 пытаньняў і адказаў з гісторыі Беларусі, s. 51—52.

náhled|Jeden z běloruských kostelů před a po přestavbě

1832: Došlo k hromadné likvidaci řeckokatolických a baziliánských škol, které upřednostňovaly běloruštinu a běloruskou kulturu. Byla posílena kontrola vzdělávání ze strany ruské pravoslavné církve.Уладзімер Арлоў Дзесяць вякоў беларускай гісторыі (862―1918): Падзеі. Даты. Ілюстрацыі. / У. Арлоў, Г. Сагановіч. ― Вільня: «Наша Будучыня», 1999.Гісторыя Беларусі (у кантэксьце сусьветных цывілізацыяў), s. 237. 1840: Car Mikuláš I. vydal dekret zakazující používání slov „Bělorusko“ (Беларусь) a „Bělorusové“ (беларусы) v úředních dokumentech. Země byla přejmenována na „Severozápadní kraj“ (rusky Северо-Западный край).Гісторыя Беларусі (у кантэксьце сусьветных цывілізацыяў), s. 228.. 1852: Současně s likvidací řeckokatolické církve začalo hromadné ničení běloruské náboženské literatury. Jozef Semaško, pravoslavný kněz a biskup, byl osobním svědkem spálení 1295 knih nalezených v běloruských kostelech. Ve svých pamětech hrdě hlásal, že během následujících tří let bylo na jeho příkaz spáleno dva tisíce svazků knih v běloruštině.Аўген Калубовіч: Мова ў гісторыі беларускага пісьменства. Клыўлэнд, 1978. Дзесяць вякоў беларускай гісторыі (1997)

náhled|Michail Muravjov

1864: Michail Nikolajevič Muravjov (1796-1866), známý svým poškozováním běloruského obyvatelstva, se stal generálním gubernátorem „Severozápadního kraje.“Гісторыя Беларусі (у кантэксьце сусьветных цывілізацыяў), s. 257. Zvláštní pozornost věnoval školství, proslavilo se Muravjovo heslo: „Co nedokončil ruský bajonet, to dokončí ruská škola a kostel.“У менскім праваслаўным храме маліліся за Мураўёва-вешальніка — упершыню за сто гадоў, Радыё Свабода, 23 лістапада 2016.Гістарыяграфія гісторыі Беларусі, s. 133.Гісторыя Беларусі (у кантэксьце сусьветных цывілізацыяў), s. 291 1900: Ministerstvo školství Ruského impéria zadalo všem školám úkol, aby „děti různých národností získaly ryze ruskou orientaci a připravily se na úplné splynutí s ruským národem.“Краіна Беларусь. Вялікае Княства Літоўскае, s. 327 1914: Běloruský lid nebyl zmíněn v rezolucích Prvního ruského kongresu národního vzdělávání, který uváděl velký počet národů Ruského impéria, jejichž dětem bylo nabídnuto vzdělání v národních jazycích. Obecně platí, že po celou dobu ruské vlády v Bělorusku ruské úřady nepovolily otevření jediné běloruské školy.Русіфікацыя: царская, савецкая, прэзыдэнцкая (2010), s. 19 1929: Konec politiky „Běloruska“ a začátek politických represí.Андрэй Катлярчук Прадмова да «літоўскага» нумару // Arche № 9, 2009. 1930: V Sovětském svazu pod rouškou „boje proti náboženství“ začalo hromadné ničení unikátních architektonických památek. Na příkaz sovětských úřadů byly zničeny starobylé kláštery ve městech Vitebsk, Orša a Polock.Юры Пацюпа Занядбаная старонка правапісу: прапановы пісаньня прыназоўніка у/ў перад словамі, што пачынаюцца з галоснай // Arche. № 6 (29), 2003.Бекус Н. Тэрапія альтэрнатывай, або Беларусь, уяўленая інакш // Arche. № 2 (31), 2004.Клімчук Ф. Старадаўняя пісьменнасць і палескія гаворкі // Беларуская лінгвістыка. č. 50., 2001. s. 19—24. 1937: Na příkaz sovětských úřadů byli zastřeleni všichni představitelé tehdejší běloruské inteligence a jejich ostatky byly pohřbeny na území Kurapatského traktu. 1942: Janka Kupala, klasik běloruské literatury, byl v Moskvě zabit sovětskými speciálními službami. 1948: Aktivistka Olesja Furs byla odsouzena k 25 letům vězení v sovětských věznicích za vystavení běloruského státního znaku Pahoňa.Памерла беларуская патрыётка Алеся Фурс. У маладосці яна атрымала 25 гадоў лагера за "Пагоню"281

náhled|Jeden z běloruských hradů, které byly zničeny za Sovětského svazu

1960: Po druhé světové válce, pod rouškou generálních plánů obnovy a přestavby měst, pokračovalo ničení architektonických památek. Bělorusové utrpěli největší ztráty z hlediska architektonického dědictví v 60. a 70. letech 20. století.Касперович Л. Местные бабушки плакали: "Оставьте нам церковь". Деревянные храмы Беларуси, которые нужно увидеть, TUT.BY, 12 сакавіка 2018 г. 1995: Po nástupu Alexandra Lukašenka k moci byly státní symboly Běloruska – bílo-červeno-bílá vlajka a historický znak Pahoňa nahrazeny upravenými sovětskými symboly a nahrazena byla i státní hymna. Ruština navíc získala status druhého státního jazyka (ruština se používá ve všech vzdělávacích institucích a v hromadných sdělovacích prostředcích), podle UNESCO hrozí běloruštině zánik.Дзевяноста пяты (2015), s. 10.

Odkazy Reference

Literatura Мікуліч Т. Мова і этнічная самасвядомасць. — Менск: Навука і тэхніка, 1996. — 159 s. Самусік, А. Ф. Русіфікацыя сістэмы асветы на беларускіх землях у апошняй трэці XVIII — другой палове ХІХ ст. // Гістарычны альманах. Sv. 14. Гродна-Беласток, 2008. s. 48-93. Станкевіч Я. Зь гісторыі русыфікацыі Вялікалітвы. — Нью-Ёрк: Крывіцкае (Вялікалітоўскае) Навуковае Таварыства Пранціша Скарыны, 1967. — 44 s. Калита И. В. Современная Беларусь: языки и национальная идентичность. — Ústí nad Labem, 2010. — 300 s. .

Související články Rusifikace Ukrajiny Trasjanka

Kategorie:Bělorusko-ruské vztahy Kategorie:Rusifikace