Josef svobodný pán Rezniček (26. března 1812 – 1. srpna 1887 Štýrský Hradec) byl rakouský generál. V armádě sloužil od mládí a zúčastnil se několika válečných tažení, jako nositel vysokých státních vyznamenání byl v roce 1860 povýšen do stavu svobodných pánů. Ve vojsku dosáhl hodnosti polního podmaršála (1864) a před odchodem do výslužby zastával funkci zástupce vrchního velitele v Uhrách (1866–1867).
Životopis Byl synem vojenského kapelníka a hudebního skladatele Josefa Reznička (1787–1848),Josef Rezniček na webu geneanet.com dostupné online který pocházel z Berounska a od roku 1819 působil ve Vídni.Historie rodu Rezničků dostupné online Josef mladší sloužil od mládí v armádě a vystřídal působení u různých jednotek v Uhrách a na Vojenské hranici. V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii a proti maďarským povstalcům. Několikrát se vyznamenal statečností a v roce 1850 byl povýšen na plukovníka,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 62 dostupné online v této hodnosti byl pak několik let velitelem 53. pěšího pluku v Osijeku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1854; Vídeň, 1854; s. 65, 321 dostupné online
V roce 1854 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzel velení brigády v BanátuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1855; Vídeň, 1855; s. 61 dostupné online, poté byl velitelem v Jasích, později byl brigádním velitelem v Temešváru.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1857; Vídeň, 1857; s. 52 dostupné online V roce 1859 se zúčastnil války v Itálii jako velitel brigády u 2. armádního sboru.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1859; Vídeň, 1859; s. 60 dostupné online V roce 1864 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se zástupcem velitele 6. armádního sboru v Budapešti.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1866; Vídeň, 186; s. 79, 86 dostupné online K datu 1. ledna 1867 byl penzionovánSlužební postup Josefa Reznička in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–-1918; Vídeň, 2007; s. 150 dostupné online a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Během služby v armádě byl několikrát vyznamenán, byl nositelem Řádu železné koruny, Leopoldova řádu a Vojenského záslužného kříže, v zahraničí byl držitelem tureckého Řádu Medžidie III. třídy.Přehled řádů a vyznamenání Josefa Reznička in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 174 dostupné online V roce 1853 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a v roce 1860 získal stav svobodných pánů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1863; Gotha, 1863; s. 784 dostupné online
Byl celkem čtyřikrát ženatý, jeho třetí manželkou byla od roku 1855 Klarisa Ghika (1834–1864), která pocházela ze starobylé šlechty v Moldavsku. Synové z druhého, třetího a čtvrtého manželství vynikli v různých uměleckých oborech. Oskar (1851–1909) a Ferdinand (1868–1909) se prosadili jako malíři. Nejvíce se proslavil syn Emil (1860–1945), který byl hudebním skladatelem a pedagogem, trvale působil v Berlíně.
Odkazy Reference
Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 380–383 ISBN 978-80-905324-7-2
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Narození 26. března Kategorie:Narození v roce 1812 Kategorie:Úmrtí 1. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1887 Kategorie:Úmrtí ve Štýrském Hradci Kategorie:Muži